13 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného nyní anonymizována dvě slova obec, ulice anonymizováno, PSČ obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 67 324 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z částky 1 344 Kč od 12. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Řízení o zaplacení zákonného úroku z částky 16 011,62 Kč ve výši 10 % ročně od 12. 4. 2020 do zaplacení, částky 0,23 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně od 12. 4. 2020 do zaplacení, se zastavuje.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 65 979,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 312,15 Kč od 12. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 11 266,06 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 67 324 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně (společnost právnická osoba, registrační číslo anonymizováno, dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum poskytl žalovanému finanční prostředky, které žalovaný čerpal v celkové výši 62 599 Kč. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně, dále byl sjednán i poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru, roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 262,91 %. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky za čerpání nebo společně s částkou 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce počínaje od 11. 4. 2018. V případě prodlení žalovaného může věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli ve výši 250 Kč za každé prodlení, žádat může i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Z jednání nařízeného na den datum se žalobkyně řádně a včas omluvila, nežádala o odročení s tím, že nechce navyšovat výdaje na vymáhání žalovaného nároku. Žalovaný je hospitalizován v anonymizována dvě slova v obec, s ohledem na pravomocné rozhodnutí Okresního soudu Plzeň jih č. j. 3Nc 1047/2021-94 ze dne 22. 4. 2022, které nabylo právní moci dne datum, žalovaného zastupuje jeho otec jako hmotněprávní opatrovník, který sjednal pro žalovaného právní zastoupení na základě plné moci ze dne datum.

3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do příslušenství dle specifikace ve výroku II. Soud proto podle 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v navrhovaném rozsahu zastavil.

4. Žalovaný se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil k žalobě tak, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, neboť nebyla uzavřena v písemné podobě. Dále je neplatná z důvodu, že žalovaný trpí duševní poruchou, která ho činí nezpůsobilým k uzavření takové smlouvy, nebyla ani řádně zkoumána žalovaného úvěruschopnost. Žalovaný se domnívá, že dlužná částka představující bezdůvodné obohacení byla již z větší části uhrazena.

5. Smlouvou o úvěru ze dne datum, potvrzeními o jednotlivých platbách, obchodními podmínkami původního věřitele, standardní informací o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu, přehledem úhrad, výzvy k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání, rozsudkem příjmení okres č.j. číslo jednací a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum za pomocí elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě interních předpisů, tj. ověřoval maximální počet závazku u jiných věřitelů, zjistil z podané žádosti příjmy a výdaje, ověřoval bonitu i u inkasní agentury s tím, že žalovaný se zavázal sdělit pravdivé údaje o své úvěruschopnosti. Na základě uzavřené smlouvy původní věřitel poukázal žalovanému postupně v období od 11. 4. 2018 do 8. 7. 2020 částku 62 599 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnout částku včetně úroků a poplatků, uhradil celkem 56 255 Kč a dále částku 5 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní úrok a úhrada byla zohledněna v návrhu. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně a dále i poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru, úrok i poplatek měl být splácen spolu s jistinou úvěru. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 262,91 % ročně. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky za čerpání nebo společně s částkou 1 000 Kč, a to vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce počínaje od 11. 4. 2018. V případě prodlení žalovaného mohl věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli ve výši 250 Kč za každé prodlení. Dále byla ujednána pro případ prodlení i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyní na základě smlouvy o postoupení ze dne datum. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu, který sestává z jistiny 50 562,15 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a smluvních úroků 21 011,62 Kč.

6. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. Smlouva uzavřená právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným zavazuje žalovaného hradit úvěr společně s úroky a poplatky, které činí 12,5 % z každého čerpání úvěru a úrok ve výši 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně, procentní sazba nákladů na úvěr byla smluvně stanovena na 262,91 % ročně. Žalovaný splátky úvěru postupně hradil, nikoli však včas a řádně, ocitl se v prodlení se splácením, proto původní věřitel účtoval i poplatky z prodlení. Ve smlouvě byly ve prospěch věřitele sjednány i další sankce při prodlení dlužníka, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy původní věřitel ověřoval dle jeho interních pravidel údaje o možnostech žalovaného úvěr splácet. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byl žalovaný omezen ve svéprávnosti také tak, že není schopen samostatně disponovat s finančními prostředky přesahujícími 500 Kč týdně, spravovat majetek přesahující částku 500 Kč, uzavřít smlouvy včetně smluv pracovních. Opatrovníkem nesvéprávného žalovaného soud jmenoval jeho otce jméno celé jméno žalovaného, která je povinen zastoupeného zastupovat ve všech jeho věcech, v nichž žalovaný nemůže jednat samostatně. Z odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí vyplývá, že znalkyně příjmení jméno příjmení na základě posouzení psychického stavu žalovaného došla ve svém posudku k závěru, že žalovaný není schopen porozumět důsledkům uzavření žádné smlouvy. Žalovaný trpí závažnou duševní poruchou, která není přechodného rázu (reziduální schizofrenií), naplněna jsou též kritéria pro patologické hráčství. Prognóza zdravotního stavu je pro žalovaného nepříznivá, je již narušena schopnost žalovaného právně jednat de facto ve všech oblastech. Žalovaný nemá žádný náhled na své onemocnění, jeho duševní porucha výrazně ovlivňuje jeho schopnost právně jednat, proto je schopen hospodařit s finančními prostředky pouze do částky 500 Kč týdně, není schopen uzavírat kupní, darovací a jiné smlouvy.

