2 C 55/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované 3. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované 4. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované, žalovaného a žalobkyně 5. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalované, žalovaného a žalobkyně 6. celé jméno žalované, IČO sídlem adresa žalované 7. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného žalovaní 1) – 4) a 6) – 7) zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na určení, že žalobkyně je závětní dědičkou po zůstaviteli

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně celé jméno žalobkyně, narozena datum je dědičkou po zůstaviteli celé jméno žalovaného, narozeném datum, zemřelém datum, na základě závěti zůstavitele ze dne datum, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným 1), 2), 3), 4), 6) a 7) náklady tohoto řízení ve výši 102 940 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných příjmení jméno příjmení.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 5) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady tohoto řízení, které musel hradit stát ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že je závětní dědičkou po zůstaviteli celé jméno žalovaného, narozeném datum a zemřelém datum, a to na základě závěti zůstavitele ze dne datum. Povinnost podat tuto žalobu jí byla uložena usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení, která nastal dne datum. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne datum, byla podána včas a soud se jí dále zabýval. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je kmotřenkou zůstavitele celé jméno žalovaného a dcerou bratrance zůstavitele. Již od dětství se zůstavitelem měla vřelý vztah, o čemž svědčí mimo jiné fakt, že vypravila zůstaviteli pohřeb a že jí zůstavitel zanechal všechen svůj majetek. Svou vůli zanechat veškerý majetek žalobkyni projevoval opakovaně i před svědky, např. před její matkou, panem jméno příjmení, jméno příjmení starším i panem jméno příjmení. Zůstavitel celé jméno žalovaného zemřel datum s tím, že zanechal závěť sepsanou dne datum, kterou jí odkázal veškerý svůj majetek. Závěť byla sepsána na počítači, vlastnoručně podepsána zůstavitelem a projev vůle zemřelého byl potvrzen dvěma svědky. K prokázání podpisu závěti ze strany zůstavitele žalobkyně navrhuje vyslechnout svědky závěti, a to jméno příjmení a jméno příjmení. Po zahájení pozůstalostního řízení byli v řízení kromě žalobkyně účastni i bratranci a sestřenice zemřelého jako dědicové dle zákonné posloupnosti. V předmětném řízení žalovaní sporovali pravost podpisu zůstavitele na závěti a podpis na závěti byl podroben zkoumání znalkyní z oboru školství a kultura, psychologie a grafologie jméno příjmení, která došla k závěru, že podpis není identický s podpisem na srovnávacím materiálu zůstavitele. Z toho důvodu bylo výše uvedeným usnesením soudu žalobkyni umožněno, aby podala předmětnou žalobu. Žalobkyně tvrdí, že závěť byla vyhotovena v souladu se zákonem. Byla podepsána zůstavitelem a toto potvrdili i svědkové podpisu závěti. Oba svědkové splňují požadavky zákonem na ně kladené, jsou svéprávní a znalí českého jazyka, v němž byl projev vůle zůstavitele učiněn. Již z potvrzení svědků o poslední vůli zůstavitele má žalobkyně za prokázané, že je řádnou a jedinou dědičkou zůstavitele na základě závěti ze dne datum. Údajnou nepravost podpisu zůstavitele žalovaní nijak neprokázali, neboť grafologie není specializací, která by mohla zastupovat písmoznalecké zkoumání. Pokud by bylo potřeba podpis zůstavitele zkoumat, předložila k tomu žalobkyně srovnávací materiál s tím, že zdůraznila, že 24. 5. 2020, tedy zhruba rok před úmrtím, si zůstavitel poranil pravou ruku, přičemž muselo následně dojít k amputaci malíčku a sešití svalů a šlach v ostatních prstech ruky. Následovala dlouhá rekonvalescence a rehabilitace a mohlo dojít ke změně podpisu zůstavitele.

2. Žalovaný 5) celé jméno žalovaného (otec žalobkyně) uznal nárok žalobkyně celé jméno žalobkyně s tím, že plně respektuje závěť zesnulého celé jméno žalovaného. Ostatní žalovaní 1) - 4) a 6) – 7) k žalobě uvedli, že nárok uplatněný žalobou neuznávají. Tvrdí, že žalobkyní předložená závěť je neplatná, neboť zůstavitel předloženou závěť nepodepsal. Žalovaní písmo i podpis zůstavitele celé jméno žalovaného dobře znají a podpis na závěti není jeho podpisem. Žalovaní dále uvedli, že zůstavitel neměl k žalobkyni žádný vztah, který by jej vedl k odkázání veškerého majetku žalobkyni. Nijak pravidelně se s ní nestýkal a nikdy se před nimi nijak nezmínil, že by zamýšlel žalobkyni zanechat celý svůj majetek. Žalovaní dále poukazují na to, že žalobkyně se o existenci závěti zmínila až po pohřbu zůstavitele a odmítla závěť žalovaným třeba i jen v kopii ukázat s tím, že ji předloží až notáři. Z uvedených důvodů se žalovaní obrátili na znalkyni z oboru grafologie, jméno příjmení, s žádostí o posouzení pravosti podpisu na předložené závěti, která potvrdila, že se nejedná o podpis zůstavitele, nicméně souhlasí s případným provedením důkazu písmoznaleckým posudkem. Je pravdou, že jako vypravitelka pohřbu je uvedena žalobkyně, ale ve skutečnosti veškeré záležitosti týkající se pohřbu vyřizovala její matka jméno celé jméno žalobkyně, která v posledních měsících před smrtí zůstavitele navštěvovala. I žalovaná 6) však byla se zůstavitelem v pravidelném kontaktu. Po smrti zůstavitele žalovaná 6) nabízela jméno celé jméno žalobkyně pomoc při zařizování pohřbu, ať již finanční nebo organizační, avšak matka žalobkyně jí odmítla s tím, že peněz mají dost a žádnou pomoc nepotřebují. Žalovaní dále zpochybňují svědectví osob, které se na závěť podepsali jako svědci, neboť předložená závěť nebyla podepsána zůstavitelem a nebyla podepsána ani před nimi. Dále žalovaní tvrdí, že p. příjmení příjmení, který vystupuje jako závětní svědek není osobou způsobilou svědčit, neboť je ve vztahu k žalobkyni osobou blízkou a svědek jméno příjmení nebyl schopen potvrdit totožnost zůstavitele, neboť jej neznal. Z toho důvodu navrhli zamítnutí žaloby.

3. Podle § 1534 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Podle § 1539 odst. 1 o. z., se svědci zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Podle § 1539 odst. 2 o. z. svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

4. Podle § 1540 odst. 1 o. z. dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka. Podle odst. 2 téhož ustanovení k platnosti ustanovení závěti učiněného ve prospěch některé z osob uvedených v odst. 1 se vyžaduje, aby je zůstavitel napsal vlastní rukou nebo aby je potvrdili tři svědci.

5. V tomto konkrétním případě bylo zapotřebí posoudit platnost závěti zůstavitele celé jméno žalovaného, narozeného datum a zemřelého datum, kterou měl sepsat dne datum a jíž měl veškerý svůj majetek odkázat žalobkyni. Obsah této závěti zůstavitele byl zjištěn v rámci řízení o pozůstalosti pod sp. zn. spisová značka dne datum rozhodnutí s tím, že je zde kopie závěti s potvrzením notářky o její totožnosti s originálem uloženým ve sbírce prohlášených závětí Okresního soudu v Táboře. Tato závěť je zjevně sepsána na počítači a vytištěna, přičemž obsahem této závěti je sdělení, že níže podepsaný celé jméno žalovaného, narozen datum, rodné číslo, bytem adresa, narozené datum, rodné číslo, bytem obec a číslo, s tím, že prohlašuje, že toto je jeho poslední vůle a dále je zde rukou psaný podpis. Pod tímto projevem je pro prohlášení dvou svědků, že před nimi pan celé jméno žalovaného výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a jeho projevu byli současně přítomni. Jako svědci jsou zde uvedení příjmení příjmení, datum narození a jméno příjmení, datum narození s uvedením rodných čísel obou svědků a jejich adres. adresa. Vzhledem k tomu, že se evidentně jedná o tzv. alografní závěť ve smyslu § 1534 o. z., musí být současně splněny podmínky v tomto ustanovení uvedené, a to jednak, že musí být závěť vlastní rukou podepsána a před dvěma svědky současně přítomnými musí zůstavitel výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Vzhledem k tomu, že se jedná o závažné právní jednání, jsou na osoby svědků kladeny specifické požadavky. Žalovaní v tomto konkrétním případě namítali nedostatek těchto specifických požadavků de facto u obou svědků, a to z různých důvodů. U jméno příjmení namítali, že ve vztahu k žalobkyni celé jméno žalobkyně jej lze považoval za osobu blízkou, a tedy nesplňuje podmínku vyžadovanou ustanovení § 1540 odst. 1 o. z., kdy osoba dědici blízká není způsobilá být svědkem pořízení závěti. Ve vztahu k jméno příjmení dále namítali, že není ve smyslu § 1539 odst. 1 o. z. schopen potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel závěti jsou jedna a táž osoba, neboť zůstavitele vůbec neznal. K těmto otázkám bylo ze strany soudu provedeno dokazování, když při nesplnění těchto zásadních podmínek alografní závěti není zapotřebí již prokazovat nic jiného, neboť nesplnění těchto podmínek samo o sobě způsobuje neplatnost alografní závěti.

6. Svědek příjmení příjmení v červnu 2022 vypověděl, že žalobkyně byla jeho přítelkyní asi před pěti lety (tj. 2017) a u rodičů žalobkyně v té době bydlel. Nechali ho doučit, udělat si výuční list, byli pro něj jako náhradní rodiče. Dále upřesnil, že u rodičů žalobkyně bydlel zhruba 4 - 4,5 roku zpět, pak dokonce že to bylo 5-6 let zpět (tj. 2016 2017), neboť jeho vlastní rodiče spolu nežili, matka byla někde ve obec a s otcem a svým strýcem nevycházel dobře. Poté nějakou dobu bydlel u své matky a poslední 3 roky (tj. od 2019) bydlí v obec s přítelkyní jméno příjmení s níž čeká v listopadu 2022 dceru. Z výpovědi svědkyně příjmení vyplývá, že vztah s jméno příjmení udržuje od 5. 9. 2020, od té doby ji navštěvoval pouze o víkendech a fakticky společně začali bydlet až v březnu 2021. Z výpovědi svědka příjmení jméno jméno i jeho písemného vyjádření na č. l. 69 plyne, že byl insolvenčním správcem v rámci řízení o oddlužení svědka jméno příjmení, přičemž v uvedeném řízení bylo zřejmé, že 22. 7. 2019 byl podán insolvenční návrh s korespondenční adresou dlužníka na adrese adresa adrese za účasti dlužníka a majitelů nemovitosti manželů příjmení konalo přezkumné jednání, kde byl dlužníkem informován, že zde žije trvale, neboť jeho osobní rodinné vztahy jsou zpřetrhány a má špatné vztahy se svým otcem a se svým strýcem. S žalobkyní byl dle svého vyjádření vůči anonymizováno jméno v říjnu 2019 rozejitý, ale věřil v její návrat, stejně tak jako její rodiče, neboť si soužití s ním pochvalovali, byli rádi, že tam je, že se společně starají o hospodářství i zahradu, kdy důvodem tehdejšího rozchodu s žalobkyní bylo to, že mu vyčítala závislost na jeho původní rodině. Na podzim 2019 mu svědek příjmení říkat, že by s žalobkyní rád vztah obnovil. Ještě 27. 12. 2019 na adrese obec a číslo přebíral od matky žalobkyně a svědka jméno příjmení dvě vozidla sepsaná do jeho majetkové podstaty v rámci řízení o oddlužení. Adresu podle občanského průkazu měl jinou, snad tam, kde měl bydlet jeho otec, ale uváděl, že tam nebydlí, protože má s otcem rozpory. Dle vyjádření svědka jméno to na něj působilo tak, že se na adrese adresa adresy nehlásil. Insolvenční řízení končilo někdy v květnu 2021 a tato adresa, jak plyne z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. insolvenční spisová značka ze dne datum, byla jako korespondenční adresa svědka jméno příjmení uvedena ještě v květnu 2021. Svědek příjmení příjmení přitom na přímou otázku, dokdy žil ve obec uvedl v červnu 2022, že je to tak 5–6 let zpátky, což by muselo být zhruba někdy v roce 2016 - 2017 s tím, že předtím tam žil asi 2–3 roky (což by muselo být ještě dříve). Svůj vztah k rodičům žalobkyně popsal jako přátelský s tím, že mu pomohli překonat období, kdy jeho vlastní rodiče utekli a svým způsobem mu suplovali rodiče a v době, kdy u nich žil, si mohl dokončit učiliště. Dále svědek příjmení příjmení uvedl, že pošta mu v podstatě chodí na adresu adresa, že se domnívá, že má s rodinou příjmení dobré vztahy. Navštěvují se a dobře vycházejí. Jezdí tam nepravidelně. Vždycky si nějak zavolají s tím, že současný vztah celé jméno žalobkyně (zde žalobkyně) by v charakterizovala jako kamarádský, sourozenecký, s tím, že spolu mají dobrý vztah. Z uvedených vyjádření svědků je zřejmé, že je zde zjevný nepoměr mezi časovým určením doby rozchodu svědka příjmení s žalobkyní a doby jeho spolubydlení s žalobkyní a jejími rodiči tak, jak jej líčí svědek příjmení, a jak plyne z ostatních důkazů, zejména z výpovědí nezaujatých svědků jméno a svědkyně příjmení, kteří s ohledem na absenci vztahu k žalobkyni a jejím rodičům nemají důvod svou výpověď nijak zkreslovat. Svědek příjmení příjmení se snažil uvedenou dobu líčit jako dobu dávno předcházející okamžiku, kdy měl být svědkem závěti zůstavitele celé jméno žalovaného. Ačkoliv by se z výpovědi svědka jméno příjmení mohlo zdát, že u manželů příjmení bydlel někdy v letech 2016 2017 a se svou přítelkyní jméno příjmení již žije od roku 2019, tak za přesnější považuje soud výpovědi svědka jméno, který uvedl, že ještě v říjnu a prosinci 2019 se svědek příjmení na adrese obec a číslo u manželů příjmení zdržoval zjevně pravidelně. Nejenže si tam nechával doručovat poštu, ale bylo patrné, že pomáhá manželům příjmení i s hospodářstvím a se zahradou. Bylo to i místo, kde přebíral vozidla v rámci řízení o oddlužení od jméno příjmení, a tedy ještě nejméně v období podzimu 2019 měl příjmení příjmení vztah k bydlišti žalobkyně a jejich rodičů více než blízký, přičemž, jak sám uvedl, korespondenci si tam nechává zasílat dosud. Byť svědek jméno potvrdil, že partnerský vztah žalobkyně a svědka příjmení na podzim 2019 již netrval, nepovažoval to tehdy ani svědek příjmení příjmení, ani rodiče žalobkyně, za definitivní, přičemž se svou současnou přítelkyní jméno příjmení se svědek příjmení příjmení začal příležitostně scházet od datum a teprve od března 2021 spolu začali žít ve společné domácnosti v obec. Ačkoliv lze mít za to, že partnerský vztah žalobkyně a jméno příjmení byl ukončen někdy na podzim roku 2019, tedy zhruba rok před podpisem závěti zůstavitele celé jméno žalovaného, tak i po ukončení partnerského vztahu žalobkyně se svědkem jméno příjmení pokračoval jeho přátelský vztah jak s ní, tak s jejími rodiči, kterým je dosud vděčný za to, že suplovali jeho rodinu v rozhodném období puberty a studia na střední škole. Do současné doby se s žalobkyní i jejími rodiči pravidelně stýká a sama současná přítelkyně svědka jméno příjmení popsala vztah svědka jméno příjmení a žalobkyně za téměř sourozenecký, tedy jakoby jej žalobkyně a její rodiče stále svým způsobem považovali za součást své rodiny a svědek příjmení příjmení zase je, zejména s ohledem na to, že vztahy k jeho biologické rodině sám líčil jako nefunkční.

