24 C 145/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na zaplacení 37 859,50 Kč příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 859,50 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z 36 684,50 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 1 175 Kč od [datum] do zaplacení, to vše od tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala 10% zákonného úroku z prodlení z částky 36 684,50 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 175 Kč od [datum] do [datum], žaloba se zamítá.

III. Žalovaná je povinná nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 30 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na soudním poplatku částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen nesprávně vybraný soudní poplatek ve výši 1 893 Kč.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se domáhala žalobkyně zaplacení částky 37 859,50 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Uváděla, že dne [datum] kolem 13:00 hodiny navštívila prodejnu Lidl v [obec], v průběhu nakupování vstoupila na volně odložený kovový rošt, v důsledku čehož podklouzla, upadla na zem a utrpěla tříštivou zlomeninu 12. hrudního obratle. Její hospitalizace byla ukončena [datum], péči o ni však dosud zajišťují rodinní příslušníci. V důsledku úrazu vznikla žalobkyni škoda v podobě vytrpěné bolesti a hotových výdajů spojených s jejím zraněním. Požadovala bolestné ve výši 35 973,50 Kč, což odpovídá hodnotě 110 bodů po 318,85 Kč Vedle toho požadovala úhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku ve výši 800 Kč a dále náhradu nákladů spojených s jejím zraněním. Ta se skládala z úhrady půjčovného za mechanickou polohovací postel v celkem 1 350 Kč, z úhrady půjčovného za nástavec na WC v částce 435 Kč a z úhrady za pořízení léku Novalgin v hodnotě 101 Kč.

2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včas odpor. Namítala, že nejsou splněny požadavky vzniku její odpovědnosti za úraz žalobkyně. Vyslovila přesvědčení, že žalobkyně se zbytečně vystavila riziku, nejednala s obvyklou dávkou opatrnosti a mohla škodní události snadno předejít pouhým dostatečným sledováním svého okolí. Podle názoru žalované porušila povinnost počínat si s přiměřenou opatrností tak, aby zabránila vzniku škody. I kdyby na straně žalobkyně nedošlo k porušení prevenční povinnosti, ale šlo by o pouhou náhodu, i ta by tížila žalobkyni a žalovaná by za vzniklou újmu nebyla odpovědná; nikým nezaviněná náhoda, která se poškozené přihodila, jde k její tíži a nikoli k tíži žalované. Odkázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a zdůrazňovala, že její odpovědnost není dána v rozsahu, ve kterém se poškozená sama podílela na způsobení škody, spoluzavinění poškozené je objektivním faktorem vylučujícím odpovědnost osoby jinak za újmu odpovědné, a to dokonce i bez ohledu na to, zda poškozená porušila nějakou právní povinnost či nikoli. Pro posouzení otázky odpovědnosti za vzniklou újmu je relevantní pouze to, zda jednání žalobkyně bylo bezprostřední příčinou vzniku její újmy. V konkrétní rovině potom namítala, že žalobkyně dostatečně nedokládá výši svého nároku.

3. K prokázání úrazového děje navrhla žalobkyně důkaz zápisem o oznámení škody, vlastní účastnickou výpovědí a výpovědí svědka [příjmení]. Z listiny označené,,Oznámení škody na zdraví“ ze dne [datum] (dále jen oznámení) vyplývá, že dne [datum] došlo k úrazu žalobkyně a že tento úraz utrpěla v prodejně žalované. Oznámení obsahuje vyjádření poškozené (při nakupování stoupla pravou nohou na kovový rošt z mrazáku, podjela jí noha a upadla, stěžovala si na bolest ve spodní části zad) a vyjádření [právnická osoba] (při příchodu na odpolední směnu byl rozmrazován chladicí box masa, vyndané části boků roštů, zákaznice upadla při šlápnutí na něj. Zákaznice si toho nevšimla, při příchodu zaměstnance ležela na boku). Je tedy zřejmé, obě strany popsaly stav těsně po úrazu shodně. Pracovnice žalované společnosti, která oznámení vyplnila, úrazu přítomna nebyla, nicméně zjevně nevznikly žádné pochybnosti o tom, že k němu došlo popsaným způsobem. Žalovaná ostatně ani v průběhu řízení nezpochybňovala, že rošty v okolí mrazicích boxů umístěny byly, poukazovala však na to, že nikdo neviděl mechanizmus pádu. Namítala, že žalobkyně si počínala zřejmě neopatrně, nedávala pozor na překážky v chůzi a tím si zranění přivodila. Žalovaná opakovaně zdůraznila, že oznámení nemá prakticky žádnou důkazní hodnotu, jedná se o běžný formulář, jehož smyslem rozhodně není nějaké uznání viny či příprava důkazního zázemí pro poškozeného.

