2 C 425/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 54 983,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 7.11.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 52 533,76 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 397,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 912,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 176,50 Kč od 12. 7. 2023 do 6.11.2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 726,50 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 252,84 Kč od 12.7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 280,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 351,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 909,27 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 876,75 Kč od 12.7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč. Podle této smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 35 000 Kč spolu s úrokem ve výši 3 370 Kč, částku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 17 150 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a úhrady za umožnění splátek v místě bydliště v hotovosti ve výši 6 300 Kč, tj. celkem částku 65 072 Kč, do 23.6. 2022 ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč a dále s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Podle této smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 15 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, částku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhrady za umožnění splátek v místě bydliště v hotovosti ve výši 2 700 Kč, tj. celkem částku 27 888 Kč, do 17.4. 2022 ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však částku řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru a úroky z úvěru.

2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , má soudu za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 3 370 Kč, částku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 17 150 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a úhrady za umožnění splátek v místě bydliště v hotovosti ve výši 6 300 Kč, tj. celkem částku 65 072 Kč, do 23.6. 2022 ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 15 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) 272,44 % ročně. Žalovaná úvěr řádně a včas nevrátila, neboť z výpisu plateb má soud za prokázané, že zaplatil toliko částku 32 550 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 15.8.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně v něm oznámila toto postoupení pohledávky žalované a současně žalovanou vyzvala k zaplacení částky 58 804,88 Kč. Žalobkyně dále zaslala dne 2. 11. 2023 žalované předžalobní výzvu. Celkový dluh žalované z této smlouvy se skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 18 252,84 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 923,66 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 571,30 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 625,55 Kč, úhrady za umožnění splácet úvěr v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 148,65 Kč, smluvní pokuty 16 915,13 Kč, kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny do 11.7.2023 ve výši 2 912,85 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny do 11.7.2023 ve výši 2 397,20 Kč, z úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 252,84 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 176,50 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

4. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , má soudu za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 444 Kč, částku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhrady za umožnění splátek v místě bydliště v hotovosti ve výši 2 700 Kč, tj. celkem částku 27 888 Kč, do 17.4. 2022 ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 15 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) 272,44 % ročně. Z výpisu plateb má soud za prokázané, že na tento úvěr zaplatila žalovaná 24 650 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 15.8.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně v něm oznámila toto postoupení pohledávky žalované a současně žalovanou vyzvala k zaplacení částky 10 713,79 Kč. Žalobkyně dále zaslala dne 2. 11. 2023 žalované předžalobní výzvu. Celkový dluh žalované z této smlouvy se skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 1 876,75 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 32,52 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 853,39 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 161,85 Kč, úhrady za umožnění splácet úvěr v hotovosti v místě bydliště ve výši 313,49 Kč, smluvní pokuty 2 308,63 Kč, kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny do 11.7.2023 ve výši 351,89 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny do 11.7.2023 ve výši 280,42 Kč, z úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 876,75 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 909,27 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měla dle předložené smlouvy o úvěru ze dne 23.4.2021 žalovaná vrátit namísto poskytnuté částky 35 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 65 072 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 272,44 %, ačkoli samotný úrok byl sjedná ve výši 15 % ročně. Podle předložené smlouvy o úvěru ze dne , datum, měla žalovaná vrátit namísto poskytnuté částky 15 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 27 888 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 272,44 %, ačkoli samotný úrok byl sjedná ve výši 15 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“7. V dané věci byla žalovaná dle smluvních ujednání povinna v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně u prvé úvěrové smlouvy kromě částky 3 370 Kč formálně jedině označené jako úrok, ještě celou řadu různých výše uvedených poplatků, které se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutým úvěrem, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalovaného se konstituuje jako zaplacení jediné „celkové dlužné částky splatné dlužníkem“ ve výši 65 072 Kč v pravidelných splátkách po 4 648 Kč měsíčně; právě proto roční procentní sazba nákladů činila dle uzavřené smlouvy 272,44 %. U druhé úvěrové smlouvy kromě částky 1 444 Kč formálně jedině označené jako úrok, ještě celou řadu různých výše uvedených poplatků, které se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutým úvěrem, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalovaného se konstituuje jako zaplacení jediné „celkové dlužné částky splatné dlužníkem“ ve výši 27 888 Kč v pravidelných splátkách po 1 992 Kč měsíčně; právě proto i zde roční procentní sazba nákladů činila dle uzavřené smlouvy 272,44 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvil poplatek již jen „za poskytnutí úvěru“ ve výši 8 571,30 Kč a 7 350 Kč, který činí v prvém případě téměř 25 % z výše jistiny a v druhém případě téměř 50 % jistiny , ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsaný poplatek soud považuje za poplatek, který ve skutečnosti má vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Stejně tak je tomu i s dalším poplatkem za „komfortní a flexibilní splácení“; kdy v prvém případě šlo o částku 6 300 Kč a v druhém případě o částku 2 700 Kč, tj o 18 % jistiny. Není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

8. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši částek, které měl dlužník splatit spolu s úvěrem, jsou ve smlouvách tučně vytištěna s uvedením poplatek s vyplněním částky 30 072 Kč a 12 888 Kč jako základní ujednání daného spotřebitelském úvěru. Jednotlivá ustanovení daných smluv o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (poplatků za poskytnutí úvěru) by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčil. Jak již bylo výše uvedeno, administrativa tohoto typu smluv o bagatelních úvěrech navíc není složitá, spočívá ve vyplnění několika údajů do předtištěné formulářové smlouvy, tedy časová náročnost na její vyplnění je v řádu minut a nevede tedy k vyplňovaným vysokým nákladům. Ustanovení daných smluv ve svém souhrnu zakládají proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost obou smluv.

9. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované u prvé smlouvy částku úvěru 35 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně toliko částku 32 550 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaná vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 2 450 Kč (35 000 – 32 550), která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalovaného začalo plynout od doručení výzvy k plnění, přičemž žalobkyně prokazatelně doručila tuto výzvu žalované s přihlédnutím k domněnce doručení ve smyslu § 573 o.z. a předloženému podacímu lístku k předžalobní výzvě ze dne 2.11.2023 ( k ostatním dopisům připojen nebyl) dne 5.11.2023. Žalovaná tedy mohla dluh uhradit 6.11.2023 a od 7. 11. 2023 byla proto žalovaná v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení tato nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny a poplatků, jakož i úroků z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Soud rovněž zamítl celý požadovaný nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , neboť zde žalobkyně žalované vyplatila pouze 15 000 Kč a žalovaná žalobkyni vrátila 24 650 Kč, tj. dokonce o 9 650 Kč více než na co měla žalobkyně nárok. Vzhledem k tomu, že žalovaná zatím neučinila úkon, kterým by provedla vůči nároku žalobkyně přiznaným výrokem I. započtení svého nároku, nemohl soud o své vlastní vůli takové započtení provést. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požalovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 6 11.2023, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému, a dále pak z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.