2 C 366/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zvýšení výživného

I. Výživné, kterým je žalovaný podle rozsudku Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne , Anonymizováno, povinen přispívat na výživu žalobkyně, se zvyšuje počínaje od 11. 7. 2023 na částku 9 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Nedoplatek na výživném vzniklý za dobu od 11. 7. 2023 do 24. 5. 2024 ve výši 31 935,50 Kč je žalovaný povinen splácet k rukám žalobkyně ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne , Anonymizováno, .

IV. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného od 11. 7. 2023 o dalších 1 000 Kč měsíčně, zamítá.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 3 156,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. října 2023 se žalobkyně domáhala zvýšení výživného z částky 6 000 Kč na částku 10 000 Kč měsíčně, přičemž svůj požadavek odůvodnila tím, že ukončila středoškolské studium a od 11. 7. 2023 je studentkou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Ekonomické fakulty v prezenčním studijním programu Ekonomika a management. V souvislosti s tím došlo ke zvýšení jejích měsíčních nákladů související se studiem, které nyní činí průměrně 17 000 Kč měsíčně. Zahrnují pronájem bytu v Č. Budějovicích, neboť jí i přes žádost nebylo přiděleno ubytování na vysokoškolské koleji, dále skripta a jiné studijní materiály a pomůcky, dopravu z Českých Budějovic a zpět na víkendové pobyty do bydliště u matky, náklady na místní dopravu v Českých Budějovicích, stravování v menze i nákup potravin a ostatních potřeb, například kontaktních čoček. Mimořádné výdaje související s vybavením pronajatého bytu, nákupem nábytku, ložního prádla i lůžkovin hradila její matka. Žalovaný na to nijak nepřispěl, nicméně běžné výživné hradí. Naposledy bylo žalovanému výživné stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 20. 3. 2021, a na základě tohoto rozsudku je žalovaný povinen hradit na výživu žalobkyně částku 6 000 Kč měsíčně, počínaje od 1. 2. 2021. Žalobkyně žalovaného informovala o svém studiu a požádala jej o poskytnutí vyššího výživného, to však žalovaný odmítl.

2. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil, neboť při soudním řízení v roce 2023 při stanovení výše výživného mu bylo soudem sděleno, že je výše upravena i s ohledem na to, že dcera bude studovat na vysoké škole, takže se z jeho pohledu na straně dcery nic podstatného nestalo. U něj naopak došlo ke zhoršení finanční situace. Pracuje stále na stejném místě a ke zvýšení jeho příjmu nedošlo. Má za to, že výživné by mělo být spíše sníženo.

3. Naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 20. 3. 2021, kterým bylo uloženo žalovanému platit žalobkyni od 1.2.2021 výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. V době rozhodování byl žalovaný i matka žalobkyně zaměstnáni, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 43 076 Kč (+ cca 1 000 Kč měsíčně na cestovních náhradách) a průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně činil 29 550 Kč. Žalobkyně tehdy byla studentkou 4. ročníku šestiletého gymnázia, což de facto odpovídá 2. ročníku běžné střední školy. Matka žalobkyně ani žalovaný neměli tehdy jinou vyživovací povinnost. Matka žalobkyně žila sama v rodinném domě, na který splácela úvěr. Žalovaný žil v bytě v osobním vlastnictví žalovaného, který nabyl děděním, s partnerkou, která pracovala s čistým měsíčním příjmem cca 13 000 Kč měsíčně. Žalovaný tehdy hradil žalobkyni nad rámec výživného pravidelný měsíční paušál na mobilní telefon částkou 300 Kč, internetová data cca 200 Kč měsíčně, kapesné ve výši 500 Kč měsíčně, výuku angličtiny částkou 800 Kč měsíčně a poloviční příspěvek na kontaktní čočky.