4. Svědek [příjmení] popsal místo úrazu v zásadě ve shodě se žalobkyní, upozorňoval na to, že uspořádání prodejny bylo v době události poněkud jiné, než při místním šetření, nicméně mezi jednotlivými boxy byla i tehdy ulička, v níž viděl žalobkyni po úrazu ležet na zemi, okamžik pádu však nepozoroval. Potvrdil, že v uličce ležely rošty z mrazicích boxů, kterým se vyhýbal. [příjmení] úrazový děj tak popsala pouze žalobkyně. Uvedla, že zmíněného dne po příchodu do prodejny koukala po zboží, pohybovala se běžným způsobem po prodejně. Když došla na konec uličky, měla v úmyslu zabočit, obcházela regál směrem doleva, košík vezla za sebou a v něm měla položenou tašku. Proti ní bylo mnoho zákazníků, proto šla těsně kolem rohu. Na zemi ležely dva rošty z mrazicího boxu, podlaha byla světlá, rošty měly skoro stejnou barvu. Při nakročení za roh šlápla pravou nohou na dva na sebe položené rošty, které se rozjely, ona upadla. Mrazicí box rozmrazovala nějaká slečna, která po úrazu asi odešla. Okolo stojící lidé zavolali zaměstnankyni prodejny, ta následně přivolala záchranku, která ji dopravila do nemocnice. Vzhledem k tomu, že její popis události – vlastního pádu je v souladu s ostatními provedenými důkazy, neobsahuje žádné nevěrohodné tvrzení, rozpor s ostatními důkazy ani s pravidly logiky, soud z něj vycházel a nepovažoval za potřebné doplnění důkazů k samotnému průběhu úrazového děje a tedy poučení žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.

5. Při místním šetření všichni zúčastnění shodně uvedli, že organizace prodejny byla v mezidobí částečně změněna, z hlediska vzájemné polohy regálů se zbožím a mrazicích boxů však ke změně nedošlo. Prostor prodejny je po celém obvodu vybaven regály, uvnitř takto vymezeného prostoru jsou po delší straně rovnoběžně umístěny další regály a skupiny mrazicích boxů. Průchod mezi delšími uličkami umožňují kolmé průchody vytvořené jak mezi regály, tak i mezi mrazicími boxy, o šířce přibližně 2 metry. Žalovaná společnost potvrdila, že v uvedený den došlo k rozmrazování boxu na maso a že v okolí boxu ležely rošty. Pro místní šetření byl vyklizen mrazicí box s masem a jeho vnitřní zařízení bylo uloženo vedle něj v dlouhé uličce v místě, kde žalobkyně naznačovala svou trasu těsně před úrazem. Další rošty o délce celého čela boxu byly opřeny v kolmé uličce. Žalovaná argumentovala zejména tím, že při přiměřené dávce opatrnosti nemohla žalobkyně tyto rošty přehlédnout. Žalobkyně naproti tomu tvrdila, že v uvedeném místě (na fotografiích [číslo]) zařízení boxu naznačeným způsobem umístěno nebylo - jednak by je v tomto místě skutečně nepřehlédla, jednak by nebylo technicky možné, aby zahnula směrem doleva. Pokud jde o rošty, na které šlápla, byly jiné, menší a šedivé barvy, ležely za rohem. V tomto směru poukazovala žalovaná na rozpor ve výpovědi žalobkyně, která v jednom případě hovořila o bílých roštech a v jiném případě o tmavě šedých, tento rozpor považovala za zásadní.

