2 C 115/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Štorkánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 95 370,27 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 370,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 106 002,79 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 10 632,52 Kč od 16. 9. 2024 do 21. 2. 2025 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 95 370,27 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 8. 10. 2022, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 113 000 Kč. Úvěr měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 4 888 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem dvacet jedna splátek, tj. částku 102 648 Kč. Se splátkou splatnou dne 15. 9. 2024 se však dostal do prodlení a dále již splátky nehradil. Po zaslání upomínek žalobkyně dne 21. 2. 2025 úvěr zesplatnila a žalovanému vyčíslila k zaplacení dlužnou částku. Dle předžalobní výzvy požaduje žalobkyně úhradu jistiny ve výši 95 370,27 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 632,52 Kč, náklady za zaslané upomínky ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení věřitele ve výši 11 660 Kč. Dále požaduje i zákonný úrok z prodlení z částky 106 002,79 Kč. Do podání žaloby neuhradil žalovaný již ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.

2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 3. 2025 č. j. EPR , č. účtu, -, Anonymizováno, podal žalovaný dne 26. 3. 2025 včas odůvodněný odpor. V něm uvedl důvody, které ho vedly k uzavření smlouvy o úvěru, přičemž následně namítl absolutní neplatnost této smlouvy. Důvody absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy spatřuje žalovaný v kontraktačním procesu, který probíhal prostředky elektronické komunikace na dálku. Na základě něho nelze dle žalovaného učinit nezpochybnitelný závěr, že úvěrovou smlouvu akceptoval, respektive že s ní vyslovil souhlas. Vedle toho žalovaný namítá, že žalobkyně nedostatečně posoudila jeho úvěruschopnost. Ke dni podání odporu uhradil žalobkyni již 122 096 Kč.

3. Žalobkyně reagovala na odpor žalovaného vyjádřením ze dne 16. 5. 2025. V něm uvedla, že posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, přičemž vycházela z několika podkladů (občanský průkaz žalovaného, dodatečný doklad o příjmech apod.). Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že tento vychází z předpokladů stanovených zákonem č. 253/2008 Sb. o některých opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Žadatel tak musí žalobkyni před poskytnutím úvěru zaslat kopii průkazů totožnosti, a ještě jednoho dalšího podpůrného dokladu, dále ji musí prokázat existenci bankovního účtu vedeného na jeho jméno, a nakonec provést verifikační platbu. Vedle toho žalobkyně užívá i unikátní kód a smluvní dokumentaci opatřuje autorizační doložkou.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 552 o. z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Podle § 554 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. V dané věci má soud za prokázané z listinných důkazů, a to konkrétně z předsmluvních informací včetně splátkového kalendáře, smlouvy o úvěru ze dne 8. 10. 2022 č. , hodnota, , smluvních podmínek k této smlouvě a ze smlouvy o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , že na žádné z uvedených listin se nenachází podpis žalovaného. Listiny předložené žalobkyní obsahují pouze předtištěné údaje žalovaného bez jeho podpisu a bez podpisů obou stran nelze předloženou listinu považovat za platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalobkyně postupovala i dle textu smlouvy při jejím uzavření elektronicky, distančně, na základě postupu dle článku X. smlouvy, prostřednictvím tzv. „klientského účtu“, avšak ani tímto postupem nelze spolehlivě určit, že by se v dané věci jednalo jednoznačně o projev vůle žalovaného. Nejsou tak splněny podmínky § 562 o. z., který podmiňuje zachování písemné formy u elektronických prostředků tím, že tyto umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která právní jednání učinila. „SMS kód“, výpis z účtu či samotný fakt platby z účtu, ale ani kliknutí na elektronický formulář „podepsat“ či registrace na stránkách žalobkyně, nezachycují nejen osobu, která platbu činí, ale ani samotný obsah právního jednání. Na této skutečnosti nemění nic ani SMS či jiná komunikace proběhnuvší na telefonním čísle, které sice může patřit žalovanému, ale i kdyby mu číslo skutečně patřilo, s mobilním telefonem může disponovat kdokoli (odesílat z něj zprávy atp.), takže opětovně nelze určit osobu, která jednání činí. Není ani možné dojít k jednoznačnému závěru, že by platba z účtu žalovaného ve výši 1 Kč znamenala jeho souhlas právě se smlouvami předloženými žalobkyní, neboť název bankovního účtu, z něhož byla částka poslána, se sice shoduje s jménem a příjmením žalovaného, avšak žalovaný nemusí být jediným disponentem s tímto účtem a předmětnou platbu může zaslat třetí osoba (dokonce i bez vědomí majitele účtu), navíc i kdyby platbu zasílal žalovaný, pak z předložených důkazů neplyne, že by odsouhlasil právě konkrétní text znění smlouvy tak, jak je předkládána žalobkyní. Zvláště u plateb elektronického bankovnictví, jak plyne z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky, nelze tímto způsobem vůbec prokazovat, že se jedná o projev vůle žalovaného, neboť elektronickou platbu může zaslat kterákoliv osoba znalá příslušných přihlašovacích údajů k danému elektronickému účtu. Žalobkyní použité prostředky tak neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která právní jednání učinila. V daném případě tak absentuje jasný, vážný a srozumitelný projev vůle směřující k uzavření smlouvy, který by byl přičitatelný právě žalovanému, neboť je třeba si uvědomit, že osobní údaje žalovaného zná více osob. Smlouvu proto nelze považovat za platnou, neboť z předložených listin plyne nedostatek vůle konkrétní jednací osoby, k takovému zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží, a proto je třeba nárok mezi účastníky vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení.

