2 C 45/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované obě zastoupeny advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí části pozemku [parcelní číslo] vyznačené na geometrickém plánu [číslo] vyhotoveném Geodetickou kanceláří [příjmení] jako pozemek [číslo] o výměře 387 m2 – zahrada, vedeného dosud Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor na [list vlastnictví] pro [územní celek] a kat. území [část obce], přičemž uvedený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 24 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 16 335 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení toho, že je výlučnou vlastnicí části pozemku parc. [číslo] o velikosti 387 m2 vymezeného zaměřením užívané části PKN [číslo] ze [datum], přičemž pozemek parc. [číslo] je zapsán na [list vlastnictví] pro [územní celek], katastrální území [část obce]. Žalobkyně uvedla, že byla mimo jiné vlastnicí pozemku parc. [číslo] o výměře 2320 m2 v obci [obec], katastrální území [část obce] zapsaném na [list vlastnictví]. Pozemek darovala s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] svému synovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalované jsou evidovány v katastru nemovitostí jako vlastnice pozemku parc. [číslo] o výměře 2 209 m2 zapsaného na [list vlastnictví] v obci [obec], katastrální území [část obce]. Část pozemku o velikosti 386,69 m2 (dále jen„ předmětný pozemek“) užívala žalobkyně i její právní předchůdci a do dne sepisu žaloby ho užívá i její syn [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž užívaná část pozemku byla zaměřena [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pozemky nyní označené jako pozemek [číslo] a [číslo] spolu s dalšími nemovitostmi vlastnil od roku 1942 pan [jméno] [příjmení], který je nabyl do svého vlastnictví na základě odevzdací listiny č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], když nemovitosti jsou v odevzdací listině popsány jako usedlost [adresa] ve [část obce] a připsané k ní pozemky tamtéž. V 50. letech přešel postupní smlouvou ze dne [datum] na sestru pana [jméno] [příjmení] paní [jméno] [příjmení] mimo jiné pozemek parc. [číslo] který je dnes v katastru veden jako dvě samostatné parcely, a to jako pozemek [číslo] [číslo]. Žalobkyně získala spolu se svým manželem [jméno] [příjmení] pozemek [číslo] spolu s dalšími nemovitostmi do svého vlastnictví v roce 1975 na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s panem [jméno] [příjmení] formou notářského zápisu [spisová značka], přičemž smlouva byla registrována státním notářstvím v [obec] dne [datum]. [příjmení] [jméno] [příjmení] si vymínil v převáděné nemovitosti [adresa] věcné břemeno doživotního a bezplatného užívání její části a dle rozsudku Okresního soudu v Táboře č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], užívaly tuto nemovitost bez právního důvodu spolu s [jméno] [příjmení] rovněž babička žalovaných [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a matka žalovaných [jméno] [celé jméno žalované] Uvedeným rozsudkem byla matce žalovaných uložena povinnost, aby se svými rodinnými příslušníky byt nacházející se v této nemovitosti vyklidila. Z uvedeného vyplývá, že v této době, tedy v polovině 70. let bylo stále hospodařeno na pozemku [číslo] společně a k žádné faktické změně v užívání nedošlo. Žalobkyně s manželem nabyli pozemek parc. [číslo] v domnění, že jeho hranice končí u první hranice stromu tvořících sad, a to z toho důvodu, že sad a další pozemky byly v užívání tehdejšího jednotného zemědělského družstva. Pan [anonymizována dvě slova] předal pozemek parc. [číslo] včetně předmětného pozemku žalobkyni a jejímu manželovi tak, jak tento v té době užíval, tedy k hranici sadu a za celou dobu až do jeho smrti v polovině 90. let se na tomto užívání nic nezměnilo. Žalobkyně a příslušníci její rodiny sekali na předmětném pozemku