24 C 185/2018

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Pávkové a přísedících Zdeňky Hrochové a Mgr. Luboše Jedličky ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 142 264 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 798 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 667 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 3 151,70 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 570 EUR od [datum] do zaplacení, z částky 585 EUR od [datum] do zaplacení, z částky 465 EUR od [datum] do zaplacení, z částky 720 EUR od [datum] do zaplacení, z částky 555 EUR od [datum] do zaplacení, z částky 315 EUR od [datum] do [datum] a z částky 256,70 EUR od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 30 539 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 005 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 353 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 5 843 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 7 123 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 4 043 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 2 172 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 111 672,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 142 264 Kč s příslušenstvím jako peněžitého nároku z pracovněprávního vztahu, který mezi účastníky řízení trval od [datum] do [datum]. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení dlužných mzdových nároků ve výši 32 004 Kč, doplatku zahraničního stravného ve výši 3 210 EUR a náhrady mzdy při okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnancem ve výši 26 800 Kč, vždy s příslušným úrokem z prodlení. O nároku žalobce na zaplacení náhrady mzdy při okamžitém zrušení pracovního poměru bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Dále bylo částečným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] pravomocně zastaveno řízení o části nároku žalobce na zaplacení zahraničního stravného ve výši 58,30 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení.

2. Žalobce tvrdil, že pro žalovanou pracoval na pozici řidič mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl žalobcem okamžitě zrušen z důvodu porušení povinnosti žalované řádně vyplácet žalobci mzdu, která mu nebyla vyplácena ve výši odpovídající příslušné úrovni zaručené mzdy (tento nárok byl žalobci žalovanou zaplacen před podáním žaloby), dále nebyla žalobci proplácena práce přesčas a nebylo mu vypláceno zahraniční stravné. Pracovní smlouvou byla sjednána mzda žalobce ve výši 12 000 Kč měsíčně, její splatnost byla sjednána na 10. den následujícího měsíce bezhotovostním převodem na účet zaměstnance. Pracovní doba byla stanovena na 40 hodin týdně, žalobce měl odpracovat 8 hodin denně. Dlužná částka 32 004 Kč představuje neproplacené hodiny odpracované žalobcem v jednotlivých měsících v období od května do října 2017, přičemž ve všech případech šlo o práci přesčas, tzn. nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Na základě těchto tvrzení žalobce v žalobě specifikoval počet neproplacených odpracovaných hodin následujícím způsobem. V měsíci květen 2017 žalobce dle svých tvrzení ve skutečnosti odpracoval 188 hodin namísto žalovanou zúčtovaných 136 hodin, rozdíl tedy představuje 52 hodin. V měsíci červen 2017 žalobce dle svých tvrzení ve skutečnosti odpracoval 242 hodin namísto žalovanou zúčtovaných 176 hodin, rozdíl tedy představuje 66 hodin. V měsíci červenec 2017 žalobce dle svých tvrzení ve skutečnosti odpracoval 213 hodin namísto žalovanou zúčtovaných 144 hodin, rozdíl tedy představuje 69 hodin. V měsíci srpen 2017 žalobce dle svých tvrzení ve skutečnosti odpracoval 258 hodin namísto žalovanou zúčtovaných 184 hodin, rozdíl tedy představuje 74 hodin. V měsíci září 2017 žalobce dle svých tvrzení ve skutečnosti odpracoval 210 hodin namísto žalovanou zúčtovaných 168 hodin, rozdíl tedy představuje 42 hodin. V měsíci říjen 2017 žalobce dle svých tvrzení ve skutečnosti odpracoval 101,5 hodin namísto žalovanou zúčtovaných 72 hodin, rozdíl tedy představuje 29,5 hodin. Částky dlužné mzdy vyčíslil žalobce násobením počtu neproplacených hodin průměrnou hodinovou mzdou v konkrétním měsíci stanovenou ze zaručené mzdy za použití jednotného přepočtového koeficientu 4,348 ve výši 77 Kč hrubého se zohledněním 25 % příplatku za práci přesčas. Zahraniční stravné nebylo žalobci zaměstnavatelem zaplaceno za období měsíců květen až říjen 2017 v celkové výši 3 210 EUR (vyjma částky 58,30 EUR, ohledně níž vzal žalobce žalobu zpět), když za měsíc květen 2017 se jednalo o částku 570 EUR, za měsíc červen 2017 o částku 585 EUR, za měsíc červenec 2017 o částku 465 EUR, za měsíc srpen 2017 o částku 720 EUR, za měsíc září 2017 o částku 555 EUR a za měsíc říjen 2017 o částku 315 EUR.

