2 C 36/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Štorkánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení popřené pohledávky dědictví I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že žalobci po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, posledně bytem , adresa, , zemřelou dne , datum, , ve výši 3 305 697,88 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 12 854 924 Kč od 11. 7. 2017 do 4. 6. 2019, 6 % směnečný úrok z částky 8 326 164 Kč od 11. 7.2017 do 31. 1. 2020 a dále z částky 6 349 904,61 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 7. 2021 ze dvou směnek splatných dne 25. 1. 2017 vystavených společností , jméno FO, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, přejmenované na , právnická osoba, , původně vystavených na řad , právnická osoba, . a rubopisem převedených na žalobkyni znějících na směnečnou sumu 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč avalovaných zůstavitelkou , jméno FO, , se zamítá.II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 60 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované 2) , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26.1.2024 domáhala určení, že jí po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, , posl. bytem , adresa, , zemřelou dne , datum, , ve výši 3 305 697,88 Kč ze dvou směnek splatných dne 25. 1. 2017, vystavených společností , jméno FO, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, přejmenované na , právnická osoba, , původně vystavených na řad , právnická osoba, . a rubopisem převedených na žalobkyni, znějících na směnečnou sumu 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč. Uvedené směnky byly avalovány vedle , jméno FO, , narozeného , datum, a , jméno FO, , narozené , datum, , rovněž zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, a zemřelou , datum, . Žalobkyně oznámením pohledávky do dědického řízení odeslaným dne , datum, uplatnila svůj nárok vůči zůstavitelce jakožto postižnímu dlužníku v rámci dědického řízení s tím, že uplatnila nároky ve výši směnečného peníze i příslušenství včetně odměny ve výši 1/3 procenta směnečného peníze z obou uvedených směnek. Usnesením Okresního soudu v Táboře vydaným notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařkou pod č. j. , spisová značka, dne , datum, byla nařízena likvidace pozůstalosti po zůstavitelce a jmenován likvidační správce a věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek. Žalobkyně svou pohledávku přihlásila do likvidace pozůstalosti přípisem ze dne 6. 2. 2023 s tím, že v mezidobí od oznámení pohledávky do dědického řízení do podání přihlášky do likvidace pozůstalosti, již byla pohledávka částečně uspokojena a aktuální výše pohledávky ze směnky původně znějící na částku 12 854 924 Kč činí 1 466 517,91 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 12 854 924 Kč od 11. 7. 2017 do 4. 6. 2019 a ze směnky původně znějící na částku 8 326 164 Kč činí částku 1 839 179,97 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 8 326 164 Kč od 11. 7. 2017 do 31. 1. 2020 a dále z částky 6 349 904,61 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 7. 2021. Celkem tedy věřitel do likvidace pozůstalosti nařízené usnesením ze dne 13. 1. 2023 přihlásil pohledávku ve výši 3 305 697,88 Kč. Důvodem snížení výše pohledávky je vymožení plnění od jiných směnečně zavázaných osob, tj. od , právnická osoba, a , jméno FO, s tím, že poslední vymožené plnění na směnečný peníz ze směnky ze dne 25. 4. 2014 bylo žalobcem obdrženo 4. 6. 2019 a na směnečný peníz ze směnky ze dne 28. 4. 2015 bylo žalobcem obdrženo dne 21. 7. 2021. Žalovaná 2) v rámci dědického řízení uvedenou pohledávku žalobkyně popřela, což však považuje žalobkyně za ryze účelové jednání vzhledem k tomu, že až do přezkoumání pohledávek v rámci likvidace pozůstalosti žalovaná 2) pohledávku žalobkyně nijak nesporovala a i v přípisu ze dne 19. 5. 2017 sděluje, že nemá výhrady k soupisu aktiv a pasiv k pozůstalosti. Nároky z obou směnek byly opětovně přezkoumávány v rámci insolvencí vedených proti dalším směnečně zavázaným osobám, tj. , jméno FO, , , právnická osoba, i , jméno FO, a ve všech těchto insolvenčních řízeních byly pohledávky žalobkyně zjištěny.

2. Žalovaný 1) i žalovaná 2) ve svých samostatných vyjádřeních shodně uvedli, že považují obě pohledávky žalobkyně, které přihlásila do dědického řízení po zůstavitelce , jméno FO, , vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , spisová značka, , za promlčené. Obě pohledávky vznikly na základě směnek a v obou případech byly obě směnky splatné dne 25. 1. 2017. Přestože obě pohledávky představují „pouze“ směnečný úrok a nejedná se o jistinu směnky, i tak tento směnečný úrok následuje osud jistiny směnky, která se promlčela uplynutím tříleté promlčecí lhůty dne 26. 1. 2020 a pohledávka na úhradu směnečných úroků se tedy rovněž promlčela dne 26. 1. 2020. Skutečnost, že žalobkyně pohledávky přihlásila do likvidace dědictví po , jméno FO, dne 6. 2. 2023, již není rozhodná, neboť podle § 246 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane běžet s účinky ke dni, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce. Vzhledem k tomu, že usnesení soudu o nařízení likvidace dědictví bylo vydáno 13. 1. 2023, nemohlo dojít k přerušení běhu promlčecí lhůty před tímto datem. Ani úmrtí zůstavitelky, ani zahájení dědického řízení nezpůsobuje přerušení běhu promlčecí lhůty a takové účinky nemá ani samotné přihlášení pohledávky do dědického řízení. Teprve přihlášení pohledávky společně s vyvěšením usnesení soudu o nařízení likvidace pozůstalosti toto přerušení způsobí, nicméně toto přerušení nemá žádné zpětné účinky, a pokud se již pohledávka stala promlčenou, nemůže se vyvěšením usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti stát znovu pohledávkou nepromlčenou. Pro otázku promlčení pohledávky v rámci řízení o pozůstalosti není podstatné, zda byla pohledávka uplatněna vůči jiným osobám či v jiných řízeních, tedy zejména v insolvenčních řízeních proti , právnická osoba, , , jméno FO, a , jméno FO, . V každém z těchto řízení je otázka oprávněnosti uplatnění pohledávky či jejího promlčení posuzována samostatně na základě samostatných okolností, které mohou být odlišné a uplatnění v jednom řízení nemá vliv na uplatnění v ostatních řízeních včetně řízení dědického. Žalovaní mají za to, že pohledávky jsou promlčené a není proto možné, aby byly v rámci likvidace dědictví uspokojovány. Z toho důvodu navrhli oba žalovaní zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v rámci vyjádření při jednání dále doplnila odkaz na ustanovení § 643 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se promlčecí doba prodlužuje až na dobu 6 měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. K tomu uvedla právní zástupkyně žalované 2), že žalobkyně mohla využít institutu žaloby proti neurčeným neznámým dědicům, a že uvedené ustanovení nemá na otázku promlčení nároku žalobkyně vliv.

