13 C 45/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kratzerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit nemovitost na adrese , adresa, , a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 6. 2025, ve znění opravy doručené dne 22. 9. 2025, se žalobce domáhal po žalovaném vyklizení nemovitosti na adrese , Anonymizováno, . Návrh odůvodnil tím, že žalovaný nemovitost obývá bez právního důvodu, nemá s žalobcem uzavřenu nájemní smlouvu ani jiné oprávnění k jejímu užívání. Dne 14. 5. 2025 byl písemně vyzván k vyklizení nemovitosti, na výzvu však nereagoval a nemovitost nevyklidil.

2. Žalovaný nepovažoval žalobu za důvodnou s tím, že žalobce předmětnou nemovitost spoluvlastní s matkou žalovaného, přičemž každému ze spoluvlastníků náleží podíl ve výši ideální ½. Dále uvedl, že v nemovitosti bydlí pouze přechodně po svém návratu ze zahraničí a zdržuje se výlučně v prostoru, který pro svou potřebu využívá jeho matka. Práva žalobce nijak nenarušuje, pokud se v nemovitosti zdržuje, činí tak pouze na základě souhlasu své matky, jakožto spoluvlastnice předmětné nemovitosti. Navíc má již zajištěné nové bydlení, kam se bude dne 1. 11. 2025 stěhovat. Navrhl proto, aby žaloba byla zamítnuta.

3. K projednání věci bylo nařízeno ústní jednání, ke kterému se žalovaný, byť řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. V průběhu ústního jednání žalobce po poučení soudu žalobu doplnil tak, že žalovaný se v nemovitosti zdržoval v období od 1. 8. 2023 do 1. 11. 2025. Nyní již v nemovitosti nebydlí, přespává tam jen o víkendu a stále tam má uloženy své věci jako např. loď a skútr. V domě navíc zasahovala kriminální policie, protože žalovaný tam pěstoval marihuanu a i v souvislosti s touto činností má v domě stále své věci, hlínu, květináče, větráky. Žalovaný má stále v domě plno svých osobních věcí.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl ústnímu jednání přítomen, nemohl být ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. poučen, že je třeba doplnit skutková tvrzení a ke svým tvrzením navrhnout a předložit důkazy.

6. Soud provedl důkazy navržené žalobcem, z nichž zjistil následující skutečnosti:

7. Z výzvy ze dne 14. 5. 2025, společně s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval, aby opustil nemovitost na adrese , adresa, a odstranil z ní své věci. Upozornil ho, že jeho přítomnost v nemovitosti je bez právního důvodu, a proto neoprávněná s tím, že nebude-li výzvě vyhověno, bude věc řešena soudní cestou.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, bylo zjištěno, že žalobce spoluvlastní s paní , Anonymizováno, pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, , č. p. , Anonymizováno, - rodinný dům stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše zapsáno na LV č. , Anonymizováno, pro obec , Anonymizováno, a katastrální území , Anonymizováno, , Anonymizováno9. Vyslechnuta byla svědkyně , Anonymizováno, , narozená dne , Anonymizováno, , přítelkyně , Anonymizováno, . Tato vypověděla, že žalovaný v domě žalobce na adrese , adresa, bydlel dva roky a dělal tam problémy. V domě kvůli tomu, že tam žalovaný pěstoval marihuanu, zasahovala kriminální policie. Žalovaný se z domu odstěhoval na začátku prosince loňského roku nebo na začátku ledna roku letošního, nicméně pořád do domu chodí, např. si tam bere dřevo. Navíc tam má stále své věci, některé má v místnosti u své matky, některé i jinde. Např. tam takto má kola a skútr.

10. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle ustanovení § 132 o. s. ř. a z provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

11. Žalobce je společně s , Anonymizováno, vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše zapsáno na LV č. , Anonymizováno, pro obec , Anonymizováno, a katastrální území , Anonymizováno, . Každému ze spoluvlastníků náleží podíl ve výši ideální ½. Žalovaný nemovitost užíval od srpna roku 2023 po dobu cca dvou let. Výzvou ze dne 14. 5. 2025 byl žalovaný žalobcem vyzván, aby nemovitost opustil a odstranil z ní své věci. V současné době již žalovaný nemovitost k bydlení nevyužívá, zdržuje se zde jen o víkendu a v nemovitosti se stále nachází věci v jeho vlastnictví. V domě kvůli pěstování marihuany (konopí) žalovaným zasahovala kriminální policie.

12. Právně byla věc hodnocena dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).

13. Podle § 1040 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal (odst. 1). Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci (odst. 2).

14. Podle § 1042 občanského zákoníku se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

15. Podle § 1115 odst. 1 občanského zákoníku osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba (§ 1116). Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (§ 1117). Každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu (§ 1121). Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu (§ 1122). Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů (§ 1126). Z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně (§1127). O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (§ 1128). K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud (odst. 1). Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně (§ 1129).

16. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav se s ohledem na skutečnost, že nemovitost, která má být vyklizena, je předmětem spoluvlastnictví, soud nejprve zabýval tím, zda je žalobce ve věci aktivně legitimován. Dospěl přitom k závěru, že žalobce ve věci aktivně legitimován je, a to i přesto, že se vyklizení nemovitosti domáhá samostatně, bez spoluvlastnice předmětné nemovitosti. K tomu viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 8 Co 1258/2023-63, dle kterého: „…právo účasti spoluvlastníka na správě společné věci koreluje s jeho právem být účastníkem řízení, jehož předmětem je vyklizení nemovité věci (popřípadě vydání věci movité). Nakládání spoluvlastníků se společnou věcí je přitom v občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2013 (zákon č. 89/2012 Sb.) upraveno v § 1126 a násl. obdobně jako tomu bylo v § 139 zákona č. 40/1964, tedy v zákoně účinném do 31. 12. 2013. I toto ustanovení předchozího občanského zákoníku dovozovalo, že o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti podílů (obdobná zásada je upravena v ustanovení § 1126 odst. 2 o. z.). Judikatura k novému občanskému zákoníku přitom dovodila (srovnej NS sp. zn. 22 Cdo 2288/2017), že dosavadní judikaturu týkající se hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Pokud jde o aktivní legitimaci spoluvlastníků, komentářová literatura poukazuje na fakt, že ani nový občanský zákoník nepřinesl jasnou odpověď na trvale spornou otázku možnosti vindikace věci jen jedním ze spoluvlastníků, když spoluvlastníci se vzhledem k věci jako celku považují za jedinou osobou nakládající z věcí jako jediná osoba (§ 1116 o. z.). Každý spoluvlastník má právo k celé věci, jež je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (§ 1117). Jak výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak komentářová literatura (Komentář k občanskému zákoníku Wolters Kluwer, ASPI k ust. § 1040 o. z.) odkazují na předchozí judikaturu, tedy rozhodnutí NS sp. zn. 2 Cdon 1793/96, která připouští, že žalobu podle § 126 odst. 1 obč. zák. (jejím ekvivalentem je v o. z. žaloba na vydání či vyklizení věci ve smyslu § 1040 o. z.) může uplatnit každý z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neprávem zasahuje do jeho spoluvlastnického práva. Stejně uvažuje i tzv. Velký akademický komentář (Eliáš, 2008, s. 533), který připouští vindikaci jednoho spoluvlastníka nepochybně proti třetí osobě, odvolávaje se na Randu. Randa připouští vindikaci spoluvlastníkem jak jiného spoluvlastníka, tak na osobu třetí (Randa, 1922, s. 273), obdobně i Komentář autorů Švestka, Spáčil, Švárová, Hulmák (Švestka a kol., 2009, s. 691), kteří nepřipouští navzájem vindikaci mezi spoluvlastníky s poukazem na shodné právo spoluvlastníka vydržet, připouští ovšem právo na vindikaci jedním spoluvlastníkem proti třetí osobě. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud v poměrech dané věci konstatuje, že pokud žalobce jako spoluvlastník předmětné věci podal samostatně žalobu proti osobě, o které tvrdí, že nebytové prostory označené v žalobě neoprávněně po skončení nájemního vztahu užívá, pak tato žaloba netrpí vadou nedostatku aktivní legitimace (neúčast menšinového spoluvlastníka věci v řízení nečiní žalobu vadnou).“17. Dále se tedy soud zabýval tím, zda žalovaný i nadále předmětnou nemovitost užívá, a zda se tedy žalobce jejího vyklizení domáhá důvodně. V průběhu řízení došlo ke změně skutkových okolností, neboť po podání žaloby již žalovaný nemovitost neužívá k bydlení, přesto však žalobce na žalobě setrval s tím, že žalovaný má v nemovitosti i nadále své věci. K prokázání tohoto tvrzení navrhl svědeckou výpověď svědkyně , Anonymizováno, . Svědkyně , Anonymizováno, během ústního jednání vypověděla, že žalovaný se z nemovitosti odstěhoval, má však v domě stále své věci a navíc v domě zasahovala kriminální policie, neboť tam žalovaný pěstoval marihuanu. Žalovaný také do domu stále chodí. Soud proto tvrzení žalobce, že žalovaný se z nemovitosti odstěhoval, má v ní však nadále své věci, považuje za prokázané. K důvodnosti žaloby na vyklizení nemovitosti přitom postačí, pokud má žalovaný v nemovitosti nadále své věci. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 313/2021, dle kterého: „V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že povinnost byt (zde nemovitosti) vyklidit je považována za splněnou v případě, kdy ten, kdo ho má vyklidit, se z něj odstěhuje (odstraní z něj své věci) a zároveň jej odevzdá oprávněné osobě, např. předáním klíčů (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. prosince 1983, sp. zn. Cpj 40/83, uveřejněné pod č. 27/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. října 1985, sp. zn. 3 Cz 28/85, uveřejněné pod č. 8/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 26 Cdo 2716/2005)“. Pokud pak žalovaný ve svém vyjádření uváděl, že se v nemovitosti zdržuje jen v prostorách, které využívá jeho matka, toto své tvrzení nijak neprokázal. Vzhledem k tomu, že se k ústnímu jednání nedostavil, sám se připravil o možnost reagovat na tvrzení žalobce a provedené důkazy, jakož i o možnost být ze strany soudu odpovídajícím způsobem poučen o nutnosti doplnit svá tvrzení a k těmto tvrzením navrhnout a předložit odpovídající důkazy. Navíc nelze pominout, že dle výše citovaných zákonných ustanovení má každý ze spoluvlastníků právo k celé věci, tedy nelze jednoznačně určit, která konkrétní část nemovitosti spoluvlastnickému podílu toho kterého spoluvlastníka odpovídá.

18. S ohledem na uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou. Žalovaný nemovitost žalobce v době zahájení řízení užíval k bydlení a byť ji již v současné době k bydlení neužívá, i nadále jí užívá tím, že zde má své věci, tedy jeho povinnost nemovitost vyklidit nelze dosud považovat za splněnou. Žalobce žalovaného k vyklizení nemovitosti písemně vyzval, žalovaný však přesto svou povinnost nemovitost vyklidit nesplnil. Pokud pak žalovaný namítal, že nemovitost užívá na základě souhlasu druhé spoluvlastnice, toto své tvrzení neprokázal a tím, že se nedostavil k ústnímu jednání, se sám připravil o možnost být soudem ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. poučen. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanému ve smyslu ustanovení § 1040 a násl. občanského zákoníku výrokem I. uložil povinnost předmětnou nemovitost vyklidit. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 ods.t 1 o. s. ř. v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, neboť již od doručení výzvy žalobce k vyklizení nemovitosti měl žalovaný dostatek času nemovitost vyklidit.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení přitom představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a dále paušální náhrada dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy za dva učiněné úkony – žaloba a účast u jednání před soudem, celkem částka 600 Kč. Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 600 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.