trávu, sušili zde seno, chovali na něm domácí zvířectvo a užívali předmětný pozemek pro uskladnění dřeva. Teprve v roce 2017, kdy se syn žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] rozhodl oplotit jím užívaný předmětný pozemek, zjistil z katastrálních map, že hranice pozemku [číslo] nekončí, jak se domníval on i jeho právní předchůdci včetně žalobkyně u první řady stromů v sadu, ale jinde. Syn žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] se snažil od té doby vyřešit celou věc smírně, nabídl žalovaným odkoupení pozemku, což jimi nebylo akceptováno, následně podal žalobkynin syn žalobu na určení vlastnictví k předmětnému pozemku, když řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu v Táboře a skončilo pravomocným rozhodnutím ze dne [datum] s tím, že byla žaloba zamítnuta z toho důvodu, že syn žalobkyně není aktivně legitimován ve sporu a žalobu by měla podat žalobkyně, u níž by v případě zjištění dalších předpokladů vydržení mohlo vzniknout vlastnické právo k předmětnému pozemku. Před podáním této žaloby se syn žalobkyně ještě jednou pokusil se žalovanými dohodnout smírně, tyto však smírné řešení odmítly a následně zjistil, že činí kroky k převodu uvedeného pozemku [číslo] na třetí osobu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně užívala spolu se svými rodinnými příslušníky uvedenou část pozemku nepřetržitě v dobré víře již od roku 1975, kdy se ujala se svým manželem držby sporného pozemku po svých právních předchůdcích a užívala jej nadále v hranicích vymezených první řadou stromů, přičemž všichni tehdejší zapsaní vlastníci pozemku parc. [číslo] takové užívání tolerovali a nijak mu nebránili de facto až do roku 2017, kdy si zde chtěl syn žalobkyně pozemek oplotit a požádal o převod části pozemku, naplnila žalobkyně podmínky oprávněné držby a daleko přesáhla zákonem požadovanou dobu 10 let. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. je u žalobkyně dán, neboť nynější stav zápisu v katastru nemovitostí je negativním zásahem do právní sféry žalobkyně.

2. Žalované k věci uvedly, že nárok žalobkyně neuznávají ani z části. Nerozporují sice, že je vlastnicí pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], [územní celek], resp. jí byla do [datum], a od uvedeného data je vlastníkem tohoto pozemku její syn [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalované dále potvrdily, že jsou v katastru nemovitostí evidovány jako rovnodílné podílové spoluvlastnice pozemku parc. [číslo] který darovaly panu [jméno] [příjmení], přičemž řízení o vkladu vlastnického práva ve prospěch [jméno] [příjmení] bylo zahájeno [datum] a dne [datum] bylo přerušeno. Žalované nerozporují, že žalobkyně nabyla pozemek parc. [číslo] do vlastnictví se svým manželem [jméno] [příjmení] v roce 1975 na základě kupní smlouvy uzavřené s prodávajícím panem [jméno] [příjmení], nicméně nemohla být v dobré víře, že spolu s pozemkem parc. [číslo] nabývá do vlastnictví i předmětný pozemek, neboť průběh hranice mezi pozemky parc. [číslo] byl přesně geodeticky vytýčen a v terénu viditelně vyznačen 4 kusy trubek. Podle tohoto vytýčení bylo vystavěno oplocení, které bylo nahrazeno živým plotem a žalobkyně si tedy musela po celou dobu být vědoma, kde pozemek parc. [číslo] končí. Není rovněž pravdou, že by žalobkyně či její rodinní příslušníci předmětný pozemek sekali, kromě ojedinělých případů, kdy jim to bylo vytčeno. Jinak celý pozemek parc. [číslo] včetně předmětného pozemku sekala babička žalovaných [jméno] [příjmení] za pomoci členů její rodiny, zejména otce žalovaných [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevykonává držbu vlastnického práva k předmětnému pozemku, natož zákonem požadovanou dobu minimálně 10 let, a i kdyby jí vykonávala, nejednalo by se o držbu řádnou, neboť by se nezakládala na platném právním důvodu, nemohla nabýt k předmětnému pozemku vlastnického práva.

3. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení toho, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V tomto konkrétním případě je z vylíčení stávající situace žalobkyní i žalovaným zřejmé, že existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva k části pozemku parc. [číslo] je dána, neboť žalobkyně tvrdí, že uvedenou část pozemku spolu se svými rodinnými příslušníky užívá již od roku 1975, respektive od nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] žalované tvrdí opak, přičemž již darovací smlouvou pozemek [číslo] darovaly panu [jméno] [příjmení] a byly zahájeny kroky vedoucí ke vkladu vlastnického práva [jméno] [příjmení] k pozemku parc. [číslo] v katastru nemovitostí, z čehož je zřejmé, že se žalobkyni, respektive jejímu právnímu nástupci a žalovaným nepodařilo dosáhnout smírného řešení sporu a spor účastníků o vlastnické právo k této části pozemku může jednoznačně vyřešit pouze soud a případně tak vést faktický stav a zápis v katastru nemovitostí do souladu.

4. Podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) lze vydržet vlastnické právo k nemovitostem za předpokladu, že poctivý držitel drží vlastnické právo po určenou dobu (§ 1089 odst. 1 o. z.) a tato doba pro věci nemovité činí 10 let (§ 1091 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, že držela předmětný pozemek od nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] od roku 1975 až do převodu pozemku na svého syna v září 2009, bylo nutno zohlednit i předchozí právní úpravu vydržení, kdy podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč.zák.“) se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li je nepřetržitě v držbě ve vztahu k nemovitosti po dobu 10 let. Podle odst. 3 citovaného ustanovení se pro počátek a trvání doby podle odst. 1 použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. Podle § 121 odst. 1 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 872 odst. 6 obč. zák, jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možno nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou měla věc nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona. S ohledem na právní úpravu zákona č. 40/1964 Sb. bylo možno vydržet vlastnické právo nejdříve k [datum], byť doba poctivé držby mohla běžet již před tím.

5. Z odevzdací listiny č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s obsahem postupní smlouvy ze dne [datum] a dále obsahem kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že usedlost [adresa] ve [část obce] a připsané k ní pozemky tamtéž, nabyl po zemřelém [jméno] [příjmení] jeho syn [jméno] [příjmení], bytem [adresa], [jméno] [příjmení], vzdala všech práv z pozůstalostního práva jí vyplývajících. Postupní smlouvou ze [datum] postoupil [jméno] [příjmení] své vlastní sestře [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], část pozemkových parcel získaných na základě odevzdací listiny Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], a to konkrétně pozemkové parcely [číslo] role, [číslo] role, [číslo] role, [číslo] louka a [číslo] role se vším právem a příslušenstvím zejména pokud jde o pozemkovou parcelu [číslo] role, která již tehdy měla být vlastní zahradou s oplocením i s osázenými stromy. Z kupní smlouvy sepsané notářským zápisem [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že žalobkyně spolu s manželem [jméno] [příjmení] zakoupila od [jméno] [příjmení] nemovitosti, a to dům [adresa], stavební parcelu [číslo] o výměře 1458 m2, zahradu [číslo] o výměře 349 m2 a [číslo] o