2 C 125/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci zástavního věřitele: osobní údaje zástavního věřitele sídlem adresa zástavní věřitelky proti zástavní dlužnici: osobní údaje zástavní dlužnice bytem anonymizována tři slova , PSČ obec o nařízení soudního prodeje zástavy Nařizuje se soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova bez č.p./č.e. jiná stavba a pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky [právnická osoba], a to jistiny úvěru ve výši 1 139 145,46 Kč, příslušenství úvěru ke dni 8. 7. 2020 vč. ve výši 37.036,35 Kč, úroku ve výši 5,39 % ročně z částky 1 139 145,46 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 139 145,46 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení.

1. Zástavní věřitelka se domáhala nařízení prodeje zástavy uvedené ve výroku I. tohoto usnesení, neboť na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 26. 1. 2012 poskytla úvěrovému dlužníku [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], který byl čerpán dne 16.2.2012 a byl sjednán úrok ve výši 5,64 % ročně do 17.1.2015 a poté ve výši 5,39 % ročně. Splácen měl být 20 let, pravidelnými měsíčními splátkami k 20.dni v měsíci. Dlužník úvěr hradil do 15.10.2019, byť nepravidelně, poté již splátky od 15.10.2019 nehradil a zástavní věřitel tak dne 13.1.2020 zaslal úvěrovému dlužníku [jméno] [příjmení] předžalobní výzvu. Následně byl Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] zjištěn úpadek úvěrového dlužníka a dle ust. čl. IV odst. 15 písm. b) platných obchodních podmínek se stal v důsledku toho úvěr celý splatným, o čemž byla zástavní dlužnice dne 6.2.2020 informována. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy včetně jejího příslušenství byla na základě zástavní smlouvy k nemovitým věcem ze dne 26.1.2012 uzavřené mezi zástavním věřitelem a právní předchůdkyní zástavní dlužnice (její matkou) [jméno] [celé jméno zástavní dlužnice] zajištěna zástavním právem k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova bez č.p./č.e. jiná stavba a pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], a které jsou nyní ve výlučném vlastnictví zástavní dlužnice. Zástavní dlužnice se stala vlastnicí předmětných nemovitostí po smrti své matky [jméno] [celé jméno zástavní dlužnice] na základě usnesení Okresního soudu v Táboře č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo vydáno v řízení o pozůstalosti po zemř. [jméno] [celé jméno zástavní dlužnice], a je jejich vlastnicí do současné doby.

2. Soud má z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 26. 1. 2012, z příkazu k čerpání úvěru i výpisu z účtu pro čerpání úvěru a splátkového plánu úvěru za prokázané, že zástavní věřitelka jako úvěrová věřitelka a [jméno] [příjmení] jako úvěrový dlužník uvedeného dne uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě zástavní věřitel půjčil dlužníku částku 1 500 000 Kč, kterou se zavázal vrátit zástavní věřitelce v pravidelných splátkách rozpočítaných do 20 let vždy k 20.dni v měsíci, a to nejprve s úrokem 5,64 % ročně a dle oznámení o výši úroku od 17.1.2015 s úrokem 5,39 % ročně. Z historie příslušného úvěrového účtu a souhrnného přehledu dlužných splátek plyne, že [jméno] [příjmení] zpočátku úvěr hradil řádně, pak s drobnými prodlevami a od 15.10.2019 jej hradit přestal. O placení splátek byl zástavní věřitelkou opakovaně upomínán a dne 13.1.2020 mu byla zaslána předžalobní výzva, přičemž následně došlo z důvodu rozhodnutí o úpadku [jméno] [příjmení] usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] dle ust. čl. IV odst. 15 písm. b) platných obchodních podmínek úvěr zástavní věřitelkou zesplatněn, o čemž byla zástavní dlužnice dopisem ze dne 6.2.2020 informována s tím, že celková výše dluhu k uvedenému datu činila 1 176 734,73 Kč. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne 26.1.2012 uzavřené mezi zástavním věřitelem a právní předchůdkyní zástavní dlužnice (její matkou) [jméno] [celé jméno zástavní dlužnice] plyne, že pohledávky z úvěrové smlouvy je zajištěna zástavním právem k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova bez č.p./č.e. jiná stavba a pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], a které jsou nyní ve výlučném vlastnictví zástavní dlužnice. Zástavní dlužnice se stala vlastnicí předmětných nemovitostí po smrti své matky [jméno] [celé jméno zástavní dlužnice] na základě usnesení Okresního soudu v Táboře č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo vydáno v řízení o pozůstalosti po zemř. [jméno] [celé jméno zástavní dlužnice], a je jejich vlastnicí do současné doby. Obě tyto skutečnosti navíc vyplývají i z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí.

