2 C 365/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno - Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že , Jméno žalobce, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození žalobce, , bytem , Adresa žalobce, , byl ke dni 1. 1. 2019 výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, o výměře 891 m2 tehdy zapsaného na LV č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, a obec , adresa, .

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal toho, aby soud určil, že , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, , datum, , bytem , Anonymizováno, , adresa, , byla ke dni 1. 1. 2019 výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku pozemku parc. č. , hodnota, - zahrada, o výměře 891 m2, zapsaného na LV č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, a obec , adresa, , zamítá.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal toho, aby soud určil, že , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, , datum, , posledně bytem , Adresa žalobce, , byla ke dni 1. 1. 2019 výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/2 vzhledem k celku pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, o výměře 891 m2, zapsaného na LV č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, a obec , adresa, , zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 25.10.2023 původně domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovité věci, a to pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, o výměře 891 m2, zapsaného na LV č. , hodnota, vedené u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, a obec , adresa, , přičemž žalovanými byly původně , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , které byly bez přesných osobních údajů dosud zapsány v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice uvedeného pozemku, každá ve vztahu k id. 1/3. V průběhu řízení došlo ke změně vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, na základě prohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu dle § 10 zák. č. 219/2000 Sb. o nabytí vlastnického práva státu k nemovitostem podle § 65 odst. 9 katastrálního zákona ze dne 16. 1. 2024 s právními účinky zápisu k okamžiku 16. 1. 2024. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 17. 4. 2024, které nabylo právní moci dne 15. 5. 2024, o změně účastníka na straně žalovaných tak, že žalovaným se stává , Anonymizováno, - , Jméno žalovaného, . Podáním ze dne 16. 8. 2024 žalobce změnil žalobu a nadále se domáhal určení vlastnického práva svého, své sestry , jméno FO, a své zemřelé matky , jméno FO, . Změna žaloby byla připuštěna usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 21. 8. 2024, které nabylo právní moci 21.8.2024. Žalobce uvedl, že jeho rodiče p. , Jméno žalobce, a , jméno FO, , coby kupující a paní , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , coby prodávající, uzavřeli dne 10. 10. 1963 kupní smlouvu, v níž byl výslovně uveden tehdejší pozemek parc. č. , hodnota, s domem č. p. , Anonymizováno, , dále tehdejší pozemek parc. č. , hodnota, , přičemž pozemek parc. č. , hodnota, byl v kupní smlouvě opomenut, ačkoliv rovněž tvořil součást zahrady domu č. p. , Anonymizováno, . Kupní smlouva byla registrována státním notářstvím dnem 14. 10. 1963 a tento den považuje za den uchopení držby předmětného pozemku ze strany jeho rodičů, a to tak, že se každý chopil držby podílu o velikosti ideální ½ vzhledem k celku na předmětném pozemku. Od uvedeného data užívali rodiče žalobce i žalobce pozemek parc. č. , hodnota, nepřetržitě až do dne podání této žaloby. K jakémukoliv rozporování vlastnického práva k předmětnému pozemku nebo k jakýmkoliv problematickým aspektům souvisejícím s vlastnickým právem k předmětnému pozemku do té doby nedošlo. Dne 1. 1. 1992 nabylo účinnosti ust. § 136 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), které zakotvilo institut vydržení jako způsob nabytí vlastnického práva, kdy oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Oprávněného držitele blíže specifikovalo ust. § 130 odst. 1 obč. zák, které zakotvilo, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Žalobce je tak přesvědčen, že jeho rodiče nabyli ke dni 1. 1. 1992 vlastnického práva k předmětnému pozemku, každý ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální ½, neboť se po uzavření kupní smlouvy v roce 1963 chopili držby předmětného pozemku v poměru, ve kterém byli přesvědčeni, že k němu na základě uzavřené kupní smlouvy nabyli spoluvlastnického práva. Jejich ničím nerušená držba v tomto případě byla téměř trojnásobná než byla vydržecí doba požadovaná podle ust. § 134 obč. zák. Dne , datum, zemřel otec žalobce, pan , Jméno žalobce, starší a u Okresního soudu v Táboře proběhlo dědické řízení vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 9. 1996 č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 15. 10. 