výměře 2330 m2 Touto kupní smlouvou bylo zřízeno [jméno] [příjmení] v převáděné nemovitosti právo doživotního a bezplatného užívání vztahujícího se na výhradní užívání jedné místnosti, a to kuchyně v přízemí domu s používáním veškerého příslušenství ve stejném rozsahu, jak nemovitosti užíval běžně doposud. Nemovitosti, které žalobkyně spolu se svým manželem nabyla kupní smlouvou z [datum] pak následně žalobkyně převedla na svého syna [jméno] [příjmení], [datum narození], darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene vložené do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Z výpisu z katastru nemovitostí pak plyne, že pozemek parc. [číslo] zahrada o výměře 2209 m2 mají v současné době v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalované a pozemek parc. [číslo] zahrada o výměře 2320 m2 má v současné době ve výlučném vlastnictví syn žalobkyně [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky nebyl spor o tom, že původní pozemek parc. [číslo] role uvedený v postupní smlouvě ze dne [datum] byl následně rozdělen a přečíslován s tím, že jeho část v současné době tvoří pozemek parc. [číslo] v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalovaných. Žalobkyně vypověděla, že nemovitosti s manželem fakticky převzali od původního vlastníka pana [příjmení] na jaře 1976 s tím, že je užívali v rozsahu, v jakém je užíval pan [příjmení], který tam s nimi po určitou dobu bydlel, než odešel do domova důchodců. Pozemek za stodolou (zde spornou část pozemku) sekal nejprve kosou manžel žalobkyně, později sekačkou, přičemž tento pozemek sekli až k sadu a už více než 18 let na tomto pozemku chovají husy. Takhle pozemek užívali celou dobu, co to mají, tedy téměř 50 let a nikdy jim nikdo nevytýkal, že by tam neměli sekat. Co se týče žalovaných, tak ty od doby, kdy se v roce 1976 z domu [adresa] odstěhovaly, žalobkyně nikdy neviděla až do doby, kdy nastal spor o pozemek. Jejich matku paní [příjmení] od té doby neviděla nikdy. V době, kdy tu nemovitost s pozemky koupili, takto začali užívat v rozsahu, jak jim to ukázal pan [příjmení], který tam s nimi zůstal. [jméno] si rozsah pozemků nikde neověřovali. Dále uvedla, že tam nebyly žádné kovové tyče, kterými by byla vyměřena hranice mezi pozemky [číslo] protože kdyby tam byly, tak by tam nemohli sekat, resp. by se při sekání za ně kosa chytla a nic takového tam ani neviděli. Co se týče nějakého plánku, kde by měla být hranice mezi pozemky zakreslena, tak nic takového jim žalované, ani nikdo jiný neukazoval. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] plyne, že po celý život žije ve [část obce] a někdy v období let 1985 až 1995 či 1997 na základě domluvy s otcem žalovaných, panem [příjmení], sekal sad mezi stromy, přičemž tu domluvu s panem [příjmení] vedl jeho otec. Pozemek mezi stodolou a sadem, co on pamatuje, vždycky sekli a měli na starosti [příjmení] až k tomu sadu. Vídal je tam séct trávu, bavil se s nimi. Dále uvedl, že poté, co tam on s otcem přestali sekat, tak tam sekli trávu žalované, ale jenom v tom sadu. Co je ta loučka mezi sadem a stodolou, tak tam je nikdy séct neviděl. Uvedl, že si tam žádných železných tyčí, které by měly v terénu vytvářet hranici dvou pozemků nikdy nevšiml. Na fotografii z roku 2006 ukázal, že sekali trávu tam co je sad, tedy na pozemku parc. [číslo] maximálně půl metru vlevo od stromů. Z výpovědí svědků učiněných ve věci sp. zn. [spisová značka], a to svědka [jméno] [příjmení], nar. [rok], vyplývá, že také on žije ve [část obce] celý život, je