4. Okresní soud v Táboře v této věci rozhodl již rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 28. 6. 2024, proti němuž podala žalobkyně včasné odvolání. Teprve v tomto odvolání ze dne 6. 8. 2024 (č.l. 48 spisu) zmínila, že námitka promlčení ze strany žalované 2) je v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy je spatřován ze strany žalobkyně zejména v tom, že ze strany Okresního soudu v Táboře bylo vydáno usnesení č. j. , spisová značka, ze dne 24. 5. 2018 o zamítnutí návrhu žalobkyně na provedení likvidace dědictví. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodl odvolací soud dne 14. 2. 2019 tak, že návrh na nařízení likvidace dědictví se nezamítá. I přesto však bylo ze strany soudního komisaře vydáno usnesení o nařízení likvidace dědictví až dne 13. 1. 2023, tedy téměř 4 roky poté, kdy odvolací soud rozhodl o tom, že návrh žalobkyně na nařízení likvidace dědictví se nezamítá. Výše uvedené průtahy v rámci dědického řízení by neměly jít k tíži žalobkyně v souvislosti s námitkou promlčení vznesenou ze strany osoby, která je úzce propojená s osobou hlavního dlužníka žalobkyně, tj. s otcem potenciální dědiců a zároveň účastníkem dědického řízení (syn zůstavitelky). Pokud jde o osobu žalované 2), pak k tomuto žalobkyně uvádí a odkazuje na zápisy a listiny veřejně dostupné v obchodním rejstříku a ve sbírce listin, že jediným společníkem žalované 2) byl až do 28. 4. 2016 pan , jméno FO, mladší, tedy syn hlavního dlužníka pana , jméno FO, a zároveň vnuk zůstavitelky, který je účastníkem dědického řízení a je i případným možným dědicem zůstavitelky. Pouhé 2 dny po převodu obchodního podílu žalované 2) na třetí osobu (pan , jméno FO, ), tj. 30. 4. 2016, byla na žalovanou 2) postoupena pohledávka za panem , jméno FO, starším a zůstavitelkou (viz obsah dědického spisu na čl. 49–51), která měla dle této smlouvy o postoupení činit ke dni 30. 4. 2016 částku 3 169 250, 90 Kč (3 miliony Kč je jistina a ve zbylé části úrok a úrok z prodlení). O žádné takové pohledávce ale žalovaná 2) v roce 2016, kdy ji dle smlouvy o postoupení měla nabýt, neúčtuje a neúčtovala, jak je uvedeno v rozvaze za rok 2016 ve sbírce listin žalované 2) (C2 49129/SL4/Msp) založené dne 6. 6. 2017 v části aktiv - pohledávky. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně i nadále za to, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. O odvolání bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 7. 11. 2024, který původně nabyl právní moci dne 28. 11. 2024, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že bylo žalobě zcela vyhověno. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a žalované 2) byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 33 057,42 Kč. Proti uvedenému rozsudku bylo přípustné dovolání, které podala žalovaná 2) dne 25. 1. 2025, kde především napadala vadné právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu a zdůraznila, že žalobkyně mohla uplatnit své právo v průběhu pozůstalostního řízení vůči osobě, která spravuje pozůstalost ve smyslu § 1703 o.z. a vzhledem k tomu, že měla žalobkyně jednoznačně určenou osobu, vůči níž mohla uplatňovat své nároky v rámci řízení o pozůstalosti, pak smysl a účel ust. § 246 odst. 1 z. ř. s. lze hledat právě ve spojení s § 1703 o. z., který umožňuje věcné přezkoumání pohledávky věřitele i v průběhu pozůstalostního řízení a současně se bezpochyby jedná o uplatnění nároku u orgánů veřejné moci, které by mu ve spojení s § 648 o. z. poskytlo ochranu ve formě stavění promlčecí lhůty. Žalobkyně však žádnou takovou žalobu nepodala, proto zavinila plynutí promlčecí lhůty svým nekonáním a z toho důvodu setrvala žalovaná 2) na tom, že nárok žalobkyně je promlčený, když k promlčení nároku žalobkyně došlo uplynutím tříleté promlčecí lhůty 26. 1. 2020 a žalobkyně jej v pozůstalostním řízení uplatnila až podáním ze 17. 6. 2022, v němž tento směnečný úrok konkrétně specifikovala, když předmětem řízení je částka odpovídající směnečnému úroku. Ve specifikaci nároků, které žalobkyně učinila 3. 2. 2017 v rámci pozůstalostního řízení přitom specifikovala v článku 3 jako nárok na zaplacení ve smyslu § 245 z. ř. s. pouze směnečný peníz ve výši 12 854 924 Kč včetně odměny ve výši 1/3 procenta směnečného peníze, tj. 1/3 procenta z částky 12 854 924 Kč, tj. 42 849 Kč a směnečný peníz ve výši 8 326 164 Kč včetně odměny ve výši 1/3 procenta směnečného, peníze, tj. 1/3 procenta z částky 8 326 164 Kč, tj. 27 753 Kč. Z této specifikace uplatnění nároku pak plyne, že oproti čtyřem potenciálním větším nárokům plynoucím z článku I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. žalobkyně uplatnila v souvislosti s každou ze dvou dílčích směnek toliko dva nároky, a to směnečný peníz a odměnu. V rámci podané žaloby v tomto řízení se však žalobkyně dovolává rozhodnutí ohledně šestiprocentního úroku, který však podáním z 3. 2. 2017 v pozůstalostním řízení vůbec neuplatnila. Z toho důvodu také nemohlo vůči tomuto relativně samostatnému právu dojít k účinkům stavění promlčecí lhůty podle § 648 o. z. ani v případě, kdyby se toto ustanovení mělo na danou situaci aplikovat. Šestiprocentní úrok v rámci pozůstalostního řízení ve skutečnosti žalobkyně uplatnila až podáním ze dne 17. 6. 2022, tedy v době, kdy byl nárok více než dva roky promlčený.

5. Rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 29. 5. 2025 rozhodl Nejvyšší soud tak, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích i rozsudek Okresního soudu v Táboře se zrušují a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení. V rámci tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že právní názor odvolacího soudu byl chybný, pokud měl za to, že by přihlášení práva v rámci pozůstalostního řízení mělo za důsledek stavení promlčecí lhůty ve smyslu § 648 o. z., i kdyby mělo náležitosti, které jsou vyžadovány pro žalobu nebo pro přihlášku do likvidace pozůstalosti. Má-li věřitel v úmyslu dosáhnout stavení běhu promlčecí lhůty v době, kdy ještě probíhá řízení o pozůstalosti, nepostačuje, aby svůj nárok pouze oznámil pozůstalostnímu soudu, nýbrž musí pohledávku uplatnit u soudu (popřípadě jiného orgánu veřejné moci), který má k tomuto pravomoc v řízení, které je k tomu povoláno a v zahájeném řízení řádně pokračovat. Podle ustanovení § 643 odst. 1 o. z. by došlo k prodloužení promlčecí lhůty tak, aby skončila nejdříve uplynutím šesti měsíců od skončení řízení o pozůstalosti, a to pouze v případě, že by došlo ke skončení pozůstalostního řízení pravomocným usnesením o dědictví, kterým bylo dědici potvrzeno nabytí dědictví, a to pouze v případě, jestliže povinnost přešla na dědice, popřípadě na stát při tzv. odúmrti a nikoliv také v případě skončení řízení o pozůstalosti jiným způsobem. Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, ust. § 643 odst. 1 o. z. na promlčení přihlášených pohledávek nedopadá. Nařízením likvidace totiž řízení o pozůstalosti ještě nekončí a potvrzení nabytí dědictví dědicům při likvidaci pozůstalosti nepřichází v úvahu, protože jeden z účinků pravomocně nařízené likvidace pozůstalosti spočívá v tom, že dědická práva zůstavitelových dědiců a právo státu na vydání tzv. odúmrti zanikají. Na promlčení pohledávek přihlášených do likvidace pozůstalosti se nepoužije ustanovení § 648 o. z. a ani nelze uvažovat o analogickém užití § 643 odst. 1 o. z. Promlčení těchto pohledávek při likvidaci pozůstalosti totiž speciálně upravuje ust. § 246 odst. 1 z. ř. s., tak, že podá-li věřitel přihlášku nebo pokládá-li se jeho podání za přihlášku (§ 245), promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane běžet, a to s účinností ode dne, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu, ledaže by přihláška byla odmítnuta. Oproti obecné úpravě promlčení tak přestává běžet promlčecí lhůta nikoliv dnem, v němž věřitelé uplatnili své pohledávky u soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, ale pro všechny věřitele a všechny přihlášené pohledávky bez ohledu na to, kdy došly soudu (soudnímu komisaři) stejně, a to ode dne, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu. Analogické užití ust. § 643 odst. 1 o. z. při likvidaci pozůstalosti zaručuje speciální ustanovení § 246 odst. 1 z. ř. s., jehož smyslem a účelem bylo upravit některé otázky promlčení, zejména s přihlédnutím k povaze likvidace pozůstalosti, jinak, než jak k tomu je v případě, že povinnost přešla podle výsledku řízení o pozůstalosti na dědice. Závěr odvolacího soudu, že promlčecí lhůta přestává běžet již ode dne, v němž věřitel oznámil v době po zahájení řízení o pozůstalosti do nařízení likvidace pozůstalostnímu soudu (soudnímu komisaři) svoji pohledávku, a to tehdy, jestliže posléze byla nařízena likvidace pozůstalosti a jestliže oznámení věřitele se při likvidaci pozůstalosti považuje ve smyslu ust. § 245 z. ř. s. za přihlášku, je chybný a je v přímém rozporu se zněním, účelem a smyslem ustanovení § 246 odst. 1 z. ř. s. a ve svých důsledcích představuje poskytnutí širší ochrany jedné straně sporu, než jí právní řád poskytuje. Je zřejmé, že v projednávané věci byla pozůstalostním soudem nařízena likvidace pozůstalosti se značným zpožděním, nicméně žalobkyně nemusela a neměla s uplatněním své pohledávky u orgánu veřejné moci vyčkávat na nařízení likvidace pozůstalosti a žalobkyně ani náležitě nevysvětlila, proč svou pohledávku nevymáhala žalobou již v průběhu řízení o pozůstalosti. V projednávané věci bylo usnesení Okresního soudu v Táboře dne 13. 1. 2023 č. j. , spisová značka, , kterým byla nařízena likvidace pozůstalosti po , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , vyvěšeno na úřední desce soudu dne 1. 2. 2023. Tímto dnem tak přestala běžet promlčecí lhůta pro všechny pohledávky, které byly řádně a včas přihlášeny do likvidace pozůstalosti. Pohledávky, u nichž marně prošla promlčecí lhůta do 31. 1. 2023, jsou promlčené. To platí i o pohledávce žalobkyně, když její oznámení ze dne 3. 2. 2017 učiněné do řízení o pozůstalosti nemá účinky uvedené v ustanovení § 648 o. z. a jiné uplatnění pohledávky u orgánu veřejné moci nebylo zjištěno ani tvrzeno. Veden chybným právním názorem se odvolací soud nezabýval otázkou, zda vznesení námitky promlčení odporovalo, jak dovozovala žalobkyně, dobrým mravům a vzhledem k tomu, že se touto otázkou nezabýval ani soud prvního stupně, budou se dál v dalším řízení soudy zabývat zejména otázkou, zda vznesení námitky promlčení žalovanou 2) odporovalo dobrým mravům. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g) odst. 1 část věta první; o. s. ř.).

