2 C 203/2019

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa o rozdělení spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemkům parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, bydlení parc číslo – zahrada, parc číslo – trvalý travní porost, parc. číslo – orná půda, parc. číslo – ostatní plocha, parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo zahrada a parc. číslo – vodní plocha, vedeným stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro kat. úz. část obce, územní celek, dále k pozemkům parc. číslo – orná půda, parc. číslo – trvalý travní porost vedeným stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro katastrální uzemí, územní celek a dále k pozemkům parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – lesní pozemek a parc. číslo – lesní pozemek vedeným stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro katastrální uzemí, územní celek, se zrušuje.

II. Pozemky parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, bydlení, parc. číslo – zahrada, parc. číslo – trvalý travní porost, parc. číslo – orná půda, vedeným stát. instituce, stát. instituce, parc. číslo – ostatní plocha, parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – zahrada a parc. číslo – vodní plocha vedeným stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro kat. úz. část obce, územní celek, dále pozemky parc. číslo – orná půda a parc. číslo – trvalý travní porost vedené stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro kat. úz. část obce, územní celek a dále pozemky parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – lesní pozemek a parc. číslo – lesní pozemek, vedené stát. instituce, stát. instituce na list vlastnictví pro kat. úz. obec, územní celek, se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vypořádání jejích spoluvlastnických podílů částku 1 020 884, 375 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady tohoto řízení ve výši 1 735 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady tohoto řízení ve výši 1 735 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou původně domáhala vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením pouze objektu adresa, po úpravách žaloby navrhla vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, bydlení, parc. číslo – zahrada, parc. číslo – zahrada a parc. číslo – vodní plocha vedeným stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro kat. úz. část obce, územní celek tak, že by tyto byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s tím, že po různých vyjádřeních závěrem sdělila, že jí jde pouze o vlastnictví těchto pozemků a chalupy adresa v část obce a nebudou-li jí přikázány, nechce žádné. Žalovaná pak vzájemným návrhem učinila předmětem vypořádání všechny ostatní pozemky, které mají účastnice ve spoluvlastnictví, tedy pozemky parc číslo – trvalý travní porost, parc. číslo – orná půda, parc. číslo – ostatní plocha, parc. číslo – lesní pozemek, vedené stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro kat. úz. část obce, územní celek, dále pozemky parc. číslo – orná půda, parc. číslo – trvalý travní porost vedené stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro katastrální uzemí, územní celek a dále k pozemkům parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – lesní pozemek a parc. číslo – lesní pozemek vedené stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví pro katastrální uzemí, územní celek. Žalovaná uvedla, že jí jde rovněž o přikázání především chalupy adresa v část obce a pozemků s ní spojených, ale měla by zájem i o další pozemky včetně lesních.