vzdáleným příbuzný obou stran sporu, kdy jeho otec a pan [příjmení], který nemovitost prodal žalobkyni, byli bratranci. Potvrdil, že [příjmení] užívali od okamžiku, kdy pozemky koupili, pozemky včetně kusu zahrady, jak je užívají dosud, přičemž v ortofotomapě ukázal, že užívali pozemky až ke stromům, kde začíná sad. Nejprve tam sušili seno pro králíky, potom tam měli husy. Kdysi v minulosti sad sekl i on, bral si tam pro zvířata ovoce. Bylo to proto, že to nikdo jiný nedělal a zůstávalo to tam. Je pravdou, že v posledním období v sadu sekli [příjmení]. Pravidelně v sadu [příjmení] sklízejí až poslední 3-4 roky, tj. zhruba od roku 2016 nebo 2017. Nezaznamenal, že by někdy [příjmení] upozorňovali [příjmení], že užívají něco, co jim nepatří. Nic takového mu není známo. Svědek [jméno] [příjmení], nar. [rok], rovněž pocházející ze [část obce], potvrdil, že část pozemku za stodolou užívali [příjmení] a [příjmení] užívali až sad. Blíže se o to ale nikdy nezajímal. Pan [anonymizováno], který převedl nemovitost [anonymizováno], byl bratranec jeho otce. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], nar. [rok], vyplývá, že žije ve [část obce] celý život, vyjma období let 1987 2000, kdy žil ve [obec]. Uvedl, že spornou parcelu, která je nyní v ohradníku, sekli [příjmení]. Ta mezi stromy bývala zarostlá a za tím to pak dál seklo družstvo. Ten pozemek, kde je sad, býval zarostlý. [obec] se až v posledních letech, zhruba [číslo] let (tj. 2010 [číslo]). Co se týče pozemku za stodolou, kde je dnes ohradník, aby husy neutekly, tak ten je tam asi 5-8 let (tj. 2012 2015). Dříve to tam [příjmení] pouze sekli. Domníval se, že to je [anonymizováno] zahrada. Nikdy netušil, že by to bylo jinak. Myslí si to odjakživa, od té doby, co si to pamatuje, od toho roku 1975 nebo 1976. Nikdy to nezkoumal, vždy vycházel z toho, že to tak je. Svědek [příjmení], nar. [rok] uvedl, že bydlí ve [část obce] také celý život s výjimkou let 1973 [číslo], kdy bydlel ve [obec]. Ví, že celou parcelu užívali [anonymizováno] Pan [anonymizováno] byl svobodný a bydleli tam i [příjmení]. Užívali to jako celek. Když vzniklo družstvo, užívali [anonymizováno] záhumenku a v tu dobu tam byly vysázeny stromy někdy v letech 1957 [číslo]. Na tom tzv. záhumenku družstvo nikdy nehospodařilo, tedy na parcele až za hranici stromů, dál už potom ano. Jak došlo k rozdělení pozemku mezi [anonymizováno] a panem [příjmení], to neví. Mezi stromy sekali pozemek pan [příjmení] s bratrem a pak někam dál za studnu. Pozemek nebyl oplocen. Pokud jde o ohradník, o tom se bavil s panem [příjmení] s tím, že ten ohradník je tam tak poslední dva roky (tj. asi od r. 2018). Předtím tam nikdy nebyl. Je tam proto, aby husy neutíkaly dál na pozemek. O sporech o užívání pozemku nic neví. Dále uvedl, že jednou řekl panu [příjmení], že ten ohradník se blíží čím dál víc ke stromům a pan [příjmení] mu uvedl, že ví, že je na cizím. Je to tak 3-4 roky zpátky (tj. 2017 2016). Ví, že za života pana [příjmení] se sekla část sporné parcely od stromů šikmo, směřovalo to směrem dolů na stodolu a posouvalo se to stále více k těm stromům. Z provedeného důkazu fotografiemi ze spisu [spisová značka] i leteckými snímky z let 1952, 2006, 2012 a 2015 je zřejmé, že na sporné části pozemku je patrný odlišný režim užívání, kdy v části od stodoly k začátku sadu se jedná o travnatý sečený pozemek, v sadu je pak tráva vyšší, zřejmě nepravidelně sečená. Ze záznamu měření změn polního náčrtu z roku 1975, který v kopii předložily žalované, plyne, že dne [datum] mělo