2 C 84/2019

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované, žalovaného a žalované 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované, žalovaného a žalované 4. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované, žalovaného a žalované všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zřízení práva nezbytné cesty

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal toho, aby soud povolil nezbytnou cestu jako pozemkovou služebnost ve prospěch žalobce, jakožto vlastníka stavby stojící na pozemku st. parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], zakládající právo chůze a jízdy všemi motorovými vozidly přes pozemky ve vlastnictví žalovaných parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, v rozsahu určeném soudem s tím, že žalovaní jsou povinni tuto služebnost strpět a žalobce by byl povinen zaplatit žalovaným úplatu ve výši určené soudem, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit společně a nerozdílně oprávněným žalovaným náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 107 312,48 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se jako vlastník nemovitosti - zemědělská stavba bez č.p./č.e. stojící na pozemku st. parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], č. [list vlastnictví] zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, domáhal žalobou ze dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] zřízení nezbytné cesty, po které by se mohl k této nemovitosti dostávat z veřejné komunikace, a to formou pozemkové služebnosti ve prospěch žalobce zakládající právo chůze a jízdy všemi motorovými vozidly přes pozemky ve vlastnictví žalovaných parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor s tím, že při jednání dne [datum] konkretizoval svou představu o vedení této cesty plánkem na č.l. 162 s tím, že by tato nezbytná cesta měla vést po kraji všech těchto zmíněných pozemků až ke stávajícím vstupním dveřím do zemědělské budovy ve vlastnictví žalobce. Uvedl, že v obdobném rozsahu vedla kdysi cesta k jeho zemědělské stavbě dříve používané jako kravín přes pozemky žalovaných, na nichž se nacházel areál původně využívaný zemědělským družstvem.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili, resp. se zřízením nezbytné cesty přes své pozemky, když mají za to, že nezbytná cesta má být zřízena tak, aby co nejméně obtěžovala vlastníky dotčených pozemků, přičemž žalobce se domáhá zřízení cesty přes oplocený areál rodinných domů žalovaných, které užívají k trvalému bydlení jako uzavřený komplex s tím, že by za mnohem vhodnější považovali, aby se žalobce snažil domoci získat přístupovou cestu k nemovitostí jiným způsobem, např. přes pozemky pana [příjmení], které jsou nejbližší přístupovou cestou ke stavbě a ze strany směrem k veřejné komunikaci se také nachází jeden z původních vjezdů do kravína. Považují za zcela neproporcionální a nezákonné, aby se žalobce domáhal zřízení cesty přes pozemky žalovaných využívaných k rodinnému bydlení, když má možnost získat přístup vedoucí k původnímu vchodu stavby přes zemědělský pozemek. Dále uvedli, že žalobce prováděl na nemovitosti nepovolené stavební úpravy směřující právě ke změně zemědělské stavby na služební byt a součástí těchto nepovolených stavebních úprav jsou právě i nové vstupní dveře, k nimž se žalobce domáhá přístupu s tvrzením, že se jedná o původní vchod do nemovitosti.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec Tábor a kat. úz. [část obce] plyne, že žalobce je vlastníkem stavby bez č.p./č.e. způsob využití zemědělská stavba, stojící na stavebních parcelách St. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] s tím, že z příslušné katastrální mapy ve spojení s informacemi o pozemcích a výpisů z katastru nemovitostí vztahujícím se k těmto pozemkům, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a z vyjádření žalované [celé jméno žalované], svědka [jméno] [příjmení] a svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] plyne, že pozemky pod uvedenou zemědělskou stavbou ani bezprostředně sousedící pozemky nejsou ve vlastnictví žalobce, ale jsou ve vlastnictví Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované]. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [list vlastnictví], [list vlastnictví], [list vlastnictví] a [list vlastnictví] vše pro obec Tábor a [katastrální uzemí], vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor vyplývá, že pozemky, přes něž žádá žalobce zřídit nezbytnou cestu ke své zemědělské stavbě, jsou skutečně ve vlastnictví žalovaných. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kteréžto nabyly právní moci ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře vyplývá, že vůči kupní smlouvě ze dne [datum], na základě níž se stal vlastníkem zemědělské stavby žalobce, brojil vlastník sousedního pozemku [jméno] [jméno] s tím že žádal, aby byl nahrazen projev vůle v tom smyslu, že by se vlastníkem této nemovitosti měl stát on, v důsledku předkupního práva plynoucího ze skutečnosti, že je vlastníkem jednoho z pozemků pod uvedenou stavbou (a de facto i pozemku vedoucího od stavby k veřejné komunikaci), nicméně žalobce s tím nesouhlasil, žaloba [jméno] [jméno] byla zamítnuta a vlastníkem nemovitosti od září 2015 dosud zůstává žalobce. Je tedy aktivně legitimován k podání žaloby, když ze všech shora uvedených skutečností je zřejmé, že žádný z pozemků spojujících nemovitost žalobce s veřejnou komunikací není ve vlastnictví žalobce. Co se týče způsobu užívání žalobcovy stavby, je tato ve výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec Tábor a [katastrální uzemí] vedena jako zemědělská stavba a při místním šetření soud zjistil, že se jedná skutečně o budovu bývalého kravína. Jak vyplývá ze spisu vedeného Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně z rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s fotodokumentací pořízenou v rámci tohoto řízení plyne, že žalobce v uvedené nemovitosti začal s přestavbou za účelem zřízení služebního bytu, přičemž i při místním šetření soudu bylo zjevné a z fotodokumentace pořízené při tomto místním šetření plyne, že jsou zde umístěny v zadní části objektu (nikoli směrem k veřejné komunikaci) nové vstupní dveře a nová vrata do garáže. Vrata do garáže se však nacházejí se za plotem oploceného pozemku žalované [celé jméno žalované]. Z rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (ve spisu č.l. 101-105) vyplývá, že se žalobce snažil dosáhnout legalizace stavby zahájené a realizované bez stavebního povolení žádostí o dodatečné povolení stavby nazvané stavební úpravy vedoucí ke změně v užívání části stavby na služební byt na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Hlinice, nicméně řízení o této žádosti bylo usnesením Městského úřadu v Táboře - stavebního úřadu čj. METAB [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] zastaveno, přičemž odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo Krajským úřadem v českých Budějovicích zamítnuto a napadené usnesení Městského úřadu Tábor potvrzeno, což znamená, že došlo k pravomocnému zastavení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby a tedy uvedené stavební úpravy vedoucí ke změně v užívání části stavby z kravína na služební byt zůstávají nadále tzv. černou stavbou. Ze zprávy Městského úřadu v Táboře - stavební úřad sp. zn. [příjmení] [číslo] pak plyne, že je stále vedeno řízení o odstranění stavby, tedy stavby spočívající ve stavebních úpravách části zemědělské stavby vedoucí ke změně v užívání na pozemcích parc. č. st.p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v [katastrální uzemí], přičemž součástí uvedené stavby jsou i nové vchodové dveře