2. Při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k předmětným nemovitostem soud vycházel ze zjištění učiněných z výpisů z katastru nemovitostí, konkrétně z listů vlastnictví vedených stát. instituce, stát. instituce list vlastnictví pro kat. úz. část obce, územní celek ve vztahu k pozemkům parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, bydlení parc číslo – zahrada, parc číslo – trvalý travní porost, parc. číslo – orná půda, parc. číslo – ostatní plocha, parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo zahrada a parc. číslo – vodní plocha, list vlastnictví pro kat. úz. část obce, územní celek ve vztahu k pozemkům parc. číslo – orná půda, parc. číslo – trvalý travní porost a list vlastnictví pro kat. úz. obec, územní celek ve vztahu k pozemkům parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – lesní pozemek, parc. číslo – lesní pozemek a parc. číslo – lesní pozemek, jimiž bylo prokázáno, že účastnice jsou jejich podílovými spoluvlastnicemi v poměru žalobkyně číslo a žalovaná číslo. Žalobkyně nabyla svůj podíl rozhodnutím o dědictví spisová značka a žalovaná zčásti rozhodnutím o dědictví spisová značka a zčásti darem od své matky (sestry žalobkyně) podle darovací smlouvy z datum. Výpovědí sv. jméno příjmení, sv. anonymizováno příjmení příjmení, sv. jméno příjmení, sv. jméno příjmení, ale i z výpovědí žalobkyně a žalované vyplývá, že chalupu adresa v část obce postavil otec žalobkyně a dědeček žalované a původně byla chalupa po smrti rodičů žalobkyně v 70.letech 20. století dlouho ve spoluvlastnictví žalobkyně, její sestry (matky žalované) a žalované. V roce rok si žalobkyně s manželem upravili k obývání místnost vybudovanou z chléva, matka žalované užívala další pokoj a kuchyň používali všichni společně. Zhruba do konce 80.let ještě jezdily na chalupu příležitostně i děti žalobkyně, v posledních 20 letech zde její dcera nebyla vůbec a syn tam navštěvoval tak 2-3x do roka svou tetu, matku žalované. Od 90. let 20.století chalupu a přilehlou zahradu užívali, udržovali a opravovali převážně rodiče žalované a žalovaná se svým manželem a syny (rodiče žalované zde pobývali trvaleji v rámci důchodu, matka žalované zde žila až do své smrti koncem března 2022, žalovaná s manželem sem jezdí 2-3x týdně), žalobkyně s manželem přijížděli tak 2-3x do roka za účelem rekreace, účasti na školních srazech, údržby hrobů apod. a děti žalobkyně (narozeny r. 1955 a 1960) se svými dětmi na chalupě za účelem rekreace či její údržby nepobývali v posledních 20 letech vůbec, přičemž syn žalobkyně má u obec vlastní chatu, kam se jezdí rekreovat. Zatímco žalovaná se svou rodinou byli svědky viděni pravidelně při pracích na chalupě či sečení trávy, žalobkyni s manželem při takové činnosti viděla svědkyně příjmení za 20 let sporadicky (1x oprava brány, párkrát sečení kosou) a jejich děti a vnoučata zná pouze z doslechu. Sv. jméno příjmení zde s otcem žalované a dalšími členy rodiny realizoval celou řadu oprav a úprav nemovitosti, zatímco žalobkyně zde dle předloženého dokladu v r. 1996 nakoupila střešní krytinu a sama, ač do r. 2006 vlastnila na nemovitosti největší podíl, k žádné zásadnější rekonstrukci nepřikročila. Pokud ji pak chtěla realizovat v r. 2018, nebyl k ní připojen projekt ani oznámení na stavebním úřadu a nedohoda na ní se stala základem dnešního sporu účastnic. Ve vztahu k dalším pozemkům vyplývá, že péče o ně se odehrávala spíše v administrativní rovině, co se týče zemědělských pozemků, tyto jsou z větší části pronajaty ZD obec u obec (dle nájemní smlouvy z 3.2.2007 a rozpisu pozemků k ní připojeného), co se týče lesních pozemků, ty nejprve fyzicky obhospodařovala žalovaná s rodinou, poté co byla dle svého vyjádření nařčena žalobkyní, že v lese neoprávněně těžila dřevo, převzala péči o lesní pozemky kolem r. 2000 žalobkyně s manželem, kteří si na fyzickou údržbu pozemků najímali pracovníky (dle dokladů např. M. příjmení). Cena všech pozemků byla stanovena znaleckým posudkem celé jméno znalce číslo ze dne 14.8.2020 včetně dodatku číslo ze dne 15.11.2020 při zohlednění vyjádření k námitkám ze dne 16.11.2020, přičemž cena pozemků parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, bydlení, parc. číslo – zahrada, parc. číslo – zahrada a parc. číslo – vodní plocha byla stanovena částkou 1 720 000 Kč a ostatních zemědělských a lesních pozemků částkou 613 450 Kč. Z výpisů z účtů účastnic plyne, že obě mají dostatek prostředků k vyplacení vypořádacího podílu druhé spoluvlastnici.

3. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit nebo o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1141 odst. 1 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků a dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o. z.).

4. V daném případě bylo prokázáno, že účastnice jsou spoluvlastnicemi, žalobkyně číslo a žalovaná číslo všech pozemků uvedených ve výroku tohoto rozsudku a za situace, kdy nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a žalobkyně i žalovaná podrobně popsaly důvody, které k podání žaloby a vzájemného návrhu vedly, spočívající zejména v neshodách ohledně údržby a způsobu užívání zejména pozemků parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, bydlení, parc. číslo – zahrada, parc. číslo – zahrada a parc. číslo – vodní plocha je na místě s ohledem na znění § 1140 o.z. uvedené spoluvlastnictví vypořádat. O tyto uvedené pozemky s domem adresa v část obce byl také největší spor, kdy jej chtěly do svého výlučného vlastnictví přikázat obě účastnice. Vzhledem k charakteru domu a okolních pozemků nepřicházelo v úvahu jejich reálné rozdělení, neboť by došlo k jejich naprostému znehodnocení a namísto oddělení ze spoluvlastnictví tak přichází v úvahu zrušení spoluvlastnictví.