4. Zpráva Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích dokládá, že žalobkyně je od 11.7.2023 studentkou ekonomické fakulty, studuje prezenční formou studijní program Ekonomika a management a předpokládaný termín ukončení studia je v květnu 2026. Žalobkyně není ubytována na kolejích Jihočeské univerzity, avšak v menze Jihočeské univerzity se průběžně stravuje. Z dohody o zablokování nemovitosti z 24.7.2023, dokladu o platbě realitní kanceláři z 27. 7 2023 a nájemní smlouvy uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní ze dne 2. 10. 2023 a z výpovědi žalobkyně vyplývá, že žalobkyni nebyla přidělena kolej a tak si původně zamluvila byt za nájemné ve výši 7 500 Kč, avšak následně si od 1.11.2023 pronajala v Českých Budějovicích levnější byt o velikosti 1+kk s tím, že za něj hradí nájemné ve výši 6 000 Kč, zálohu na služby částkou 450 Kč měsíčně, dále zálohu na spotřebu elektřiny v bytě částkou 1 400 Kč měsíčně a hradila roční platbu za WIFI ve výši 3 780 Kč, což fakticky hradí matka žalobkyně.

5. V souvislosti s přijímacím řízením i přechodem na VŠ vynaložila žalobkyně náklady spojené s podáním přihlášek na VŠ a Scio testy ve výši 4 590 Kč a se zaplacením seznamovacího kurzu Jihočeské univerzity 2 990 Kč, přičemž z předloženého výpisu z účtu matky žalobkyně plyne, že uvedené hradila matka žalobkyně. V souvislosti se studiem si musí pořizovat nové učebnice a již v létě roku 2022 si pořídila notebook s vybavením celkem dle dokladů na č.l. 28 a 29 za cca 26 400 Kč, který používá i pro studium na VŠ a který rovněž z větší části hradila matka (žalovaný jí na něj přispěl částkou 2 000 Kč, což však měl být současně dárek k jiné příležitosti). Výpovědí žalobkyně je rovněž prokázáno, že vynakládá finanční prostředky na víkendové cesty ze školy k matce a zpět a rovněž v souvislosti s cestováním hromadnou dopravou po Českých Budějovicích, celkem zhruba 750 Kč měsíčně. Žalobkyně si musí rovněž hradit jídlo, hygienu, ošacení apod., přičemž zejména náklady na jídlo jsou vyšší oproti době, kdy se stravovala doma u matky. Tyto náklady činí dle žalobkyně a svědkyně , jméno FO, cca 4 000 Kč měsíčně. Dále si pravidelně kupuje kontaktní čočky v ceně cca 700 Kč měsíčně, které potřebuje proto, že z důvodu zdravotních problémů nemůže nosit klasické brýle. Žalobkyně potvrdila, že výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně jí žalovaný platí (sama z něj hradí jídlo a běžné potřeby), nad rámec tohoto výživného jí však nijak nepřispívá, pouze zcela výjimečně, kdy jí dal v roce 2021 částku 1 000 Kč a v roce 2022 částku 3 000 Kč, což však bylo míněno jako příspěvek na autoškolu a současně dárek k Vánocům, narozeninám i svátku. Zbývající část autoškoly, která stála cca 13 000 Kč hradila dle své výpovědi matka žalobkyně. Z výpovědi žalobkyně i svědkyně , jméno FO, plyne, že matka žalobkyně má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni, kterou plní a že hradí veškeré výdaje, které nejsou pokryty výživným od žalovaného (což plyne i z výpisu účtu svědkyně , jméno FO, ), když má za to, že její podíl na výživě žalobkyně je nyní výrazně vyšší než podíl žalovaného.

6. Ze zprávy zaměstnavatele matky žalobkyně plyne, že její průměrný čistý měsíční příjem za posledních sedm měsíců činil 42 991,50 Kč. Z výpovědi žalovaného ve spojení se zprávou o příjmu žalovaného vyplývá, že je zaměstnán ve stejné pracovní pozici, jako byl i v době posledního rozhodování soudu o výživném s tím, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od července 2023 do února 2024 činil 44 135 Kč. Z předloženého přiznání k dani z příjmů žalovaného za rok 2023 je zřejmé, že z podnikání nemá žádný příjem.