1996, byla schválena dohoda dědiců – žalobce, jeho sestry , jméno FO, a jejich matky, manželky zůstavitele, , jméno FO, , na základě které nabyli paní , jméno FO, (sestra žalobce) i žalobce každý do výlučného vlastnictví spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku. Dnem 15.10.1996, tj. nabytím právní moci uvedeného usnesení Okresního soudu v Táboře se tak žalobce i jeho sestra chopili každý z nich držby spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku na předmětném pozemku, neboť byli přesvědčeni, že v rámci uvedeného dědického řízení tyto podíly na předmětném pozemku získali. S účinností nového občanského zákoníku byl zaveden institut mimořádného vydržení zakotvený v ust. § 1095 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. Důležité je zde i přechodné ust. § 3066 o. z., které uvádí, že do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato doba však neskončí dříve než uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou a 5 let, jde-li o věc nemovitou. Žalobce a jeho sestra v tomto případě splnili podmínky mimořádného vydržení, neboť se chopili držby svých spoluvlastnických podílů o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku na předmětném pozemku již dne 15. 10. 1996 a na základě mimořádného vydržení tak došlo k vydržení jejich spoluvlastnického podílu na uvedeném pozemku ke dni 1. 1. 2019. Pokud by měl soud za to, že nedošlo u matky žalobce, , jméno FO, , k řádnému vydržení jejího spoluvlastnického podílu o velikosti ½ již ke dni 1. 1. 1992, je zcela evidentní, že k tomu došlo na základě mimořádného vydržení ke dni 1. 1. 2019, neboť by se chopila držby svého podílu společně se svými potomky, a to dnem 15. 10. 1996. Žalobce si je vědom, že po smrti jeho matky nebylo s předmětným pozemkem operováno v rámci žádného právního jednání, tedy nedošlo k převodu vlastnického práva k němu ani v rámci dědického řízení po jeho matce, ani v rámci navazujících smluv a dohod, kterými byly upravovány a vypořádány právní vztahy k nemovitým věcem mezi ním, jeho sestrou a dále jeho dcerou. Tudíž musí být vlastnické právo k předmětnému pozemku posuzováno ke dni 1. 1. 2019, kdy má za to, že k tomuto datu , jméno FO, vlastnila ideální ½ předmětného pozemku. Domáhal se tedy, aby soud určil, že k 1. 1. 2019 byl žalobce výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku na pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, o výměře 891 m2, zapsaného na LV č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, a obec , adresa, , dále že vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ¼ na tomto pozemku k 1.1.2019 byla i jeho sestra , jméno FO, a vlastnicí ideálního podílu ve výši ½ vzhledem k celku na tomto předmětném pozemku byla k 1. 1. 2019 i jeho matka , jméno FO, .

2. Žalovaná k věci uvedla, že bere na vědomí předloženou kupní smlouvu z 10. 10. 1963, podle které měli právní předchůdci žalobce odkoupit předmětný pozemek od původních žalovaných, nicméně v dané kupní smlouvě není předmětný pozemek uveden, což je právně významná skutečnost. Žalobce v průběhu času několikrát narazil na fakt, že předmětný pozemek není veden ve veřejném rejstříku jako majetek jeho rodiny, a to zejména s ohledem na převody, resp. přechody rodinného domu se zahradou. Podle žalobou citovaného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z 25. 5. 1996 měla výměra nemovitého majetku souhrnně 632,98 m2, přitom ale výměra předmětného pozemku činí dalších 891 m2, tzn. více než jednou tolik. Soubor nemovitých věcí užívaných žalobcem v místě je rovinatý, obdélníkového tvaru. Situace v místě je tedy značně přehledná. Jedná se o rodinný dům s předzahrádkou, vjezdem do garáže a samostatnou budovou garáže. Od místní komunikace pozemky, které jsou knihovně vedeny na dceru žalobce měří zhruba 35 m a předmětný pozemek je pak dlouhý dalších zhruba 40 m. Jedná se tedy o zjevný nesoulad, kterého si musel být žalobce, respektive jeho předchůdci, vědom. Ze žalobcem předložených dokumentů pak neplyne, že by snad žalobce nebo jeho předchůdci upozornili soudního komisaře na daný nesoulad nebo že by snad byl dokonce zaplacen soudní poplatek z výměry předmětného pozemku. Žalobce ani neuvádí, zda se choval k předmětnému pozemku jako vlastník v tom smyslu, že by řádně platil daň z nemovitých věcí. Pokud jde o námitku vydržení uplatněnou žalobcem, domnívá se žalovaná, že ani ta není na místě právě s ohledem na zjevný nepoměr mezi velikostí předmětného pozemku a předmětu koupě a jasnou zřetelností v terénu. Toto spolu s nečinností žalobce ohledně vyřešení zápisu ve veřejném seznamu dle názoru žalované nejen vyvrací oprávněnost držby žalobce, ale též indikuje možný nepoctivý záměr. Z toho důvodu navrhla žalovaná, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal určení nejen svého vlastnického práva, ale i vlastnického práva své sestry a matky, bylo nutno vyřešit otázku aktivní legitimace žalobce k takto podané žalobě. Z usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 2. 4. 2019, které nabylo právní moci téhož dne, bylo zjištěno, že účastníky dědického řízení po , jméno FO, (matce žalobce) byl jednak žalobce a jednak pozůstalá dcera , jméno FO, jako zákonní dědicové v I. třídě dědiců. Na základě tímto usnesením schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti nabyl žalobce ½ pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří včetně ½ domu č. p. , Anonymizováno, v , adresa, postavené na tomto pozemku, který je jeho součástí a ½ pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada a ½ pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně ½ garáže bez č.p./č. e. postavené na tomto pozemku, která je jeho součástí zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, a pozůstalá dcera , jméno FO, další pozemky nacházející se v katastrálním území obce , adresa, , zapsané u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, a pozemky v katastrálním území , adresa, s tím, že ostatní movité věci a pohledávky nabyly jak žalobce, tak , jméno FO, rovným dílem. S ohledem na znění žaloby po její změně ze dne 16.8.2024 je zřejmé, že určení vlastnického práva , jméno FO, ve znění výroku III. se mohou domáhat pouze všichni účastníci pozůstalostního řízení společně, neboť v případě úspěchu žaloby, by muselo dojít k dodatečnému projednání pozůstalosti, neboť dohoda uzavřená v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, se pozemku parc.