5. Vzhledem k tomu, že k dohodě o zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1141 o. z. mezi účastnicemi nedošlo, je na místě rozhodnout podle § 1143 o. z. Z toho důvodu soud rozhodl tak, že spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku se zrušuje, přičemž výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí bude nadále žalobkyně. S ohledem na základ sporu mezi účastnicemi tkvící v tom, kdo bude nadále výlučným vlastníkem chalupy a zahrady v část obce, byla pro rozhodnutí určující kritéria vztahující se k těmto nemovitostem. Ze shora provedených důkazů plyne, že obě spoluvlastnice získaly nemovitost děděním, resp. darem, tedy nikoli z vlastních finančních prostředků, mají k němu historickou rodinnou vazbu a žádná z nich ji nepotřebuje k trvalému bydlení. Žalobkyně hradila dle předložených dokladů daň z nemovitosti, žalovaná pak její pojištění. Uvedené nemovitosti však převážně pravidelně užívala a pečovala o ně žalovaná se svými rodiči a syny, kdežto žalobkyně je užívala pouze k příležitostné rekreaci (2x – 3x ročně max. na číslo dnů). Takto bylo dle výpovědi zejména svědků příjmení. příjmení a A. ulice nejméně posledních 20 let, tedy dlouho před rokem 2018, k němuž obě strany vázaly okamžik vzniku rozporů v souvislosti se zamýšlenou rekonstrukcí prostor užívaných do té doby žalobkyní. Ani děti a vnoučata žalobkyně o údržbu a užívání chalupy zjevně nejeví žádný zájem, když dle svědků – sousedů z obce, je chalupu užívat či něco na ní dělat posledních 20 let prakticky neviděli, resp. je znají jen z doslechu. Pokud pak k nějakým opravám ze strany žalobkyně došlo, pak dle výpovědi sv. příjmení si opravili cca v roce 1970 místnost z chléva a z dokladů plyne, že v r. 1996 pořídila žalobkyně střešní krytinu, kterou však dle vyjádření žalované a sv. příjmení k domu přivezla a instalovala rodina žalované. I s ohledem na četnost návštěv žalované a její rodiny na nemovitosti (2-3x týdně) lze mít za to, že běžná údržba nemovitosti ležela spíše na nich. Dále je nutno přihlédnout i k tomu, že žalovaná je většinovým vlastníkem nemovitostí (podílem číslo), a proto soud nemovitosti dle posudku v hodnotě 1 720 000 Kč - pozemek parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, bydlení, parc. číslo – zahrada, parc. číslo – zahrada a parc. číslo – vodní plocha přikázal do výlučného vlastnictví žalované. Ve vztahu k ostatním zemědělským a lesním pozemkům ohodnoceným částkou 613 450 Kč soud původně zvažoval jejich přikázání žalobkyni, a to jednak proto, aby v rámci vypořádání byl stanoven vypořádací podíl co nejnižší, jednak proto, aby jí bylo zachováno vlastnictví alespoň části majetku po jejích rodičích. S ohledem na závěrečné vyjádření žalobkyně prostřednictvím jejího právního zástupce, že pokud jí nebude přikázána chalupa, nechce nic, pak soud považoval za zbytečné přikázat jí ostatní pozemky proti její vůli a přikázal i je do výlučného vlastnictví žalované, která o ně jevila zájem. Celková hodnota společného majetku účastnic činí dle znaleckého posudku 2 333 450 Kč, z čehož číslo činí 1 020 884, 375 Kč, proto byla uložena žalované ve smyslu § číslo o.z povinnost nahradit žalobkyni jako přiměřenou náhradu za její podíl v souvislosti s vypořádáním nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, tuto částku do 15 dnů od právní moci rozsudku, když z výpisu z účtu žalované plyne, že má tuto částku k dispozici.

6. Obě účastnice dále uváděly, že žádají vypořádat investice učiněné za celou dobu do chalupy, žalobkyně minimálně 300 000 Kč investovaných do opravy místnosti z chléva, žalovaná cca 520 000 Kč rozepsaných ve vyjádření k žalobě s tím, že by měly být tyto částky ev. započteny na vypořádací podíl. Vzhledem k tomu, že pohledávka na zaplacení přiměřené náhrady vzniká podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR až právní mocí rozsudku o vypořádání (např. Rc 46/1991, 22 Cdo 2503/2004, 22 Cdo 2354/2016 (Rc 40/2018) či 22 Cdo 367/2019 ve spojení s I.ÚS 1712/19), musely by být tyto nároky uplatněny jako samostatné a zpoplatněné nároky, což však žádná z účastnic touto formou neuplatnila a o nárocích z investic jako takových nebylo proto samostatně rozhodováno, ani nebyly prokazovány. Dále nebyly provedeny další důkazy výslechem svědků - J. příjmení ml. a sv. příjmení navrhovanými žalovanou k prokázání užívání nemovitosti, když provedené výslechy zejména nepříbuzných osob soud považoval za dostatečné.

7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10.11.2020 č.j. I. ÚS 262/20 3 tak, že žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť nelze říci, že by některá z účastnic měla větší úspěch než druhá, když majetkově jde o srovnatelný výsledek.

8. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo oběma účastnicím uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů řízení, které za ně stát vynaložil, a to každé ve výši jedné poloviny znalečného vyplaceného ze státních prostředků anonymizováno celé jméno znalce nad rámec složených záloh, tj. každé ve výši 1 735 Kč, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí zdejšího soudu, může oprávněný podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí v exekučním řízení.