7. Podle § 22 odst. 1 o. z. je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Ačkoliv tedy nebylo prokázáno, že by v době sepisu závěti tj. k datu datum spolu žalobkyně celé jméno žalobkyně se svědkem jméno příjmení trvale žili jako partneři, je zjevné, že vztah svědka jméno příjmení k žalobkyni a jejím rodičům není obyčejným přátelským vztahem, ale vztahem hlubším, kdy svědek příjmení příjmení má důvod být dosud rodičům žalobkyně i žalobkyni zavázán za to, že mu pomáhali v krizovém období jeho života, nechali ho u sebe dlouhodobě bydlet a suplovali de facto jeho vlastní rodiče, kteří mu nezajišťovali v období jeho studia na střední škole řádnou péči a až do současné doby tyto vztahy podobné vztahům rodinným udržují a i současná přítelkyně svědka jméno příjmení hodnotila jeho vztah k žalobkyni jako vztah sourozenecký. Byť tedy není svědek příjmení příjmení příbuzným žalobkyně v řadě přímé, jejím sourozencem ve smyslu právním, ani manželem či osobu sešvagřenou či trvale žijící s žalobkyní lze mít za to, že jeho poměr k žalobkyni a jejím rodičům je poměr obdobný rodinnému poměru a újmu, kterou by případně žalobkyně utrpěla, by důvodně pociťoval jako újmu vlastní ve smyslu § 22 odst. 1 o. z. (obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 955/18 ze dne 9.7.2018). Z toho důvodu nelze považovat svědka jméno příjmení ve smyslu § 1540 odst. 1 o. z. za svědka objektivně způsobilého stvrdit alografní závěť zůstavitele celé jméno žalovaného, z níž měla mít výlučný prospěch právě žalobkyně, když i ze způsobu výpovědi svědka příjmení je zjevné, že se snažil zpočátku líčit jeho vztah k žalobkyni i její rodině za vztah de facto dávno minulý, dlouho předcházející okamžiku sepisu závěti zůstavitele celé jméno žalovaného ve prospěch žalobkyně, avšak je zjevné, že k podpisu závěti došlo v době, kdy od rozchodu žalobkyně a svědka příjmení uplynul ani ne rok, kdy sám ještě před insolvenčním správcem anonymizováno jméno koncem roku 2019 nepovažoval tento rozchod za definitivní a ke společnému bydlení se současnou přítelkyní a tedy utvrzení vztahu přistoupil až v březnu 2021, tedy až poté, co měl být svědkem závěti ve prospěch žalobkyně. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že svědek příjmení příjmení sám při popisu průběhu podpisu alografní závěti ze dne datum zůstavitelem celé jméno žalovaného nijak nezmínil, že při jejím podpisu měly být přítomny jak žalobkyně, tak její matka (jak vypověděl svědek jméno příjmení), ale uvedenou událost líčil jako zcela náhodnou situaci, k níž došlo z iniciativy celé jméno žalovaného v době, kdy se u něj zastavili za účelem dohody o budoucí práci v dílně pro svědka příjmení, ač s ohledem na přítomnost žalobkyně i její matky u události podpisu alografní závěti se uvedené setkání, pokud takto proběhlo, příliš náhodně nejeví.