3. Žalovaná popřela existenci nároku žalobce na proplacení přesčasových hodin vyjma částky 5 280 Kč hrubého představující rozdíl mezi mzdou vyplacenou žalobci na základě výplatních lístků (celkem proplaceno 880 hodin za celou dobu trvání pracovního poměru) a mzdou stanovenou podle počtu žalobcem odpracovaných hodin dle karty řidiče (928 hodin). [příjmení] 3 633 Kč čistého byla žalovanou žalobci zaplacena dne [datum]. Nad rámec této částky již žalovaná žalobci na mzdových nárocích ničeho nedluží. Dále žalovaná nerozporovala, že žalobci za dobu trvání pracovního poměru vznikl nárok na zaplacení zahraničního stravného ve výši 3 210 EUR, tedy ve výši uvedené žalobcem. Žalovaná však tvrdila, že tuto částku žalobci zaplatila již v průběhu pracovního poměru v šesti postupných platbách, a to dne 12. 2017 částkou 12 200 Kč, a ve dnech [datum] (později žalovanou opraveno na [datum]), [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy částkou 15 000 Kč. První a poslední platba byla žalobci předána osobně dispečerkou Ing. [příjmení], ostatní platby proběhly způsobem na pracovišti zavedeným a používaným i u ostatních řidičů – ponecháním příslušného obnosu stravného v obálce nadepsané jménem žalobce v pracovním stole v prostorách stavební buňky v [obec] používané řidiči a dalšími zaměstnanci žalované jako zázemí. Zahraniční stravné bylo žalovanou řidičům vypláceno zálohově na měsíc předem. Celá transakce pravidelně probíhala tak, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] vybíral příslušné finanční prostředky z bankovního účtu žalované, tyto předal na pokladnu mzdové účetní [jméno] [příjmení] k zaúčtování. Ta následně předala odpovídající částky stravného pro jednotlivé řidiče dispečerce Ing. [příjmení], která zajistila jejich distribuci zaměstnancům. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná, aby žaloba byla v části, o níž dosud nebylo soudem rozhodnuto, zamítnuta.

4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že od tohoto data pracoval žalobce pro žalovanou jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Mzda byla sjednána ve výši 12 000 Kč měsíčně. Týdenní pracovní doba činila 40 hodin. Pracovní poměr trval do [datum] a skončil dle zápisu žalobce a poštovní dodejky na základě okamžitého zrušení žalobcem jako zaměstnancem. Z obsahu listiny okamžitého zrušení pracovního poměru vyplývá, že důvodem tohoto postupu žalobce bylo neproplácení práce přesčas, nedodržování zákonné výše zaručené mzdy a neproplácení zahraničního stravného. Výzvami ze dne [datum] a [datum] vyzval žalobce žalovanou k zaplacení žalobou uplatněných nároků.

5. Podle evidenčního listu důchodového pojištění vystaveného dne [datum] byla žalobci žalovanou za dobu trvání pracovního poměru zaplacena na mzdě částka 67 924 Kč, což odpovídá součtu hrubých mezd za jednotlivé měsíce podle výplatních lístků předložených oběma účastníky řízení. Tato skutečnost vyplývá také z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti vystaveného žalovanou dne [datum]. Z potvrzení o zaměstnání vystaveného dne [datum] vyplývá, že žalobce pracoval pro žalovanou s průměrným čistým měsíčním výdělkem 10 084 Kč (11 634 Kč hrubého).