6. Soud nejprve přezkoumal včasnost podané žaloby. Žaloba o určení pohledávky ve smyslu § 262 odst. 1 z. ř. s. se podává ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění podle § 260 z. ř. s. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout. Podle § 262 odst. 2 z. ř. s. se žaloba podává proti likvidačnímu správci; popře-li pohledávku věřitele nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění jiný věřitel, musí být žaloba podána též proti popírajícímu věřiteli. Více žalovaných má v řízení o žalobě postavení nerozlučných společníků podle občanského soudního řádu (§ 262 odst. 3 z.ř.s.). Vzhledem k tomu, že usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, vydané , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařkou dne 17. 1. 2024, jímž byla žalobkyni uložena povinnost podat žalobu o určení pohledávky, bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 18. 1. 2024 a žaloba byla podána dne 26. 1. 2024, byla žaloba podána včas. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. , spisová značka, bylo dále zjištěno, že jistota ve výši 100 000 Kč podle § 257 odst. 2 z. ř. s. byla žalovanou 2) složena u notářky dne 21. 12. 2023 a v žalobě jsou ve smyslu § 262 odst. 2 z.ř.s. řádně označeni i oba žalovaní. Lze tedy uzavřít, že žaloba byla podána včas, proti pasivně legitimovaným žalovaným a ve smyslu § 264 z. ř. s. i u věcně a místně příslušného soudu.

7. Z vyjádření žalobkyně plyne, že pohledávka, jíž uplatňuje vůči zemřelé , jméno FO, , jí nebyla přiznána žádným pravomocným rozhodnutím soudu či jiného orgánu, tedy nelze uplatnit postup ve smyslu § 265 odst. 1 z. ř. s.

8. Shodnými skutkovými tvrzeními účastníků má soud za prokázané, že dne 28. 4. 2015 byla vystavena společností , jméno FO, , Anonymizováno, směnka na řad , právnická osoba, . znějící na částku 8 326 164 Kč se splatností dne 25. 1. 2017, přičemž jako ručitelé byli uvedeni na této směnce , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Rubopisem byla tato směnka postoupena , právnická osoba, . žalobkyni. Dále byla dne 25. 4. 2014 vystavena společností , jméno FO, , Anonymizováno, na řad , právnická osoba, . směnka na částku 12 854 924 Kč splatná dne 25. 1. 2017 s tím, že jako ručitelé zde byli opět podepsáni , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a také tato směnka byla rubopisem postoupena , právnická osoba, . na žalobkyni. Dále bylo ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. , spisová značka, zjištěno, že žalobkyně poprvé uplatnila v pozůstalostním řízení svou pohledávku ze shora uvedených směnek dne 3. 2. 2017. Z usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 13. 1. 2023 přitom plyne, že v odstavci III. vyzval soud věřitele zůstavitele, aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení s upozorněním na to, že pokud věřitel pohledávku řádně a včas nepřihlásí, nebude uspokojena, nepůjde-li o oznámenou pohledávku, která byla soudu oznámena již v době od zahájení řízení o pozůstalosti do nařízení likvidace pozůstalosti a obsahuje všechny náležitosti přihlášky uvedené v § 241 a § 242 z. ř. s. a dále že pohledávky, jimž odpovídá pasivum pozůstalosti, zanikají dnem skončení řízení o pozůstalosti v takovém rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty; to platí i tehdy, pokud věřitel svoji pohledávku nepřihlásil. Tímto rozhodnutím byl jmenován likvidační správce , Jméno žalované A, (zde žalovaný 1). Dále ze stejnopisu tohoto usnesení založeného na čl. 286-287 pozůstalostního spisu plyne, že toto rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desce soudu dne 1. 2. 2023 a sejmuto 3. 5. 2023. Z přihlášky pohledávky do likvidace pozůstalosti ze dne 7. 2. 2023 je zřejmé, že žalobkyně přihlásila pohledávku ve výši 3 305 697,88 Kč ze shora citovaných směnek do likvidace pozůstalosti, a tuto částku představuje směnečný úrok tak, jak je rozepsán ve výroku tohoto rozhodnutí i v žalobě. Listinou nazvanou „Popření pohledávky věřitele , právnická osoba, .“ na čl. 294 spisu , spisová značka, je prokázáno, že žalovaná 2) prostřednictvím svého jednatele popřela pohledávky žalobkyně s tím, že obě přihlášené pohledávky má za promlčené dnem 26. 1. 2020 včetně směnečného úroku, neboť společně s pohledávkou se promlčuje i její příslušenství. Vzhledem k tomu, že obě pohledávky byly promlčeny dříve, než došlo k vyvěšení usnesení o nařízení likvidace dědictví, má za to, že není možno přerušit promlčecí dobu, neboť v době vyvěšení usnesení o nařízení likvidace dědictví, byly již pohledávky promlčeny. Na základě tohoto popření pohledávky uložila , tituly před jménem, , jméno FO, ve smyslu § 257 odst. 1, 2 z.ř.s. již zmiňovaným usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 29. 11. 2023 žalované 2) složit jistotu ve výši 100 000 Kč. Žalovaná 2) tuto povinnost dne 21. 12. 2023 splnila a následně byla žalobkyně vyzvána usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 17. 1. 2024, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 18. 1. 2024, k podání žaloby, která je projednávána v tomto řízení.

