2 C 203/2019

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno sídlem adresa o rozdělení spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemkům parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení parc [číslo] – zahrada, parc [číslo] – trvalý travní porost, parc. [číslo] – orná půda, parc. [číslo] – ostatní plocha, parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] – vodní plocha, vedeným [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek], dále k pozemkům parc. [číslo] – orná půda, parc. [číslo] – trvalý travní porost vedeným [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] a dále k pozemkům parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – lesní pozemek a parc. [číslo] – lesní pozemek vedeným [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], se zrušuje.

II. Pozemky parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, parc. [číslo] – zahrada, parc. [číslo] – trvalý travní porost, parc. [číslo] – orná půda, vedeným [stát. instituce], [stát. instituce], parc. [číslo] – ostatní plocha, parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – vodní plocha vedeným [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek], dále pozemky parc. [číslo] – orná půda a parc. [číslo] – trvalý travní porost vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek] a dále pozemky parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – lesní pozemek a parc. [číslo] – lesní pozemek, vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro kat. úz. [obec], [územní celek], se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vypořádání jejích spoluvlastnických podílů částku 1 020 884, 375 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady tohoto řízení ve výši 1 735 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady tohoto řízení ve výši 1 735 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou původně domáhala vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením pouze objektu [adresa], po úpravách žaloby navrhla vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, parc. [číslo] – zahrada, parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – vodní plocha vedeným [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek] tak, že by tyto byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s tím, že po různých vyjádřeních závěrem sdělila, že jí jde pouze o vlastnictví těchto pozemků a chalupy [adresa] v [část obce] a nebudou-li jí přikázány, nechce žádné. Žalovaná pak vzájemným návrhem učinila předmětem vypořádání všechny ostatní pozemky, které mají účastnice ve spoluvlastnictví, tedy pozemky parc [číslo] – trvalý travní porost, parc. [číslo] – orná půda, parc. [číslo] – ostatní plocha, parc. [číslo] – lesní pozemek, vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek], dále pozemky parc. [číslo] – orná půda, parc. [číslo] – trvalý travní porost vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] a dále k pozemkům parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – lesní pozemek a parc. [číslo] – lesní pozemek vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalovaná uvedla, že jí jde rovněž o přikázání především chalupy [adresa] v [část obce] a pozemků s ní spojených, ale měla by zájem i o další pozemky včetně lesních.