6. Na úvod skutkového i právního posouzení je vhodné citovat ustanovení § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle něj kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Při úpravě odpovědnosti za škodu z provozní činnosti zákon výslovně odkazuje na obchodní a podnikatelskou činnost a na provoz jiného zařízení, které slouží k výdělečné činnosti, tedy na činnost, kterou subjekt vyvíjí zpravidla opakovaně za použití určitých organizačních opatření. Právo na újmu může uplatnit pouze osoba, která stojí vně samotného provozu. Aktivní a pasivní legitimace účastníků je tedy zřejmá. S ohledem na zákonnou úpravu obsaženou v citovaném ustanovení § 2924 občanského zákoníku jde o odpovědnost objektivní, které se provozovatel může zprostit, pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

7. Z pohledu zákonné úpravy se tedy mohla žalovaná své odpovědnosti zprostit prokázaným tvrzením, že vyvinula veškeré úsilí, aby ke škodě nedošlo. Žalovaná však žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že se může své odpovědnosti zprostit, netvrdila. Nenabídla žádné interní předpisy, které upravují způsob zásobování, údržby a provádění dalších činností provozovaných na prodejně v pracovní době, a s nimi spojená bezpečnostní opatření. Je přitom zřejmé, že pokud již je prováděna v průběhu provozní doby prodejny taková činnost, se kterou je spojeno vynětí celé řady předmětů z mrazicího boxu a jejich umístění v prostorách, které běžně používají zákazníci, pokud vůbec jde o činnost odpovídající provoznímu řádu žalované, je třeba, aby tomu odpovídala bezpečnostní opatření. [příjmení] žalované (uplatněná spíš mimochodem), že v případě vyskladňování zboží a čištění roštů je vždy přítomen nějaký zaměstnanec, který tam poskytuje dozor, neodpovídá popisu situace samotnou žalovanou. Ta vůbec neuváděla, že některý z jejích zaměstnanců měl za úkol dohlížet na bezpečnost zákazníků. Bylo pouze zmíněno, že box původně čistil pan [příjmení], který byl odvolán, a vystřídala ho paní [příjmení]. Ta však v okamžiku pádu žalobkyně právě vymývala box a pád neviděla. Přítomnost zaměstnanců žalované tedy souvisela výlučně s prováděným úklidem a k zajištění bezpečnosti zákazníku nesloužila. Obě tyto činnosti jsou navíc prakticky neslučitelné, neboť osoba předkloněná do boxu nemůže sledovat dění kolem sebe, případně někoho upozorňovat na rizika. Soud navržené výslechy svědků [příjmení] a [příjmení] neprováděl. Jednalo se o důkazy, které byly k dispozici od samého počátku řízení, k jejich navržení však došlo až po koncentraci a přitom neměly sloužit ke zpochybnění věrohodnosti jiného důkazu. Současně žádný z těchto svědků nemohl nic uvést k samotnému pádu žalobkyně. Z provedeného dokazování tak vyplývá, že v průběhu pracovní doby docházelo k vymývání mrazících boxů a že zřejmě v několika místech ležely části jejich vnitřního zařízení, aniž byly jakkoli zabezpečeny. Žádný dozor či ostraha přítomny nebyly.

