2 C 210/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 19. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalované dne 19. 7. 2021 poskytla částku 20 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet s poznámkou k platbě číslo. Mezi účastníky sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Požaduje proto vydání majetkového prospěchu žalované z plnění bez právního důvodu, neboť smlouva o poskytnutí předmětné částky mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho ani po předžalobní upomínce.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z potvrzení o provedené platbě za prokázané, že žalobkyně zaslala dne 19. 7. 2021 na bankovní účet č. bankovní účet částku 20 000 Kč s poznámkou k platbě číslo, které je rodným číslem žalované. Ze zprávy anonymizována dvě slova ze dne 29. 6. 2023 má soud za prokázané, že majitelem účtu, na který žalobkyně zaslala předmětnou částku, je žalovaná. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 2. 2023 má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě úvěru poskytnutého dne 19. 7. 2021, neboť její dluh po sečtení všech nákladů a sankcí v celkové výši 57 614,14 Kč nebyl dosud uhrazen. Odeslání výzvy k úhradě má soud za prokázané z žalobkyní předloženého podacího lístku.

4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a dále dle odst. 2 téhož ustanovení, dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 1970 o. z. pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V dané věci byla žalobkyně v důkazní nouzi ohledně prokázání právního jednání spočívajícího v uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky řízení, na jejíž existenci odkazuje předložená předžalobní výzva k plnění. V řízení však bylo bezpečně prokázáno, že žalobkyně poskytla na výše uvedený bankovní účet žalované peněžní částku ve výši 20 000 Kč. Tvrzení žalobkyně v žalobě, proč byla tato částka žalované zaslána, jsou rozporuplná, neboť na jednu stranu uvádí, že„ uzavřenou smlouvu“ není schopna doložit a na druhou stranu tvrdí„ mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva“. Z provedených důkazů existence smlouvy o úvěru jednoznačně neplyne, žalobkyně výslovně uvedla, že sice probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, avšak k jejímu zavření nedošlo. V řízení tedy nebyl jednoznačně prokázán smluvní důvod poskytnutí výše uvedené peněžité částky žalobkyní žalovanému, a proto nelze než uzavřít, že se tak stalo plněním bez právního důvodu (§ 2291 odst. 2 o. z.). Žalovaná nevrátila na výzvu žalobkyně majetkový prospěch, který jí byl poskytnut, a jehož právní důvod nebyl v řízení prokázán, tedy nevydala žalobkyni jako ochuzenému, oč se obohatila (§ 2291 odst. 1 o. z.). Z tohoto důvodu jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaná je od doručení výzvy k plnění v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné, po které soud úspěšné žalobkyni výjimečně nepřiznal celou jí vypočtenou a požadovanou náhradu nákladů řízení v částce 8 786 Kč, spatřuje v okolnosti, že toliko zaviněním žalobkyně, která nepředložila smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovanou, se žalobkyně domáhá v řízení namísto běžného sporu z nesplaceného spotřebitelského úvěru vydání bezdůvodného obohacení, když žalobkyně sama v žalobě uvádí, že je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů nebo jejich zprostředkování. Podle názoru soudu by bylo nespravedlivým, aby žalovaná nesla mnohonásobně vyšší náklady řízení pouze z důvodu nízké pečlivosti a nedbalosti žalobkyně při uzavírání smlouvy, která nebyla schopna soudu předložit uzavřenou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru s žalovanou. Na základě těchto úvah dospěl k závěru, že v dané věci jsou dány výjimečné okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení nad částku, která by žalobkyni náležela při obvyklém běhu událostí, a přiznal jí proto na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč. Při stanovení této výše náhrady nákladů řízení postupoval soud právě dle výše uvedeného ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) a tato sestává ze zaplaceného soudní poplatku v částce 800 Kč, dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. AT ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), dále paušální náhrada výdajů stanovená dle § 14b odst. 5 AT v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.