č. , hodnota, bez dalšího netýká. Takového určení by se tedy mohli domáhat společně pouze oba účastníci pozůstalostního řízení po , jméno FO, , tedy jak žalobce, tak jeho sestra , jméno FO, a pokud se uvedeného určení domáhá žalobce sám, aniž by byla účastníkem tohoto řízení na straně žalobce i jeho sestra , jméno FO, , není k podání žaloby na určení vlastnického práva , jméno FO, k 1. 1. 2019 žalobce samostatně aktivně legitimován ( oprávněn). Z toho důvodu byla žaloba pro nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce ve vztahu k výroku III. zamítnuta, přičemž nutno poznamenat, že ve vztahu k určení vlastnického práva , jméno FO, ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální ½ vzhledem k celku pozemku parc. č. , hodnota, by bylo na místě domáhat se určení vlastnického práva , jméno FO, k tomuto spoluvlastnickému podílu k datu jejího úmrtí, tj. k datu , datum, , když pouze pro rozhodnutí o vlastnickém právu , jméno FO, ke dni jejího úmrtí může být dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť pouze takové rozhodnutí může být podkladem pro případné dodatečné projednání pozůstalosti ve vztahu k ½ pozemku parc. č. , hodnota, v případě vyhovění v této části žaloby a takové projednání by bylo následně nezbytné, neboť v řízení ve věci , spisová značka, nebyl pozemek parc. č. , hodnota, projednán. Podobná situace nastala i ve vztahu k výroku II. rozsudku, když se žalobce domáhal určení, že paní , jméno FO, byla ke dni 1. 1. 2019 výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku na pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, o výměře 891 m2, zapsaného na LV č. , hodnota, vedené u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území a obec , adresa, . Žalobce se totiž svým jménem nemůže domáhat určení vlastnického práva jiné osoby, neboť určení svého vlastnického práva by se mohla jako žalobkyně domáhat pouze , jméno FO, . Z toho důvodu byla i tato část žaloby výrokem II. rozsudku, zamítnuta. Z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, vedeného na LV č. , hodnota, pro obec a kat. úz. , adresa, pak plyne, že v současné době je jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, uvedena , Anonymizováno, a právo hospodařit s tímto majetkem je zapsáno pro , Jméno žalovaného, , její pasivní legitimace je tedy dána.

4. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení toho, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V tomto konkrétním případě z vylíčení stávající situace žalobcem je zřejmé, že existence naléhavého právního zájmu na určení spoluvlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. , hodnota, je dána, neboť žalobce tvrdí, že uvedený pozemek jeho právní předchůdci užívali od října 1963 a on sám se ujal držby ¼ tohoto pozemku v roce 1996, tedy mělo dojít k vydržení jeho vlastnického práva k id. ¼ tohoto pozemku, přičemž v katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník uvedeného pozemku zapsán žalovaný. Z vyjádření účastníků je zřejmé, že mezi žalobcem a žalovaným nedošlo ke smírnému řešení sporu a spor účastníků o vlastnické právo k tomuto pozemku může jednoznačně vyřešit pouze soud a případně tak uvést faktický stav a zápis v katastru nemovitostí do souladu.

5. Z kupní smlouvy ze dne 10. 10. 1963 bylo zjištěno, že , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , původní vlastnice pozemku parc. č. , hodnota, , rodinného domku č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, zapsaných ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy pro katastrální území , adresa, , prodaly tyto nemovitosti , jméno FO, a , jméno FO, , rodičům žalobce, a to každému ½, tedy v této kupní smlouvě není pozemek parc. č. , hodnota, uveden. Z knihovní vložky č. , hodnota, pozemkové knihy pro kat. úz. , adresa, plyne, že pozemek parc.č. , hodnota, byl veden samostatně a jako spoluvlastnice tohoto pozemku byly rovným dílem evidovány , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, bez detailních osobních údajů, přičemž stejný údaj o vlastnictví tohoto pozemku plyne i z informace z katastru nemovitostí z října 2023, kde byly stále uvedeny jako spoluvlastnice, každá 1/3 a u nichž byl uveden údaj – „adresa neznámá“. Uvedený pozemek přitom ve stávající výměře vznikl připojením části c) z původního pozemku parc.č. , hodnota, k původnímu pozemku parc.č. , hodnota, dle geometrického plánu na rozdělení mj. pozemku parc.č. , hodnota, zhotoveného dne 10.10.1950 , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Z výpisu z katastru nemovitostí z 10.4.2024 vyplývá, že pozemek parc. č. , hodnota, přešel na , Anonymizováno, – , Jméno žalovaného, s právními účinky zápisu k okamžiku 16. 