2 C 122/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 61 989,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 816 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 173,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 4. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 819 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 989,17 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč. Úvěr měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 2 812 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem sedm splátek, tj. částku 19 684 Kč. Se splátkou splatnou dne 15. 6. 2023 se však dostal do prodlení a dále již splátky nehradil. Po zaslání upomínek žalobkyně dne 5. 7. 2023 úvěr zesplatnila a žalovanému vyčíslila k zaplacení dlužnou částku. Dle předžalobní výzvy požaduje žalobkyně úhradu 61 989,17 Kč a náklady na právní zastoupení věřitele. Dále požaduje i úrok z prodlení z žalované částky. Do podání žaloby neuhradil žalovaný již ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.

2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise3. Z předsmluvních informací včetně splátkového kalendáře, smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a smluvních podmínek k této smlouvě včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , potvrzení o výplatě částky 65 000 Kč, upomínek a předžalobní výzvy včetně zesplatnění k 5. 7. 2023 je prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 65 000 Kč. Ten měl žalovaný zaplatit v 72 měsíčních splátkách po 1 729 Kč, celkem měl tedy zaplatit 124 488 Kč. Ze smluvních ujednání také vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni i smluvní poplatky v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy ve výši 12 250 Kč (č.l. 4.8. smlouvy), které si žalobkyně zaúčtovala ihned při sjednání úvěru a žalovanému tak byla vyplacena pouze částka 52 500 Kč bezhotovostně na jeho účet specifikovaný v úvěrové smlouvě. Součástí smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru je sjednání doplňkové služby , Anonymizováno, (čl. VII. smlouvy), jejíž konkrétní podmínky jsou sjednány ve smlouvě o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , která je dle čl. III. 3.2. nedílnou součástí smlouvy o úvěru a tvoří její přílohu č.

2. Cena této služby za dobu trvání úvěru činí 77 976 Kč. Splátka za výkon této doplňkové služby ve výši 1 083 Kč měsíčně je splatná společně s měsíční splátkou úvěru. Celková výše měsíčné splátky je tedy 2 812 Kč. Žalobkyně žalovanému na základě shora popsané smlouvy vyplatila částku 52 500 Kč, a to po odečtení nákladů poskytovatele úvěru specifikovaných v čl. 4.8. smlouvy ve výši 12 250 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem sedm splátek, tj. 19 684 Kč. Od 15. 6. 2023 dále žalovaný splátky nesplácel a žalobkyně úvěr zesplatnila k 21. 11. 2023. Dne 21. 11. 2023 byla žalovanému odeslána i předžalobní výzva, kdy byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta věřitelem fakticky částka 52 750 Kč, přičemž vrátit měl včetně plateb za službu , Anonymizováno, celkem 202 464 Kč (72 x 2 812 Kč). Jedná se tedy o povinnost žalovaného vrátit téměř čtyřnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno zejména konstrukcí poplatků za doplňkovou službu , Anonymizováno, , která byla účastníky sjednána v rámci smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejíž je nedílnou součástí. Cena této služby je neadekvátně vysoká vzhledem k obsahu možnosti poskytnutých služeb (krátkodobé přerušení či odklad splátek), což vyplývá již pouze ze zjevné skutečnosti, že cena této služby převyšuje výši poskytnutého úvěru. Služby, jejichž využití umožňuje, jsou přitom administrativně nenáročné vzhledem ke způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že by věřiteli v souvislosti s poskytnutím těchto služeb žalovanému mohly vzniknout v tomto jednotlivém případě takto vysoké náklady. Z obsahu smlouvy přitom nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků za využití doplňkových služeb nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Stejná argumentace se vztahuje také k nákladům poskytovatele úvěru specifikovaným v čl. IV. 4.8. smlouvy, jejichž výše 12 250 Kč byla žalovanému automaticky stržena z poskytnutého úvěru.

6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy žalobkyni vzniká dle smlouvy nárok na zpoplatnění zasílaných upomínek, na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů a na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky.

7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému fakticky částku úvěru ve výši 52 500 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný zaplatil žalobkyni toliko částku 19 684 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 32 816 Kč (52 500 Kč – 19 684 Kč = 32 816 Kč), která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požalovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch žalobkyně v dané věci byl jen částečný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 61 989,17 Kč, ale úspěšná byla pouze co do částky 32 816 Kč, což představuje její úspěch ve výši 52,9 % a úspěch žalovaného ve výši 47,1 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 5,8 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 480 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 3 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby. Náhrada za daň z přidané nebyla advokátovi přiznána, neboť není jejím plátcem. Celkové náklady řízení tedy činily 14 120 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 5,8 %, což činí po zaokrouhlení na celé koruny 819 Kč. Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř