13 C 277/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Winklera a přísedících Mgr. Ing. Petry Nedvědové a JUDr. Pavola Lukačejdy ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 679 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 679 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 48 679 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku v částce 5 826 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Táboře (dále jen "soud") domáhal na žalovaném zaplacení částky 48 679 Kč s příslušenstvím. Tento svůj požadavek odůvodnil tím, že žalovaný je zaměstnán u žalobce na pozici řidiče silničních motorových vozidel (autobusů), a to na základě dohody o pracovní činnosti ze dne [datum]. Při výkonu svých pracovních povinností žalovaný způsobil žalobci škodu tím, že dne [datum] při jízdě s autobusem [registrační značka] v obci [obec] zavadil o předmět vyčnívající z přívěsu protijedoucího vozidla a tím došlo k poškození autobusu. Oprava autobusu byla vyčíslena příslušným servisním střediskem na částku 14 887 Kč fakturou [číslo]. Svůj závazek nahradit způsobenou škodu, evidovanou žalobcem pod [číslo] žalovaný uznal v písemné podobě dne [datum]. Dále žalovaný při výkonu svých pracovních povinností způsobil žalobci škodu tím, že dne [datum] při jízdě s autobusem [registrační značka] v obci [obec] nacouval do rampy a tím došlo k poškození autobusu. Oprava autobusu byla vyčíslena příslušným servisním střediskem na částku 33 792 Kč. Svůj závazek nahradit způsobenou škodu, evidovanou žalobcem pod [číslo] žalovaný uznal v písemné podobě dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznal, když uvedl, že žalobci nevznikl nárok na náhradu škody, neboť nebyl určen viník.

3. Soud ve věci provedl dokazování a dospěl k závěru, že nárok žalobce je oprávněný.

4. Z dohody o pracovní činnosti má soud za prokázané, že žalovaný je zaměstnancem žalovaného od [datum]. Z„ Vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce“ má soud za prokázané, že žalobce s žalovaným prohlásili za nesporné, že žalovaný dne [datum] v 9:00 ve [obec], způsobil žalobci škodu, a to tak, že žalovaný, jako řidič autobusu, při couvání špatně odhadl vzdálenost a nacouval do rampy. V důsledku toho došlo k poškození vozidla žalobce. Žalobce se touto dohodou ze dne [datum] s žalovaným dle § 263 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen "ZP") ve spojení s § 257 ZP dohodli na náhradě škody v částce 33 791,56 Kč, a to v měsíčních splátkách v částce 3 000 Kč. Žalovaný taktéž touto dohodou výše uvedený nárok žalobce uznal. Z uznání dluhu a dohody o narovnání má soud za prokázané, že dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o narovnání. Před uzavření této dohody strany projednaly vzájemný závazek, při jednání si vyjasnily svá rozdílná stanoviska k uvedenému závazku, vyjasnily si zejména důvod jejich vzniku i jejich výše. Dohodou o narovnání se pak narovnaly dva závazky, a to: 1) škoda, kterou způsobil žalovaný žalobci dne [datum] v 16:15 tím, že v místě [obec] si žalovaný nevšiml vyčnívajícího předmětu umístěného na přívěsu traktoru a zavadil o něj. V rámci této události došlo k poškození vozidla [registrační značka]. Škoda byla vyčíslena po provedení opravy na částku 14 887 Kč; 2) škoda, kterou způsobil žalovaný žalobci dne [datum] v 9:00 tím, že v místě [obec] žalovaný při couvání špatně odhadl vzdálenost a nacouval do rampy. V rámci této události došlo k poškození vozidlo 5J6 [číslo]. Škoda byla vyčíslena po provedení opravy na částku 33 792 Kč. Tyto závazky dlužníka byly nahrazeny dohodou o narovnání novým závazkem dlužníka v částce 48 679 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách 4 057 Kč, a to na účet žalobce. Pokud by žalovaný nehradil byť jedinou splátku, došlo by následující den k zesplatnění celého dluhu a žalovaný by byl povinen jej do 7 dnů od data zesplatnění uhradit. Z výzvy k úhradě dluhu, podacího lístku a kopie obálky má soud za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dluhu dne [datum], a to na adresu [ulice a číslo].