8. Po provedeném dokazování je tedy zřejmé, že dne [datum] v prodejně žalované společnosti došlo k pádu žalobkyně a následnému úrazu, že v uvedený den se v prodejně prováděl úklid, došlo k odmrazování boxu na maso a součástky zevnitř boxu byly vyjmuty a umístěny v uličkách. S odkazem na výpověď svědka [příjmení] považoval soud za prokázané i to, že části roštů byly umístěny v různých místech uličky. Vzhledem k údajům napsaným v oznámení a k výpovědi žalobkyně považuje soud za prokázané rovněž to, že žalobkyně upadla na roštech umístěných vedle mrazicího boxu s masem. V tomto směru je třeba poznamenat, že se soud neztotožňuje s názorem žalované, že oznámení nemá žádnou důkazní hodnotu. Jedná se o formulář, který evidentně žalovaná běžně užívá v případě, že v prodejně dojde k oznámení škody na zdraví nebo na cizím majetku. Slouží ke zdokumentování události, tedy do značné míry k případné následné obraně žalované. Oznámení pochopitelně nelze považovat za uznání viny, zaznamenává však skutkový stav - jiný smysl mít ani nemůže. Formulář ostatně obsahuje poměrně podrobné pokyny ke způsobu vyplnění. Je zde uvedeno, že před sepsáním průběhu škodní události je nutné, aby si vedoucí pracovník Lidl prohlédl s poškozeným místo škodní události, nechal si ukázat její příčinu a pokud je to možné, pořídil z místa fotodokumentaci. U kolonky vyjádření [právnická osoba] je pokyn, že má obsahovat popis průběhu a příčiny škodní události dle personálu [právnická osoba]. Má obsahovat,,podrobný popis škody, například na čem poškozený uklouzl, znečištění, stav počasí, nevhodnou obuv, nepozornost poškozeného atd.“. Je tedy zřejmé, že pokud některou ze zmíněných skutečností pracovník sepisující zápis shledal, měla být zaznamenána. Stejně tak měla být pořízena fotodokumentace; ta však buď pořízena nebyla, nebo nebyla soudu k důkazu předložena. Je tedy zřejmé, že listina má sloužit k následnému vyřízení škodní události a má svou důkazní hodnotu. Pokud je v ní uvedeno, že zákaznice upadla při našlápnutí na vyndané části boků roštu, lze vycházet z toho, že tomu tak bylo. V tomto směru považuje soud odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2014 sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 za nepřípadný. Podle tohoto rozhodnutí lze skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty o tom, že se tato skutečnost opravdu stala. Nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnosti její pravdivosti. Rozhodnutí poukazuje na způsob hodnocení důkazů, na to, jakým způsobem jsou vyhodnocovány přímé a nepřímé důkazy. V posuzované věci však soud nemá rozumné pochybnosti o tom, jak k úrazu žalobkyně došlo.

9. Dále je pochopitelně namístě zabývat se otázkou, zda mohla či měla žalobkyně úrazu předejít za situace, jaká v tom daném okamžiku na prodejně byla, zda porušila svou prevenční povinnost a v důsledku toho spoluzpůsobila škodu na svém zdraví.Neopatrnost žalobkyně spatřuje žalovaná v tom, že v průběhu nákupu, jak sama popsala, kráčela uličkou, prohlížela si zboží, zdravila případné kolemjdoucí známé. Žalovaná poukazuje na to, že pokud by žalobkyně řádně sledovala, kam šlape, k úrazu by nedošlo. Žalované je třeba přisvědčit v tom, že každý si musí vždy počínat opatrně a přiměřeně tomu, jaké činnosti se právě věnuje. V této souvislosti je třeba zvážit, do jaké míry měla a mohla žalobkyně rozumně předpokládat, že terén uvnitř prodejny bude natolik problematický, že je třeba sledovat pouze cestu, že není možné vybírat očima zboží v regálech, případně někoho pozdravit. Standardně lze předpokládat, že podlaha v prodejně bude bez překážek, bez rizika běžného pohybu. Jiná situace by byla, pokud by žalobkyně procházela například po zledovatělém chodníku. [jméno] by bylo na místě vyžadovat, aby své chůzi věnovala veškerou pozornost a nerozhlížela se po okolí. Jestliže však při nakupování v prodejně nehledí soustředěně převážně pod nohy, chová se tak, jako se chová naprostá většina zákazníků. Je ostatně v zájmu žalované, aby si zákazníci při návštěvě prodejny prohlíželi a následně nakupovali vystavené zboží. To je smyslem podnikání žalované a k takovému jednání zákazníků směřuje její marketingová strategie. Poukaz na to, že žalobkyně neměla sledovat zboží v regálech a rozhlížet se kolem sebe, ale že měla sledovat, kam šlape, je proto neopodstatněný. Za zjevnou neopatrnost ze strany žalobkyně by bylo možné považovat například použití zcela nevhodné obuvi, eventuálně provádění neobvyklých manévrů. To však nebylo tvrzeno ani prokazováno. [obec] zahnutí za roh nelze považovat ani za úskok, ani za nebezpečný manévr. Skutečnost, že uvedeného dne bylo v prodejně mnoho zákazníků, z nichž úraz utrpěla pouze žalobkyně, sám o sobě o jejím zavinění rovněž nesvědčí. Byla to právě ona, která zahnula uvedeným směrem a která na nevhodně umístěný rošt či rošty stoupla. Fakt, že se to stalo právě jí a nikomu dalšímu z blíže neurčeného počtu osob, nemá pro hodnocení žádný význam.