1. 2024, a to na základě zákona, konkrétně dle prohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu podle § 10 zák. č. 219/2000 Sb. o nabytí vlastnického práva státu k nemovitostem podle § 65 odst. 9 katastrálního zákona. Kupní smlouva mezi , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, na straně prodávajících a manželi , jméno FO, na straně kupujících byla registrována Státním notářstvím v , Anonymizováno, 14. 10. 1963. Z rozhodnutí Okresního soudu v Táboře, č. j. , Anonymizováno, ze dne 9. 9. 1996 ve věci dědictví po , Jméno žalobce, , narozeném , datum, a zemřelém , datum, plyne, že do dědictví byla zahrnuta ideální ½ nemovitosti č. p. , Anonymizováno, a pozemku č. , hodnota, – zastavěná plocha a pozemku č. , hodnota, – zahrada, ostatní plocha, staveniště v katastrálním území , adresa, , zapsaných tehdy na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a pozemek parc. č. , hodnota, zde výslovně uveden nebyl. Účastníky tohoto řízení byla pozůstalá manželka , jméno FO, , dcera , jméno FO, a syn , Jméno žalobce, ( zde žalobce). V rámci tohoto dědického řízení nabyli , jméno FO, ( nyní , jméno FO, ) a žalobce oba každý ideální ¼ nemovitostí č. p. , Anonymizováno, a pozemku , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Z usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 2. 4. 2019 ve věci pozůstalosti po , jméno FO, , narozené , datum, a zemřelé , datum, , plyne, že účastníky tohoto řízení jako dědicové byl , Jméno žalobce, (zde žalobce) a dcera , jméno FO, s tím, že byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti ze zákonné posloupnosti tak, že pozůstalý syn , Jméno žalobce, v pozůstalosti nabyl ½ pozemku parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, včetně ½ domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , postavené na tomto pozemku, který je jeho součástí a ½ pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada a ½ pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně ½ garáže bez č.p./ č.e. postavené na tomto pozemku, která je jeho součástí, zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, . Pozemek parc. č. , hodnota, zde opět nebyl výslovně uváděn. Notářským zápisem , Anonymizováno, z 2. 4. 2019 sepsaným v notářské kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, pak žalobce a , jméno FO, uzavřeli smlouvu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví na základě níž se žalobce stal výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří včetně domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, postaveného na tomto pozemku, který je jeho součástí, pozemku , Anonymizováno, – zahrada a pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně garáže bez č.p./č.e., která je jeho součástí v k. ú. a obci , adresa, , včetně všech ostatních součástí a příslušenství. Z kopie ortofoto mapy, kopie katastrální mapy pozemku parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a žalobcem předložené fotodokumentace je patrné, že tyto pozemky na sebe bezprostředně navazují, jsou jako jedna zahrada vymezeny i sousedními pozemky ostatních vlastníků a jsou od nich odděleny společným oplocením. Mezi pozemky parc.č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pak žádné oplocení není a zadní stranu pozemku parc. č , Anonymizováno, odděluje plot od pozemku parc.č. , Anonymizováno, který je zahradou protějšího domu a uvedené zahrady tak na sebe těsně navazují, přičemž tvoří uzavřený vnitroblok mezi proti sobě stojícími rodinnými domy. Z předložených fotografií i vyjádření žalobce současně plyne, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byly a jsou užívány žalobcem a jeho rodinou, i jeho právními předchůdci jako jedna zahrada, kdy zakončení parcely č. , hodnota, ve vztahu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, je zřetelné např. na fotografii č. 91 a původní plaňkové oplocení zahrady za domem č. , hodnota, je patrné na starých fotografiích, např. na čl. 89, 90 či na č.l. 15 spisu, kdy se na těchto fotografiích nachází dle vyjádření žalobce jeho matka , jméno FO, se svým otcem a pochází někdy z 60.let 20. století, tj. z období krátce poté, co rodiče žalobce dům č. p. , Anonymizováno, se zahradou koupili. K uvedeným fotografiím žalobce vypověděl, že původní plaňkový plot následně rodiče vyměnili za stávající plot drátěný, přičemž na celém pozemku, a to jak , Anonymizováno, , tak , Anonymizováno, vykáceli některé původní stromy a postupně zde vysázeli nové stromy a keře a užívali tento celek od doby, kdy dům čp. , Anonymizováno, koupili až do své smrti jako zahradu a na tomto pozemku hospodařili. Mezi pozemkem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nikdy žádný plot nebyl. Stejně jako jeho rodiče užívali pozemek parc. č. , hodnota, spolu s pozemkem , Anonymizováno, i o on se sestrou poté, co polovinu domu čp. , Anonymizováno, i okolních pozemků zdědili po smrti otce, a také poté, kdy se stal výlučným vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, s pozemky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, žalobce, pokračoval ve stejném způsobu užívání nemovitostí i žalobce, přičemž to, že pozemek , Anonymizováno, není v katastru nemovitostí evidován jako jeho vlastnictví, resp. vlastnictví jeho rodičů, zjistil v roce 2019 v souvislosti s dědickým řízením po matce , jméno FO, , kdy ho na to upozornila notářka a snažil se uvedenou situaci řešit následně podáním určovací žaloby u zdejšího soudu, když v důsledku zákonných změn se na místo původních prodávajících , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , stala vlastníkem tohoto pozemku od 1.1.2024 , Anonymizováno, . Uvedený pozemek parc. č. , hodnota, spolu s ostatními pozemky a domem č. p. , Anonymizováno, užívali jeho rodiče, sestra i on kontinuálně od roku 1963 do roku 2019 bez toho, že by byla držba v průběhu toho času kýmkoliv rušena. Odkázal v tomto směru i na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 25. 