6. Nad rámec uvedeného je třeba současně uvést, že smlouvu by nebylo možné považovat za platnou ani z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, když soud musí k případné absolutní neplatnosti smlouvy přihlížet ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). Z předložené smluvní dokumentace totiž plyne, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 113 000 Kč, který měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 4 888 Kč, tedy celkem měl zaplatit 351 936 Kč, a dále byl žalovaný povinen za smluvní poplatky v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 800 Kč (čl. 4.8. smlouvy). Tento poplatek si žalobkyně zaúčtovala ihned při sjednání úvěru, čímž vlastně klesl nárok žalovaného na finanční prostředky od žalobkyně na částku 94 200 Kč. Měsíční splátka ve výši 4 888 Kč se dle předložených shora uvedených listin skládala ze splátky úvěru ve výši 3 088 Kč měsíčně a nákladů spojených s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru (bez uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru by tato smlouva o doplňkové službě nedávala smysl) za sjednání služby , Anonymizováno, (čl. VII. smlouvy) ve výši 1 800 Kč měsíčně. Tato „, Anonymizováno, “ v celkové ceně 129 600 Kč přitom představovala možnost využití tří služeb, a to (1.) odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, (2.) přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, a (3.) přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Jedná se tedy zejména o řešení nahodilých situací k žádosti úvěrovaného, které mohou nastat, avšak také vůbec nastat nemusí, a zároveň jde o úkony administrativně nenáročné vzhledem ke způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Za tohoto stavu je vyloučeno, aby věřiteli v souvislosti s poskytnutím těchto služeb spotřebiteli, které spotřebitel ani využít nemusí, vznikly v tomto jednotlivém případě takto vysoké pravidelné měsíční náklady. Z obsahu smlouvy přitom nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Jejich cena nikoli za konkrétní využití některé z uvedených 3 služeb, ale ve velmi vysoké měsíční paušální částce, i když se služba vůbec nikdy nevyužije, za situace, kdy celkový poplatek za tuto „, Anonymizováno, “ převyšuje výši samotného sjednaného úvěru (částka úvěru 94 200 Kč, avšak za jeho podporu 129 600 Kč), je zjevně neadekvátně vysoká vzhledem k možnému obsahu poskytovaných služeb (krátkodobé přerušení či odklad splátek). Tyto služby navíc ani fakticky žalovanému poskytnuty nebyly, jak plyne z žalobkyní předložené tabulky umoření, podle které žalovaný platil žalobkyni souvisle pravidelně každý měsíc od 15. 10. 2022 do 15. 6. 2024 částku 4 888 Kč. Veškeré tyto skutečnosti, včetně toho, že sama žalobkyně v žalobě označuje měsíční splátku 4 888 Kč za úroky z úvěru (viz odst. 3. žaloby: „Úroky z úvěru měly být žalovaným žalobci hrazeny v měsíčních splátkách 4 888 Kč“), vedou soud k jednoznačnému závěru, že smyslem uvedeného poplatku za službu podpory nebylo pokrytí vzniklých nákladů administrativní činnosti věřitele (ty při absenci žádosti o využití služby ani nenastaly), ale šlo o skryté navýšení smluvního úroku tak, aby ve smlouvě uvedená výše úroku sama o sobě formálně svojí výší na první pohled nebyla ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Předmětný poplatek tak měl vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru; není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Uvedené závěry lze vztáhnout i k žalobkyni tvrzeným nákladům za uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru specifikovaným v čl. IV. 4.8. smlouvy ve výši 18 800 Kč, když tato částka byla žalovanému stržena současně s poskytnutím úvěru. Při sjednávání tohoto typu smlouvy o spotřebitelském úvěru