5. Podle § 250 odst. 1 a 3 ZP je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

6. Podle § 257 odst. 1 a 2 ZP je zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

7. Podle § 263 odst 1 a 2 ZP je zaměstnavatel povinen výši požadované náhrady škody se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.

8. K nároku žalobce žalovaný u jednání uvedl, že nehodu ze dne [datum] nezpochybňuje. Naopak neuznává nárok na náhradu škody za nehodu ze dne [datum]. Při této nehodě nebyl zjištěn viník, a tudíž nebylo prokázáno, že by škodu zavinil on. K tomuto žalobce uvedl, že námitky žalovaného jsou irelevantní, neboť dohodou o narovnání došlo k nahrazení dvou závazků žalovaného, jedním, který se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím splátek.

9. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1410/2018 ze dne 9. 10. 2018 uvedl, že výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel (srov. § 260 zák. práce), který je povinen tuto výši se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá (srov. § 263 odst. 1 zák. práce). Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svůj závazek nahradit škodu zaměstnanec uznal; taková dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná (srov. § 263 odst. 2 zák. práce). Uznání závazku zaměstnancem nahradit škodu v určené (zaměstnavatelem požadované) výši je předpokladem pro uzavření dohody o způsobu náhrady škody podle ustanovení § 263 odst. 2 zák. práce, jejíž význam pro zaměstnavatele spočívá v tom, že v případě soudního sporu usnadňuje postavení zaměstnavatele z hlediska dokazování (srov. též § 558 obč. zák.) a že prodlužuje, bylo-li učiněno písemně, trvání promlčecí doby na 10 let (§ 110 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Uznání závazku k náhradě škody podle § 263 odst. 2 zák. práce však není samostatným zavazovacím důvodem a nemění nic na skutečnosti, že právním důvodem vzniku tohoto závazku může být jen zaviněné protiprávní jednání zaměstnance, s nímž zákoník práce spojuje jeho odpovědnost za vzniklou škodu (srov. ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 1968 sp. zn. 6 Cz 7/68, které bylo uveřejněno pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2697/2003). Z uvedeného též vyplývá, že předpokladem pro uzavření dohody o způsobu náhrady škody podle ustanovení § 263 odst. 2 zák. práce je, aby zaměstnavateli škoda v době jejího uzavření již vznikla.

10. Podle § 18 a § 19 odst. 3 ZP, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.

11. Občanský zákoník upravuje v § 585 o. z., dohodu o narovnání, která je v podstatě dohodou o sporných nárocích dle dosavadního zákoníku práce. Subsidiárním použitím občanského zákoníku mohou zaměstnavatel se zaměstnancem touto dohodou o narovnání upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohodou dochází k zániku dosavadního právního vztahu, který je nahrazen právním vztahem novým. Dosavadní práva a povinnosti zanikají a jsou nahrazena novými právy a jim odpovídajícím povinnostem, které vyplývají z narovnání.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že nárok žalobce na náhradu škody ze dne [datum] nikdy nebyl mezi účastník sporný (viz [anonymizováno] dluhu ze dne [datum], vyjádření žalovaného při jednání dne [datum]). Dle znění zákonného ustanovení tak nemohla být mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání o nároku, který nebyl mezi účastníky sporný. Dle názoru soudu je tak dohoda o narovnání neplatná, a to pouze, co do části, týkající se nároku na náhradu škody způsobené dne [datum]. Částečná neplatnost pak nenarušuje proporcionalitu vztahů mezi účastníky, neboť žádná ze stran smlouvy nepřišla o výhody stanovené v dohodě o narovnání. Způsob úhrady nově stanoveného závazku ve smlouvě o narovnání představuje nově stanovenou splatnost závazku o náhradě škody ze dne [datum]. Částečná neplatnost dohody o narovnání pak není ani na újmu žalovaného. Samotný zákon nezakazuje, aby dlužník nemohl uznat svůj závazek opakovaně.

