2 C 123/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 22 685 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplatit částku 22 685 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 685 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady tohoto řízení ve výši 10 086,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované příjmení jméno příjmení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 22 685 Kč s příslušenstvím, neboť je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo zapsaném na list vlastnictví v kat. území obec u anonymizováno, územní celek, vedeném stát. instituce, stát. instituce. Tento pozemek je druhově označený jako vodní plocha, využívaná jako umělá vodní nádrž pro detenční účely a chov ryb pro sportovní účely. Jedná se o pozemek, na kterém stojí převážná část rybníku jméno s tím, že na části pozemku o výměře 1530 m2 stojí umělá hráz rybníka a na zbylé výměře 1872 m2 je větší část vodní plochy. Zbylá část pozemku – vodní plochy o výměře cca 30 000 m2, na kterém se nachází celková vodní plocha rybníka jméno, je ve vlastnictví třetích osob. Vodní dílo, shora uvedený rybník jméno, včetně hráze tvoří po právní stránce nedělitelnou věc a je ve vlastnictví státu – České republiky. Vlastnická práva za stát vykonává Státní pozemkový úřad. Na základě nájemní smlouvy ze dne datum pronajal žalobce svůj pozemek o výměře 1 872 m2 (ve smlouvě chybně výměra 2542 m2) žalovanému s tím, že tento nájemní vztah je v podstatě nevypověditelný, neboť výpověď této nájemní smlouvy je dle textu vázána na nájemní smlouvu č. 27 N 00/01 uzavřenou mezi žalovanou a Pozemkovým fondem České republiky (nyní Státní pozemkový úřad). Cena nájmu byla dohodnuta ve výši 1 000 Kč ročně. Žalobce dopisem ze dne 24. 11. 2020, doručeným žalované téhož dne, dal žalované jako pronajímatel výpověď z nájemní smlouvy ze dne datum s tím, že podle ustanovení § 1999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň 3 měsíce předem. Výpovědní doba v délce 3 měsíců počala běžet od následujícího dne po doručení výpovědi a skončila ke dni 31. 3. 2021. Vzhledem k tomu, že od 1. 4. 2021 žalovaná užívá část pozemku parc. číslo o výměře 1 872 m2 bez právního důvodu, vyzval žalobce předžalobní výzvou ze dne 7. 1. 2022 žalovanou k úhradě částky ve výši 22 685 Kč, která představuje náhradu za užívání pozemku žalobce za období od 1. 4. 2021 do 31. 12. 2021. Výši bezdůvodného obohacení je potřeba podle žalobce posoudit jako výši obvyklého nájemného, přičemž obvyklé nájemné bylo stanoveno znaleckým posudkem jméno příjmení ze dne 13. 12. 2021 částkou 57 393 Kč za celkovou plochu ve výši 3 402 m2 za rok 2021 a požadovaná částka je poměrnou částí za užívání výměry 1 872 m2 po dobu 9 měsíců.

2. Žalovaná k věci uvedla, že je pravdou, že na pozemku parc. číslo se nachází umělá vodní nádrž pro detenční účely a chov ryb, respektive převážná část rybníka jméno a dále se ztotožnili s tím, že byla uzavřena nájemní smlouva ze dne datum z níž vyplývá, že se jedná o nájemní smlouvu k vodnímu dílu postavenému před 1. 1. 2002. Dále argumentovala tím, že na předmět sporu dopadá ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb. o vodách ve znění změny zejména čl. 55 zákona č. 303/2013 Sb. s tím, že nedojde-li do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k dohodě o náhradě za užívání pozemku, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedomáhal v přiměřených lhůtách takové náhrady, má za to, že jeho nárok je promlčený a nelze se již nároku z titulu náhrady za užívání pozemku domáhat, přičemž k promlčení došlo již 1. 1. 2019. Dále uvedla, že od 1. 1. 2014 bylo založeno zákonné věcné břemeno ve prospěch vlastníka vodního díla k tíži vlastníka pozemku, na němž se vodní dílo nachází. Vzhledem k tomu, že bylo zřízeno zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim občanského práva a nemůže se tedy žalobce domáhat po žalované nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále odkazoval na definici vodního díla.

