13 C 251/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 653,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 23 000 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 906 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 3 906 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, částky 5 747,64 Kč, úroku ve výši 53,15 % ročně z částky 23 000 Kč od 17. 4. 2021 do 10. 5. 2021 ve výši 786,96 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 23 000 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 17. 4. 2021 dosáhne částky 56 376 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 385,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 32 653,64 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok splácet v 36 měsíčních splátkách po 1 305 Kč (včetně poplatku za pojištění činila měsíční splátka 1 488 Kč) splatných vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce počínaje od února 2021 podle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Dle dalších tvrzení žalobkyně byl žalovaný v prodlení s úhradou splátky č. 1 splatné dne 9. 2. 2021, a to o více jak 65 dnů, proto k 15. 4. 2021 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 25 324,65 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění, žalobkyně uplatňuje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ke dni podání žaloby proto žalobkyně nárokuje zaplacení aktuální jistiny úvěru v celkové výši 25 324,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 17. 4. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje od 17. 4. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 5 747,64 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 53,15 % ročně z částky 23 000 Kč od 17. 4. 2021 do 10. 5. 2021 ve výši 786,96 Kč a dále 8,25 % ročně z částky 23 000 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne za dobu od 17. 4. 2021 částky 56 376 Kč.

2. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, předvolání bylo žalovanému zasláno na adresu trvalého pobytu, doručeno bylo dne 1. 4. 2022. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudného řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“), přílohou č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a dodatkem č. 1, oznámením věřitele o schválení úvěru [číslo] včetně splátkového kalendáře, informacemi o pojištění, přihláškou do pojištění, předsmluvním formulářem, prohlášením a kartou klienta, dokladem o vyplacení úvěru dne [datum], oznámením ze dne [datum] včetně dodejky, výzvou k zaplacení ze dne [datum], výzvou ze dne [datum], výpisem z registru SOLUS, hodnocením klienta, přehledem osobních dat žalovaného, výpisem z osobního účtu, předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě této smlouvy dne [datum] žalobkyně poukázala na úvěrový účet žalovaného částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku a sjednaný úrok splácet ve 36 měsíčních splátkách 1 488 Kč (včetně poplatku za pojištění), splatných vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce počínaje od února 2021. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit byla smluvně stanovena na 46 980 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 54,21 %, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru a je vyjádřena jako roční nominální úroková sazba (žalobkyně v žalobě požaduje úrok ve výši 53,15 % ročně). Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr byla stanovena ve výši 69,93 %, v oznámení o schválení úvěru je uvedena částka RPSN ve výši 61,31 %. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto také bylo, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaný) zaplatit, uvedené v části A smlouvy ve výši 56 376 Kč. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Ke dni podání žaloby neuhradil žalovaný žádnou splátku. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení vyplývá, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužných splátek a také nákladů vzniklých z prodlení žalovaného. Na základě těchto výzev žalovaný žádné dlužné částky neuhradil, proto žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru k 17. 4. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. Smlouva uzavřená účastníky žalovaného zavazuje vrátit žalobkyni částku 46 980 Kč, a to proti poskytnutému úvěru 23 000 Kč. Roční úroková míra byla sjednána ve výši 54,21 %, procentní sazba nákladů na úvěr byla stanovena na 61,31 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 36 měsíčních splátkách po 1 488 Kč počínaje od února 2021. Žalovaný splátky úvěru nehradil včas a řádně, ocitl se v prodlení se splácením, proto mu žalobkyně zaslala oznámení o zesplatnění úvěru k 17. 4. 2021. Ve smlouvě byly ve prospěch žalobkyně sjednány sankce při prodlení dlužníka, ty uplatnila žalobkyně žalobou, tj. mimo aktuální jistiny úvěru v celkové výši 25 324,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 4. 2021 do zaplacení požaduje zaplatit i smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje od 17. 4. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 5 747,64 Kč.

5. Soud při každém svém rozhodování zkoumá, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy. Dle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či rozporu se zákonem. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí z tohoto zjištění vyvodit odpovídající závěry.