7. Z výpovědi žalovaného vyplývá, že má rovněž vyživovací povinnost pouze k žalobkyni a je znovu ženatý, přičemž manželka vydělává na zkrácený úvazek cca 13 000 Kč měsíčně. S manželkou žije v novostavbě rodinného domu v , adresa, , který má zatížený hypotékou, přičemž z výpisu z katastru nemovitostí dále plyne, že je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a dále vlastníkem stavební parc.č. , Anonymizováno, , jejíž součástí je stavba domu , adresa, a zahrady parc. č. , Anonymizováno, vedených na LV , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, . Z vyjádření žalovaného plyne, že co se týče bytu v , Anonymizováno, v domě č.p. , Anonymizováno, , tak tento byt bude aktuálně prodávat, kdy je již sjednaná prodejní cena 2 900 000 Kč a výhledově má v úmyslu prodat i nemovitost v , adresa, . Dům v , adresa, ještě není zkolaudovaný, ale již tam se svojí manželkou bydlí. Dále uvedl, že co se týče bytu v , Anonymizováno, i nemovitosti v , adresa, , tak formálně je zde veden jako vlastník celých nemovitostí, ale při prodeji vyplácí vždy polovinu své sestře, neboť uvedené nemovitosti zdědil po rodičích a vzhledem k tomu, že sestra žije trvale v , Anonymizováno, , tak byly nemovitosti formálně napsány jako jeho výlučné vlastnictví. Z prodeje bytu v , Anonymizováno, by tedy měl získat 1 450 000 Kč. Žalobkyně dále předložila seznam výletů žalovaného, které jsou patrné z jeho sociálních sítí a které na těchto sociálních sítí sám prezentoval, z něhož plyne, že žalovaný v letech 2021-2023 téměř každý týden podniká různé výlety či se účastní kulturních akcí a několikrát do roka jezdí i na výlety do zahraničí a na zahraniční dovolené (Rakousko, Anglie, Irsko, Itálie apod.). Žalovaný sám shrnul své aktuální měsíční výdaje (č.l. 58) tak, že hradí tři hypotéky, které si vzal na výstavbu novostavby domu v , adresa, se splátkou 30 838 Kč. Dále hradí platbu , Anonymizováno, , adresa, , elektřinu a plyn za byt v , Anonymizováno, částkou 6 877 Kč, dále zálohy na vodu a elektřinu v , adresa, částkou 2 800 Kč, elektřinu v , adresa, Kč, internet 299 Kč, mobilní telefon 250 Kč a pojistky včetně pojištění žalobkyně 2 287 Kč. Z uvedeného plyne, že jeho měsíční výdaje přesahují jeho měsíční příjmy o 5 586 Kč. Po předpokládaném prodeji bytu v Táboře, který má být realizován v nejbližší době, předpokládá, že peníze využije na splacení jedné hypotéky, odpadnou mu výdaje s bytem v , Anonymizováno, a mělo by mu ještě 4 203 Kč zbývat. Jeho zdravotní stav je v současné době dobrý, nemá s ním žádné zvýšené výdaje. Potvrdil, že žalobkyni nad rámec výživného, které řádně platí, pravidelně nepřispívá, neboť má za to, že by si měla žalobkyně více přivydělávat lépe placenými brigádami, konkrétně měl výhrady k tomu, že v loňském roce žalobkyně v létě pracovala na prodeji zmrzliny, ačkoliv měla možnost jít na lépe placenou brigádu v restauraci. Žalobkyně k tomu uvedla, že na brigády chodí, loni v létě byla na prodeji zmrzliny a letos již má sjednanou práci průvodkyně v grafitovém dole v , Anonymizováno, .

