2 C 71/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady tohoto řízení ve výši 20 872,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím s tím, že v květnu 2016 zapůjčil žalované na stavbu domu částku 150 000 Kč v hotovosti. S žalovanou se měli při předání částky ústně dohodnout, že dlužnou částku mu bude splácet po nastěhování do novostavby domu v , adresa, . Při osobním setkání s žalovanou v únoru 2021 a upomenutí o splácení částky žalovaná přislíbila, že v únoru 2021 začne pracovat a do konce roku 2021 pošle první splátku ve výši 30 000 Kč. Tuto splátku však dosud nezaplatila a nezaplatila ani další roční splátku, kterou jí žalobce umožnil ve výši 30 000 Kč za rok 2022. Celkem tedy dluží žalobci částku 60 000 Kč, o níž ji upomínal doporučeným dopisem z 12. 12. 2021 a dále předžalobní výzvou z 18. 7. 2022. Vzhledem k tomu, že je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žádá žalobce po žalované rovněž zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení z částky 60 000 Kč.

2. Žalovaná k věci uvedla, že není pravdou, že by jí žalobce v minulosti poskytl půjčku ve výši 150 000 Kč. Připouští, že v letech 2013-2016 stavěla společně s manželem dům v , adresa, a v průběhu výstavby domu jim žalobce, který je otcem žalované, na stavbu finančně přispíval tak, že hradil některé faktury za materiál na stavbu nebo platil v hotovosti řemeslníkům, kteří se na stavbě domu podíleli. Zároveň na stavbě domu i sám pracoval. V souvislosti s tímto poskytnutím finančních prostředků na stavbu domu však účastníci nesjednali, že se jedná o půjčku, tedy že by měla žalovaná žalobci jím vynaložené prostředky vrátit. Po celou dobu platil žalobce úhrady za stavbu domu dobrovolně. Nikdy jí nesdělil, že by se mělo jednat o půjčku a žalovaná i její manžel považovali prostředky vynakládané žalobcem na úhradu některých plateb spojených s výstavbou domu za jeho dar vůči nim. Žalovaná a její manžel se v roce 2016 do novostavby domu nastěhovali a ani poté žalobce neuplatňoval žádný nárok na vrácení finančních prostředků vynaložených na práce na domě a nedomáhal se úhrady závazku z údajné půjčky, kterou nyní tvrdí. Následně došlo ke zhoršení vzájemných vztahů mezi žalobcem a jeho rodinou na straně jedné a žalovanou a jejím manželem na straně druhé. Tyto neshody eskalovaly na přelomu let 2020-2021 a vyvrcholily tím, že ji žalobce skutečně v únoru 2021 sdělil, že chce vrátit finanční prostředky, které jim shora uvedeným způsobem poskytl a že se má jednat o částku 150 000 Kč, přičemž mu postačí, když ji bude splácet po splátkách 30 000 Kč ročně. Žalovaná však tento návrh žalobce odmítla, neboť si od něho žádné finanční prostředky nepůjčila a nemá tedy důvod, aby mu je vracela, když k žádnému ujednání o tom, že finanční prostředky budou poskytnuty formou půjčky v době, kdy je žalobce vynakládal, nedošlo a následná změna jeho postoje po zhruba 5-7 letech na tom nemůže nic změnit. Z toho důvodu navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

