2 C 118/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 85 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 85 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady tohoto řízení ve výši 32 125,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 85 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 3. 2020 do zaplacení, neboť je vlastníkem souboru stavebních buněk na stavební parcele [číslo] [katastrální uzemí], který po dobu několika let užívala žalovaná jako sklad a dílnu. Za užívání souboru buněk hradila žalovaná žalobci v minulosti úplatu ve výši 28 500 Kč ročně, když k poslední platbě došlo počátkem roku 2015. Od té doby žalovaná žalobci za užívání souboru buněk ničeho nezaplatila, ač ho nadále užívala k uvedenému účelu. Bezplatným užívání souboru stavebních buněk bez právního důvodu se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, přičemž užívání ukončila koncem února 2020 a s ohledem na běh promlčecí doby se žalobkyně domáhá po žalované úhrady bezdůvodného obohacení za dobu od 18. 2. 2017 do 18. 2. 2020 s tím, že požaduje po žalované částku 28 000 Kč ročně, ač dle stanoviska realitní kanceláře [anonymizována dvě slova] ze dne 16. 12. 2019 by obvyklá cena nájmu uvedeného souboru buněk byla vyšší.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že je pravdou, že stavební buňky dlouhodobě užívala ke skladovým účelům zhruba od roku 2012 do pravděpodobně 18. 2. 2020, kdy buňky vyklidila, aniž za jejich užívání v tomto období žalobci platila. Domnívá se však, že nárok žalobce není důvodný, a to zejména proto, že ani žalobce si nebyl jist svým vlastnickým právem k tomuto souboru buněk, neboť původně vyzýval žalovanou společnost, aby z jeho pozemku odstranila buňky jako celek. Dále za podstatné považuje to, že žalobce za užívání buněk žalovanou v popsaném období ničeho nepožadoval, ačkoliv zpočátku užívání úhrada prováděna byla, avšak pouze formálně za účelem vytvoření nákladů společnosti. Úhrada ovšem nebyla vyplácena žalobci, ale byla spotřebována v rodině společníka žalované a dcery žalobce. Po zpochybnění tohoto systému ze strany účetního žalované bylo domluveno, že užívání buněk bude bezúplatné, což souviselo s rodinnými vztahy mezi žalobcem a společníkem žalované a mimo jiné s tím, že sám žalobce byl od června 2015 do listopadu 2019 společníkem a jednatelem žalované. Žalobce po celou dobu své účasti na podnikání žalované ze společnosti čerpal peněžní prostředky a je zcela nepochybné, že pokud by měl mít nárok na úhradu za užívání buněk v rozhodném období, z titulu své funkce jednatele měl možnost si její úhradu zajistit. V souvislosti s ukončením účasti žalobce ve společnosti žalované došlo také k vypořádání žalobce s tím, že jednatel žalované resp. její společník [jméno] [příjmení] byl přesvědčen, že se jedná o konečné vypořádání všech nároků žalobce. Dále uvedl, že žalovaná a její společník [jméno] [příjmení] vynaložili nemalé finanční prostředky odhadem 100 000 Kč – 150 000 Kč na rekonstrukci buněk a související úpravy na pozemku žalobce s tím, že byla mimo jiné provedena dřevěná konstrukce střechy nad oběma buňkami, spojovací částí a připojeným přístřeškem, v jedné buňce, spojovací části a pod přístřeškem byly položeny betony, ve druhé buňce byla provedena nová OSB podlaha, do prostoru mezi buňkami byla instalována vrata, buňky byly zvenku obloženy palubkami, zevnitř byly provedeny nové opravy stropů a nové podhledy a nové rozvody elektřiny, na pozemku žalobce byla také instalována nová vstupní brána. Všechny tyto úpravy byly provedeny se souhlasem žalobce, který k jejich provedení přispíval odbornými radami a někdy i na náklady žalované zajistil příslušný stavební materiál. Společník žalované se po celou dobu užívání buněk staral bezúplatně o pozemek, na kterém buňky stály. Zhodnocení majetku žalobce provedenými úpravami žalovaná odhaduje nejméně ve výši vynaložených nákladů tedy v hodnotě 100 000 Kč, kterou započetla vůči tvrzenému nároku žalobkyně coby obranu žalované pro případ, že by snad byla zjištěna oprávněnost nároku žalobce, kterou však neuznává. Dále žalovaná uvedla, že postup žalobce považuje za zjevné zneužití práva, když nemusí být bezvýznamné, že společník žalované [jméno] [příjmení] je bývalým druhem dcery žalobce a otcem vnuka žalobce a v blízké časové souvislosti před uplatněním nároku žalobce probíhalo jednání ve věci péče o nezl. vnuka žalobce, přičemž při jednání soudu byly projednávány poměry žalované společnosti a jejích společníků vč. vypořádání žalobce. Dále žalovaná společnost namítla částečné promlčení nároku za dobu od 18. 2. 2017, když žaloba byla podána až 25. 6. 2020. Dále poukázal na to, že výzva žalobce k zaplacení žalované částky nebyla doručena žalované, ale pouze jejímu právnímu zástupci v rámci komunikace o vyklizení buněk a předžalobní výzva dle § 142a o.s.ř. nebyla učiněna vůbec.