8. Soud posoudil vztahy účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Podle § 910 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Pro určení rozsahu výživného jsou podle § 913 odstavec 1 o. z. rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je dle § 913 odstavec 2 o. z. třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Je rovněž třeba přihlédnout k tomu, zda povinný o oprávněného pečuje a k míře, v jaké tak činí. Výživné lze podle § 922 odstavec 1 o. z. přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti lze výživné přiznat i za dobu nejdéle do tří let zpětně od tohoto dne. Podle § 909 o. z. změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně studuje na vysoké škole, je zřejmé, že dosud nenabyla schopnosti sama se živit ve smyslu ust. § 911 o. z., přičemž změn odůvodňujících zvýšení výživného pro žalobkyni je zde hned několik. Od doby posledního soudního rozhodnutí soudu o výživném uplynuly již více než tři roky a ze studentky 2. ročníku běžné střední školy (odpovídající 4. ročníku šestiletého gymnázia) se stala od 13. 7. 2023 studentka vysoké školy v Českých Budějovicích. Vzhledem k tomu, že se škola nachází v jiném městě, než žalobkyně bydlela s matkou, výrazně se v souvislosti s tím zvýšily její náklady týkající se bydlení, jídla, jízdného apod. Musí hradit bydlení v Českých Budějovicích částkou cca 8 000 Kč měsíčně, dopravu z místa bydliště do Českých Budějovic a zpět, dopravu po Českých Budějovicích a samozřejmě vzrostly i náklady na jídlo, neboť přes týden, kdy je ve škole, se musí stravovat samostatně, nikoliv společně s matkou, s níž žila ve společné domácnosti. Pravidelné náklady žalobkyně činí v součtu cca 15 000 Kč měsíčně bez započtení nákladů na oblečení, obutí, učebnice, kulturu a nepravidelných výdajů na studijní pomůcky a další vzdělávání (notebook, autoškola, scio testy apod.). Ze shora uvedeného je zřejmé, že veškeré náklady přesahující částku 6 000 Kč měsíčně hradí žalobkyni matka, která oproti žalovanému žije sama a nese tedy sama i veškeré náklady spojené s chodem své domácnosti, v níž žalobkyně tráví víkendy. Na straně žalovaného oproti tomu nedošlo ke změně ohledně četnosti vyživovacích povinností, nemá jiné děti a jeho manželka ( dříve partnerka) je zaměstnána na částečný úvazek stále se stejným příjmem jako v roce 2021. Došlo přitom u něj k mírnému zvýšení příjmu z částky 43 076 Kč na částku 44 135 Kč měsíčně, který tak tvoří základ pro výpočet výživného. Přiznáním k dani z příjmu za 2023 prokázal, že z podnikání neměl žádné další příjmy. Při zohlednění odůvodněných potřeb žalobkyně odpovídajících jejímu věku a skutečnosti, že studuje vysokou školu mimo místo svého trvalého bydliště, a dále pak i schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného považuje soud za přiměřené výživné částku 9 000 Kč měsíčně, přičemž výživné bylo zvýšeno počínaje od 11. 7. 2023, kdy se žalobkyně stala studentkou vysoké školy a již v uvedeném období musela vynakládat zvýšené výdaje v souvislosti se zajištěním bydlení v Českých Budějovicích. Soud přihlédl i k tomu, že oproti stavu v době rozhodování v roce 2021 žalovaný v současné době žalobkyni nad rámec výživného pravidelně nijak nepřispívá. Pokud sám tvrdil podstatné zvýšení svých výdajů, lze konstatovat, že nemá žádnou další vyživovací povinnost nežli k žalobkyni. Žije s manželkou, která pracuje a jejíž průměrný měsíční příjem je obdobný jako v roce 2021. Nedošlo zde tedy k žádnému výraznému snížení příjmů rodiny. Pokud pak se rozhodl oproti lednu 2021, kdy žil ve zděděném bytě v , Anonymizováno, na adrese , adresa, ( kde jsou aktuální výdaje na bydlení dle rozpisu žalovaného na č.l. 58 spisu cca 7 000 Kč), zvýšit své měsíční výdaje v souvislosti s výstavbou novostavby domu v , adresa, o dalších 33 638 Kč měsíčně, nutno konstatovat, že šlo o jeho dobrovolnou volbu, která nemůže jít k tíži žalobkyně a jejích potřeb, když žalovaný měl v roce 2021 bydlení ve vlastním bytě zajištěno a nebyl tedy k výstavbě rodinného domu nucen potřebou zajištění svého bydlení. Navíc, jak sám uvedl, má vyjma novostavby rodinného domu v , adresa, ještě další dvě nemovitosti, které mu aktuálně neslouží k bydlení, a to shora uvedený byt v , Anonymizováno, a dům se zahradou v , adresa, , a i prodejem bytu v , Anonymizováno, , který nyní realizuje, získá další finanční prostředky za současného snížení pravidelných měsíčních výdajů spojených s platbami , Anonymizováno, , adresa, , elektřiny a plyn za byt v , Anonymizováno, . Jeho životní úroveň se pak ve svém souhrnu nejeví jako špatná, když ačkoli sám uvádí, že mu v pravidelných měsíčních výdajích schází více než 5 000 Kč, je schopen si financovat četné výlety a kulturní akce i v zahraničí, když s ohledem na výši příjmu jeho manželky (13 000 Kč měsíčně) není příliš pravděpodobné, že by veškerý chod jejich domácnosti v , adresa, , jídlo, ošacení, obuv, výlety a dorovnání více než 5 000 Kč, které žalovanému měsíčně chybí, hradila jeho manželka. Žalobkyni pak nelze vytýkat, že se nesnaží si přivydělat, když o letních prázdninách chodí na pravidelné brigády a primárně se během školního roku musí věnovat studiu.

