13 C 276/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 110 288 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 510,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 51 510,57 Kč ve výši 8,05 % ročně od 20. 9. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 275,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 9. 2017 do zaplacení, pohledávky ve výši 42 502 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,34 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20. 9. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 9. 2017 dosáhne částky 222 156 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 110 288 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne datum poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 87 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok splácet v 30 měsíčních splátkách po 6 171 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje od července 2017, a to dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Dle dalších tvrzení žalobkyně byl žalovaný v prodlení s úhradou splátky číslo splatné dne datum, a to o více jak 65 dnů, proto k datum došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 99 878 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění, žalobkyně uplatnila i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ke dni podání žaloby proto žalobkyně nárokuje zaplacení aktuální jistiny úvěru v celkové výši 66 388,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje od datum do datum ve výši 42 502 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 69,34 % ročně maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 222 156 Kč.

2. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání bylo žalovanému zasláno na adresu trvalého pobytu, žalovanému bylo doručeno dne datum. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudného řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen„ smlouva“), oznámením věřitele o schválení úvěru číslo včetně splátkového kalendáře, předsmluvním formulářem, prohlášením a kartou klienta, dokladem o vyplacení úvěru dne datum, oznámením ze dne datum včetně dodejky, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou ze dne datum, výpisem z registru příjmení, potvrzením zaměstnavatele a změnou pracovní smlouvy, hodnocením klienta, vyjádřením znalce k problematice úročení a předžalobní výzvou ze dne datum včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře. Před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě této smlouvy dne datum žalobkyně poukázala na úvěrový účet žalovaného částku 87 000 Kč. Dle smluvních ujednání úvěrové smlouvy ze dne datum se žalovaný zavázal poskytnutou částku a sjednaný úrok splácet ve 30 měsíčních splátkách po 6 171 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje od července 2017. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit byla smluvně stanovena na 185 130 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 96,22 %, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr byla stanovena 96,21 % (v oznámení o schválení úvěru stanovena na 96,48 %). V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto také bylo, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný 35 489,43 Kč, dále již nebyla uhrazena žádná částka. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení vyplývá, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužných splátek a také nákladů vzniklých z prodlení žalovaného. Na základě těchto výzev žalovaný žádné dlužné částky neuhradil, proto žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru k datum. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. Smlouva uzavřená mezi účastníky dne datum zavazuje žalovaného vrátit žalobkyni částku 185 130 Kč, a to proti poskytnutému úvěru 87 000 Kč. Roční úroková míra byla sjednána na 96,22 %, procentní sazba nákladů na úvěr byla stanovena ve výši 96,48 % ročně. Žalovaný se úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 30 měsíčních splátkách po 6 171 Kč počínaje od července 2017. Žalovaný splátky úvěru nehradil včas a řádně, ocitl se v prodlení se splácením, proto mu žalobkyně zaslala oznámení o zesplatnění úvěru k datum. Ve smlouvě byly ve prospěch žalobkyně sjednány sankce při prodlení dlužníka, ty uplatnila žalobkyně žalobou, tj. mimo aktuální jistiny úvěru v celkové výši 99 878 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení požaduje zaplatit i smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou ve výši 42 502 Kč.

5. Soud při každém svém rozhodování zkoumá, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy. Dle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či rozporu se zákonem. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí z tohoto zjištění vyvodit odpovídající závěry.

6. S ohledem na shora uvedené lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy,„ která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“, …„ postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“, takže by„ k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Obdobně Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. V těchto a dalších nálezech pak uzavřel, že v takovýchto případech je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V nálezech sp. zn. I. ÚS 523/07 a I. ÚS 728/10 posuzoval rozhodnutí nalézacích soudů přiznávajících věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboli 182,5 % ročně a dovodil, že taková rozhodnutí porušují právo na spravedlivý proces i právo na ochranu majetku. Dále Nejvyšší soud dovodil, že„ nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou … v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), resp. pokud„ dohodnutá výše úroku (výše 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2002). Na základě judikatury Ústavního následně NS dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18). Nejvyšší soud v ČR pak v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že v rozhodčím řízení přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denní i jednorázovými.

7. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, neplatné. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Závěry shora citované judikatury jsou dle názoru soudu aplikovatelné i na danou věc, neboť se týkající úroků z úvěru či smluvních pokut za prodlení při splácení. Proto je soud i v této věci povinen zkoumat, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené účastníky dne datum vyplývá, že úroková sazba byla sjednána ve výši 96,22 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 96,48 %. Celková částka splatná klientem v případě řádného hrazení úvěru ve výši 87 000 Kč představuje 185 130 Kč, tedy víc než jednonásobek poskytnuté částky. Vedle toho byla sjednána řada dalších sankcí při prodlení klienta, a to o náhradě účelných nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoli částky o více než 15 dní ve výši 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení delší než 30 dní a současně také smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky nové jistiny úvěru, ohledně níž je klient v prodlení. Popsané smluvní povinnosti tak ve svém součtu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Zákon výslovně předpokládá, že uzavřené smlouvy budou podrobovány přezkumu z hlediska jejich platnosti ze všech podstatných hledisek. V úvěrových vztazích jsou navíc ujednání smluv koncipovány předem bez reálné možnosti změny ze strany klienta. I v této úvěrové smlouvě některá ujednání uvádí úroky a sankce jednou jako denní, jindy jako roční, což komplikuje spotřebiteli orientaci v textu smlouvy a v závazcích, které z ní plynou. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti a zejména to, že sjednaná úroková míra převyšuje úrokovou míru, kterou citovaná judikatura považuje za nepřijatelnou (60%), roční náklady na úvěr přesahují 96 % a současně je sjednána řada dalších sankcí při prodlení dlužníka, je na místě uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená účastníky řízení dne datum je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutné dovozovat k celé smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek.

9. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, musel soud posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co právu měl plnit sám. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky na základě vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaný žalobci vydal to, co na základě takto neplatné smlouvy získal. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 87 000 Kč, žalovaný uhradil žalobkyni 35 498,43 Kč, tj. žalovaný je povinen žalobkyni uhradit pouze částku 51 510,57 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Naproti tomu soud zamítl žalobu v části, v níže se žalobkyně domáhala další částky představující část žalované jistiny se zákonným úrokem z prodlení, úroku z úvěru vycházejícího z neplatné smlouvy, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a veškerých požadovaných smluvních pokut.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy byl ve sporu více úspěšný žalovaný, tomu ovšem žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.