6. S ohledem na shora uvedené lze odkázat na již ustálenou judikaturu, a to zejména rozhodnutí rozhodnutí Ústavní soudu ČR (dále jen NS ČR), který v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy,„ která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“, …„ postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“, takže by„ k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Obdobně ÚS ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. V těchto a dalších nálezech pak uzavřel, že v takovýchto případech je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V nálezech sp. zn. I. ÚS 523/07 a I. ÚS 728/10 posuzoval rozhodnutí nalézacích soudů přiznávajících věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboli 182,5 % ročně a dovodil, že taková rozhodnutí porušují právo na spravedlivý proces i právo na ochranu majetku. Dále Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou … v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), resp. pokud„ dohodnutá výše úroku (výše 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2002). Na základě judikatury Ústavního soudu ČR následně Nejvyšší soud dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18). Nejvyšší soud ČR pak v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že v rozhodčím řízení přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denní i jednorázovými.

7. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, neplatné. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Závěry shora citované judikatury jsou dle názoru soudu aplikovatelné i na danou věc, neboť se týkající úroků z úvěru či smluvních pokut za prodlení při splácení. Proto je soud i v této věci povinen zkoumat, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené účastníky dne [datum] vyplývá, že úroková sazba byla stanovena na 54,21 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) 61,31 % ročně, celková částka splatná klientem v případě řádného hrazení úvěru ve výši 23 000 Kč představuje 46 980 Kč, tedy více než jednonásobek poskytnuté částky. Vedle toho byla sjednána řada dalších sankcí při prodlení klienta, a to o náhradě účelných nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoli částky o více než 15 dní ve výši 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení delší než 30 dní a současně také smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky nové jistiny úvěru, ohledně níž je klient v prodlení. Popsané smluvní povinnosti tak ve svém součtu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Zákon výslovně předpokládá, že uzavřené smlouvy budou podrobovány přezkumu z hlediska jejich platnosti ze všech podstatných hledisek. V úvěrových vztazích jsou navíc ujednání smluv koncipovány předem bez reálné možnosti změny ze strany klienta. I v této úvěrové smlouvě některá ujednání uvádí úroky a sankce jednou jako denní, jindy jako roční, což komplikuje spotřebiteli orientaci v textu smlouvy a v závazcích, které z ní plynou. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti a zejména to, že sjednaná úroková míra a výše stanovených procentních nákladů na úvěr (RPSN) převyšují běžnou úrokovou míru a současně je sjednáno souběžně několik dalších sankcí za prodlení dlužníka, je na místě uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená účastníky řízení dne [datum] je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutné dovozovat k celé smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek.

9. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, musel soud posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co právu měl plnit sám. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky na základě vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaný žalobci vydal to, co na základě takto neplatné smlouvy získal. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 23 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, tj. žalovaný je povinen žalobkyni uhradit pouze částku jistiny 23 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Naproti tomu soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala kapitalizovaného úroku vycházejícího z neplatné smlouvy včetně úroku dále běžícího, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a veškerých požadovaných smluvních pokut.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala jistiny, smluvní pokuty, úroku z úvěru i zákonného úroku z prodlení. Soud přiznal pouze požadovaný úrok z prodlení, proto přihlédl při rozhodování o nákladech řízení i k zamítané části uplatněných nároků na příslušenství (úrok z úvěru). Soud proto kapitalizoval hodnotu příslušenství a tuto jenom pro účely výpočtu hodnoty sporu fiktivně přičetl k jistině, a tak určil poměr úspěchu a neúspěchu žalobce, který vztáhl k hodnotě předmětu řízení, tj. předmět řízení činil včetně příslušenství částku 35 871,22 Kč, zatímco soud přiznal pouze částku 24 180,09 Kč. Žalobkyně byla tedy v řízení úspěšná z 67,41 % a neúspěšná z 32,59 %, má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů ve výši 34,82 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 633 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši 2 420 za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, upomínka a účast na jednání soudu), dále paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 a.t. v částce 300 Kč za každý z těchto čtyř úkonů právní služby, náhrada za promeškaný čas cestou zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět (4 půlhodiny) ve výši 1/3, tj. 133 Kč podle 14 odst. 1 a), 3 a.t., náhrada jízdného podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. ve výši 420 Kč ve výši 1/3 (při ujetých 133 km, palivu dle nákupního dokladu 45,50 Kč za l litr, kombinované spotřeby 10,5 1/100 km a náhradě za použití silničního motorového vozidla [registrační značka] dle § 157 odst. 4/b zák. č. 262/2006 Sb. 4,70 Kč/km) a dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená částkou 2 401 Kč z částky 11 433 Kč, tj. celkem 15 467 Kč. Přiznaných 34,82 % pak činí 5 385,61 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.