2 C 115/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , dříve Anonymizováno , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o snížení výživného

I. Návrh žalobce na změnu závazku žalobce plynoucího z dohody o vypořádání majetkových poměrů po rozvodu manželství uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, , jímž se v čl. 2, bod 10 dohody zavázal hradit žalované výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně splatné nejpozději do 15. dne v měsíci, za který se poskytuje, jakožto výživné na rozvedenou manželku, jímž se domáhal snížení výživného od 1. 12. 2023 na částku 2 500 Kč měsíčně splatné vždy k 20. dni v měsíci, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady tohoto řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 15. 4. 2024 ve znění doplnění ze dne 14. 5. 2024 a 6. 6. 2024 se žalobce domáhal snížení výživného na bývalou manželku , jméno FO, z důvodu poklesu jeho příjmu, neboť musí hradit výživné na nezletilou dceru , jméno FO, , stará se o nezletilého syna , Jméno žalobce, , který je na dlouhodobé propustce a dále je v insolvenčním řízení, v němž mu každý měsíc strhávají určitý obnos peněz. Od prosince 2023 má dlouhodobý vztah a novou rodinu. S družkou vychovávají čtyři děti a na pátou nezletilou dceru , jméno FO, musí hradit výživné částkou 1 000 Kč měsíčně, dále se podílí na placení nájmu a veškerých nákladů spojených s bydlením a stravou a do práce musí dojíždět každý den autem. Není proto v jeho silách dále platit výživné ve výši 7 000 Kč na bývalou manželku , jméno FO, . Dohoda o výši výživného byla mezi manželi uzavřena v souvislosti s rozvodem manželství a žalobce proto žádal snížení výživného od 1. 12. 2023 na částku 2 500 Kč měsíčně, splatnou vždy k 20. dni v měsíci. Vzhledem k pracovnímu vytížení žádal o projednání věci u Okresního soudu v , adresa, .

2. Pokud žalobce navrhoval delegaci z důvodu vhodnosti k Okresnímu soudu v , adresa, , ačkoli je v této věci věcně i místně příslušným Okresní soud v Táboře, byl žalobce v souladu s položkou 24 Sazebníku soudních poplatků vyzván k zaplacení soudního poplatku za návrh na delegaci řízení, a to ve výši 1 000 Kč. Výzva k zaplacení poplatku mu byla doručena 10. 7. 2024, ale vzhledem k tomu, že do 22. 8. 2024, tedy do dne soudního jednání, nebyl soudní poplatek za návrh na delegaci řízení z důvodu vhodnosti zaplacen, nebylo o tomto návrhu dále rozhodováno a ve věci jednal věcně i místně příslušný Okresní soud v Táboře.

