2 C 277/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Štorkánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 21 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 552 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 16 748 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 748 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, se zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalované dne 2. 7. 2020 a dne 30. 9. 2020 poskytl právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) částku v celkové výši 21 300 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, žalované. Právní předchůdce žalobkyně následně dne 28. 9. 2023 uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, kterou předmětnou pohledávku převedl na společnost , právnická osoba, Tato společnost následně smlouvou ze dne 3. 10. 2023 převedla pohledávku na žalobkyni. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Požaduje proto vydání majetkového prospěchu žalované z plnění bez právního důvodu, neboť smlouvu o poskytnutí předmětné částky není schopna doložit. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho ani po předžalobní upomínce.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z potvrzení o provedené platbě za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, dne 2. 7. 2020 částku 11 100 Kč a dále dne 30. 9. 2020 opětovně na tentýž účet částku 10 200 Kč, celkem tedy 21 300 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 9. 1. 2025 má soud za prokázané, že majitelem účtu, na který právní předchůdce žalobkyně zaslal předmětnou částku, je žalovaná. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 9. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2023 má pak soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila část předmětné pohledávky na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 10. 2023 pak plyne, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě úvěru poskytnutého dne 2. 7. 2020, neboť její dluh po sečtení všech nákladů a sankcí v celkové výši 9 271 Kč nebyl dosud uhrazen. Odeslání výzvy k úhradě vyplývá z žalobkyní předloženého podacího lístku.

4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a dále dle odst. 2 téhož ustanovení, dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 1970 o. z. pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle ust. § 120 odst. 1 jsou účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. V dané věci byla žalobkyně v důkazní nouzi ohledně prokázání právního jednání spočívajícího v uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, na jejíž existenci odkazuje předložená předžalobní výzva k plnění. V řízení však bylo bezpečně prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na výše uvedený bankovní účet žalované peněžní částku ve výši 21 300 Kč, jakož i skutečnost, že tato pohledávka byla následně postoupena, a to na společnost , právnická osoba, Žalobkyni nicméně dále doložila pouze to, že společnost , právnická osoba, převedla na žalobkyni jen část výše uvedené částky, když příloha č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek mezi touto společností a žalobkyní uvádí výši pohledávky toliko v částce 4 552 Kč. Tato částka je ostatně uvedena i v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2023, jakož i v předžalobní výzvě z téhož dne. Ani v jednom z těchto důkazů se nehovoří o žalované částce 21 300 Kč, ale právě jen o 4 552 Kč (respektive 9 271 Kč u předžalobní výzvy, kdy se ovšem jedná o součet částky 4 552 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 719 Kč). Žalobkyně přitom ani po urgencích soudu rozpor ve výši požadované a reálně postoupné částky nijak nevysvětila.

6. Žalovaná nevrátila na výzvu žalobkyně majetkový prospěch, který ji byl poskytnut, a jehož právní důvod nebyl v řízení prokázán, tedy nevydala žalobkyni jako ochuzenému, oč se obohatila (§ 2291 odst. 1 o. z.). Soud má zároveň ze žalobkyní předložených důkazů za prokázané, že na ni byla převedena toliko část pohledávky ve výši 4 552 Kč. Ohledně zbylé částky neunesla žalobkyně důkazní břemeno o tom, že je věřitelem žalované, když ani přes opakovanou urgenci soudu nedožila, že na ni byla převedena společností , právnická osoba, celá požadovaná částka bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni pouze částku ve výši 4 552 Kč. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této částky. Požadované úroky z prodlení z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně soud zamítl, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.