dojít k zaměření hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] s tím, že uvedený vytyčovací náčrt měla v srpnu 1975 vyhotovit p. [příjmení] a měl být v terénu vyznačen 4 trubkami tak, jak jsou na mapce zakresleny. K uvedenému náčrtu sdělila žalobkyně, že jej nikdy neviděla a žalovaná [celé jméno žalované] do protokolu dne [datum] ve věci vedené Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. [spisová značka] potvrdila, že toto vyměření nikdy [anonymizováno] neukazovaly, neboť se s nimi nebaví a mají odjakživa špatné vztahy. Skutečnost, že v období let 2005 [číslo] užívali předmětný pozemek za stodolou [příjmení], po tu dobu tam mají husy a řadu let i elektrický ohradník, aby husy neutíkaly, potvrdil i svědek [příjmení] [příjmení], s tím, že žije ve [část obce] právě od r. 2005 a žalované na předmětném pozemku nikdy neviděl a nezná je. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žil se [celé jméno žalované] 7 let do r. 2000, přičemž v té době jeli asi 4x sekat trávu na ten pozemek se stromy, kde dělali různé úpravy. Někdy v té době mluvil s paní [celé jméno žalobkyně], když se tam na pozemku mezi stromy a jejich domem objevily nějaké kolíky, s tím, že si tam nemohou to kolíkovat, jak je to napadne. Plot tam mezi těmi parcelami nebyl. Bylo to někdy v období posledních 3 nebo 4 let jejich soužití (tj. 1997 2000). S paní [celé jméno žalobkyně] jindy nemluvil.

6. Ze shora uvedených důkazů vyplývá, že žalobkyně koupila pozemek parc. [číslo] v obci [část obce] v prosinci 1975 s tím, že jej fakticky převzali někdy na jaře 1976 a na základě věcného břemene uvedeného v kupní smlouvě z [datum] s nimi tuto nemovitost užíval do doby svého odchodu do domova důchodců prodávající [jméno] [příjmení]. Dle vyjádření žalobkyně od té doby fakticky užívali i obhospodařovali i tu část pozemku parc. [číslo] za stodolou až k sadu (předmětný pozemek), když tuto pravidelně sekali a zhruba od roku 2002 tam měli husy. Skutečnost, že předmětný pozemek užívali manželé [příjmení] již od doby, kdy převzali do svého užívání nemovitost ve [adresa] s přilehlými pozemky, tj. od jara 1976 nejprve tak, že pozemek udržovali sečením trávy a následně zde i umístili chov husí, potvrzují i výpovědi svědků [jméno] [příjmení] ([rok]), [jméno] [příjmení] ([rok]) i [jméno] [příjmení] ([číslo]), kteří žijí ve [část obce] již od narození a situace v místě je jim dobře známa. Tito svědci jsou osobami na věci nijak nezainteresovanými, přičemž sv. [jméno] [příjmení] je v obdobném příbuzenském vztahu k oběma stranám sporu a žádnému z nich nebylo nic známo o tom, že by žalované či jejich právní předchůdci tento způsob užívání předmětného pozemku žalobkyni a její rodině nějak vytýkali. Jejich výpovědí pak bylo vyvráceno tvrzení žalovaných, že předmětný pozemek udržovala jejich matka spolu s dalšími rodinnými příslušníky, neboť o údržbě ze strany rodiny žalovaných či zajištěné na základě dohody s otcem žalovaných se svědci zmiňovali pouze ve vztahu k části pozemku parc. [číslo] od počátku sadu z pohledu od silnice vpravo. Skutečnost, že předmětný pozemek od stodoly směrem k sadu byl dlouhodobě užíván a udržován jiným způsobem než sad jako takový, tzn. že je zde například na rozdíl od sadu vidět posečená tráva, plyne i z leteckých snímků místa z roku 1952 i z let 2006, 2012 a 2015 (tedy snímků před obdobím, kdy v roce 2017 současný vlastník pozemku parc. [číslo] [jméno] [anonymizováno] zjistil, že hranice pozemků vedou v katastru jinak, než se domnívali). Ačkoli se nejedná o