2 C 96/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 72 543 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 756 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 30. 5. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 36 787 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 358,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 948,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 853 Kč od 16. 5. 2017 do 29. 5. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 123 Kč od 30. 5. 2017 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 29 853 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 588,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 985,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 657 Kč od 16. 5. 2017 do 29. 5. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 631 Kč od 30. 5. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 9 657 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, se zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, s žalovaným uzavřel dne 22. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Podle smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit částku 30 000 Kč spolu s úrokem ve výši 3 832 Kč, částku za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 701 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 549 Kč, tj. celkem částku 55 082 Kč, do 16. 7. 2015 ve 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 919 Kč. Žalovaný však částku řádně a včas nevrátil. Právní předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, s žalovaným dále uzavřel dne 27. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14 000 Kč. Podle smlouvy o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit částku 14 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 788 Kč, částku za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 661 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč, tj. celkem částku 25 705 Kč, do 14. 4. 2015 ve 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 429 Kč. Žalovaný však částku řádně a včas nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru a úroky z úvěru2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne 22. 5. 2014, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s úrokem ve výši 3 832 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 5 701 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 549 Kč, tj. celkem částku 55 082 Kč, do 16. 7. 2015 ve 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 919 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 19,98 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) 63,93 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, neboť z výpisu plateb má soud za prokázané, že zaplatil toliko částku 270 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne 27. 2. 2014 má pak soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 788 Kč, částku za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 661 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč, tj. celkem částku 25 705 Kč, do 14. 4. 2015 ve 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 429 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 19,98 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) 63,93 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, neboť z výpisu plateb má soud za prokázané, že zaplatil toliko částku 7 974 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 15. 5. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně v něm oznámila toto postoupení pohledávky žalovanému a současně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 54 812 Kč bez příslušenství a částky 17 731 Kč bez příslušenství do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Žalobkyně dále zaslala dne 19. 2. 2018 žalovanému předžalobní výzvu. Celkový dluh žalovaného se skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 29 853 Kč, dlužné části poplatku ve výši 24 959 Kč, kapitalizovaného úroku 10 948,77 Kč vypočteného za období od 16. 7. 2015 do 15. 5. 2017 z částky 29 853 Kč úrokem ve výši 19,98 % ročně, z kapitalizovaného úroku z prodlení 4 358,62 Kč vypočteného za období od 24. 7. 2015 do 15. 5. 2017 z částky 29 853 Kč úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29 853 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29 853 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení. Dále částka neuhrazené jistiny ve výši 9 657,00 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8 074,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 985,81 Kč vypočteného za období od 23. 4. 2015 do 15. 5. 2017, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 588,85 Kč vypočteného za období od 1. 5. 2015 do 15. 5. 2017, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 657,00 Kč od 16.05.2017 do zaplacení. úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.657,00 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení.

4. Po právní stránce byla věc dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smluv o zápůjčce, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měl dle předložených smluv o úvěru žalovaný vrátit namísto poskytnuté částky 30 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 60 týdnů částku 55 082 Kč v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 5. 2014, a z poskytnuté částky 14 000 Kč vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 705Kč v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 2. 2014 což odpovídá ve smlouvách uvedenému RPSN zápůjček ve výši 63,93 % a samotný úrok byl sjedná ve výši 19,98 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“6. V dané věci byl žalovaný dle smluvních ujednání uvedených ve smlouvě ze dne 22. 5. 2014 povinen v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě částky 3 832 Kč formálně jedině označené jako úrok, ještě celou řadu různých výše uvedených poplatků, které se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutou zápůjčkou, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalovanému se konstituuje jako zaplacení jediné „celkové dlužné částky splatné dlužníkem“ ve výši 55 082 Kč v pravidelných splátkách po 919 Kč týdně; právě proto roční procentní sazba nákladů činila dle uzavřené smlouvy 63,93 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvil poplatek již jen „za zpracování zápůjčky“ ve výši 5 701 Kč, který činí 19 % z výše jistiny, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. V případě smlouvy ze dne 27. 2. 2014 byl žalovaný povinen v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě částky 1 788 Kč formálně jedině označené jako úrok, ještě celou řadu různých výše uvedených poplatků, které se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutou zápůjčkou, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalovanému se konstituuje jako zaplacení jediné „celkové dlužné částky splatné dlužníkem“ ve výši 25 705 Kč v pravidelných splátkách po 429 Kč týdně; právě proto roční procentní sazba nákladů činila dle uzavřené smlouvy 63,93 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvil poplatek již jen „za zpracování zápůjčky“ ve výši 2 661 Kč, který činí 19 % z výše jistiny, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům.

7. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsaný poplatek soud považuje za poplatek, který ve skutečnosti má vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Stejně tak je tomu i s dalším poplatkem za „hotovostní režim splátek“; není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Navíc sama výše sjednaných zápůjček činila 63,93 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období květen 2014 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 14,22 % ročně a pro období únor 2014 průměr 14,18 % ročně, tedy jejich faktická výše dosahuje sama o sobě téměř čtyřapůlnásobku obvyklé hodnoty. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

8. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši částek, které měl dlužník splatit spolu se zápůjčkami, jsou ve smlouvě tučně vytištěna s uvedením poplatek s vyplněním částky 25 082 Kč v případě smlouvy ze dne 22. 5. 2014 a s částkou 11 705 Kč v případě smlouvy ze dne 27. 2. 2014 jako základní ujednání daných smluv o zápůjčce. Jednotlivá ustanovení daných smluv o zápůjčce poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (poplatků za poskytnutí úvěru) by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčil. Jak již bylo výše uvedeno, administrativa tohoto typu smluv o bagatelních úvěrech navíc není složitá, spočívá ve vyplnění několika údajů do předtištěné formulářové smlouvy, tedy časová náročnost na její vyplnění je v řádu minut a nevede tedy k vyplňovaným vysokým nákladům. Ustanovení daných smluv ve svém souhrnu zakládají proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

9. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému smlouvou ze dne 22. 5. 2014 částku 30 000 Kč a smlouvou ze dne 27. 2. 2014 částku 14 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně toliko částku 270 Kč na smlouvu z května 2014 a 7 974 Kč na smlouvu z února 2014. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smluv o zápůjčce a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 29 730 Kč (30 000 – 270) a do částky 6 026 Kč (14 000- 7 974), celkem tedy 35 756 Kč, která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalovaného začalo plynout v souladu s výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 15. 5. 2017 o zaplacení do deseti dnů od data doručení oznámení o postoupení pohledávky, kterou lze dle faktického obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. Podle výše citovaného § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 18. 5. 2017, posledním dnem včasného zaplacení ve stanovené lhůtě byl tedy den 29. 5. 2017. Od 30. 5. 2017 byl proto žalovaný v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení tato nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny a poplatků, jakož i úroků z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požalovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 29. 5. 2017, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému, a dále pak z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně (přiznáno 29 730 Kč oproti požadovaným 29 853 Kč, tj. rozdíl 123 Kč a přiznáno 6 026 Kč oproti požadovaným 9 657 Kč, tj. rozdíl 3 631 Kč ), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z větší části úspěšnému žalovanému, kterému vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady řízení nevznikly.