5. 1996, z něhož bylo zjištěno, že byl zpracován pro účely dědického řízení po zemřelém otci žalobce , Jméno žalobce, , kdy oceňovanou nemovitostí byl rodinný dům č. p. , Anonymizováno, s veškerým příslušenstvím a souvisejícími pozemky a porosty vedený na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, . Ve znaleckém posudku bylo uvedeno, že předzahrádka i související zahrada jsou oploceny. V majetku je plot předzahrádky i pravý a zadní plot zahrady. V zahradě se vyskytují ovocné a okrasné trvalé porosty. Tedy z tohoto posudku plyne, že v roce 1996 se nacházel plot v zadní části zahrady, tedy zjevně ve vztahu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , když existence plotu mezi pozemky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v současné době, ani v minulosti nebyla zjištěna, respektive neplyne ani z uvedeného posudku, ani z předložených fotografií. V rámci tohoto znaleckého posudku byl oceněn jednak rodinný dům, dále vedlejší stavby, dřevník a garáž, dále kopaná studna a venkovní úpravy, tj. ploty, plot předzahrádky, pletivo v rámech do zděných sloupků se zděnou podezdívkou z betonových cihel i plot zahrady; pravý a zadní; tvořený pletivem do ocelových sloupků bez podezdívky, což odpovídá fotodokumentaci předložené žalobcem a dále zde byly oceněny mimo jiné ostatní porosty, ovocné a okrasné porosty v zahradě a nádvoří, a to 1 ks hrušně, 10 ks jabloní, 2 ks hrušní, 2 ks třešní, 10 ks rybízu červeného, 10 ks angreštu, 8 ks jehličnatých keřů a 30 běžných metrů živého plotu, přičemž z ortofoto mapy uvedených pozemků na č.l. 98 ve spojení s kopií katastrální mapy na č.l. 97 je zřejmé, že na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se nachází pouze 1 větší ovocný strom a několik keřů po levé straně u plotu a většina ostatní výsadby stromů i keřů se nachází právě na pozemku parc. č. , hodnota, , tedy i v rámci znal. posudku z 25. 5. 1996 byly oceňovány znalcem porosty nacházející se na pozemku parc. č. , hodnota, jako přináležející k nemovitosti - rodinnému domu č. p. , Anonymizováno, s veškerým příslušenstvím a souvisejícími pozemky a porosty. Z výpovědi žalobce dále vyplývá, že pozemek, o který se zde jedná, užívali jeho rodiče společně s domem a zahradou, která byla uvedena v kupní smlouvě z roku 1963, již od doby, co dům koupili, neboť když jim p. , jméno FO, , zástupce původních vlastnic dům ukazoval, tak procházeli jak dům, tak oplocenou zahradu, i tu horní ( jak říkali pozemku č. , hodnota, ) s tím, že to tam bylo zarostlé stromy, které bude nutno pokácet, že se tam budou muset dát nové ploty a tím ta koupě skončila. V tu dobu jeho rodiče nikam do katastru nenahlíželi, nebyly v té době počítače a nezkoumali tedy blíže, jestli jsou to jenom ty dvě parcely a ta třetí, že tam není. Navíc i tu třetí, tu horní, s p. , jméno FO, procházeli a ten říkal rodičům, že to všechno je jejich. V té kupní smlouvě navíc nebylo nic o tom, že by tam měl být pro původní vlastnice zřízen nějaký přístup k té parcele č. , hodnota, , přičemž k ní žádný speciální přístup není, neboť je možné se tam dostat jen přes jejich dům. Měli tedy za to, že ta zahrada je všechno jeden celek. Rodiče tam bydleli po celou dobu až do své smrti. On sám se po vysoké škole přestěhoval do , adresa, , takže v tom domě nebydlel, ale o tu horní zahradu (parc. č. , hodnota, ) se rodiče starali, on tam pracoval, když tam byl na návštěvě, a nějaké vztahy k té zahradě si nijak nezjišťoval, jestli to je nebo není jejich, ani po smrti otce. Po otcově smrti v roce 1996, když zdědil ¼ domu a sestra druhou ¼, tak v tom domě matka sama i nadále žila od toho roku 1996 do své smrti v roce 2019. Měla po smrti otce polovinu a fakticky užívala jak dům, tak obě ty zahrady. Co se týče daně z nemovitých věcí, tak dokud žila matka, tak tuto otázku řešila matka, takže zřejmě ona platila ty složenky, o tom on nic neví. S údržbou těch zahrad a domu jí po smrti otce se sestrou pomáhali. Otázku kdo je tam vlastníkem pozemků v podstatě řešil až když zemřela matka, když probíhalo to řízení u notářky v , Anonymizováno, . Tenkrát dostali dědictví po matce napůl se sestrou, a pak si ještě vyměňovali nějaké pozemky, takže se stal výlučným majitelem pozemku č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Když se pak později po matčině smrti díval do toho katastru, tak přišel na to, že ta parcela č. , hodnota, není zapsána jemu, ale je tam někdo jiný. To, že parcela č. , hodnota, není evidovaná jako jejich zjistil asi půl roku nebo rok po tom, co se projednávala pozůstalost po matce u notářky a následně pak podal žalobu na určení vlastnictví k pozemku parc.č. , hodnota, . Má za to, že v dobré víře užívali zahradu jako celek 61 let.