6. K počtu hodin odpracovaných žalobcem v jednotlivých měsících uvedených v žalobě byly provedeny důkazy výplatními páskami žalobce, pracovními výkazy žalobce ve spojení se záznamy o provozu vozidla vyplněnými a předloženými žalobcem, evidencí žalobcem odpracované doby vedenou žalovanou a výpisy z tachografu vozidla používaného k výkonu práce žalobcem. Z těchto důkazů byly k počtu odpracovaných hodin v jednotlivých měsících zjištěny následující skutečnosti.

7. V měsíci květen 2017 odpracoval žalobce podle výplatní pásky 136 hodin. Podle výkazu práce žalované odpracoval žalobce v tomto měsíci 157 hodin 4 minuty včetně bezpečnostních přestávek. Podle svého pracovního výkazu odpracoval žalobce v tomto měsíci 188 hodin včetně bezpečnostních přestávek. Záznamy o provozu vozidla v daném měsíci odpovídají v časových údajích o počátcích a koncích přepravních výkonů trvajících zpravidla celý pracovní týden údajům uvedeným v pracovním výkazu žalobce, vyjma dne [datum] (sobota). Ačkoliv pracovní výkaz žalobce uvádí, že v tento den žalobce odpracoval 6 hodin, záznamy o provozu vozidla neobsahují žádný údaj o tom, že by žalobce v tento den pracoval. Výpisy z tachografu v daném měsíci vykazují vykonání dne 9. 5. 8 hodin 34 minut jízdy, 38 minut jiné práce, 10. 5. 7 hodin 51 minut jízdy, 2 hodin 14 minut jiné práce, 11. 5. 7 hodin 53 minut jízdy, 1 hodiny 16 minut jiné práce, 12. 5. 6 hodin 49 minut jízdy, 38 minut jiné práce, 15. 5. 8 hodin 7 minut jízdy, 39 minut jiné práce, 16. 5. 9 hodin 51 minut jízdy, 34 minut jiné práce, 17. 5. 7 hodin 48 minut jízdy, 7 minut jiné práce, 18. 5. 8 hodin 51 minut jízdy, 59 minut jiné práce, 19. 5. 8 hodin 57 minut jízdy, 19 minut jiné práce, 22. 5. 8 hodin 29 minut jízdy, 12 minut jiné práce, 23. 5. 7 hodin 56 minut jízdy, 3 minut jiné práce, 24. 5. 9 hodin 6 minut jízdy, 1 hodiny 42 minut jiné práce, 26. 5. 7 hodin 54 minut jízdy, 29. 5. 7 hodin 17 minut jízdy, 27 minut jiné práce, 30. 5. 7 hodin 57 minut jízdy, 37 minut jiné práce, 31. 5. 8 hodin 19 minut jízdy, 1 hodiny 19 minut jiné práce.

8. V měsíci červen 2017 odpracoval žalobce podle výplatní pásky 176 hodin. Podle výkazu práce žalované odpracoval žalobce v tomto měsíci 183 hodin 48 minut včetně bezpečnostních přestávek. Podle svého pracovního výkazu odpracoval žalobce v tomto měsíci 242 hodin 45 minut včetně bezpečnostních přestávek. Záznamy o provozu vozidla v daném měsíci odpovídají v časových údajích o počátcích a koncích přepravních výkonů trvajících zpravidla celý pracovní týden údajům uvedeným v pracovním výkazu žalobce. Výpisy z tachografu v daném měsíci vykazují vykonání dne 1. 6. 9 hodin 27 minut jízdy, 2 minut jiné práce, 2. 6. 3 hodin 14 minut jízdy, 28 minut jiné práce, 5. 6. 2 hodin 34 minut jízdy, 2 minut jiné práce, 6. 6. 7 hodin 57 minut jízdy, 18 minut jiné práce, 7. 6. 6 hodin 46 minut jízdy, 57 minut jiné práce, 8. 6. 6 hodin 44 minut jízdy, 9. 6. 5 hodin 55 minut jízdy, 55 minut jiné práce, 12. 6. 6 hodin 1 minuta jízdy, 6 minut jiné práce, 13. 6. 6 hodin 43 minut jízdy, 23 minut jiné práce, 14. 6. 3 hodin 22 minut jízdy, 43 minut jiné práce, 15. 6. 1 hodiny 35 minut jízdy, 1 hodiny 22 minut jiné práce, 16. 6. 8 hodin 57 minut jízdy, 8 minut jiné práce, 17. 6. 5 hodin 39 minut jízdy, 19. 6. 9 hodin 18 minut jízdy, 1 hodiny 41 minut jiné práce, 20. 6. 8 hodin 15 minut jízdy, 9 minut jiné práce, 21. 6. 9 hodin 47 minut jízdy, 30 minut jiné práce, 22. 6. 6 hodin 21 minut jízdy, 16 minut jiné práce, 23. 6. 5 hodin 45 minut jízdy, 12 minut jiné práce, 26. 6. 8 hodin 3 minut jízdy, 8 minut jiné práce, 27. 6. 7 hodin 42 minut jízdy, 1 hodiny 4 minut jiné práce, 28. 6. 6 hodin 49 minut jízdy, 1 hodiny 30 minut jiné práce, 29. 6. 8 hodin 41 minut jízdy, 1 hodiny 55 minut jiné práce, 30. 6. 7 hodin 5 minut jízdy, 51 minut jiné práce.