3. Podle § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se práva ze zajištění vzniklá přede dnem účinnosti o.z., tj. před 1.1.2014, posuzují podle dosavadních právních předpisů. Zástavní smlouva byla uzavřena podle § 152 a násl. zák.č. 40/1964 sb. občanský zákoník účinný do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“), podle něhož zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Podle § 156 odst. 1 obč. zák. se zástavní právo zřizuje písemnou smlouvou a dle § 156 odst. 2 obč. zák. musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje. Podle § 165 odst. 1 obč. zák. není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Podle § 3028 odst. 3 o.z. se mezi účastníky smlouvy o hypotečním úvěru jedná o závazkový vztah, kdy smlouvou o úvěru se podle § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“) zavazuje věřitel (zde zástavní věřitel), že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník (zde [jméno] [příjmení]) se zavázal poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky z úvěru. Podle ust. § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen z.ř.s.) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

4. Po přezkoumání a zhodnocení všech předložených listinných důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy a že žaloba zástavního věřitele je důvodná. Jak již bylo výše uvedeno, mezi zástavním věřitelem a dlužníkem [jméno] [příjmení] byla uzavřena platná smlouva o hypotečním úvěru ve smyslu citovaného § 497 a násl. obch. zák. a dluh z této smlouvy byl řádně zajištěn platnou zástavní smlouvou dle § 152 a násl. obč. zák. uzavřenou mezi zástavním věřitelem a původní vlastnicí nemovitostí – matkou zástavní dlužnice, v níž si účastníci výslovně ujednali, že zajišťuje veškeré pohledávky z úvěrové smlouvy. Vzhledem ke splatnosti zajištěného dluhu se zástavní věřitel domáhá uspokojení ze zástavy, a to dle„ jiného zákona“, kterým je v této fázi zákon o zvláštních řízení soudních. Z citovaného § 358 z. ř. s. vyplývá, že v řízení o soudním prodeji zástavy musí zástavní věřitel doložit existenci své pohledávky, existenci zástavního práva k věci a kdo je zástavním dlužníkem. Soudní prodej zástavy se totiž uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudní prodej zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž je o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, jak se shoduje jak právní teorie (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 665 s., nebo Jirsa, J. a kol.; Občanské soudní řízení, Soudcovský komentář; Kniha III.; 2. vydání; Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, str. 734), tak právní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 nebo ve věci sp. zn. 21 Cdo 676/2010, které jsou plně použitelné i za současné právní úpravy, jež oproti předchozí právní úpravě nedoznala prakticky žádných změn – k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 3649/2018 ze dne 5. 12. 2018). Jak již bylo výše řečeno, soud se z hlediska skutkového stavu zabývá jen třemi skutečnostmi, a to zda má zástavní věřitel pohledávku, zda je tato zajištěna zástavním právem k zástavě a zda na straně žalované vystupuje zástavní dlužník. Jak dovodil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 277/2017„ v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou)“. Protože v dané věci zástavní věřitel doložil existenci splatné pohledávky za dlužníkem [jméno] [příjmení], která je zajištěna zástavním právem k zástavě, jejíhož prodeje se zástavní věřitel žalobou domáhá a že na žalované straně vystupuje zástavní dlužník, došlo ke splnění všech podmínek podle citovaného ustanovení z.ř.s. a soud mohl návrhu na nařízení prodeje zástavy vyhovět.

5. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem se v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy nerozhoduje (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 114/06, v němž Ústavní soud přijal právní názor, že je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, s účinností od 1. 1. 2014 jde o § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení; v souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 28/14 nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16)); viz shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 310/2019 ze dne 24. 4. 2019.