9. Podle čl. 1 odd. 11 § 70 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového (dále je „s.š.“) se nároky proti příjemci promlčují ve třech letech od splatnosti směnky. Podle § 71 s.š. je přerušení promlčení účinné jen vůči tomu, u koho nastala skutečnost zakládající přerušení. Podle čl. 3 § 5 s.š. se přerušením promlčení (čl. I § 71 a čl. II § 53) rozumějí všechny případy, kde podle ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu promlčecí doba dále neprobíhá nebo neskončí anebo kde počíná promlčecí doba nová. Oznámí-li žalovaný třetí osobě, že bylo zahájeno soudní řízení, má to na promlčení stejné účinky jako podání žaloby. Ve smyslu § 9 odst. 2 o.z. se soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. Žalované strany promlčení pohledávek ze směnek namítly a soud tedy musí ve smyslu § 610 odst. 1 o. z. k námitce promlčení přihlížet.

10. Vzhledem k tomu, že ve směnkách byla stanovena doba splatnosti dnem 25. 1. 2017, začala běžet promlčecí doba dnem následujícím, tj. dnem 26. 1. 2017, kdy mohlo být právo ze směnky uplatněno oprávněnou osobou u soudu poprvé. Jak plyne z vyjádření žalobkyně, vůči zemřelé , jméno FO, nebyla pohledávka ze směnky z titulu jejího směnečného rukojemství uplatněna, neboť , jméno FO, zemřela dříve, než nastala doba splatnosti směnek a po splatnosti směnky nebylo právo ze směnky z titulu směnečného rukojemství , jméno FO, uplatněno ani jiným způsobem, například v řízení proti správci pozůstalosti. Je sice pravdou, že dne 3. 2. 2017 přihlásila žalobkyně svou pohledávku vůči , jméno FO, do pozůstalostního řízení, nicméně samotné přihlášení pohledávky v rámci pozůstalostního řízení není uplatněním práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 o. z., když v rámci pozůstalostního řízení nelze věcným způsobem řešit otázku existence práva žalobkyně. Pro tento případ, kdy nebylo zřejmé, kdo bude dědicem po zůstavitelce , jméno FO, , mohla žalobkyně docílit přerušení promlčecí doby ve smyslu § 648 o. z. postupem podle § 1703 o. z. vůči těm, kteří spravují pozůstalost. Osobu, která je oprávněná a povinna spravovat pozůstalost vymezuje ust. § 1677 o. z. a není-li tu taková osoba, spravuje pozůstalost správce pozůstalosti jmenovaný soudem (ust. § 157 z. ř. s.). Kdyby v řízení o pozůstalosti došlo při stanovení osoby spravující pozůstalost k prodlení, lze žalobu podat proti neznámé osobě oprávněné ke správě pozůstalosti, které by byl v příslušném sporném řízení ustanoven opatrovník dle § 29 odst. 3 o. s. ř. Na tento případ se přitom nemůže vztahovat ani ust. § 643 o. z., neboť zde dochází k prodloužení promlčecí lhůty o 6 měsíců pouze v případě, kdy povinnost na dědice skutečně přešla. Pak skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím 6 měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. V tomto konkrétním pozůstalostním řízení je však v důsledku rozhodnutí o nařízení likvidace ze dne 13. 1. 2023 jisté, že nemůže dojít k nabytí dědictví konkrétním dědicem, a tedy se zde § 643 o. z. neuplatní. Za situace, kdy žalobkyně své tvrzené právo ze směnečného rukojemství vůči zůstavitelce , jméno FO, neuplatnila u žádného orgánu veřejné moci, který by existenci jejího práva věcně řešil, nedošlo k přerušení promlčecí doby práva ze směnečného rukojemství a tato dnem 26. 1. 2020 ve vztahu k pohledávkám ze směnečného rukojemství , jméno FO, z obou směnek uplynula, a to jak ve vztahu k právu na zaplacení jistiny, tak ve vztahu k právu na zaplacení úroků z této směnky, které jako příslušenství ve smyslu § 513 a 510 odst. 2 o.z. následuje osud jistiny. Otázka, zda přihlášení pohledávky do dědického řízení je procesním či hmotně právním úkonem z hlediska běhu promlčecí doby, byla vyřešena např. rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4163/2015, kde se přímo uvádí, že přihlášení pohledávky do dědického řízení je procesním a nikoliv hmotně právním úkonem, jenž je činěn vůči soudu, soudnímu komisaři v rámci dědického řízení a zařazení dluhu do pasiv dědictví neprokazuje jeho existenci, nezakládá právo věřitele na jeho vymáhání, ani dědicům nebrání např. v tom, aby následně ve sporném řízení namítali jeho promlčení. Samotné přihlášení pohledávky do dědictví nečiní z věřitele účastníka řízení, nezakládá jeho nárok na to, aby byla pohledávka zařazena do pasiv dědictví a uhrazena a především, co je důležité pro tento případ, nestaví běh promlčecí doby. Z toho důvodu je skutečně pohledávka, která byla žalovanou 2) popřena v rámci pozůstalostního řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , promlčena a její promlčení bylo oběma žalovanými v rámci tohoto řízení včas a řádně namítnuto.