9. V měsíci červenec 2017 odpracoval žalobce podle výplatní pásky 144 hodin. Podle výkazu práce žalované odpracoval žalobce v tomto měsíci 142 hodin 41 minut včetně bezpečnostních přestávek. Podle svého pracovního výkazu odpracoval žalobce v tomto měsíci 213 hodin 45 minut včetně bezpečnostních přestávek. Záznamy o provozu vozidla v daném měsíci odpovídají v časových údajích o počátcích a koncích přepravních výkonů trvajících zpravidla celý pracovní týden údajům uvedeným v pracovním výkazu žalobce. Výpisy z tachografu v daném měsíci vykazují vykonání dne 3. 7. 7 hodin 58 minut jízdy, 4 minut jiné práce, 4. 7. 8 hodin 1 minuty jízdy, 2 minut jiné práce, 10. 7. 8 hodin 50 minut jízdy, 21 minut jiné práce, 11. 7. 7 hodin 42 minut jízdy, 27 minut jiné práce, 12. 7. 8 hodin 36 minut jízdy, 1 hodiny 55 minut jiné práce, 13. 7. 8 hodin 51 minut jízdy, 14 minut jiné práce, 14. 7. 8 hodin 23 minut jízdy, 29 minut jiné práce, 18. 7. 8 hodin 34 minut jízdy, 35 minut jiné práce, 19. 7. 8 hodin 28 minut jízdy, 59 minut jiné práce, [datum] hodin 9 minut jízdy, 10 minut jiné práce, 21. 7. 6 hodin 12 minut jízdy, 27 minut jiné práce, 24. 7. 3 hodin 36 minut jízdy, 2 minut jiné práce, 25. 7. 6 hodin 25 minut jízdy, 19 minut jiné práce, 26. 7. 5 hodin 34 minut jízdy, 36 minut jiné práce, 27. 7. 9 hodin 42 minut jízdy, 31 minut jiné práce, 28. 7. 7 hodin 19 minut jízdy, 4 minut jiné práce, 31. 7. 5 hodin 51 minut jízdy, 32 minut jiné práce.