3. V průběhu jednání dne 7. 9. 2021 učinili účastníci nesporným, že kupní smlouvy ve vztahu k stavebním buňkám umístěným na stavební parcele [číslo] [katastrální uzemí] předložené žalobcem ze dne 11. 1. 1993 a 21. 8. 2008 jsou pravými listinami a jejich obsah je nesporný, čímž je prokázáno, že žalobce je vlastníkem tohoto souboru stavebních buněk. Nebylo tedy zapotřebí provádět k této otázce další dokazování výslechem svědků [příjmení] a [příjmení]. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že žalovaná společnost užívala uvedené stavební buňky jako sklad, a to zhruba od roku 2012 do 18. 2. 2020, kdy byly na základě výzvy žalobce vyklizeny.

4. Ve vztahu k úhradám za užívání uvedených stavebních buněk byly předloženy dva doklady, a to výdajový pokladní doklad (dále jen„ VPD“) z 31. 12. 2012 na částku 28 500 Kč, kde jako účel výplaty této částky žalobci od žalované byl uveden pronájem nebytových prostor za rok 2012 a dále zde byl předložen VPD ze dne 31. 12. 2014, kde opět měla být vyplacena žalovanou žalobci částka 28 500 Kč, přičemž jako účel výplaty zde byl také uveden pronájem nebytových prostor za rok 2014. Rovněž došlo mezi účastníky ke shodě v tom, že uvedená platba z roku 2014 byla poslední platbou za užívání nebytových prostor ze strany žalované. Z výpisu z obchodního rejstříku (dále jen„ OR“) žalované vyplývá, že v době, kdy mělo dojít k platbám této částky, a to v roce 2012 a 2014 byli jednateli žalované společnosti se samostatným oprávněním k zastupování [právnická osoba] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dcera žalobce), která byla jednatelkou společnosti do 29. 6. 2015 a současně byla do tohoto data i společnicí žalované, kdy ji v roli společníka s obchodním podílem ve výši 50 % nahradil žalobce, který byl společníkem žalované od 29. 6. 2015 do 18. 11. 2019 a ve stejném období byl i jednatelem společnosti s tím, že z OR vyplývá, že každý z jednatelů zastupoval společnost samostatně. Jednatel žalované ([jméno] [anonymizováno]) uvedl, že co se týče plateb ve výši 28 500 Kč ročně, tak toto dojednávala se svým otcem tehdejší jednatelka a společnice žalované [právnická osoba] [příjmení], která byla současně v té době družkou [jméno] [příjmení] a z jejich vztahu se narodil i syn, tedy v uvedeném období žili ve společné domácnosti a co se týče úhrady ve výši 28 500 Kč měla být dojednána pouze formálně s tím, že nebyla fakticky žalobci vyplácena, ale byla zahrnována do nákladů žalované společnosti a spotřebována v rodině obou tehdejších jednatelů žalované společnosti. Dle vyjádření [jméno] [příjmení] došlo poté k rozchodu mezi ním a [jméno] [příjmení] a po jejich rozchodu osobním došlo i k tomu, že na její místo v žalované společnosti vstoupil její otec (zde žalobce), a to jako společník i jednatel společnosti. Dle vyjádření [jméno] [příjmení], jednatele žalované, od roku 2015 již nepožadoval žalobce úhradu za užívání stavebních buněk od žalované, ačkoliv jako společník i jednatel žalované, pokud by uvedenou úhradu od žalované společnosti žádal, mohl jí společnosti vyúčtovat a byla by mu bývala proplacena, přičemž skutečnost, že by proplacení těchto částek v době od roku 2015 do února 2020 požadoval, nebyla žalobcem tvrzena, ani prokázána. Pokud