11. Soud prvého stupně postupoval v rámci právního posouzení věci v intencích právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 29. 5. 2025 nejen proto, že je jím vázán, ale i proto, že takový názor zaujal již v prvém rozhodnutí ve věci ze dne 28. 6. 2024. Je pravdou, že otázku, zda vznesení námitky promlčení žalovanou 2) odporovalo dobrým mravům, soud v odůvodnění rozsudku ze dne 28. 6. 2024 výslovně neřešil, avšak bylo to především proto, že žalobkyní nebyla žádná taková námitka v rámci řízení před soudem prvého stupně vznesena a žalobkyně tvrzení o tom, že námitka promlčení ze strany žalované 2) je v rozporu s dobrými mravy, uvedla teprve v odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně ze dne 6. 8. 2024. K případné rozpornosti právního jednání s dobrými mravy ve smyslu § 547 o.z. soud přitom i bez návrhu přihlíží především za situace, kdy by taková rozpornost byla i bez dalšího zcela zjevná. Tak tomu ale v tomto případě v průběhu řízení před soudem prvého stupně nebylo. Žalobkyně se k námitce promlčení vznesené žalovaným 1) i žalovanou 2) v jejich podáních ze dne 12.3.2024 nijak nevyjádřila (vyjma nepřípadného odkazu na ustanovení § 643 o.z. při jednání dne 25.6.2024) a v řízení před soudem prvého stupně k ní neuvedla žádná tvrzení ani důkazy, ačkoli byla řádně poučena ve smyslu § 118b odst. 1, 2 o. s. ř. a § 119a odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení. Pokud tedy Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 29.5.2025 v odstavci 29 uvedl, že se v dalším řízení soudy budou zabývat otázkou, zda vznesení námitky promlčení žalovanou 2) odporovalo dobrým mravům, soud prvního stupně se touto otázkou zabýval, nicméně se jí může zabývat po skutkové stránce pouze v tom smyslu, zda tato rozpornost s dobrými mravy plyne ze skutečností známých mu již během řízení soudu prvého stupně a v tomto směru může přihlížet pouze k tvrzením a důkazům uvedeným, resp. označeným účastníky do 25. 6. 2024, kdy nastala koncentrace řízení ve smyslu § 118 b odst. 1, 2 o. s. ř. To, že Nejvyšší soud ve svém rozsudku uvedl, že se otázkou případné rozpornosti námitky promlčení žalované 2) s dobrými mravy mají v dalším řízení soudy (zřejmě tedy předjímá i případné odvolací řízení) zabývat, může mít vliv v rovině zdůraznění existence § 547 o. z. v rámci právního názoru vyššího soudu, samo o sobě však nemůže způsobit prolomení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 a § 119a odst. 1 o. s. ř. V rámci řízení soudu prvého stupně přitom proběhlo jedno jednání, a to právě dne , datum, , přičemž do uvedeného data byly žalobkyní navrženy následující důkazy - kopie směnky vlastní vystavené dne 25.4.2014 opatřená převodním rubopisem, kopie směnky vlastní vystavené dne 28.4.2015 opatřená převodním rubopisem a dále důkaz spisem Okresního soudu v Táboře sp. zn. , spisová značka, bez podrobné specifikace konkrétních listin, které by z toho spisu měly být čteny. Soud uvedené důkazy provedl a ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. , spisová značka, bylo čteno usnesení na č.l. 332 o povinnosti složit jistotu za účelem podání této žaloby, doklad o složení jistoty na čl. 336 a usnesení na čl. 337, včetně doručenky z 18. 1. 2024, kterým byla žalobkyni uložena povinnost podat tuto žalobu, kteroužto splnila a k čemuž již soud zaujal stanovisko o včasnosti žaloby v rámci odůvodnění rozsudku shora. Dále bylo ze spisu , spisová značka, čteno uplatnění pohledávky v pozůstalostním řízením ze strany žalobkyně ze dne 3. 2. 2017, usnesení Okresního soudu v Táboře číslo č. j. , spisová značka, ze dne 13. 1. 2023 o nařízení likvidace pozůstalosti, včetně dokladu o vyvěšení usnesení na úřední desce soudu na čl. 286 s tím, že uvedené usnesení nabylo právní moci 1. 3. 2023 a má význam pro eventuální přerušení běhu lhůty, k čemuž se soud rovněž vyjadřoval shora. Dále byl sdělen obsah přihlášení pohledávky do likvidace pozůstalosti ze strany žalobkyně doručený notářce 7. 2. 2023 a obsah popření této pohledávky ze strany žalované 2) z téhož spisu, které na toto přihlášení pohledávky navazovalo. Dále byl sdělen obsah vyjádření žalované 2) na čl. 87 pozůstalostního spisu. Následovalo poučení soudu ve smyslu § 118b odst. 1, 2 o. s. ř. a § 119a odst. 1 o. s. ř., přičemž žalobkyně žádná další tvrzení do vyhlášení rozsudku soudem prvého stupně nedoplnila a další důkazy neoznačila a ani neuvedla, že by trvala na čtení jakýchkoli dalších konkrétně označených listin ze spisu Okresního soudu v Táboře sp.zn. , spisová značka, . Soud tak provedl všechny důkazy, které byly v rámci řízení před soudem prvého stupně do této doby označeny. Pokud pak ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně 6. 8. 2024 žalobkyně uvedla, že soud prvého stupně opomenul vypořádat námitku žalobkyně, že námitka promlčení ze strany žalované 2) je v rozporu s dobrými mravy, nutno konstatovat, že takovou námitku v řízení před soudem prvého stupně žalobkyně vůbec nevznesla a ani tvrzení, která ve vztahu k této námitce uvádí v rámci odvolání ze 6. 