6. Podle § 3028 odst. 2 o. z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nabytí vlastnického práva vydržením je třeba zkoumat podle práva platného v době, kdy k vydržení došlo. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem nemovitosti, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 10 let. Podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 130 odst. 1 obč. zák. je oprávněným držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, je-li se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. V projednávané věci soud vyšel ze závěru, že rodiče žalobce , jméno FO, a , jméno FO, užívali a obhospodařovali rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, se stavebním pozemkem parc. č. , hodnota, a pozemky parc.č. , hodnota, i , Anonymizováno, jako jednou zahradou připojenou k domu společným oplocením již od října 1963. Ačkoliv v kupní smlouvě ze dne 10. 10. 1963 nebyl pozemek parc. č. , hodnota, výslovně uveden, tak byl zástupcem prodávajících panem , jméno FO, označen jako součást převáděné nemovitosti a rodiče žalobce mohli oprávněně předpokládat, že náleží k převáděné nemovitosti, když byly pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, společně oploceny a vymezeny i původním oplocením jako jeden celek vůči sousedním pozemkům tak, jak tomu je až dosud, jak je patrné z fotodokumentace předložené žalobcem, která byla porovnána se stavem dle současné ortofoto mapy a katastrální mapy dané lokality (č.l. 98 a 97 spisu), z nichž je zřejmé, že pozemek parc. č. , hodnota, je pozemkem uprostřed zahrad odděleným od sousedních pozemků oplocením a obdobně jako vlastníci sousedních domů užívají pozemky, které pokračují za uliční čárou od jejich domů dozadu (s přístupem přes domy příslušných vlastníků, bez samostatného přístupu k zahradám), tak i uvedený pozemek parc. č. , hodnota, nemá žádný samostatný přístup z jiné strany a lze se na něj standardním způsobem (tj. bez překonávání oplocení) dostat pouze přes pozemek parc.č. , Anonymizováno, . Rodiče žalobce užívali uvedený pozemek č. , hodnota, jako součást zahrady za domem č. p. , Anonymizováno, již od koupě domu čp. , Anonymizováno, v roce 1963, obhospodařovali jej a sázeli na něm stromy, přičemž o tom, že tento pozemek nebyl v kupní smlouvě z 10. 10. 1963 výslovně zmíněn spíše omylem, svědčí zejména to, že původní vlastnice , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, k němu od uzavření kupní smlouvy 10.10.1963 neuplatňovaly žádným způsobem svá vlastnická práva, ani si žádným způsobem nezajistily samostatný přístup k tomuto pozemku, když jak plyne ze situace v místě dle ortofoto mapy, jiný volný přístup než právě přes pozemky , Anonymizováno, a původní , Anonymizováno, ( nyní , Anonymizováno, zde není. Z obsahu spisu je přitom známo, že , jméno FO, zemřela až v roce 1975 a dědické řízení po ní bylo vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a , jméno FO, zemřela až v roce 1978 a dědické řízení po ní bylo vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a jejich právní nástupci uvedený pozemek jako předmět dědictví neuváděli a až do prosince 2023 zůstaly u tohoto pozemku v katastru nemovitostí bez uvedení konkrétních osobních údajů zapsány právě původní vlastnice, které sousední parcely převedly kupní smlouvou z 10. 10. 1963 na rodiče žalobce. Navíc není ani logické, proč by si pozemek uprostřed zahrad bez přístupu k němu jako osoby vyššího věku s trvalým i faktickým pobytem v , Anonymizováno, měly v úmyslu ponechat. Skutečný důvod, proč nebyl pozemek parc.č. , hodnota, v kupní smlouvě výslovně uveden, lze zřejmě spatřovat v tom, že byl z důvodu sloučení části c) nově rozděleného pozemku parc.č. , hodnota, a původního pozemku parc.č. , Anonymizováno, geometrickým plánem z roku 1950 tento nový celek přečíslován na pozemek parc.č. , hodnota, a veden samostatně ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy pro katastrální území , adresa, , na rozdíl od pozemku parc. č. , hodnota, a rodinného domku č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, , které byly společně zapsány ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy pro katastrální území , adresa, . O tom, že byl pozemek č. , hodnota, fakticky využíván rodiči žalobce, svědčí i znalecký posudek č. , hodnota, z 25. 5. 