10. V měsíci srpen 2017 odpracoval žalobce podle výplatní pásky 184 hodin. Podle výkazu práce žalované odpracoval žalobce v tomto měsíci 210 hodin 22 minut včetně bezpečnostních přestávek. Podle svého pracovního výkazu odpracoval žalobce v tomto měsíci 258 hodin 15 minut včetně bezpečnostních přestávek. Záznamy o provozu vozidla v daném měsíci odpovídají v časových údajích o počátcích a koncích přepravních výkonů trvajících zpravidla celý pracovní týden údajům uvedeným v pracovním výkazu žalobce. Výpisy z tachografu v daném měsíci vykazují vykonání dne 1. 8. 7 hodin 31 minut jízdy, 39 minut jiné práce, 2. 8. 7 hodin 51 minut jízdy, 21 minut jiné práce, 3. 8. 9 hodin 33 minut jízdy, 13 minut jiné práce, 4. 8. 5 hodin 47 minut jízdy, 41 minut jiné práce, 7. 8. 6 hodin 55 minut jízdy, 1 hodiny jiné práce, 8. 8. 7 hodin 13 minut jízdy, 21 minut jiné práce, 9. 8. 9 hodin 34 minut jízdy, 13 minut jiné práce, 10. 8. 8 hodin 33 minut jízdy, 59 minut jiné práce, 11. 8. 8 hodin 14 minut jízdy, 2 minut jiné práce, 14. 8. 8 hodin 1 minuty jízdy, 49 minut jiné práce, 15. 8. 7 hodin 18 minut jízdy, 10 minut jiné práce, 16. 8. 7 hodin 13 minut jízdy, 1 hodiny 23 minut jiné práce, 17. 8. 8 hodin 13 minut jízdy, 48 minut jiné práce, 18. 8. 2 hodin 13 minut jízdy, 23 minut jiné práce, 21. 8. 8 hodin 48 minut jízdy, 16 hodin jiné práce, 22. 8. 7 hodin 44 minut jízdy, 35 minut jiné práce, 23. 8. 7 hodin 56 minut jízdy 1 hodiny 13 minut jiné práce, 24. 8. 7 hodin 45 minut jízdy, 1 hodiny 20 minut jiné práce, 25. 8. 9 hodin 8 minut jízdy, 47 minut jiné práce, 28. 8. 9 hodin 25 minut jízdy, 26 minut jiné práce, 29. 8. 5 hodin 28 minut jízdy, 2 hodin 14 minut jiné práce, 30. 8. 7 hodin 18 minut jízdy, 9 minut jiné práce, 31. 8. 7 hodin 14 minut jízdy, 55 minut jiné práce.

11. V měsíci září 2017 odpracoval žalobce podle výplatní pásky v tomto měsíci 160 hodin. Podle výkazu práce žalované odpracoval žalobce v tomto měsíci 158 hodin 37 minut včetně bezpečnostních přestávek. Podle svého pracovního výkazu odpracoval žalobce v tomto měsíci 210 hodin 15 minut včetně bezpečnostních přestávek. Záznamy o provozu vozidla v daném měsíci odpovídají v časových údajích o počátcích a koncích přepravních výkonů trvajících zpravidla celý pracovní týden údajům uvedeným v pracovním výkazu žalobce, vyjma dne [datum] (středa). Ačkoliv pracovní výkaz žalobce uvádí, že v tento den žalobce odpracoval 6 hodin, záznamy o provozu vozidla neobsahují žádný údaj o tom, že by žalobce v tento den pracoval. Výpisy z tachografu v daném měsíci vykazují vykonání dne 1. 9. 3 hodin 42 minut jízdy, 1 hodiny 10 minut jiné práce, 7. 9. 6 hodin 41 minut jízdy, 1 hodiny jiné práce, 8. 9. 3 hodin 49 minut jízdy, 37 minut jiné práce, 11. 9. 7 hodin 22 minut jízdy, 10 minut jiné práce, 12. 9. 8 hodin 14 minut jízdy, 23 minut jiné práce, 13. 9. 8 hodin 15 minut jízdy, 1 hodiny 1 minuty jiné práce, 14. 9. 6 hodin 18 minut jízdy, 1 hodiny 4 minut jiné práce, 15. 9. 5 hodin 25 minut jízdy, 1 hodiny 1 minuty jiné práce, 18. 9. 9 hodin 40 minut jízdy, 22 minut jiné práce, 19. 9. 7 hodin 38 minut jízdy, 51 minut jiné práce, 20. 9. 9 hodin 1 minuty jízdy, 4 minut jiné práce, 21. 9. 7 hodin 55 minut jízdy, 1 hodiny 57 minut jiné práce, 22. 9. 6 hodin 46 minut jízdy, 38 minut jiné práce, 25. 9. 7 hodin 57 minut jízdy, 1 hodiny 11 minut jiné práce, 26. 9. 5 hodin 49 minut jízdy, 15 minut jiné práce, 27. 9. 8 hodin 4 minut jízdy, 56 minut jiné práce, 28. 9. 7 hodin 16 minut jízdy, 1 hodiny 55 minut jiné práce, 29. 9. 9 hodin 29 minut jízdy a 1 hodiny 6 minut jiné práce.