13. Soud se dále zabýval pouze námitkami žalovaného směřujících k nároku na náhradu škody ze dne [datum].

14. Žalovaný v podaném odporu uvedl, že nesouhlasí s žalobou, jelikož nárok na náhradu škody žalobci nevznikl, jelikož nebyl určen viník. Z předložených důkazních návrhů (potvrzení o účasti na dopravní nehodě a usnesení [stát. instituce]) a vyjádření samotného žalovaného při jednání pak vyplynulo, že tuto námitku žalovaný směřuje právě k nároku na náhradu škody ze dne [datum].

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1089/2005, ze dne 28. 11. 2007 není podmínkou platnosti dohody o narovnání existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody.

16. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2697/2003 ze dne 14. 5. 2014 uvedl, že jestliže předtím, než zaměstnanec uzná svůj závazek k náhradě škody v určené výši a přistoupí na dohodu o způsobu její úhrady, dojde mezi účastníky k jednání, kterým si vyjasňují svá rozdílná stanoviska k otázkám týkajícím se odpovědnosti zaměstnance za škodu (tedy k jednání směřujícímu k odstranění pochybností, rozporů a docílení vzájemných ústupků), jde o dohodu, jíž se účastníci upravili nároky mezi nimi sporné. S takovou dohodou, která má povahu narovnání, je spojen zánik původního závazku zaměstnance k náhradě škody a jeho nahrazení novým závazkem, jehož právní důvod spočívá v dohodě (narovnání) a nikoli v odpovědnosti zaměstnance za způsobenou škodu.

17. Je tedy jednoznačné, že pokud byla mezi účastníky uzavřená platná dohoda o narovnání, která se týkala nároku na náhradu škody ze dne [datum], pak se již v rámci soudního řízení soud nemůže zabývat oprávněností původního závazku, ale pouze závazkem novým, který původní závazek nahradil. Soud proto nemohl přistoupit k přezkumu, zda žalovaný, škodu mu kladenou za vinu, skutečně zavinil či nikoliv.

18. Žalovaný při jednání konaném dne [datum] ovšem zpochybnil samotný způsob uzavření dohody o narovnání, když uvedl, že dohoda mu byla podána okénkem, když stál s autobusem na zastávce autobusu v [obec], a to v době, kdy musel odbavit minimálně 14 cestujících, s odůvodněním, že to se musí podepsat, neboť je to pouze formalita, která má vyšetřování uzavřít, aby se to mohlo řešit skrz jeho pojistku.

19. Soud se proto zabýval otázkou, zda dohoda o narovnání byla mezi žalobcem a žalovaným skutečně uzavřena. Dohoda o narovnání uvádí, že při projednání si žalobce s žalovaným vyjasnili rozdílná stanoviska k tomuto nároku, a to zejména důvod jeho vzniku a výši a tento závazek nahradili závazkem novým, který žalovaný dobrovolně uznal.

20. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 2964/2006, ze dne 6. 11. 2007 ve svém odůvodnění uvádí, že na to, jakou měli účastníci při uzavření smlouvy vůli nebo jaké tu byly další, pro výklad projevu vůle ve smyslu ustanovení § 35 odst.2 obč. zák. rozhodné, skutečnosti, je třeba usuzovat především podle okolností, za nichž byla smlouva uzavřena. Tímto způsobem zjištěná vůle účastníků se při výkladu projevu vůle neprosadí jen, jestliže by byla v rozporu s jazykovým projevem (tedy jen kdyby byla slovy nepochybně vyjádřena jiná (odlišná) vůle účastníků).

21. Jelikož způsob uzavření dohody o narovnání napadl žalovaný, který tvrdil, že písemná dohoda o narovnání neprojevuje jeho vůli, neboť její obsah neodpovídá tomu, co mu bylo řečeno u jejího uzavírání, soud ho poučil podle § 118a ost. 1 a 3 o. s. ř., aby přesně dotvrdil, jakým způsobem byla dohoda uzavřena a k těmto tvrzením, aby navrhl důkazy. Pro tuto povinnost mu byla stanovena lhůta 30 dnů od jednání. V této lhůtě však žalovaný žádné důkazy nenavrhl. Soud tak vyšel z písemného znění dohody o narovnání a dospěl k závěru, že dohoda o narovnání byla uzavřena ohledně nároku na náhradu škody ze dne [datum] platně.

