13 C 191/2021
č. j. 13 C 191/2021-44
V PLATNOSTIOkresní soud v Táboře rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. listopadu do zaplacení. Soud se opřel o § 24 odst. 2 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle něhož je vyšetřovaná osoba povinna uhradit náklady na vyšetření, které byly uhraceny poskytovatelem zdravotních služeb. Náhrada nákladů řízení ve výši 200 Kč byla přiznána podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Soudní poplatek ve výši 1 000 Kč byl uložen žalovanému, protože žalobkyně byla osvobozena od jeho úhrady podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích.
Rubrum
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 853 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 853 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 853 Kč od 5. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 853 Kč s příslušenstvím představující náklady vzniklé v souvislosti s úhradou nákladů na odběr a vyšetření biologického materiálu a zjištění přítomnosti návykových látek v organismu žalovaného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle obsahu spisu. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud v dané věci k následujícím skutkovým závěrům. Dne 27. 10. 2019 žalovaný řídil osobní vozidlo zn. Škoda Octavia, registrační značka, ačkoliv v době jízdy byl pod vlivem alkoholu. Z odebraného biologického materiálu bylo laboratorním vyšetřením krve zjištěno, že v organismu žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu, z laboratorního vyšetření krve byla zjištěna hladina alkoholu v organismu ve výši 2,58 g. Žalovaný byl uznán pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 dost. 1,2 písm. a) trestního zákoníku. Za odběr vzorku uhradila žalobkyně Nemocnici Tábor, a.s. částku 309 Kč a za laboratorní vyšetření krve žalovaného Nemocnici České Budějovice, a.s. částku 544 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 5. 10. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení shora uvedené částky a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Na základě shora uvedených závěrů o skutkovém stavu soud věc posoudil po právní stránce podle § 20 a násl. zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a podle § 24 odst. 2 cit. zák., kdy prokáže-li se přítomnost návykových látek, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření, náklady, které mu odborným lékařským vyšetřením vznikly. Vzhledem k tomu, že se předloženými listinnými důkazy žalobkyni podařilo prokázat veškerá tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě vyhověl jak co do jistiny, tak i co do úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a ve výši dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle obsahu spisu částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky (sepis výzvy a žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Vzhledem k zákonnému osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je k úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona povinen žalovaný.
Odůvodnění
rozsudku bylo v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. vyhotoveno ve zkrácené formě. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.