8. 2024, nelze považovat za tvrzení, která by byla ze strany žalobkyně uplatněna včas do skončení lhůty pro koncentraci řízení. Obdobně za opožděná nutno považovat tvrzení uvedená žalobkyní i v rámci vyjádření z 1. 9. 2025 včetně důkazů, které zde označuje, tj. výslechů svědků , jméno FO, , , jméno FO, mladšího, , jméno FO, a , jméno FO, , případně vyžádání trestního spisu č.j. , Anonymizováno, , rozvahy za rok 2016 ze sbírky listin žalované 2), výpisu z obchodního rejstříku o změnách v této společnosti v roce 2015 i listin z insolvenčního spisu KS , adresa, sp.zn , Anonymizováno, , spisová značka, , neboť byly navrženy až po uplynutí koncentrační lhůty ve smyslu § 118b odst. 1, 2 o.s.ř., která uplynula dne 25.6.2024 a nesplňují kritéria pro výjimky z koncentrace řízení ve smyslu § 118 odst. 1 o.s.ř., neboť jimi nemá být zpochybněna věrohodnost dosud provedených důkazů, nenastaly po prvním jednání ( po 25.6.2024) a s ohledem na to, že jde z větší části o tvrzení založená na skutečnostech, které mohly být zjištěny z veřejných zdrojů vzniklých v letech 2015, 2016 a 2017, nesplňují ani podmínku, že je účastník nemohl bez své viny včas uvést. Soud je tedy neprovedl, neboť by k nim ani nemohl v případném dalším posuzování námitky rozpornosti vznesené námitky promlčení s dobrými mravy přihlížet. Pokud pak žalobkyně v rámci žaloby označila všeobecně jako důkaz spis Okresního soudu v Táboře notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , spisová značka, bez konkrétního označení listin, které by se měly uvedené věci týkat, navrhl tento důkaz spisem žalobce pouze obecně, a to k bodu III. žaloby, tedy soud následně při jednání 25. 6. 2024 četl pouze listiny, které se tohoto bodu III. žaloby týkaly a není úkolem soudu, aby v rámci tohoto spisu všeobecně vyhledával vše, co by mohlo býti žalobci ku prospěchu, případně z čeho by mohla vyplývat rozpornost námitky promlčení žalovaného 2) s dobrými mravy, když dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze za řádně označený důkaz považovat důkaz konkrétními listinami ze spisu, které musí být označeny a vztaženy ke konkrétním tvrzením účastníka, které mají dokládat, nikoli důkaz spisem označenými pouze spisovou značkou. To se v tomto případě nestalo, respektive k části těchto listin se tak stalo ze strany žalobkyně až v rámci vyjádření ze dne 1. 9. 2025, což, jak bylo uvedeno shora, soud považuje za opožděné. Byť i byla část listin ze spisu sp. zn. , spisová značka, označených žalobkyní při jednání dne 2. 9. 2025 čtena soud nemůže k těmto k těmto opožděně označeným důkazům ve smyslu § 118b) odst. 1 o. s. ř. přihlížet, zejména pak s přihlédnutím k tomu, že do spisu , spisová značka, mohla žalobkyně nahlížet a čerpat z něj konkrétní skutečnosti již v době před 25.6.2024, nejpozději po 7.2.2023 kdy řádně přihlásila svou pohledávku do likvidace pozůstalosti. Pokud tak neučinila a konkrétní tvrzení a důkazy z tohoto spisu neoznačila, nelze mít za to, že tak nemohla učinit bez své vlastní viny. Z tvrzení uskutečněných žalobkyní v rámci žaloby ze dne 26. 1. 2024, ani z jejích vyjádření při jednání 25. 6. 2024, ani z důkazů, které byly žalobkyní označeny a následně soudem čteny při jednání 25. 6. 2024, rozpor námitky promlčení ze strany žalované 2) s dobrými mravy nijak neplyne, a tedy má soud za to, že tato námitka promlčení ze strany žalované 2) v rozporu s dobrými mravy není, a to ani námitka promlčení žalovaného 1), kde ostatně nebyla rozpornost s dobrými mravy ani namítána, ani se k ní Nejvyšší soud nijak nevyjadřoval. K omezeným možnostem hodnocení tvrzení a důkazů soudem ve vztahu k promlčení s ohledem na koncentraci řízení se pak obdobně vyjadřuje např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, sp. zn. 29 Cdo 2561/2012, resp. R 101/2008, kdy se sice jedná o vznesení námitky pro promlčení vůbec, nicméně jsou zde některé závěry, které lze vztáhnout i k tomuto případu, neboť pokud by námitka promlčení byla vznesena v rámci řízení před odvolacím soudem, nemohl by k ní soud přihlížet, nebylo-li by možno bez dalších skutečností a důkazů posoudit její důvodnost a obdobně, pokud zde byla námitka rozporu námitky promlčení s dobrými mravy vznesena až v rámci odvolacího řízení, pak ani soud prvého stupně nemůže vycházet z jiných skutečností a důkazů, než z těch, které měl k dispozici již v řízení před soudem prvého stupně. Pokud tedy chtěla žalobkyně jakýmkoliv způsobem prokazovat rozpornost této námitky promlčení s dobrými mravy způsobem naznačeným v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6. 8. 2024, respektive vyjádřením z 1. 9. 2025, tak, aby soud mohl k těmto tvrzením provádět důkazy, měla žalobkyně tato tvrzení i důkazy k nim označit již v řízení před soudem prvého stupně, konkrétně do 25. 6. 