7. Soud při každém svém rozhodování zkoumá, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy. Dle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či rozporu se zákonem. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí z tohoto zjištění vyvodit odpovídající závěry. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze odkázat na některou již ustálenou judikaturu, a to zejména rozhodnutí Ústavního soudu ČR (dále jen„ NS ČR“), který v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy,„ která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“, …„ postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“, takže by„ k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Obdobně ÚS ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. V těchto a dalších nálezech pak uzavřel, že v takovýchto případech je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v nálezech sp. zn. I. ÚS 523/07 a I. ÚS 728/10 posuzoval rozhodnutí nalézacích soudů přiznávajících věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboli 182,5 % ročně a dovodil, že taková rozhodnutí porušují právo na spravedlivý proces i právo na ochranu majetku. Dále Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou … v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), resp. pokud„ dohodnutá výše úroku (výše 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2002). Na základě judikatury Ústavního soudu ČR následně Nejvyšší soud dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18). Nejvyšší soud ČR pak v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že v rozhodčím řízení přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denní i jednorázovými.

8. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, neplatné. Podle § 581 není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, které ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Závěry shora citované judikatury jsou dle názoru soudu aplikovatelné i na danou věc, neboť se týkající úroků z úvěru či sankcí za prodlení při splácení. Proto soud i v této věci především zkoumal, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum vyplývá, že úroková sazba byla stanovena na 102 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 262, 91 % ročně. Vedle toho byla sjednána řada dalších sankcí při prodlení klienta, a to o náhradě účelných nákladů vzniklých při každém prodlení dlužníka ve výši 250 Kč za každé prodlení, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Popsané smluvní povinnosti tak ve svém součtu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Zákon výslovně předpokládá, že uzavřené smlouvy budou podrobovány přezkumu z hlediska jejich platnosti ze všech podstatných hledisek. V úvěrových vztazích jsou navíc ujednání smluv koncipovány předem bez reálné možnosti změny ze strany klienta. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti a zejména to, že sjednaná úroková míra a výše stanovených procentních nákladů na úvěr (RPSN) převyšují běžnou úrokovou míru a současně je sjednáno souběžně několik dalších sankcí za prodlení dlužníka, je na místě uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum je s ohledem na rozpor jednotlivých ustanovení s dobrými mravy absolutně neplatná. Tuto neplatnost je nutné dovozovat k celé úvěrové smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek. Vzhledem k závěrům znalce v rámci řízení o svéprávnosti žalovaného (vedeného u Okresního soudu Plzeň jih pod spis. zn. 3Nc 1047/2021) o tom, že žalovaný trpí závažnou anonymizováno poruchou, která není jen přechodného rázu, a není tedy ani schopen právně jednat při uzavírání smluv, lze konstatovat, že úvěrová smlouva ze dne datum je neplatná i z důvodu, že žalovaný nebyl pro svou duševní poruchu v době uzavření smlouvy schopen právně jednat.

10. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, musel soud posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co právu měl plnit sám. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky na základě vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaný žalobkyni vydal to, co na základě takto neplatné smlouvy získal. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 62 599 Kč, žalovaný uhradil celkem 61 255 Kč, tj. je povinen žalobkyni uhradit pouze část žalované jistiny ve výši 1 344 Kč, a to i s úrokem z prodlení v zákonné výši. Naproti tomu soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala jistiny na rámec již žalovaným uhrazených částek, a také nákladů na vymáhání a smluvního úroku, které vychází z neplatné smlouvy.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud tak, že přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 266,06 Kč, přičemž tato částka představuje 96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v rozsahu 98 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 2 %). Tyto náklady sestávají z odměny za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 324 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. Soud přiznal opatrovníkovi také náhradu cestovného z obec do obec a zpět (112 km celkem), když vycházel z toho, že opatrovník použil osobní automobil registrační značka a náhrada za používání silničního motorového vozidla dle § 157 odst. 4/b zák. č. 262/2006 Sb. činí pro rok 2022 - 4,70 Kč/km a cena nafty dle vyhlášky činí 47,10 Kč, tj. náhrada je stanovena částkou 858,74 Kč. Pokud jde o náhradu za ztrátu času dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud přiznal dle vyúčtování zástupce žalovaného náhradu za 6 účtovaných půlhodin ve výši 600 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného je plátcem DPH, soud přiznal i DPH ve výši 21 % z částky 9 698,74 Kč ve výši 2 036,74 Kč. Přiznaných 96 % pak činí z celkové částky 11 735,74 Kč náhradu 11 266,06 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.