1996 vypracovaný pro dědické řízení po otci žalobce , Jméno žalobce, , zemřelém dne , datum, , když v tomto posudku jsou popsány jako součást ocenění i porosty, které se nacházejí na stávajícím pozemku č., hodnota, , které i znalec zahrnul do ocenění komplexu nemovitosti domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a jeho příslušenství, když jak plyne z ortofoto mapy, většina ovocných stromů a keřů se nachází právě na pozemku parc. č. , hodnota, . Vzhledem k délce nerušeného užívání pozemku parc. č. , hodnota, rodiči žalobce , jméno FO, a , jméno FO, , od října 1963 až do prosince 1995, lze mít za to, že již rodiče žalobce nabyli vlastnické právo k tomu pozemku vydržením. S ohledem na právní úpravu zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, bylo možno vydržet vlastnické právo nejdříve k 1. 1. 1992, byť doba poctivé držby mohla běžet již předtím. Vzhledem k tomu má soud za to, že rodiče žalobce vydrželi vlastnické právo k uvedenému pozemku parc. č. , hodnota, každý ve spoluvlastnickém podílu ve výši ½ k tomuto pozemku právě k 1. 1. 1992. Žalobce však koncipoval žalobu tak, že se domáhal určení svého vlastnického práva ve výši ¼ k pozemku parc. č. , hodnota, , a to na základě skutečnosti, že zdědil ¼ pozemku parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a dále parc. č. , hodnota, včetně domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, po svém otci , Jméno žalobce, , a den právní moci usnesení ve věci dědictví po zemř. , Jméno žalobce, starším vydaného Okresním soudem v , Anonymizováno, pod č.j. , Anonymizováno, , tj. den , datum, , považuje za okamžik, kdy se chopil držby své ¼ zděděných nemovitostí včetně ¼ pozemku parc. č. , hodnota, ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák., kdy držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Vzhledem k tomu, že žalobce ve vztahu ke ¼ pozemku parc. č. , hodnota, nakládal s tímto pozemkem jako s vlastním v dobré víře, že jej zdědil po otci spolu se sousedními pozemky, které byly společně s pozemkem č. , hodnota, oploceny jako uzavřená zahrada náležející k rodinnému domu č. p. , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že takto byly pozemky parc.č. , hodnota, , , Anonymizováno, i , Anonymizováno, užívány rodiči již téměř 33 let a nikdo tento způsob užívání nenapadal, neměl pochybnosti o tom, že se stává vlastníkem ¼ i pozemku parc. č. , hodnota, , přičemž na jeho údržbě a užívání se dále podílel společně se svou sestrou , jméno FO, a matkou , jméno FO, až do roku 2019, kdy matka žalobce i , jméno FO, dne , datum, , zemřela. Od října 1996 až do ledna 2019 nebyla dobrá víra žalobce nijak narušena, nikdo se nedomáhal vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, a jednalo se tedy prakticky o dobu téměř 23 let nerušené držby. Až v rámci pozůstalostního řízení po zemřelé , jméno FO, , byli žalobce a jeho sestra dle vyjádření žalobce notářkou upozorněni, že pozemek parc. č. , hodnota, je v katastru nemovitostí evidován na jiné osoby, resp. že není předmětem dědictví a poté sám žalobce nahlédl do katastru nemovitostí a zjistil, že je pozemek evidován stále na původní vlastnice, od nichž jeho rodiče dům č. p. , Anonymizováno, se zahradou koupili v roce 1963, a to na , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Vzhledem k tomu, že žalobce užíval ¼ pozemku parc. č. , hodnota, v dobré víře, že se jedná o jeho spoluvlastnický podíl na tomto pozemku nejméně od října 1996 do roku 2019, kdy se po smrti matky někdy v průběhu roku 2019 dozvěděl v rámci pozůstalostního řízení od notářky a také svým nahlédnutím do katastru, že pozemek parc.č. , hodnota, evidován na něj, jeho sestru a matku, došlo až v roce 2019 k narušení jeho dobé víry a do té doby svou ¼ parc. č. , hodnota, užíval nerušeně jako oprávněný držitel po dobu zhruba 22,5 roku. Vzhledem k tomu, že § 134 obč. zák. požadoval pro vydržení nemovitosti trvání oprávněné držby po dobu 10 let, vydržel žalobce vlastnické právo k ¼ pozemku parc. č. , hodnota, již v říjnu 2006. Pokud se však domáhal určení, že byl vlastníkem ¼ pozemku prac. č. , hodnota, k datu 1. 1. 2019, bylo jeho žalobě v této části vyhověno, neboť z ničeho nevyplývá, že by v mezidobí od roku 2006 do r. 2019 došlo ve vztahu k jeho ¼ pozemku k jakémukoliv převodu či přechodu vlastnického práva, byť by bylo zřejmě praktičtější žalovat o určení vlastnického práva k ¼ uvedeného pozemku parc. č. , hodnota, bez konkrétního data, tedy k okamžiku vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně za účelem následného zápisu této skutečnosti do katastru nemovitostí. Pokud pak žalovaný namítal, že žalobce nemohl být v dobré víře, neboť musel opakovaně narazit na zjevný nepoměr mezi velikostí předmětného pozemku parc. č. , hodnota, a předmětu koupě s jasnou zřetelností v terénu, což dle názoru žalovaného spolu s nečinností žalobce stran vyřešení zápisu ve veřejném seznamu nejen vyvrací oprávněnost držby žalobce, ale též indikuje možný nepoctivý záměr žalobce, má soud za to, že za situace, kdy jak pozemky parc.