8. Co se týče svědka jméno příjmení, u toho soud považuje za podstatné zejména zjištění, vyplývající jednoznačně z jeho výpovědi, že zůstavitele celé jméno žalovaného vůbec neznal, nikdy v životě ho předtím neviděl a jeho totožnost si nijak neověřoval, pouze ji dovozoval z toho, že mu příjmení příjmení řekl, že za ním jedou. příjmení ho o předložení občanského průkazu nebo jakéhokoliv jiného dokladu a de facto uvedl, že listinu, kterou měl podepisovat, ani nečetl, protože nemá brýle, nevidí na to, pouze mu ten pán řekl, že je to závěť. Dále detailně popsal, že vypsal své údaje - číslo občanky, datum narození, podpis apod., byť takové údaje na předložené alografní závěti (zejména číslo občanského průkazu) ani nejsou a z předloženého potvrzení stát. instituce plyne, že jméno příjmení se k trvalému pobytu na adrese adresa přihlásil až datum, tj. datum tam ještě evidován nebyl, v občanském průkaze tedy takový údaj mít ani nemohl a nemohl ho z něj tedy opisovat. Tyto další okolnosti zpochybňující průběh podpisu alografní závěti zůstavitele celé jméno žalovaného však nejsou tak podstatné jako to, že zůstavitele celé jméno žalovaného svědek vůbec neznal, nikdy před tímto setkáním jej neviděl a ten, kdo mu měl předložit uvedenou listinu, se mu jako celé jméno žalovaného nijak neprokázal, tedy to de facto mohl být kdokoliv. Svědek příjmení tedy nebyl vůbec reálně schopen ve smyslu § 1539 odst. 1 o.z. potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba (obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1706/2018 ze dne 20.8.2018).

9. Za této situace, kdy má soud za zjištěné, že ani příjmení příjmení z důvodů ustanovení § 1540 odst. 1 o. z., ani jméno příjmení z důvodů ustanovení § 1539 odst. 1 o. z. nejsou způsobilými svědky alografní závěti ve smyslu § 1534 o.s.ř. a tudíž není splněna základní nezbytná podmínka platnosti alografní závěti, tj. výslovné prohlášení zůstavitele před dvěma způsobilými svědky současně přítomnými, že listina obsahuje jeho poslední vůli, nebylo nutné ani provádět znalecký posudek ke zkoumání pravosti podpisu zůstavitele celé jméno žalovaného na alografní závěti ze dne datum, když obě podmínky, tj. vlastnoruční podpis i výslovné prohlášení před dvěma svědky ve smyslu § 1534 o. z. musí být splněny současně. Není-li splněna podmínka svědecké způsobilosti dvou svědků alografní závěti, pak je alografní závěť dne datum ve smyslu § 1534 o. z. neplatná a žaloba, jíž mělo být určeno, že žalobkyně celé jméno žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli celé jméno žalovaného na základě této závěti ze dne datum, musela být zamítnuta.

10. Ze stejných důvodů jako znalecký posudek z oboru písmoznalectví bylo nadbytečné provádět i důkazy výslechem žalobkyně a účastníků řízení, výslechem svědků jméno celé jméno žalobkyně, jméno příjmení, jméno příjmení staršího, jméno příjmení, pana příjmení, jméno příjmení staršího a jméno příjmení mladšího i jméno příjmení.

11. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanými 1) - 4) a 6) -7) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšným žalovaným přiznal vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení za zastupování 6 žalovaných. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování 6 žalovaných advokátem za 6 úkonů po 2 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, nahlédnutí do spisu datum, písemné vyjádření k žalobě, písemné vyjádření k provedeným důkazům, 2x účast u jednání – 28.6.2022 a 28.2.2023), tj. 72 000 Kč, za zastupování 6 žalovaných za 1 úkon po 1 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. f) a 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast u vyhlášení rozhodnutí 2.3.2023), tj. 6 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2 100 Kč, jízdné osobním automobilem z obec do obec a zpět dne 25.3.2022, to je celkem 106 km při průměrné spotřebě Natural 95 ve výši 7,1 l /100 km v ceně 37,10 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 4,70 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb., tedy jízdné ve výši 777,41 Kč, jízdné osobním automobilem z obec do obec a zpět dne 28.6.2022, to je celkem 106 km při průměrné spotřebě Natural 95 ve výši 7,1 l /100 km v ceně 44,50 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 4,70 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb., tedy jízdné ve výši 833,11 Kč a 2x jízdné osobním automobilem z obec do obec a zpět dne 28.2.2023 a 2.3.2023, to je celkem 212 km při průměrné spotřebě Natural 95 ve výši 7,1 l /100 km v ceně 41,20 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 5,20 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb., tedy jízdné ve výši 1 722,54 Kč, tj jízdné celkem 3333,06 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 16 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 600 Kč, DPH z těchto částek (85 033,06 Kč) ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 17 856,94 Kč, a zaplacený soudní poplatek ve výši 50 Kč, tedy celkem 102 940 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

12. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 5) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému 5) žádné náklady řízení nevznikly.

13. Podle § 151 odst. 6 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady tohoto řízení, které musel hradit v souvislosti se svědečným anonymizováno jméno, když v době vyhlášení bylo zřejmé, že vzniknou, nebyla však přesně známa jejich výše. Ta i lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením, přičemž lhůta k plnění bude běžet od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávnění domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.