2024 včetně. Pokud tak neučinila, soud vyšel pouze z tvrzení a důkazů, které byly učiněny ze strany všech účastníků právě do tohoto data. Pokud by pak měl mít soud za to, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy z toho důvodu, že uplynula v řízení před pozůstalostním soudem ve věci sp. zn. , spisová značka, dlouhá doba od doby úmrtí , jméno FO, , zemřelé , datum, , respektive od zahájení pozůstalostního řízení do doby nařízení likvidace dnem 13. 1. 2023, nutno říci, že jednak tuto skutečnost nezapříčinila žalovaná 2) ani žalovaný 1), tedy jim tyto skutečnosti nelze klást k tíži a jednak, jak správně konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku , spisová značka, ze dne 29. 5. 2025, mohla žalobkyně zabránit promlčení svých pohledávek podáním žaloby ve smyslu § 1073 o. z. proti správci pozůstalosti, a pokud tak neučinila, nelze to přičítat k tíži žalovanému 1) ani žalované 2). Dále nutno konstatovat, že ve věci bylo nezbytné rozhodnout ve vztahu k oběma žalovaným stejně, neboť více žalovaných má v řízení o žalobě o určení pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze zajištění ve smyslu § 262 odst. 3 z.ř.s. postavení nerozlučných společníků podle o. s. ř. ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. a je tak vyloučeno, aby ve vztahu k žalovanému 1) a žalované 2) bylo rozhodnuto odlišně. S ohledem na shora uvedené byla žaloba tímto rozsudkem zamítnuta, neboť za situace, kdy by soud určil existenci těchto pohledávek, muselo by k nim být v rámci pozůstalostního řízení přihlíženo, což s ohledem na řádně vznesenou námitku promlčení pohledávek ze strany obou žalovaných nelze a ve vztahu k žalovanému 1) ani žalované 2) nebyla rozpornost námitky promlčení s dobrými mravy z tvrzení a důkazů navržených před soudem prvého stupně do 25. 6. 2024 zjištěna a k později označeným tvrzením a důkazům soud nesmí ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. přihlížet i přes vyjádřený právní názor Nejvyššího soudu, neboť tento právní názor sám o sobě nemůže prolomit nastalou koncentraci řízení.

12. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť úspěšný žalovaný 1) žádné náklady řízení nežádal.

13. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) bylo rozhodnuto tak, že soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela úspěšné žalované 2) přiznal vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem v řízení před soudem prvého stupně do 28.6.2024, a to za 2 úkony po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, 1x účast u jednání dne , datum, ), tj. 5 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 600 Kč, jízdné osobním automobilem z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět, to je celkem 448 km při průměrné spotřebě benzinu ve výši 3,9 l /100 km v ceně 38,20 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 5,60 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., tedy jízdné ve výši 3 176 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 200 Kč, tedy celkem 9 976 Kč. Dále odměna za zastupování advokátem v řízení před odvolacím soudem, a to za 2 úkony po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření z 21.10.2024, 1x účast u jednání dne , datum, ), tj. 5 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 600 Kč, jízdné osobním automobilem z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět, to je celkem 448 km při průměrné spotřebě benzinu ve výši 3,9 l /100 km v ceně 38,20 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 5,60 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., tedy jízdné ve výši 3 176 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 200 Kč, tedy celkem 9 976 Kč. Dále odměna za zastupování advokátem v řízení před dovolacím soudem, a to za 1 úkon po 3 700 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dovolání z , datum, ), tj. 3 700 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkony právní služby po 450 Kč, tj. 450 Kč a zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši 14 000 Kč, tedy celkem 18 150 Kč. Dále odměna za zastupování advokátem v řízení před soudem prvého stupně po , datum, , a to za 3 úkony po 3 700 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast u jednání dne , datum, , písemné vyjádření z 22.9.2025, účast u jednání dne , datum, ), tj. 11 100 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, 2x jízdné osobním automobilem z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět, to je celkem 2x 448 km při průměrné spotřebě benzinu ve výši 3,9 l /100 km v ceně 35,80 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 5,80 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb., tedy jízdné ve výši 6 448 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 x 12 půlhodin po 150 Kč, tj. 3 600 Kč, tedy celkem 22 498 Kč. Celkem tedy činí náklady řízení 60 600 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.