fotografie z období rozhodujícího pro běh vydržecí doby, prokazují odlišné užívání předmětného pozemku, resp. společné užívání části pozemku parc. [číslo] a [číslo] mezi stodolou a sadem shodným způsobem, a to v době před i po běhu vydržecí doby, z čehož lze ve spojení s výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] dovodit, že tomu tak bylo i v rozhodné době, jejíž počátek se datuje jarem 1976, kdy došlo k faktickému převzetí držby nemovitostí ve [část obce] žalobkyní. Stále stejný způsob užívání předmětného pozemku spolu s částí pozemku parc. [číslo] ostatně plyne i z aktuálních fotografií pořízených při místním šetření dne [datum] ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobkyně užívala předmětný pozemek od jara 1976 do roku 2009, kdy pozemek parc. [číslo] darovala synovi [jméno] [příjmení] ([číslo]), stále stejným způsobem v dobré víře, že náleží k jejich pozemku parc. [číslo] když v této části jim byl předán spolu s ostatními pozemky prodávajícím [jméno] [příjmení], který jej spolu s nimi v době po uzavření kupní smlouvy určitou dobu také užíval. S ohledem na dobu, kdy došlo ke koupi nemovitostí žalobkyní a tehdejší stav evidence pozemků i omezený přístup ke katastrálním mapám (na rozdíl od dnešní doby) nebylo nijak nestandardní, že kupující vycházeli ze sdělení prodávajících o rozsahu pozemků, zejména u pozemků, na nichž nedocházelo k žádné výstavbě a kde nebylo jejich zaměření nezbytné a nedošlo-li v období od jara 1976 až do roku 2009 ze strany žalovaných, resp. jejich právních předchůdců k žádné výtce či upozornění, že hranice pozemku dle katastru vede prakticky několik málo metrů za stodolou a nikoli až u sadu, mohla být skutečně v tomto konkrétním případě žalobkyně objektivně přesvědčena, že její pozemek parc. [číslo] vede až k sadu, který tvořil přirozenou hranici i v důsledku rozdílného využití pozemků. Žalované neprokázaly, že by k jakémukoli přetržení dobré víry žalobkyně v důsledku jejich projevu nesouhlasu s užíváním předmětného pozemku či jinak došlo. K otázce přetržení dobré víry žalobkyně ve vztahu k užívání této části pozemku parc. [číslo] žalované předložily jediný důkaz, a to zaměření hranice pozemků z [datum], o němž však sama žalovaná [celé jméno žalované] uvedla, že tuto listinu [anonymizováno], tedy ani žalobkyni, neukazovaly a o její existenci je neinformovaly, neboť spolu z historických důvodů nekomunikovaly. Existenci kovových trubek, o nichž se v tomto zápisu ze srpna 1975 hovoří, žalované rovněž neprokázaly a z žádného provedeného důkazu existence těchto trubek v terénu nevyplývá. Pokud pak svědek [příjmení] (bývalý přítel žalované 1) hovořil o tom, že jednou vytýkali [anonymizováno], že jejich husy běhají na pozemek žalovaných, tak jednak k tomu došlo dle výpovědi svědka [příjmení] až někdy v letech 1996 2000 (tedy po více než 20 letech od počátku užívání předmětného pozemku žalobkyní) a jednak se jednalo o výtku ve vztahu k sadu, tedy části pozemku parc. [číslo] ohledně níž žalobkyně žádné své právo neuplatňuje. Jediný svědek, který se zmínil o tom, že by měl snad pan [příjmení] ml. vědět o tom, že se se svým ohradníkem nachází na cizím pozemku, byl svědek [jméno] [příjmení], který však k upřesňujícímu dotazu sdělil, že mu tuto informaci sdělil pan [příjmení] ml. někdy zhruba kolem roku 2017, což koresponduje s obdobím, kdy sám [anonymizováno] [obec] jako žalobce ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že zjistil faktické poměry v katastru nemovitostí někdy kolem roku 2017 poté, co měl v úmyslu