13 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 757,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 793,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 793,68 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 6 964,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 964,08 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 261,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta sídlem v obec.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 757,76 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně (společnost právnická osoba, registrační číslo C56251, dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum poskytl žalovanému finanční prostředky do úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu čerpal poskytnuté prostředky v celkové výši 11 100 Kč. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 10,50 % měsíčně. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky za čerpání nebo společně s částkou 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. V případě prodlení žalovaného může věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli ve výši 250 Kč za každé prodlení, žádat může i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.

3. Smlouvou o úvěru ze dne datum, potvrzeními o jednotlivých platbách, obchodními podmínkami původního věřitele, standardní informací o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a sdělením právnická osoba ohledně majitele účtu č. bankovní účet má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum za pomocí elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě interních předpisů a zjišťoval výši doložitelných příjmů a výdajů a ověřil také informace z veřejně dostupných databází. Na základě uzavřené smlouvy původní věřitel poukázal žalovanému na jeho účet č. bankovní účet celkem částku 11 100 Kč, dne datum částku 10 000 Kč, dne datum částku 1 100 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnout částku včetně úroků a poplatků, uhradil však pouze 2 306,32 Kč. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 10,50 % měsíčně, úrok i poplatky měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 231,39 % ročně. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky za čerpání nebo společně s částkou 1 000 Kč. V případě prodlení žalovaného mohl věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli ve výši 250 Kč za každé prodlení. Dále byla ujednána pro případ prodlení i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyní na základě smlouvy o postoupení ze dne datum. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu, který sestává ze součtu výběru a poplatků sníženého o úhrady ve výši 9 932,84 Kč (jistina), náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a úroků za období čerpání ve výši 5 074,92 Kč.

4. Soud při každém svém rozhodování zkoumá, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy. Dle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či rozporu se zákonem. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí z tohoto zjištění vyvodit odpovídající závěry. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze odkázat na některou již ustálenou judikaturu, a to zejména rozhodnutí Ústavního soudu ČR (dále jen„ NS ČR“), který v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy,„ která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“, …„ postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“, takže by„ k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Obdobně ÚS ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. V těchto a dalších nálezech pak uzavřel, že v takovýchto případech je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v nálezech sp. zn. I. ÚS 523/07 a I. ÚS 728/10 posuzoval rozhodnutí nalézacích soudů přiznávajících věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboli 182,5 % ročně a dovodil, že taková rozhodnutí porušují právo na spravedlivý proces i právo na ochranu majetku. Dále Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou … v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), resp. pokud„ dohodnutá výše úroku (výše 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2002). Na základě judikatury Ústavního soudu ČR následně Nejvyšší soud dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18). Nejvyšší soud ČR pak v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že v rozhodčím řízení přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, zaplacení úvěru bylo zajištěno i smluvními pokutami.

5. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, neplatné. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části.

6. Závěry shora citované judikatury jsou dle názoru soudu aplikovatelné i na danou věc, neboť se týkající úroků z úvěru či sankcí za prodlení při splácení. Proto soud i v této věci především zkoumal, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum vyplývá, že úroková sazba byla stanovena na 126 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 231,39 % ročně. Vedle toho byly sjednány i další sankční poplatky při prodlení dlužníka, a to paušální poplatky jako náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, a to 250 Kč při prodlení se splácením jakékoliv částky, a také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z každé dlužné částky. Popsané smluvní povinnosti tak ve svém součtu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Zákon výslovně předpokládá, že uzavřené smlouvy budou podrobovány přezkumu z hlediska jejich platnosti ze všech podstatných hledisek. V úvěrových vztazích jsou navíc ujednání smluv koncipována předem bez reálné možnosti změny ze strany klienta. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti a zejména to, že sjednaná úroková míra a výše stanovených procentních nákladů na úvěr (RPSN) převyšují běžnou úrokovou míru a současně je sjednáno souběžně několik dalších sankcí za prodlení dlužníka, je na místě uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum je s ohledem na rozpor jednotlivých ustanovení s dobrými mravy absolutně neplatná. Tuto neplatnost je nutné dovozovat k celé úvěrové smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek. Uvedený právní názor je v souladu i s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která se posuzovanou problematikou opakovaně zabývala ve věcech exekučních. Z ní vyplývá, že rozpor s dobrými mravy se v posuzovaných věcech (které byly prakticky skutkově totožné) vztahuje na celý závazkový vztah. Všechny povinnosti dlužníka jsou ve svém kontextu tak nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, tedy smlouvu považovat za neplatnou. (v podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, případně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5.02020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019). Za této situace považuje soud celou smlouvu uzavřenou mezi účastníky za neplatnou.

7. Po provedeném dokazování učinil soud závěr, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, musel soud posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co právu měl plnit sám. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky na základě vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaný žalobkyni vydal to, co na základě takto neplatné smlouvy získal. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 11 100 Kč, žalovaný uhradil celkem 2 306,32 Kč, tj. je povinen žalobkyni uhradit pouze část žalované jistiny ve výši 8 793,68 Kč, a to i s úrokem z prodlení v zákonné výši. Naproti tomu soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala jistiny na rámec již žalovaným uhrazených částek, a také paušálních sankčních poplatků a smluvního úroku, které vychází z neplatné smlouvy.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 261,68 Kč, přičemž tato částka představuje 11,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 757,76 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích-pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.