žalobce uváděl, že úhradu nežádal, neboť čekal na lepší finanční situaci žalované, z výpovědi svědkyň [anonymizováno] i [příjmení] vyplývá, že žalovaná společnost měla v období po roce 2015 dostatek finančních prostředků k případné úhradě částky za užívání uvedeného souboru staveních buněk s tím, že svědkyně [příjmení] výslovně uvedla, že žalovaná společnost nikdy nebyla v platební neschopnosti, vždy měla dostatek finančních prostředků na účtu a pokud byla předložena faktura na základě níž měla žalovaná společnost cokoliv zaplatit, tak byly tyto faktury placeny hned ještě před datem splatnosti. Obě svědkyně [příjmení] i [příjmení] dále potvrdily, že žalobce znaly, že s ním při své práci administrativních pracovnic ve prospěch žalované společnosti spolupracovaly, avšak žádný nárok ve vztahu k úhradám za užívání souboru stavebních buněk vůči nim resp. vůči žalované společnosti žalobce po dobu jejich práce nevznášel, pouze pravidelně hradily nájemné za užívání kancelářských prostor na [anonymizováno] ul. v objektu tzv. [anonymizováno], kde měla tehdy žalovaná kanceláře. K uvedenému předložila žalovaná smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 1. 7. 2015 uzavřenou mezi [právnická osoba] zastoupenou [celé jméno žalobce] - předsedou představenstva (zde žalobce) a žalovanou ve vztahu k pronájmu prostor sloužících k podnikání na adrese [adresa], že prostory sloužící k podnikání pronajímatel přenechal nájemci (zde žalované) k užívání na dobu neurčitou od 1. 7. 2015. Dále z předložených dokladů vyplývá, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 25.1.2016 dohodu o provedení práce (podepsanou na obou stranách žalobcem), kdy mu byl vyplácen pravidelný příjem, a to od 1. 1. 2016, kdy podle dodatku [číslo] z 1. 1. 2017 byla tato dohoda prodloužena do 31. 12. 2017 a podle příkazu k úhradě mu byla vyplácena dohodnutá částka 9 000 Kč ještě i v prosinci 2018. Dále byly předloženy doklady týkající se ukončení účasti žalobce v žalované společnosti, a to vyjádření [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] k hodnotě podílů žalobce a [jméno] [příjmení] v žalované společnosti nazvané posouzení účetních majetků společnosti [právnická osoba] [IČO] k 31. 12. 2018 - podklad pro vypořádání společníků, kdy bylo zjištěno, že každému společníkovi by byl měla být vyplacena částka 300 500 Kč. V rámci tohoto vyjádření nebylo kalkulováno s žádným závazkem společnosti vůči žalobci a žalobce v té době, ač podle vyjádření [jméno] [příjmení] toto ocenění u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zadal, mu sám nesdělil nic o tom, že by měla mít žalovaná vůči němu závazek, jehož úhrady se domáhá v rámci tohoto řízení. Na základě posouzení Ing. [jméno] [příjmení] došlo k vyrovnání obchodního podílu žalobce v žalované společnosti, což dokládá potvrzení o vyrovnání obchodního podílu z 8. 11. 2019 na základě něhož byla žalovanou žalobci vyplacena částka 300 000 Kč v hotovosti, a to ve dvou splátkách dle VPD na č.l. 61-61 p.v. 8. 11. 2019 částka 200 000 Kč a 4. 12. 2019 částka 100 000 Kč. Skutečnost, že došlo k vyplacení těchto částek žalobci, doložila žalovaná společnost i výpisem účetního deníku a seznamem výdajových dokladů jako na č.l. 62 p.v. a 63 za říjen a listopad 2019.