pozemek řádně oplotit. Ze všech těchto skutečností má soud za prokázané, že pokud po dobu od prosince 1975, respektive jara 1976 do roku 2009 nedošlo ze strany žalovaných či jejich právních předchůdců k doloženému zpochybnění užívání této části předmětného pozemku žalobkyní a jejími rodinnými příslušníky (a do roku 2017 ani po roce 2009, když už byl vlastníkem pozemku parc. [číslo] její syn [jméno] [příjmení] ml.) a tato po celou dobu bez jakýchkoli námitek ze strany žalovaných resp. jejich právních předchůdců uvedenou část pozemku užívala vlastnickým způsobem, má soud za to, že je zde dáno nejen žalobkyní tvrzené subjektivní přesvědčení o oprávněnosti držby této části pozemku, ale i z hlediska objektivního zde není dán zjevný důvod pochybovat o oprávněnosti držby této části pozemku ze strany žalobkyně ve smyslu § 130 odst. 1 o. z., respektive § 1089 a následující o. z., když jediná zmínka ve výpovědi svědka [příjmení] o tom, že žalobkyni vytýkali zabíhání husí na pozemek žalovaných je z roku zhruba 1997 2000, což rovněž koresponduje s tím, že dle výpisu z katastru nemovitostí se žalované staly vlastnicemi uvedeného pozemku na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. V tuto dobu však již byla uvedená část pozemku žalobkyní i jejím manželem užívána více než 20 let, respektive zákonem požadovaná doba 10 let uplynula dávno před tím, to je zhruba na jaře roku 1986 s tím, že v souladu s tehdy platnými právními předpisy došlo k vydržení této části pozemku žalobkyní k [datum]. Skutečnost, že by žalobkyni byla známa existence zaměření z [datum] ani že by se skutečně fakticky nalézaly v terénu 4 trubky, které měly vyznačovat hranici tohoto pozemku a že by mělo být žalobkyni známo, že by tyto případné 4 trubky měly být trubkami tvořícími právě vymezení hranice mezi pozemkem [číslo] a [číslo] se žalovaným prokázat nepodařilo. Pokud pak původně žalované uváděly ve svém vyjádření, že v linii těchto trubek měl vést nějaký plot, samy následně při jednání soudu potvrdily, že vedení plotu v linii těchto trubek bylo pouze zamýšleno, ale fakticky k jeho realizaci nikdy nedošlo. S ohledem na délku oprávněné držby, která významně přesáhla ustanovením § 134 odst. 1 obč. zák., respektive § 1091 odst. 2 o. z. vyžadovanou dobu 10 let, pak došlo na straně žalobkyně k vydržení vlastnického práva k části pozemku [parcelní číslo] vedeného dosud Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj – katastrální pracoviště Tábor na [list vlastnictví] pro [územní celek] a katastrální území [část obce], kterou soud pro potřeby soudního rozhodnutí nechal zaměřit a je vyznačena na geometrickém plánu [číslo] z [datum] vyhotoveném Geodetickou kanceláří [příjmení] jako pozemek [číslo] o výměře 387m2 - zahrada s tím, že tento geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 7 úkonů po 2 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 odst. 5, § 9 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaných z [datum], doplnění tvrzení a důkazů z [datum], účast u jednání dne [datum], [datum] a [datum]), tj. 17 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2 100 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, tedy celkem 24 600 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

8. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. byla žalovaným dále uložena povinnost zaplatiti České republice – Okresnímu soudu v Táboře částku 16 335 Kč, kterou stát uhradil za vyhotovení geometrického plánu [číslo] ze dne [datum] nezbytného pro rozhodnutí ve věci.