2. Při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k předmětným nemovitostem soud vycházel ze zjištění učiněných z výpisů z katastru nemovitostí, konkrétně z listů vlastnictví vedených [stát. instituce], [stát. instituce] [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek] ve vztahu k pozemkům parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení parc [číslo] – zahrada, parc [číslo] – trvalý travní porost, parc. [číslo] – orná půda, parc. [číslo] – ostatní plocha, parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] – vodní plocha, [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek] ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] – orná půda, parc. [číslo] – trvalý travní porost a [list vlastnictví] pro kat. úz. [obec], [územní celek] ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – lesní pozemek, parc. [číslo] – lesní pozemek a parc. [číslo] – lesní pozemek, jimiž bylo prokázáno, že účastnice jsou jejich podílovými spoluvlastnicemi v poměru žalobkyně [číslo] a žalovaná [číslo]. Žalobkyně nabyla svůj podíl rozhodnutím o dědictví [spisová značka] a žalovaná zčásti rozhodnutím o dědictví [spisová značka] a zčásti darem od své matky (sestry žalobkyně) podle darovací smlouvy z [datum]. Výpovědí sv. [jméno] [příjmení], sv. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], sv. [jméno] [příjmení], sv. [jméno] [příjmení], ale i z výpovědí žalobkyně a žalované vyplývá, že chalupu [adresa] v [část obce] postavil otec žalobkyně a dědeček žalované a původně byla chalupa po smrti rodičů žalobkyně v 70.letech 20. století dlouho ve spoluvlastnictví žalobkyně, její sestry (matky žalované) a žalované. V roce [rok] si žalobkyně s manželem upravili k obývání místnost vybudovanou z chléva, matka žalované užívala další pokoj a kuchyň používali všichni společně. Zhruba do konce 80.let ještě jezdily na chalupu příležitostně i děti žalobkyně, v posledních 20 letech zde její dcera nebyla vůbec a syn tam navštěvoval tak 2-3x do roka svou tetu, matku žalované. Od 90. let 20.století chalupu a přilehlou zahradu užívali, udržovali a opravovali převážně rodiče žalované a žalovaná se svým manželem a syny (rodiče žalované zde pobývali trvaleji v rámci důchodu, matka žalované zde žila až do své smrti koncem března 2022, žalovaná s manželem sem jezdí 2-3x týdně), žalobkyně s manželem přijížděli tak 2-3x do roka za účelem rekreace, účasti na školních srazech, údržby hrobů apod. a děti žalobkyně (narozeny r. 1955 a 1960) se svými dětmi na chalupě za účelem rekreace či její údržby nepobývali v posledních 20 letech vůbec, přičemž syn žalobkyně má u [obec] vlastní chatu, kam se jezdí rekreovat. Zatímco žalovaná se svou rodinou byli svědky viděni pravidelně při pracích na chalupě či sečení trávy, žalobkyni s manželem při takové činnosti viděla svědkyně [příjmení] za 20 let sporadicky (1x oprava brány, párkrát sečení kosou) a jejich děti a vnoučata zná pouze z doslechu. Sv. [jméno] [příjmení] zde s otcem žalované a dalšími členy rodiny realizoval celou řadu oprav a úprav nemovitosti, zatímco žalobkyně zde dle předloženého dokladu v r. 1996 nakoupila střešní krytinu a sama, ač do r. 2006 vlastnila na nemovitosti největší podíl, k žádné zásadnější rekonstrukci nepřikročila. Pokud ji pak chtěla realizovat v r. 2018, nebyl k ní připojen projekt ani oznámení na stavebním úřadu a nedohoda na ní se stala základem dnešního sporu účastnic. Ve vztahu k dalším pozemkům vyplývá, že péče o ně se odehrávala spíše v administrativní rovině, co se týče zemědělských pozemků, tyto jsou z větší části pronajaty ZD [obec] u [obec] (dle nájemní smlouvy z 3.2.2007 a rozpisu pozemků k ní připojeného), co se týče lesních pozemků, ty nejprve fyzicky obhospodařovala žalovaná s rodinou, poté co byla dle svého vyjádření nařčena žalobkyní, že v lese neoprávněně těžila dřevo, převzala péči o lesní pozemky kolem r. 2000 žalobkyně s manželem, kteří si na fyzickou údržbu pozemků najímali pracovníky (dle dokladů např. M. [příjmení]). Cena všech pozemků byla stanovena znaleckým posudkem [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 14.8.2020 včetně dodatku [číslo] ze dne 15.11.2020 při zohlednění vyjádření k námitkám ze dne 16.11.2020, přičemž cena pozemků parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, parc. [číslo] – zahrada, parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – vodní plocha byla stanovena částkou 1 720 000 Kč a ostatních zemědělských a lesních pozemků částkou 613 450 Kč. Z výpisů z účtů účastnic plyne, že obě mají dostatek prostředků k vyplacení vypořádacího podílu druhé spoluvlastnici.

3. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit nebo o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1141 odst. 1 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků a dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o. z.).

4. V daném případě bylo prokázáno, že účastnice jsou spoluvlastnicemi, žalobkyně [číslo] a žalovaná [číslo] všech pozemků uvedených ve výroku tohoto rozsudku a za situace, kdy nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a žalobkyně i žalovaná podrobně popsaly důvody, které k podání žaloby a vzájemného návrhu vedly, spočívající zejména v neshodách ohledně údržby a způsobu užívání zejména pozemků parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, parc. [číslo] – zahrada, parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – vodní plocha je na místě s ohledem na znění § 1140 o.z. uvedené spoluvlastnictví vypořádat. O tyto uvedené pozemky s domem [adresa] v [část obce] byl také největší spor, kdy jej chtěly do svého výlučného vlastnictví přikázat obě účastnice. Vzhledem k charakteru domu a okolních pozemků nepřicházelo v úvahu jejich reálné rozdělení, neboť by došlo k jejich naprostému znehodnocení a namísto oddělení ze spoluvlastnictví tak přichází v úvahu zrušení spoluvlastnictví.