3. K prokázání svého tvrzení navrhl žalobce výslech svědka , jméno FO, , , jméno FO, , případně výslech účastníků řízení. Písemná smlouva o půjčce nebyla mezi účastníky sepsána, tedy tuto neměl žalobce k dispozici. Výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, a též svědka , jméno FO, se však žalobci nepodařilo prokázat, že by skutečně z jeho strany došlo v květnu 2016 k předání částky 150 000 Kč v hotovosti žalované a že by se tehdy dohodli o tom, že žalovaná mu uvedené prostředky vrátí, až se nastěhuje do domu, respektive bude zaměstnána. Svědci v tomto směru vypovídali rozdílně, přičemž svědek , jméno FO, , který je synem žalobce, i v současné době s ním žije v jednom domě, pojí je stále úzké rodinné vazby a i dle svého vyjádření jsou stále ve shodě, uvedl de facto přesně totéž, co tvrdil žalobce, tedy že bylo předáno v hotovosti 150 000 Kč, že u toho byla přítomna celá rodina, tj. jeho otec, matka, on, jeho manželka (, jméno FO, ) i manžel žalované, a že k tomu mělo dojít v bydlišti rodičů v , adresa, při běžném každodenním setkání v jídelně u rodičů. Dále uvedl, že za obdobných podmínek získal on a jeho bývalá manželka , jméno FO, od žalobce rovněž částku 150 000 Kč s tím, že tuto začali splácet poté, co se nastěhovali, respektive dokončili rekonstrukci domu a uvedenou částku žalobci zcela splatili. V tomto směru se však svědek , jméno FO, ve své výpovědi vyjma s žalobcem neshodl s žádným dalším svědkem. Ani svědkyně , jméno FO, jeho výpověď nepotvrdila, když sice uvedla, že oni se s žalobcem dohodli na vrácení částky 150 000 Kč, které mu formou splátek vrátili a měla za to, že stejné podmínky půjčky a splácení měla i žalovaná, avšak nepotvrdila, že by viděla předání konkrétní částky ve výši 150 000 Kč žalované v místě, čase a způsobem, který popsal svědek , jméno FO, a o němž hovořil žalobce, ani nepotvrdila, že by byla přítomna dohodě žalobce a žalované o vrácení této částky. Spíše potvrdila vyjádření žalované, že žalobce jí a jejímu manželovi pomáhal při výstavbě domu, ať již fyzickou prací nebo právě tím, že nakupoval materiál a platil přímo řemeslníkům, a domnívala se proto, že tato pomoc nakonec mohla představovat částku 150 000 Kč, kterou měla podle jejího názoru žalovaná vrátit stejně tak, jako to bylo dohodnuto mezi žalobcem, jí a jejím bývalým manželem , jméno FO, . Tvrzení žalobce o tom, že došlo v květnu 2016 k předání částky 150 000 Kč v hotovosti žalované, pak žalovaná zcela popřela žalovaná a svědek , Anonymizováno, uvedl, že žádnému takovému předání finančních prostředků přítomen nebyl a má za to, že k němu ani nedošlo, ačkoli svědek , jméno FO, tvrdil, že sv. , Anonymizováno, u předání peněz byl. Svědek , Anonymizováno, přitom potvrdil, že v průběhu výstavby jejich rodinného domu jim žalobce pomáhal průběžným hrazením materiálu, řemeslníků i svou fyzickou prací, avšak v tu dobu nikdy nebylo hovořeno o tom, že by se mělo jednat pouze o půjčku a on i žalovaná považovali tuto částku za dar. Nejednali tehdy o tom, že by měli peníze žalobci vracet a nebyla stanovena ani lhůta k vrácení těchto částek. Co se týče písemných prohlášení ze strany , jméno FO, , , jméno FO, a žalobce, tak lze konstatovat, že se zde potvrzuje víceméně pouze to, že svědek , jméno FO, a , jméno FO, získali od žalobce půjčku 150 000 Kč a postupně jí spláceli, přičemž stejně jako žalovaná dostali i jiné finanční prostředky a žalobce žádal vrátit pouze tuto částku a dále potvrzovali, že oni uvedenou částku žalobci splatili. Tato čestná prohlášení však sama o sobě nic nedokládají o uzavření smlouvy o zápůjčce částky 150 000 Kč v květnu 2016 mezi žalobcem a žalovanou. V čem se však svědek , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , svědek , Anonymizováno, a v podstatě i žalobce a žalovaná ve svých výpovědích shodli, je to, že zhruba od r. 2020 došlo mezi žalobcem a svědkem , jméno FO, a žalovanou a jejím manželem k vážnému rozkolu osobních vztahů a k vážným neshodám, týkajícím se různého dalšího majetku a následně v roce 2021 začal žalobce požadovat po žalované vrácení právě částky 150 000 Kč s tím, že sám stanovil roční splátky ve výši 30 000 Kč, které však žalovaná neakceptovala.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti, a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 odst. 1, 2 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů. Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce.

5. Základním předpokladem uzavření smlouvy o zápůjčce je skutečnost, že zapůjčitel přenechal vydlužiteli zastupitelnou věc (zde peníze) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Musí být tedy prokázáno bez jakýchkoliv pochybností, že v tvrzeném období, tj. v květnu 2016 došlo k předání částky 150 000 Kč v hotovosti a současně musí být prokázáno, že již v tu dobu došlo mezi žalobcem a žalovanou k dohodě o tom, že tato částka bude žalobci žalovanou vrácena, případně kdy a jakým způsobem. Žalobci se však nepodařilo prokázat své tvrzení o tom, že v květnu 2016 předal žalované částku 150 000 Kč na stavbu domu, ani to, že se při předání částky ústně dohodli, že dlužnou částku mu bude žalovaná splácet po nastěhování do novostavby domu v , adresa, . Tvrzení žalobce de facto podpořil svou výpovědí pouze jeho syn , jméno FO, , který s ním dosud žije ve společné domácnosti a je evidentní, že mají nadstandardní rodinné vztahy a bohužel i zjevně shodný negativní postoj k žalované, což může jeho výpověď ovlivňovat, když tato může být ovlivněna i tím, co mu o tehdejších událostech a jejich vidění ze strany žalobce sdělil sám žalobce. Jeho výpověď je totiž zcela odlišná od výpovědi dalších svědků, a to i svědkyně , jméno FO, , kterou lze považovat za relativně nejobjektivnější, neboť již v současné době nežije s účastníky ve společné domácnosti a na výsledku sporu nemá žádný osobní zájem. Ta však nepotvrdila skutečnost, že by viděla při společné rodinné sešlosti předání částky 150 000 Kč v hotovosti žalované se sdělením, že jde o půjčku, kterou má žalovaná vrátit. Tvrzení svědka , jméno FO, a , jméno FO, , případně žalobce o tom, že , jméno FO, a , jméno FO, půjčil také 150 000 Kč a tito mu uvedenou částku vrátili, ať již vyjádřené formou čestného prohlášení či ústně při výslechu, nemůže být samo o sobě důkazem o tom, že stejná úmluva byla sjednána bez dalšího i mezi žalobcem a žalovanou a nebylo-li prokázáno, že k reálnému předání částky 150 000 Kč došlo, ani že hned v květnu 2016 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda o vrácení takové částky, nelze žalobě vyhovět a žaloba byla z toho důvodu zamítnuta. Dále lze konstatovat, že je zjevné, že žalobce tyto finanční prostředky po žalované začal požadovat zpět až v únoru 2021, na čemž se shodli i svědci a tuto skutečnost potvrdila i žalovaná a soudu se tak jeví, že vrácení finančních prostředků žalobce po žalované začal požadovat spíše až v důsledku vážných rodinných sporů, k nimž došlo v roce 2020, respektive v období krátce předcházejícím únoru 2021, nikoli na základě tvrzené, leč neprokázané, dohody z roku 2016.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalované přiznal vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 4 úkony po 3 500 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu s vyjádřením k žalobě, 2x účast u jednání), za 1 úkon po 1 750 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast u vyhlášení rozsudku), tj. 15 750 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1 500 Kč a DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 3 622,50 Kč, tedy celkem 20 872,50 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.