č. , hodnota, , , Anonymizováno, , tak i parc.č. , hodnota, byly pod společným oplocením již v době uzavření kupní smlouvy mezi původními vlastnicemi a rodiči žalobce v roce 1963 a toto oplocení dle katastrální mapy a ortofoto mapy de facto kopírovalo a kopíruje hranice těchto pozemků s pozemky přímých sousedů a byly předány v tomto rozsahu panem , jméno FO, , zástupcem právních předchůdkyň rodičům žalobce k užívání a tito je nepřetržitě ve stejném rozsahu užívali od roku 1963 až do smrti otce v prosinci 1995 a dále ve stejném rozsahu je užívali žalobce, jeho sestra i matka žalobce až do roku 2019 bez toho, že by si původní vlastnice či kdokoliv jiný činil nároky k tomuto pozemku obklopenému jinými pozemky a fakticky bez jakéhokoliv přístupu z jiné strany než přes dům a pozemek rodičů žalobce, pak má soud za to, že skutečně k tomu, že nebyl pozemek , Anonymizováno, uveden v kupní smlouvě z 10. 10. 1963, došlo omylem, nikoli úmyslně ze strany právních předchůdců rodičů žalobce a vzhledem k tomu, že tímto způsobem užívali pozemky i právní předchůdci rodičů žalobce i rodiče žalobce, a to v době, kdy k veřejnému seznamu, respektive katastru nemovitostí, či pozemkovým knihám, nebyl tak jednoduchý přístup jako v současné době přes internetové aplikace, nesvědčí faktický nepoměr ve velikosti pozemků sám o sobě o nepoctivém záměru ze strany žalobce či jeho právních předchůdců. Nutno dále podotknout, že zjevný nepoměr mezi velikostí předmětného pozemku a předmětu koupě může být patrný nám v současné době, kdy je nám známa výměra dotčených pozemků uvedená ve výpisu z katastru nemovitostí, nicméně v kupní smlouvě z 10. 10. 1963 nebyla výměra tam převáděných pozemků vůbec uvedena a převáděné nemovitosti byly specifikovány pouze číselným označením, a to jako rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, a zahradou č. , hodnota, zapsané ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy pro kat. úz. , adresa, s tím, že tyto nemovitosti jejich původní vlastnice prodávají rodičům žalobce se vším zákonným příslušenstvím, se všemi právy, užitky a povinnostmi a v těchto hranicích a mezích, jak ony samy, respektive jejich právní předchůdci tyto nemovitosti drželi a užívali, respektive byli tak oprávněni činiti, a dále v bodě 2 kupní smlouvy je uvedeno, že v kupní ceně je zahrnuta i hodnota ovocných stromů a zařízení zahrady, přičemž z těchto ujednání ve spojení v vyjádřením p. , jméno FO, , že celá zahrada je jejich, mohli mít rodiče žalobce a následně i žalobce oprávněně za to, že skutečně bude v jejich vlastnictví celý rodinný dům a celá zahrada za nemovitostí, kdy výslovně o zahradě a ovocných stromech na zahradě se v rámci kupní smlouvy hovořilo a nebyla zde žádná výjimka ve vztahu k pozemku parc.č. , hodnota, zmíněna. Ani nám dnes zjevný nepoměr ve velikosti pozemků tedy z těchto důvodů nemusel sám o sobě způsobit narušení dobré víry právních předchůdců žalobce a následně ani žalobce samého, neboť výměry pozemků nebyly v kupní smlouvě z 10. 10. 1963 vůbec zmíněny. Pokud pak byly výměry pozemku parc.č. , hodnota, a , Anonymizováno, díl 1 a díl 2 poprvé zmíněny ve znal. posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z 25. 5. 1996, pak ani to samo o sobě nemuselo narušit žalobcovu dobrou víru, neboť pozůstalost byla projednána notářkou a ze spisu Okresního soudu v Táboře sp.zn. , spisová značka, nijak neplyne, že by byli upozorněni na to, že část jejich zahrady je vedena jako pozemek parc.č., hodnota, a je v jiném režimu. Žalobce tedy mohl oprávněně předpokládat, že pokud rodinný dům čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, se zahradou prošel dědickým řízením a 33 let předtím užívali pozemek parc.č. , hodnota, nerušeně jeho rodiče a dalších 22,5 roku potom užívali pozemek parc.č. , hodnota, nerušeně on, jeho sestra i matka, pak užívají tento pozemek oprávněně. Pokud by pak nebyl shledán správným názor soudu 1. stupně, že došlo k řádnému vydržení vlastnického práva žalobce k podílu na parc.č. , hodnota, uvedenému ve výroku I. tohoto rozsudku řádně již v říjnu 2006 dle § 134 obč. zák., pak došlo nepochybně k mimořádnému vydržení vlastnického práva žalobce k tomuto podílu dle § 1095 o.z. k datu 1.1.2019, když nepoctivý úmysl žalobce ve smyslu § 1095 o.z. nebyl nijak prokázán. Z tohoto důvodu bylo žalobě v části uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověno.

7. Důkazy výslechem , jméno FO, , , jméno FO, a místním šetřením nebyly soudem provedeny, neboť k rozhodnutí ve věci soudu postačovaly soudem provedené tak, jak jsou uvedeny shora.

8. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť žalovaný, který byl v řízení úspěšnější než žalobce, žádné náklady neuplatnil.