elektronickou formou, kdy si má úvěrovaný i sám vyplnit své osobní údaje, je administrativa takovýchto smluv plně automatická, jednoduchá, rutinní a rychlá, takže logicky nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou při sjednávání tohoto typu smluv již připraveny, sám úvěrovaný doplní jen několik málo údajů, pro něž jsou formuláře připraveny, a proto žalobkyní účtovaný poplatek ve zcela nepřiměřené výši 18 800 Kč za sjednání formulářového úvěru soud považuje za poplatek, který má ve skutečnosti taktéž vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné. Nepřiměřená odchylka v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele plyne ze smluvních dokumentů i v části, kde žalobkyně stanovila zpoplatnění upomínek nepřiměřenými částkami ve výši 300 Kč, resp. 500 Kč za upomínku [č. l. V. bod 5. 4. písm. a) a písm. b) smlouvy]. V daném případě byla žalovanému poskytnuta věřitelem přímo na účet žalovaného fakticky částka pouhých 16 615 Kč !!! a další částku ve výši 77 585 Kč si žalobkyně zaslala přímo na svůj účet coby úhradu jí tvrzeného dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , ve vztahu k níž zaslala žalovanému na účet opět pouhých 24 958 Kč a tuto částku žalovaný splácel od 11.2.2022 do 13.9.2022, sám na ni žalobkyni zaplatil celkem 29 592 Kč a další částku z tvrzeného úvěru č. , hodnota, ve výši 77 585 Kč si na ni započetla žalobkyně, avšak vrátit měl včetně sjednaných poplatků celkem částku 351 936 Kč (72 x 4 888 Kč), když další částka 18 800 Kč mu byla naúčtována ihned při uzavření úvěrové smlouvy, tedy celkové náklady na tvrzený úvěr 94 200 Kč měly žalovaného stát 370 736 Kč, ačkoli fakticky na svůj účet dostal za obě „úvěrové smlouvy“ celkem 41 573 Kč. S přihlédnutím k výše uvedenému, jakož i k tomuto hrubému a očividnému nepoměru vzájemného plnění smluvních stran, vnitřní provázanosti smluvních ujednání, by i při jiném právním posouzení ohledně zdánlivého právnímu jednání dle předchozího odstavce, byl plně namístě závěr, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a pokud měla obdobné parametry i tvrzená smlouva č. , hodnota, ( kterou však soud neměl k dispozici, neboť z ní nebylo přímo žalováno), lze mít za to, že by byla ze stejných důvodů absolutně neplatná též.

7. Jak již bylo výše uvedeno, z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. V dané věci žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet fakticky jen částku 16 615 Kč, neboť částky 77 585 Kč, ani dalších 18 800 Kč se nikdy reálně do dispozice žalovaného nedostaly, když tyto si žalobkyně ihned odečetla na zdánlivě, resp. absolutně neplatně, sjednané poplatky za uzavření smlouvy a na úhradu tvrzené, leč neprokázané smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na dlužnou částku 102 648 Kč, z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, je zřejmé, že do 11.3.2025 zaplatil pod VS , var. symbol, celkem 118 808 Kč. Je tedy více než zřejmé, že žalovaný již zcela uhradil částku, kterou mu žalobkyně fakticky poskytla, a proto soud žalobu žalobkyně zcela zamítl, neboť její pohledávka již byla zcela uhrazena. Naopak, jakákoliv suma zaplacená ze strany žalovaného žalobkyni, jenž přesáhla výše uvedenou částku úvěru ve výši 16 615 Kč, která mu byla s VS , var. symbol, fakticky na jeho účet poskytnuta (tedy do 11.3.2025 dle listin založených ve spisu 102 193 Kč), představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně. Žalovaný má právo se této částky domáhat, a to i soudní cestou. Soud taktéž zamítl i úroky z prodlení požadované z těchto částek, a to vzhledem k jejich akcesoritě.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (odůvodněný odpor a účast na jednání dne , datum, ) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.