5. Vzhledem k tomu, že k dohodě o zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1141 o. z. mezi účastnicemi nedošlo, je na místě rozhodnout podle § 1143 o. z. Z toho důvodu soud rozhodl tak, že spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku se zrušuje, přičemž výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí bude nadále žalobkyně. S ohledem na základ sporu mezi účastnicemi tkvící v tom, kdo bude nadále výlučným vlastníkem chalupy a zahrady v [část obce], byla pro rozhodnutí určující kritéria vztahující se k těmto nemovitostem. Ze shora provedených důkazů plyne, že obě spoluvlastnice získaly nemovitost děděním, resp. darem, tedy nikoli z vlastních finančních prostředků, mají k němu historickou rodinnou vazbu a žádná z nich ji nepotřebuje k trvalému bydlení. Žalobkyně hradila dle předložených dokladů daň z nemovitosti, žalovaná pak její pojištění. Uvedené nemovitosti však převážně pravidelně užívala a pečovala o ně žalovaná se svými rodiči a syny, kdežto žalobkyně je užívala pouze k příležitostné rekreaci (2x – 3x ročně max. na [číslo] dnů). Takto bylo dle výpovědi zejména svědků [příjmení]. [příjmení] a A. [ulice] nejméně posledních 20 let, tedy dlouho před rokem 2018, k němuž obě strany vázaly okamžik vzniku rozporů v souvislosti se zamýšlenou rekonstrukcí prostor užívaných do té doby žalobkyní. Ani děti a vnoučata žalobkyně o údržbu a užívání chalupy zjevně nejeví žádný zájem, když dle svědků – sousedů z obce, je chalupu užívat či něco na ní dělat posledních 20 let prakticky neviděli, resp. je znají jen z doslechu. Pokud pak k nějakým opravám ze strany žalobkyně došlo, pak dle výpovědi sv. [příjmení] si opravili cca v roce 1970 místnost z chléva a z dokladů plyne, že v r. 1996 pořídila žalobkyně střešní krytinu, kterou však dle vyjádření žalované a sv. [příjmení] k domu přivezla a instalovala rodina žalované. I s ohledem na četnost návštěv žalované a její rodiny na nemovitosti (2-3x týdně) lze mít za to, že běžná údržba nemovitosti ležela spíše na nich. Dále je nutno přihlédnout i k tomu, že žalovaná je většinovým vlastníkem nemovitostí (podílem [číslo]), a proto soud nemovitosti dle posudku v hodnotě 1 720 000 Kč - pozemek parc. č. st. 11 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, parc. [číslo] – zahrada, parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – vodní plocha přikázal do výlučného vlastnictví žalované. Ve vztahu k ostatním zemědělským a lesním pozemkům ohodnoceným částkou 613 450 Kč soud původně zvažoval jejich přikázání žalobkyni, a to jednak proto, aby v rámci vypořádání byl stanoven vypořádací podíl co nejnižší, jednak proto, aby jí bylo zachováno vlastnictví alespoň části majetku po jejích rodičích. S ohledem na závěrečné vyjádření žalobkyně prostřednictvím jejího právního zástupce, že pokud jí nebude přikázána chalupa, nechce nic, pak soud považoval za zbytečné přikázat jí ostatní pozemky proti její vůli a přikázal i je do výlučného vlastnictví žalované, která o ně jevila zájem. Celková hodnota společného majetku účastnic činí dle znaleckého posudku 2 333 450 Kč, z čehož [číslo] činí 1 020 884, 375 Kč, proto byla uložena žalované ve smyslu § [číslo] o.z povinnost nahradit žalobkyni jako přiměřenou náhradu za její podíl v souvislosti s vypořádáním nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, tuto částku do 15 dnů od právní moci rozsudku, když z výpisu z účtu žalované plyne, že má tuto částku k dispozici.

6. Obě účastnice dále uváděly, že žádají vypořádat investice učiněné za celou dobu do chalupy, žalobkyně minimálně 300 000 Kč investovaných do opravy místnosti z chléva, žalovaná cca 520 000 Kč rozepsaných ve vyjádření k žalobě s tím, že by měly být tyto částky ev. započteny na vypořádací podíl. Vzhledem k tomu, že pohledávka na zaplacení přiměřené náhrady vzniká podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR až právní mocí rozsudku o vypořádání (např. Rc 46/1991, 22 Cdo 2503/2004, 22 Cdo 2354/2016 (Rc 40/2018) či 22 Cdo 367/2019 ve spojení s I.ÚS 1712/19), musely by být tyto nároky uplatněny jako samostatné a zpoplatněné nároky, což však žádná z účastnic touto formou neuplatnila a o nárocích z investic jako takových nebylo proto samostatně rozhodováno, ani nebyly prokazovány. Dále nebyly provedeny další důkazy výslechem svědků - J. [příjmení] ml. a sv. [příjmení] navrhovanými žalovanou k prokázání užívání nemovitosti, když provedené výslechy zejména nepříbuzných osob soud považoval za dostatečné.

7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10.11.2020 č.j. I. ÚS 262/20 3 tak, že žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť nelze říci, že by některá z účastnic měla větší úspěch než druhá, když majetkově jde o srovnatelný výsledek.

8. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo oběma účastnicím uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů řízení, které za ně stát vynaložil, a to každé ve výši jedné poloviny znalečného vyplaceného ze státních prostředků [anonymizováno] [celé jméno znalce] nad rámec složených záloh, tj. každé ve výši 1 735 Kč, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.