22. Podle § 257 odst. 1 a 2 ZP je zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

23. Podle § 354 odst. 1 a 2 ZP, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

24. Jelikož žalobce nikterak nespecifikoval výši průměrné mzdy žalovaného za kalendářní měsíc, soud ho poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby soudu dotvrdil a důkazy prokázal výdělky žalovaného za kalendářní čtvrtletí předcházejícímu měsíci, ve kterém došlo k nároku na náhradu škody.

25. Z doplněných tvrzení a důkazů ze strany žalobce má soud za prokázané, že průměrná měsíční mzda žalovaného v měsíci březnu 2021 dosahovala částky 14 487 Kč a v dubnu 2021 částky 14 038 Kč. Je tedy zjištěno, že požadované nároky nedosahují 4,5 násobku průměrné měsíční mzdy.

26. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne [datum] uznal žalovaný nárok žalobce, co do důvodu a výše částky 33 792 Kč, a dále se dohodl na úhradě této částky ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně. Tyto splátky žalovaný řádně nehradil, a tudíž nastala splatnost celého dluhu. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným částečné platnou dohodu o narovnání, na základě které došlo ke vzniku nového závazku žalovaného za žalobcem v částce 14 887 Kč, který se spolu se závazkem na náhradu škody v částce 33 792 Kč žalovaný zavázal hradit ve 12 splátkách ve výši 4 057 Kč měsíčně. Tyto splátky nebyly ze strany žalovaného plněny a taktéž nedošlo ke srážkám ze mzdy, neboť jeho mzda nepostačovala k jejich úhradě. Nároky žalobce.

27. Jelikož jednotlivé nároky žalobce nepřesahují zákonný rámec 4,5 násobku průměrné měsíční mzdy žalovaného, soud žalobci uplatněný nárok, jako oprávněný, přiznal. Podle § 160 o. s. ř. pak uložil žalovanému částku zaplatit ve lhůtě 3 měsíců. Tuto lhůtu soud stanovil s ohledem na stále ještě probíhající insolvenční řízení.

28. Soud přiznal žalobci i úroky z prodlení v zákonné výši od [datum], neboť žalovaný neuhradil splátku splatnou dne [datum] a dnem [datum] se stal splatný celý dluh.

29. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř., má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

30. Podle § 150 ZP zaměstnavatel eviduje údaje, jimiž jsou jméno, popřípadě jména a příjmení, adresa, jde-li o fyzickou osobu, název a sídlo, jde-li o právnickou osobu, a písemnosti týkající se prováděných srážek ze mzdy, a to po stejnou dobu jako ostatní údaje a doklady týkající se mzdy nebo platu.

31. Podle § 336 odst. 1 ZP zasílá písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance.

32. Z dohody o pracovní činnosti, dohody o narovnání a dohody o způsobu úhrady škody má soud za prokázané, že jako adresa žalovaného byla vždy označena ulice [ulice a číslo], [obec]. Na tuto adresu žalobce odeslal předžalobní výzvu ze dne [datum].

33. K této adrese žalovaný uvedl, že toto není jeho adresa, že jeho adresa je [obec], [ulice] [adresa]. Dle jeho tvrzení, tuto adresu sdělil prostřednictví kopie občanského průkazu dispečerovi žalobce. Soud tak opět poučil žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je nutné, aby toto tvrzení doplnil o důkazy, kterými ho chce prokázat. Žalovaný ani k této skutečnosti důkazní návrhy neučinil, a tudíž soud vyšel z informací žalobce, že žádnou jinou adresu, než na kterou doručoval předžalobní výzvu, neměl, a tudíž mu soud přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 254/2015 Sb. Žalobci tak byly přiznány náklady řízení skládající se z částky 1 800 Kč za 6 úkonů (výzva k plnění, podání žaloby, 2x příprava na jednání a 2x jednání), cestovné za cestu [obec] - [obec] a zpět 1) Škodou [anonymizováno], [registrační značka] v částce 970 Kč a 2) [příjmení] [jméno], [registrační značka] v částce 1 108 Kč, tedy náklady řízení v celkové částce 5 826 Kč.

34. Důkazy v řízení provedené a v tomto rozsudku neuvedené, neměly pro rozhodnutí soudu význam.