5. Nesporným tvrzením účastníků i provedenými důkazy má soud za prokázané, že žalovaná společnost od roku 2012 do února 2020 užívala stavební buňky na stavební parcele [číslo] v [katastrální uzemí] jako sklad. Jednatelkou společnosti byla od 5. 6. 2009 do 17. 6. 2015 [jméno] [příjmení] (dcera žalobce) a v uvedenou dobu i partnerka druhého jednatele žalované [právnická osoba] [příjmení]. Ti v uvedenou dobu žili ve společné domácnosti a jednatelka [jméno] [příjmení] dohodla s žalobcem, že mu bude žalovaná účetně hradit nájem za užívání těchto stavebních buněk v částce 28 500 Kč ročně s tím, že k uvedenému byly vystaveny příslušné účetní doklady, nicméně tuto částku žalobce ponechával i dle vyjádření [jméno] [příjmení] ke spotřebování v rodině [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V období let 2014 2015 došlo k rozchodu [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení], přičemž jí nebyl vyplacen vypořádací podíl z obchodní společnosti a na její místo do žalované společnosti vstoupil žalobce s tím, že od 29. 6. 2015 se stal společníkem žalované a současně od 17. 6. 2015 jednatelem společnosti, kterým byl až do 12. 11. 2019. Dle OR mohl každý z jednatelů společnosti zastupovat společnost samostatně, tedy i žalobce mohl za společnost samostatně jednat, což i činil, jak je vidět z jím uzavřené dohody o provedení práce z 25.1.2016, kterou de facto uzavřel za společnost sám se sebou. Dále je zřejmé, zejména z výpovědi [jméno] [příjmení] a rovněž ze situace, že žalobce žádným způsobem nedoložil, že by uvedenou částku po žalované společnosti požadoval dříve, že v období roku 2015 až do února 2020 po žalované žalobce za užívání souboru stavebních buněk ničeho nežádal, ačkoli (nebo právě proto, že) byl jednatelem i společníkem žalované. Ve svém písemném vyjádření prostřednictvím svého právního zástupce popřel, že by se žalovanou společností uzavřel jakoukoliv dohodu o tom, že bude nadále žalovaná společnost stavební buňky používat bezúplatně s tím, že tvrdil, že bez dohody s dalším společníkem nebyl oprávněn si z prostředků žalované za užívání buněk cokoliv sám vyplatit a o úhradu v rozhodnou dobu nežádal proto, že mu byl znám hospodářský stav žalované a se svým požadavkem čekal, až se tento stav zlepší. Toto tvrzení žalobce vyvrací krom výpovědi jednatele žalované [právnická osoba] [příjmení] zejména výpověď svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které jako administrativní pracovnice žalované společnosti v období od roku 2015 do 2019 vyplácely veškeré faktury týkající se chodu společnosti včetně nájmu za prostory v objektu [právnická osoba] a.s. ovládané žalobcem, na [anonymizováno] ulici, a tyto uvedly, že žalovaná společnost měla dostatek finančních prostředků, veškeré své faktury platila včas, ještě před daty splatnosti, a pokud by žalobce v rozhodnou dobu uplatnil nějaký nárok na platbu za pronájem stavebních buněk, tak by byly tyto částky proplaceny stejně, jako byl placen nájem za kanceláře na [anonymizováno] ulici a stejně jako byla proplácena pravidelná odměna žalobci na základě dohody o provedení práce. Rovněž tvrzení žalobce, že nebyl bez dohody s dalším společníkem oprávněn si z prostředků žalované cokoliv sám vyplácet je v rozporu oprávněním jednatele zapsaným v OR, kdy každý z jednatelů mohl jednat za společnost samostatně. Navíc za situace, kdy např. dohodu o provedení práce z 25. 1. 2016 také podepisoval žalobce jak za sebe jako fyzickou osobu, tak za žalovanou společnost a de facto tak figuroval na obou stranách dohody, na základě níž mu pak byla vyplácena pravidelná měsíční odměna ve výši 9 000 Kč počínaje 1. 1. 2016. Ačkoliv byl společníkem i jednatelem žalované společnosti v rozhodnou dobu za kterou se domáhá vydání bezdůvodného obohacení resp. po vetší část této doby až do do listopadu 2019, žalobce nikdy v průběhu této doby svůj tvrzený nárok vůči žalované neuplatnil, ať již titulu nájemní smlouvy, kterou možná měla dříve uzavřít dcera žalobce jako jednatelka žalované v roce 2012, ani na základě tvrzeného bezdůvodného obohacení, které mělo vznikat užíváním stavebních buněk žalovanou společností od roku 2015 do roku února 2020. Svůj tvrzený nárok dokonce neuplatil ani v době, kdy probíhal finanční audit žalované společnosti s ohledem na stanovení výše vypořádacího podílu, přičemž jak uvedl [jméno] [příjmení] žalobce sám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] obstaral a tedy měl nejlepší příležitost mu v tuto dobu sdělit, že má vůči němu žalovaná závazek nejméně ve výši 85 500 Kč a v tuto dobu také mohl tento závazek uplatnit i vůči žalované tak, aby k němu mohlo být přihlédnuto v rámci ocenění společnosti, což však neučinil a nechal si vyplatit vypořádací podíl ve výši 300 000 Kč, tedy na základě posouzení účetního majetku žalované společnosti k 31. 