10. S ohledem na zpětné zvýšení výživného s přihlédnutím k tomu, že shodným tvrzením účastníků má soud za prokázané, že žalovaný hradil žalobkyni řádně částku 6 000 Kč měsíčně určenou původním soudním rozhodnutím, vznikl na výživném za dobu od 11. 7. 2023 do 24. 5. 2024 nedoplatek ve výši 31 935,50 Kč, který bylo žalovanému umožněno uhradit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným s tím, že nebude-li jej pravidelně splácet, stane se celý nedoplatek splatným najednou.

11. V části, jíž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného za dobu od 11. 7. 2023 o dalších 1 000 Kč měsíčně, byla žaloba zamítnuta, přičemž tímto rozsudkem se ve výroku o výživném mění rozsudek Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne , Anonymizováno, .

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že zčásti úspěšné žalobkyni přiznal soud vůči žalovanému právo na 50 % náhrady nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného o 4 000 Kč měsíčně, přičemž jí bylo vyhověno co do části 3 000 Kč měsíčně, tedy do 75 %, v části 25 % byl úspěšný žalovaný, čistý úspěch žalobkyně proto činí 50 %. V souladu s rozhodnutím KS Č. Budějovice - pobočka v Táboře č.j. 15 Co 82/2018-62 ze dne 9.2.2018 soud při určení tarifní hodnoty vycházel ze závěru, že není důvod, aby tarifní hodnota v řízení o výživném pro zletilé dítě byla nadstandardně vysoká oproti výživnému pro nezletilé dítě, když daný spor není skutkově ani právně složitější. Náklady řízení tak tvoří odměna za zastupování advokátem za 4 úkony po 1 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, 1x účast u jednání), tj. 4 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, jízdné osobním automobilem z , adresa, a zpět, to je celkem 90 km při průměrné spotřebě nafty ve výši 6 l /100 km v ceně 38,70 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 5,60 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., tedy jízdné ve výši 713 Kč a náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, tedy celkem 6 313 Kč, z čehož 50 % činí 3 156,50 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.