10. Za této situace považoval soud za prokázané, že žalovaná společnost za úraz žalobkyně odpovídá a že nebylo prokázáno, že se na něm žalobkyně podílela porušením své prevenční povinnosti. V tomto směru soud považuje za nepřípadný odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2015 č.j. 25 Cdo 1668/2014, případně ze dne 21. října 2015 25 Cdo 3876/2014. V posledně zmíněném případě soud posuzoval situaci, kdy ke vzniku škody došlo nikým nezaviněnou náhodou. O takovou situaci se v posuzované věci nejednalo, neboť k úrazu došlo proto, že na podlaze prodejny byly umístěny věci, které tam objektivně v provozní době být umístěny neměly. Náhodné bylo zvolení cesty žalobkyní, náhodná byla skutečnost, že to byla právě ona, kdo na překážce upadl. Samotnou příčinou jejího pádu však není nikým nezaviněná a žalobkyni přičitatelná náhoda, nýbrž na podlaze prodejny umístěný předmět, který vytvořil nepředpokládanou překážku. Je přitom zcela bez významu, zda se jednalo o jeden rošt či dva, případně zda byl šedé či bílé barvy. Pokud žalobkyně vyšla zpoza roku, nebyla schopná na překážku reagovat a pádu zabránit.

11. Lze tedy uzavřít, že žalovaná společnost podle ustanovení § 2924 o.z. odpovídá za škodu z provozní činnosti a se ve smyslu věty druhé citovaného ustanovení se své povinnosti nezprostila, neboť neprokázala, že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

12. Při rozhodování o výši škody vycházel soud z toho, že částka odpovídající bolestnému určená znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] je mezi účastníky nesporná. Z předložených listin považoval za prokázané, že žalobkyně v souvislosti s úrazem vynaložila i prostředky, které byly v žalobě specifikovány. Ze smlouvy mezi [příjmení] domem [obec] a žalobkyní o zapůjčení polohovací mechanické postele s matrací ze dne [datum] vyplývá, že půjčovné představovalo 450 Kč za měsíc, přitom žalobkyně měla tuto postel zapůjčenou po dobu 3 měsíců, za tyto 3 měsíce jí byla částka fakturována a byla uhrazena. Stejná situace byla při zapůjčení kompenzační pomůcky od Domácího hospicu [jméno] – nástavec na WC v částce 160 Kč měsíčně. Důvodné pochybnosti nebyly ani o tom, že žalobkyně zakoupila lék Novalgin sloužící ke zmírnění bolesti. Výše žalované částky tak byla prokázána dostatečným způsobem.

13. Soud proto žalobě vyhověl s výjimkou části požadovaných úroků z prodlení. Žalobkyně počátek prodlení žalované spojuje vždy se dnem, kterým je datována výzva k plnění nejprve ohledně částky vztahující se k bolestnému a nákladům za pořízení znaleckého posudku a zapůjčení zdravotních pomůcek ([datum]), dále pak částce za zapůjčení dalších pomůcek ([datum]). Vzhledem k tomu, že splatnost závazku žalované nastala teprve dnem, kdy jí byla výzva k plnění doručena, přiznal soud právo na zaplacení úroku z prodlení teprve ode dne, v němž musela být žalovaná při běžném způsobu přepravy o požadavku žalobkyně informována.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch v části úroku z prodlení je nepatrný. Náklady byly představovány odměnou za právní zastupování za 8 úkonů právní služby po 2 620 Kč, 8 režijních paušálů po 300 Kč, 8 půlhodin za ztrátu času po 100 Kč a konečně jízdním osobním automobil CX-5 [registrační značka] při dvou cestách k procesnímu soudu a zpět, ujetých 132 km a částkou 5,50 Kč na 1 km, celkem 1452 Kč. Spolu s 21% DPH představují náklady 30 990 Kč.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích osvobozena od placení soudních poplatků, uložil soud poplatkovou povinnost s odkazem na ustanovení § 3 písm. a) zákona na žalovanou. Výše soudního poplatku je dána položkou 1 sazebníku soudních poplatků a představuje částku 2 000 Kč Soudní poplatek bude zaplacen na účet zdejšího soudu číslo [bankovní účet], [variabilní symbol]. Současně soud rozhodl o vrácení nesprávně vybraného poplatku v rozkazním řízení.