3. Dne 22. 8. 2024 ve věci proběhlo jednání, k němuž byl žalobce řádně předvolán a předvolání mu bylo doručeno dne 31. 7. 2024 na adresu jím uvedenou v návrhu. Vzhledem k tomu, že se žalobce bez jakékoli omluvy nedostavil, bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že s návrhem na snížení výživného v žádném případě nesouhlasí. Z doby trvání manželství jí zbyla řada dluhů, přičemž půjčky a úvěry sjednával její bývalý manžel, zde žalobce. V důsledku toho musela podat dne 7. 4. 2021 návrh na povolení oddlužení a od té doby je také stále v insolvenčním řízení. V době ukončení společného soužití s žalobcem psychicky zkolabovala a od srpna 2023 se léčí na psychiatrii v nemocnici v Táboře. Z toho důvodu je stále v pracovní neschopnosti a nemá žádnou objektivní možnost, jak si zajistit řádné zaměstnání a pravidelný příjem. O výživném v částce 7 000 Kč měsíčně se s manželem dohodla v rámci dohody pro účely rozvodu manželství uzavřené v loňském roce s tím, že se bývalý manžel zavázal hradit výživné právě proto, že většinu půjček a úvěrů si bral on a de facto manžel zavinil, že jí z manželství zbyly dluhy. K 16. 8. 2024 jí končí tzv. podpůrčí doba a nadále už nebude mít příjem z nemocenského. Bydlí sama v nájemním bytě, kde hradí nájemné 12 200 Kč měsíčně včetně energií, dále náklady na telefon 650 Kč měsíčně, internet 439 Kč měsíčně, doplatky za léky až 1 200 Kč měsíčně a na insolvenční řízení jí je z nemocenského strháváno 2 760 Kč, přičemž výše srážky závisí na výši příjmu. Není schopna se v současné době živit a tato její neschopnost má původ manželství. Proto trvá na tom, aby jí bývalý manžel nadále hradil výživné částkou 7 000 Kč měsíčně tak, jak se domluvili v rámci dohody o vypořádání majetkových poměrů po rozvodu.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci , datum, , bylo zjištěno, že manželství žalobce a žalované bylo rozvedeno. V rámci řízení o rozvod manželství uzavřeli účastníci dohodu o vypořádání majetkových poměrů po rozvodu manželství s úředně ověřenými podpisy ze dne 23. 8. 2023 a z článku 2 bodu 10 dohody plyne závazek žalobce hradit žalované měsíční výživné ve výši 7 000 Kč nejpozději do 15. dne v měsíci, jakožto výživné na rozvedenou manželkou, počínaje měsícem, v němž byla dohoda uzavřená. (tj. srpnem 2023) a dále po dobu 4 let ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. do 23. 10. 2027, případně dále po dobu potřebnosti paní , jméno FO, , a to i z důvodu výše uvedeného insolvenčního řízení vedeného proti paní , jméno FO, . V dohodě bylo konkrétně citováno insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, . Žalovaná k věci uvedla, že do 16. 8. 2024 byla v pracovní neschopnosti, má však nastoupit ještě na operaci a prodloužení podpůrčí doby ji neschválili. Z toho důvodu se musela od 17.8.2024 zaevidovat na úřadu práce. Bude dostávat po dobu osmi měsíců tu nejnižší podporu, a to první 2 měsíce 6 300 Kč a od 3. měsíce snad jen 4 000 Kč měsíčně, takže došlo k výraznému poklesu jejich příjmů. Dále uvedla, že žalobce výživné podle dohody platil pouze do listopadu 2023 a od prosince 2023 jí nezaplatil vůbec nic a nijak nereagoval, ani když mu třeba posílá esemesky nebo se ho snažila nějak kontaktovat. On sám ji nijak nekontaktoval, nijak se nesnažil vyjednávat o snížení výživného a podal rovnou žalobu o snížení výživného. Dluží jí tak celkem asi 56 000 Kč. Z toho důvodu také podala návrh na zaplacení dlužného výživného ze strany žalovaného, když její žaloba je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , avšak tam se zatím nic nevyřešilo.

6. Žalobce k tvrzené změně svých poměrů žádné důkazní návrhy nenavrhl a ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o případné potřebnosti doplnění tvrzení a důkazů ani nemohl být poučen, neboť se k jednání soudu bez jakékoliv omluvy nedostavil.

7. Po právní stránce lze věc posoudit tak, že k případné změně dohody o vypořádání majetkových poměrů po rozvodu manželství ze dne 23. 8. 2023 by mohlo dojít ve smyslu § 1765 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) na základě obnovení jednání o smlouvě mezi účastníky a pro případ, že by se strany v přiměřené době nedohodly, pak by mohl k návrhu kterékoli z nich soud rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran zde soud není vázán. Zde však za situace, kdy žalobce neuvedl žádné tvrzení ve vztahu k obnovení jednání o smlouvě mezi účastníky a neoznačil důkazy o změně okolností, které by mohly vést k rozhodnutí o změně závazku soudem ve smyslu § 1766 o.z., byla žaloba z důvodu neunesení břemene tvrzení i důkazního zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč sestávající dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů žalované (písemné vyjádření ve věci samé ze 14.8.2024 a účast u jednání 22.8.2024).