3. Z předložených listin, a to zejména z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví má soud za prokázané, že vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, územní celek, je žalobce. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne datum vyplývá, že byla uzavřena smlouva o pronájmu pozemku v k.ú. obec parc. číslo přičemž z přílohy znaleckého posudku číslo jméno příjmení ze dne datum (čl. 19 p.v. spisu) je patrné, že v tomto katastrálním území došlo k přečíslování pozemků a v současné době má tento pozemek číslo. Nájem byl sjednán částkou 1 000 Kč ročně počínaje 1. 1. 2002 Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že může být ukončena dohodou či písemnou výpovědí, přičemž ohledně písemné výpovědi zde bylo ujednání o vázanosti na uzavřenou nájemní smlouvu č. spisová značka. Z dopisu Státního pozemkového úřadu (dále jen„ SPÚ“) ze dne 1. 2. 2021 přitom vyplývá, že tato nájemní smlouva již neexistuje a SPÚ není nijak zavázán k udělování souhlasu třetím osobám s výpovědí jejich nájemních smluv, ani na základě dohody účastníků smlouvy, když taková případná dohoda účastníků není vůči SPÚ nijak závazná. Z výpovědi nájemní smlouvy k nezastavěné části pozemku parc. číslo v kat. území obec u anonymizováno územní celek ze dne datum vyplývá, že žalobce zaslal žalované výpověď z nájemní smlouvy ze dne datum a z obsahu vyjádření tehdejšího právního zástupce žalované ze dne 21. 12. 2020 je zřejmé, že žalované byla tato výpověď doručena, avšak žalovaná ji tehdy považovala za neplatnou, a to právě z důvodu nedoložení souhlasu k výpovědi z nájmu od Pozemkového fondu ČR (nyní SPÚ) dle článku III. nájemní smlouvy. Rozhodnutím odboru životního prostředí stát. instituce z 9. 8. 2004 bylo prokázáno, že tento úřad vydal na žádost Pozemkového fondu ČR zastoupeného žalovanou společností povolení ke vzdouvání a kumulaci vod dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) bod 2 vodního zákona a užívání vod pro chov ryb za účelem podnikání, dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 vodního zákona, a to mimo jiné i pro rybník jméno - průtočnou nádrž situovanou krom jiného na pozemku parc. číslo. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2022 pak plyne, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení žalované částky jako bezdůvodného obohacení, jehož výši odvozoval ze znaleckého posudku jméno příjmení číslo ze dne datum.

4. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) ve spojení s § 3074 odst. 1 o. z. se nájem řídí novým občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem. To však neplatí pro nájem movité věci, ani pro pacht. Pacht je upraven v ust. § 2332 a násl. o. z. s tím, že ust. § 2345 a násl. je zde speciálně upraven zemědělský pacht. Podle § 1 odst. 2 a 3 zák. č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu patří do zemědělského půdního fondu mimo jiné i rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva ze dne datum se týká pronájmu části pozemku parc. číslo na němž se nachází část rybníka jméno ve smyslu rozhodnutí odboru životního prostředí stát. instituce anonymizováno číslo číslo užívaného ke vzdouvání a akumulaci vody a pro chov ryb za účelem podnikání je zřejmé, že se jedná o pozemek náležející do zemědělského půdního fondu, který je nejen jako vodní plocha v katastru nemovitostí veden, ale také fakticky pro účely chovu ryb užíván. Na pronájem takového druhu pozemku by se nově vztahovala ust. § 2345 a násl. o.z. o zemědělském pachtu. V takovém případě se tedy na posouzení zániku nájemní smlouvy ze dne datum nepoužijí ve smyslu § 3074 odst. 2 o.z. nová ustanovení občanského zákoníku, ale ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. dosavadní právní předpisy, tedy konkrétně ustanovení § 677 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 677 odst. 2 obč. zák. lze nájemní smlouvu při nájmech pozemků patřících do zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu vypovědět pouze v jednoroční lhůtě, a to ke dni 1. 10. běžného roku. O výpovědní době nebylo v nájemní smlouvě ze dne datum ve smyslu § 678 obč. zák. nic jiného ujednáno. Jediná podmínka výpovědi smlouvy z nájmu uvedená v čl. III nájemní smlouvy je s ohledem na zánik nájemní smlouvy č. spisová značka nesplnitelná, tudíž na ni není možno výpověď vázat, a vzhledem k tomu, že byla nájemní smlouva uzavřena na dobu neurčitou, je nutno postupovat právě podle § 677 odst. 2 obč. zák. a vypovědět případně nájemní smlouvu v jednoroční lhůtě, a to ke dni 1. října běžného roku. Za předpokladu, že výpověď nájemní smlouvy byla dána 24. 11. 2020, do 1. 10. 2021 by jednoroční výpovědní lhůta nemohla uplynout a vzhledem k omezené možnosti podat tuto výpověď pouze k datu 1. října běžného roku, by mohl nájem zaniknout nejdříve 1. 10. 2022. Za předpokladu, že se žalobce domáhal svou žalobou po žalované vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 4. 2021 do 31. 12. 2021, jde o žalobu předčasnou, kdy v tomto období ještě platila původní nájemní smlouva ze dne datum a nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované v tomto období nemohl vzniknout. Z toho důvodu byla žaloba jako celek zamítnuta.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalované přiznal vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 3 úkony po 2 020 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, 1x účast u jednání), tj. 6 060 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč, jízdné osobním automobilem z obec do obec a zpět, to je celkem 100 km při průměrné spotřebě nafty ve výši 5,8 l /100 km v ceně 44,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 5,20 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2012 Sb., tedy jízdné ve výši 775,78 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 1750,51 Kč, tedy celkem 10 086,30 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí v exekučním řízení.