12. 2018 pro účely vypořádání společníků, když v rámci tohoto posouzení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s žádným závazkem žalované vůči žalobci nekalkuloval. Z kontextu všech těchto skutečností, má soud za to, že mezi žalobcem a žalovanou, potažmo druhým jednatelem [právnická osoba] [příjmení], došlo ke konkludentnímu ujednání o tom, že od doby, kdy se stal žalobce jednatelem i společníkem uvedené společnosti, právě proto, že se stal jednatelem i společníkem žalované, tj. od roku 2015 až do doby, kdy žalobce vyzval žalovanou společnost k vyklizení stavebních buněk, bude žalovaná společnost uvedené prostory užívat bezúplatně a z takového konkludentního ujednání rovněž mohl druhý jednatel žalované [právnická osoba] [anonymizováno] vycházet za předpokladu, že žalobce jako jednatel a společník žalované v období od roku 2015 do roku 2019 nikdy žádnou úhradu za užívání těchto stavebních buněk po žalované nepožadoval, ačkoliv tak mohl jako jednatel žalované snadno učinit, a to prostřednictvím vyúčtování této částky a předložení faktury sv. [příjmení] či [příjmení], ať již z možné smlouvy o nájmu nebo jako částky z bezdůvodného obohacení za užívání těchto prostor žalovanou společností bez právního důvodu, neboť po celou dobu o užívání buněk žalovanou věděl, když mu i sám dle vyjádření [jméno] [příjmení] pomáhal obstarávat materiál na rekonstrukci buněk. Je tedy s podivem, že si na skutečnost, že žalovaná vlastně užívala tyto prostory bez právního důvodu, vzpomněl až téměř 3 měsíce poté, co převzal vypořádací podíl ze společnosti, když ještě ani v době, kdy probíhalo zúčtování finanční situace žalované společnosti takový požadavek vůči žalované společnosti, který by musel nutně být zahrnut do ocenění jeho vypořádacího podílu, nevznesl, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že mu nečinilo žádný problém po žalované společnosti vyžadovat jakékoliv jiné finanční nároky, a to jak z dohody o provedení práce, kterou de facto podepsal sám se sebou (v zastoupení žalované společnosti), ani mu nečinilo problém žádat nájemné za kanceláře v majetku [právnická osoba] a.s., kterou jako předseda představenstva zastupoval. Ze všech těchto skutečností má tedy soud za to, že pokud by skutečně existovala původní nájemní smlouva v nezměněné podobě, jejíž existence však nebyla jednoznačně prokázána a jejíž existenci de facto žalobce ani v žalobě sám netvrdí, musel by se žalobce domáhat částek z původní nájemní smlouvy již v období od konce roku 2015 (vyúčtováváno bylo dříve vždy k [číslo] příslušného roku), když k poslední platbě došlo k 31. 12. 2014, tedy ještě v době, kdy jednatelkou i společnicí žalované společnosti byla dcera žalobce [jméno] [příjmení]. To, že tak žalobce nečinil, plynulo dle názoru soudu jednoznačně z konkludentní dohody mezi oběma jednateli a společníky žalované [právnická osoba] [příjmení] a [celé jméno žalobce], neboť ačkoliv nebyla taková dohoda uzavřena písemně, již z jednání žalobce, který od roku 2015 do února 2020 žádné finanční prostředky po žalované za užívání těchto prostor nepožadoval, nic proti užívání těchto prostor nenamítal, naopak sám instruoval jednatele žalované společnosti k tomu jakým způsobem má tyto prostory rekonstruovat a užívat a byl s užíváním těchto prostor po celou dobu srozuměn, svědčí o tom, že žalobce přenechal žalované společnosti bezplatně uvedené stavební buňky k užívání, aniž by nějak ujednali dobu, po kterou má žalovaná společnost věc užívat a důvodem takového přenechání bylo to, že se sám stal společníkem a jednatelem žalované společnosti. To, že nyní jakoukoliv takovou dohodu, která fakticky byla po dobu od roku 2015 do podzimu 2019 realizována popírá, je dle názoru soudu dáno tím, že došlo k rozkolu mezi společníky a jednateli žalované společnosti v důsledku dalšího vývoje vztahů mezi dcerou žalobce a bývalou partnerkou [jméno] [příjmení] (jednatele žalované) možná i ohledně výchovy a výživy jejich společného