do tzv. služebního bytu, které měl soud možnost vidět při místním šetření [datum] a k nimž má vést požadovaná nezbytná cesta označená v plánku předloženém žalobcem na č.l. 162 spisu. Vzhledem k tomu, že uvedená úprava stavby nebyla povolena žádným řádným stavebním povolením, tedy ani zřízení tohoto nového vchodu, není na místě, aby byl soud vázán zřizovat nezbytnou cestu k uvedenému objektu právě tak, aby směřovala k těmto žalobcem o své vůli vybudovaným dveřím a z toho důvodu ani nelze přisvědčit žalobcem předloženému odbornému vyjádření Ing. arch. [jméno] [příjmení] (č.l. 181 spisu), že jediným možným způsobem zajištění vstupu a vjezdu do východní části stávajícího objektu je zachování stávajícího dispozičního řešení. Soud musí vážit, zda jsou splněny podmínky pro zřízení nezbytné cesty k objektu jako celku, nikoli právě jen k jedněm konkrétním dveřím, navíc vybudovaným žalobcem zcela svévolně. Při místním šetření dne [datum] bylo zjištěno a z tam pořízené fotodokumentace plyne, že původní vjezd do zemědělské stavby žalobce je i na straně směřující k veřejné komunikaci tak, jak je ostatně patrno i z fotografie na č.l. 205 pořízené od veřejné komunikace, kdy při místním šetření soud zjistil, že se jedná o původní resp. jeden z původních vjezdů do zemědělské budovy - kravína, nikoliv o vjezd, který je součástí nepovolených stavebních úprav žalobce. Při místním šetření dne [datum] soud ověřil skutečnosti plynoucí dílčím způsobem i z informacích o pozemcích na č.l. 74-76 spisu a k tomu byla rovněž pořízena fotodokumentace, z níž plyne, že nejkratší cesta k zemědělské stavbě žalobce od veřejné komunikace vede přes pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a jako takové jsou evidovány na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] obec Tábor a dle soudem pořízené fotodokumentace tyto bezprostředně navazují i na veřejnou komunikaci. Ostatně z veřejné komunikace se přes tyto pozemky soud i další účastníci místního šetření pohodlně přes tyto pozemky k zemědělské usedlosti žalobce dostali, přičemž k původnímu vjezdu do této nemovitosti je dále za potřebí eventuálně krátké cesty přes pozemek prac. [číslo] ve vlastnictví [jméno] [jméno] tak, jak je zapsáno na [list vlastnictví] pro obec Tábor a [katastrální uzemí]. Při místním šetření také soud ověřil skutečnost, že fakticky odpovídá i to, co je zapsáno v katastru nemovitostí ohledně druhu pozemku, když pozemky [jméno] [příjmení] jsou evidovány jako trvalý travní porost a jako ostatní plocha - manipulační plocha a stejně tak pozemek [jméno] [jméno] je rovněž evidován jako ostatní plocha - manipulační plocha a v současné době jsou zarostlé travou, resp. se na nich nenachází žádná stavba či komplex staveb na rozdíl od pozemků žalovaných, které měl soud možnost při místním šetření dne [datum] rovněž shlédnout. Z pořízené fotodokumentace je zřejmé, že pozemky žalovaných tvoří uzavřený areál v současné době dvou rodinných domů s přináležejícími stavbami obehnaný oplocením s uzamykatelnou bránou a zčásti navíc vysokým živým plotem. Tento areál je užíván nejen dle vyjádření žalovaných, ale také dle zjištění soudu při místním šetření, k rodinnému bydlení žalovaných. Pokud pak svědek [příjmení] uvedl, že jeho pozemek je směrem k veřejné komunikaci oplocen, resp. že má v úmyslu jej převést na syna, který zde bude také stavět rodinný dům, tak při místním šetření dne [datum] se zde žádné oplocení směrem k veřejné komunikaci nenacházelo, pozemek byl volně přístupný a jednalo se fakticky o dobře schůdnou posečenou louku přímo sousedící s veřejnou komunikací a spojenou s ní v jedné úrovni, přičemž v době rozhodování soudu, tedy k datu [datum], se na pozemcích sv. [příjmení] žádné nemovitosti sloužící k rodinnému bydlení, resp. vůbec žádné nemovitosti ani oplocení, které by budoval sv. [příjmení], nenacházelo.

4. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „ o.z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojená s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 téhož ustanovení, nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Podle § 1032 odst. 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu za a) převýší-li škoda nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle odst. 2 téhož ustanovení nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kdy veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

5. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce coby vlastník zemědělské stavby na cizích pozemcích nemá zajištěn přístup k uvedené nemovitosti přes sousední pozemky žádným zákonem předpokládaným právním titulem a s veřejnou komunikací jeho nemovitost přímo nesousedí. Pokud žalobce dokládal existenci původní vyježděné cesty vedoucí od veřejné komunikace k zemědělské stavbě z doby, kdy ještě byly tyto pozemky v užívání zemědělského družstva, nelze pouhou faktickou existenci takto vyježděné cesty považovat za cestu zřízenou na základě jakéhokoliv právního titulu, když žádný právní titul k užívání této cesty žalobce nepředložil a vycházel pouze z fakticity takového užívání, ačkoliv již při uzavírání kupní smlouvy ze dne [datum] byl informován (jak plyne z rozsudku Okresního soudu v Táboře sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), že se zemědělská stavba nachází na pozemcích jiných vlastníků a rovněž pozemky v okolí patří vlastníkům odlišným od žalobce, respektive jeho právního předchůdce a že stavba přímo nesousedí s veřejnou cestou. Tuto skutečnost, tedy že jsou všechny pozemky okolo stavby i pod stavbou ve vlastnictví cizích osob a že zde není zakreslena žádná přístupová cesta vedoucí k této zemědělské stavbě od veřejné komunikace (která zde v těchto katastrálních mapách i s dalšími tzv. veřejnými cestami zakreslena je) mohl zjistit i prostým nahlédnutím do katastru nemovitostí, kde toto plyne jednak z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k těmto pozemkům, na nichž je stavba postavena i které jsou v jejím bezprostředním okolí, a současně také z příslušných katastrálních map, které jsou pro tuto oblast volně přístupné v rámci aplikace www. nahliženidokn.cuzk.cz, případně dotazem přímo na katastrálním úřadu. Pokud pak argumentoval ve vztahu k zajištění cesty stavebním povolením Městského úřadu v Táboře [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve vztahu k oplocení pozemků žalovaných, pak z uvedeného pouze plyne, že mělo oplocení proběhnout na základě geometrického zaměření a že sice měl majitel sousedních pozemků zachovat ve prospěch tehdejšího majitele sousedních pozemků průjezd okolo kravína, nicméně tato zmínka v odůvodnění stavebního povolení nemůže být sama o sobě právním titulem k užívání jakékoliv cesty, nota bene v rozsahu, jejíhož zřízení po pozemcích žalovaných se žalobce domáhal a navíc z uvedeného rozhodnutí plyne to, že otázka oplocení pozemků žalovaných byla řešena již v roce 1996, tedy téměř 20 let předtím, než se žalobce stal vlastníkem uvedené zemědělské stavby. Z vyjádření svědků [příjmení] i [příjmení] vyplývá, že uvedená zemědělská stavba byla užívána jako kravín a byla postavena někdy v padesátých letech 20. století, přičemž nebylo prokázáno, že by v té době vznikl jakýkoliv právní titul, který by opravňoval tehdejší vlastníky a tedy i právní nástupce tehdejších vlastníků uvedené nemovitosti, potažmo žalobce, k užívání cesty, která je patrná na fotografii ve spise na čl. 37 a spíše lze mít za to, že s ohledem na tehdejší přístup k soukromému vlastnictví pozemků, užíval původní vlastník resp. stavebník uvedené zemědělské budovy sousední pozemky ad libitum, aniž by nějakým způsobem řešil otázku zajištění právního titulu umožňujícího užívání sousedních pozemků coby přístupové cesty k nemovitosti – zemědělské stavbě, nyní ve vlastnictví žalobce. Vzhledem k tomu, že je zřejmé, že k nemovitosti žalobce není zajištěn přístup, přicházelo by skutečně v úvahu řešit tuto neexistenci zřízením nezbytné cesty ve smyslu § 1029 a následující o.z. Takovou nezbytnou cestu by však soud mohl povolit pouze v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost, přičemž musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován. Žalobce se zde domáhá zřízení nezbytné cesty přes pozemky několika vlastníků (zde žalovaných), přičemž jím navrhovaný a realizovatelný přístup (pokud by taková cesta neměla vést přímo přes rodinné domy žalovaných) je výrazně delší než cesta, která by mohla být eventuálně zřízena jako nezbytná, přes pozemky svědka [příjmení] a to konkrétně pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] případně část pozemku [jméno] [jméno] parc. [číslo] navíc s přihlédnutím k tomu, že pozemky žalovaných v současné době tvoří uzavřený a uzamčený komplex pozemků s rodinnými domy užívaný k rodinnému bydlení, kdežto pozemky svědka [příjmení] i svědka [jméno] jsou fakticky i právně vedeny coby trvalý travní porost, resp. ostatní plocha - manipulační plocha, tedy by svým charakterem lépe odpovídaly účelu zřízení nezbytné cesty. Ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z., nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, přičemž takovým prostorem nepochybně pozemky nacházející se pod společným oplocením a uzamčením ve vlastnictví žalovaných jsou, když tyto slouží coby zahrady eventuálně pozemky sloužící k užívání či obhospodařování rodinných domů žalovaných. Navíc za situace, kdy z místního šetření i kopií katastrálních map vyplývá, že by mnohem méně obtěžující bylo zřízení nezbytné cesty přes pozemky svědka [příjmení] ev. část pozemku [jméno] [jméno], které slouží jako trvalý travní porost a na němž dosud žádný rodinný dům nestojí. S ohledem na ustanovení § 1032 odst. 2 o.z. a s přihlédnutím k ustálené judikatuře ve vztahu k otázkám zřízení nezbytné cesty soudem, a to konkrétně rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], případně [spisová značka] soud žalobu ve vztahu k žalovaným zamítl, když zejména obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] de facto dopadá na tuto situaci, neboť cituji...“ Při zřizování nezbytné cesty je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Připadá-li do úvahy více možností, jak zřídit nezbytnou cestu, je třeba vybrat tu, která bude pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující; je třeba též vážit, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes pozemek jiného vlastníka ..... třeba vzít do úvahy zejména výměru části pozemku, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání zatěžovaného pozemku i stavby, které má cesta sloužit a míru rušení jeho vlastníka. Pohodlí oprávněného při užívání cesty není hlavním kritériem“ ...., Situace zde popsaná přitom zcela přesně odpovídá skutkovému stavu zjištěnému soudem ve stavu ke dni [datum], kdy se žalobce domáhá zřízení nezbytné cesty přes uzavřený komplex pozemků žalovaných sloužící k rodinnému bydlení, přičemž uzavřený byl již k datu podání žaloby, a to tak, aby byla cesta zřízena ze strany vzdálenější od veřejné komunikace, kde si bez stavebního povolení zřídil vstup do nepovolené stavby bytu, ačkoli by spíše mohl žádat zřízení mnohem kratší nezbytné cesty přes travnatý, nezastavěný a neoplocený pozemek sv. [příjmení], ev. [jméno] [jméno] k původnímu vjezdu do budovy kravína stále se nacházejícímu v levé části budovy směrem k veřejné komunikaci. Kritérium pohodlnějšího vstupu do budovy žalobce ze strany, která by mu lépe vyhovovala a skutečnost, že by se na zřízení cesty přes pozemek žalovaných na rozdíl od případné cesty přes pozemky sv. [příjmení] a [jméno] nemusel nijak finančně podílet (neboť si komunikace uvnitř areálu žalovaní již vybudovali sami), nemůže být kritériem svědčícím ve prospěch žalobce. Z obou těchto důvodů tedy byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšným žalovaným přiznal vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování 3 žalovaných advokátem za 9 úkonů po 6 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 AT (dále jen„ AT“) (převzetí a příprava zastoupení, porada s klienty [datum], vyjádření z [datum], návrh na přerušení řízení z [datum], porada s klienty [datum], vyjádření z [datum], návrh na přerušení řízení z [datum], vyjádření z [datum], 1x účast u jednání [datum]), tj. 54 000 Kč, odměna za zastupování 4 žalovaných advokátem za 3 úkony po 8 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 AT snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 AT (replika z [číslo], účast na místním setření [datum], účast na jednání [datum]), tj. 24.000 Kč, odměna za zastupování 1 žalovaného advokátem za 1 úkon po 2 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 AT snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 AT (převzetí a příprava věci – přistoupení 4.žalovaného), tj. 2.000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 13 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 3 900 Kč, 2x jízdné osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne [datum] a [datum], to je celkem 2x224 km při průměrné spotřebě nafty ve výši 6,7 l /100 km v ceně 27,20 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 4,40 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb., tedy jízdné ve výši 2 788 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 20 půlhodin po 100 Kč, tj. 2 000 Kč, DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 18 624,48 Kč tedy celkem 107 312,48 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.