nezletilého dítěte (řízení vedené OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] ukončené rozsudkem z [datum rozhodnutí]) a v důsledku tohoto rozkolu došlo mezi [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] i k rozkolu v obchodní sféře, když teprve poté 25.2.2020, a poté, co mu byly vyplaceny finanční prostředky za obchodní podíl v žalované společnosti, do nichž nebyla existence tvrzeného závazku vůči žalované společnosti žádným způsobem promítnuta si žalobce vzpomíná, že vlastně užívala žalovaná společnost jeho stavební buňky, již od roku 2015 bez právního důvodu, a že by mu tedy měla zpětně za toto období nějaké částky uhradit, přičemž s ohledem na běh promlčecí doby žádal úhradu pouze za dobu tří let od 20. 2. 2020 zpětně. Soud má tedy za to, že žalovaná společnost neužívala stavební buňky na pozemku parc. [číslo] ve [obec] u [obec] bez právního důvodu od roku 2015 do 18. 2. 2020, resp. konce února 2020, ale právním důvodem takového užívání byla konkludentní dohoda mezi žalovanou společností zastupovanou samostatně jak [jméno] [příjmení], tak [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] jako fyzickou osobou, který byl vlastníkem těchto stavebních buněk, o bezplatném užívání těchto buněk z důvodu jeho vstupu do společnosti, přičemž ke změně situace a k nahrazení původní tvrzené nájemní smlouvy mezi žalovanou společností a [celé jméno žalobce] v tomto případě došlo pravděpodobně právě z tohoto důvodu, neboť tato změna časově koresponduje s dobou, kdy se žalobce stal společníkem a jednatelem žalované společnosti oproti době do konce roku 2014, kdy byl [celé jméno žalobce] vůči žalované společnosti de facto cizí osobou.

6. Právní vztah mezi žalobcem a žalovanou společností, jehož důsledkem bylo užívání stavebních buněk žalobce žalovanou společností lze posoudit podle ust. § 2189 o násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle ust. § 2189 o.z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Podle § 2190 odst. 1 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti. Dle ust. odst. 2 téhož paragrafu výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí. Z uvedeného plyne, že vyjma situace uvedené v § 2190 odst. 2 o.z. může výprosník vrátit věc půjčiteli kdykoli, přičemž žalovaná společnost začala uvedené buňky vyklízet v průběhu února 2020 a následně do 5. 3. 2020 je zcela vyklidila, čímž vrátila žalobci předmět výprosy a došlo k zániku právního vztahu mezi žalobcem a žalovanou společností. Z kontextu všech provedených důkazů se jeví jako logické, že možná i z účetních důvodů (jak uvedeno jednatelem žalované za účelem zvýšení nákladů společnosti) původně došlo k ústnímu uzavření nájemní smlouvy mezi žalovanou a žalobcem v době, kdy nebyl společníkem ani jednatelem žalované a tuto společnost zastupovala jeho dcera [jméno] [příjmení], nicméně od roku 2015, kdy se žalobce stal jednatelem i společníkem žalované společnosti, došlo ke změně tohoto závazku mezi účastníky a nadále poskytoval žalobce tyto stavební buňky žalované společnosti bezplatně, o čemž svědčí zejména chování žalobce v období let 2015 2019, resp. 25. 2. 2020, kdy poprvé uplatnil nějaký nárok vůči žalované společnosti z titulu úhrady za užíváni stavebních buněk ve [obec] u [obec].

7. Vzhledem k tomu, že soud má za to, že nárok žalobce není dán, neprováděl podrobně dokazování ve vztahu k obraně žalované, kterou uplatnila co do částky předmětu řízení 85 500 Kč s příslušenstvím prostřednictvím zápočtu tvrzené pohledávky ve výši 100 000 Kč, která měla vzniknout žalované společnosti vůči žalobci tím, že žalovaná stavební buňky žalobce rekonstruovala. Vzhledem k tomu, že soud má za to, že nárok žalobce není dán, byla žaloba jako celek zamítnuta.

8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalované přiznal vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 5 úkonů po 4 500 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu a vyjádření k žalobě, 1x účast u jednání 7.9. 2021, sepis doplňujícího vyjádření 7.10. 2021, účast u jednání 14.12.2021), za 1 úkon po 2 250 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast u vyhlášení rozsudku dne 23.12.2021), tj. 24 750 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1 800 Kč, DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 5 575,50 Kč, tedy celkem 32 125,50 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.