12. V měsíci říjen 2017 odpracoval žalobce podle výplatní pásky 72 hodin. Podle výkazu práce žalované odpracoval žalobce v tomto měsíci 74 hodin 46 minut včetně bezpečnostních přestávek. Podle svého pracovního výkazu odpracoval žalobce v tomto měsíci 101 hodin 30 minut včetně bezpečnostních přestávek. Záznamy o provozu vozidla v daném měsíci odpovídají v časových údajích o počátcích a koncích přepravních výkonů trvajících zpravidla celý pracovní týden údajům uvedeným v pracovním výkazu žalobce. Výpisy z tachografu v daném měsíci vykazují vykonání dne 2. 10. 9 hodin 4 minut jízdy, 48 minut jiné práce, 3. 10. 8 hodin 12 minut jízdy, 26 minut jiné práce, 4. 10. 7 hodin 4 minut jízdy, 1 hodiny 12 minut jiné práce, 5. 10. 9 hodin 3 minut jízdy, 37 minut jiné práce, 6. 10. 4 hodin 38 minut jízdy, 1 hodina 13 minut jiné práce, 7. 10. 8 hodin 26 minut jízdy, 9. 10. 6 hodin 8 minut jízdy, 1 hodina 22 minut jiné práce, 10. 10. 8 hodin 9 minut jízdy, 40 minut jiné práce, 11. 10. 6 hodin 17 minut jízdy, 28 minut jiné práce.

13. Podstatou argumentace žalobce ve vztahu k nároku na doplacení dlužné mzdy bylo tvrzení, že počty odpracovaných hodin uvedené na výplatních lístcích a žalobci zaplacené neodpovídaly skutečnosti, tedy že žalobce v jednotlivých měsících odpracoval více hodin, než mu bylo proplaceno. [příjmení] hodin, jejichž vykonání v daných měsících žalobce tvrdí v podané žalobě, vycházejí z pracovních výkazů a záznamů o provozu vozidla, které si vedl sám žalobce, žalovanou nejsou podepsané, ta naopak zpochybňuje jejich správnost. Žalovaná pak na podporu svého tvrzení o správnosti údajů o počtu odpracovaných hodin na výplatních lístcích po korekci na celkový počet odpracovaných hodin v hodnotě 928 předložila vlastní měsíční výkazy práce žalobce korespondující s takto korigovaným počtem odpracovaných hodin. Tyto výkazy nejsou žalobcem podepsané. V situaci, kdy byly soudu účastníky předloženy dvě diametrálně odlišné verze evidence žalobcem odpracované doby, byl pro závěr soudu o počtu odpracovaných hodin klíčovým důkazem soubor výpisů z tachografu žalobcem používaného vozidla. Důkazní hodnota těchto výpisů je vyšší než u záznamů o provozu vozidla, které vyplňoval sám žalobce, jelikož objektivně zachycují dobu pracovního výkonu žalobce v jednotlivých dnech. Dobu řízení zaznamenává zařízení umístěné ve vozidle automaticky a vykonání jiných prací je zaznamenáno na základě manipulace žalobcem (přepínáním jednotlivých symbolů) a mělo by tak být v souladu s reálným výkonem těchto úkonů. Při zjišťování pracovních výkonů žalobce v jednotlivých dnech a jejich časové dotace tedy soud vycházel právě ze záznamů digitálního tachografu. Výpisy těchto záznamů byly žalobcem předloženy v kompletní podobě (tedy pro každý odpracovaný den žalobou vymezeného období) a jejich obsah nezpochybňovala ani žalovaná. Přehled pracovních výkonů žalobce v jednotlivých dnech a jejich časová dotace zaznamenané v těchto výpisech z tachografu odpovídají téměř ve všech případech (až na výjimky níže rozvedené) evidenci pracovní doby žalobce vedené žalovanou, přičemž v takto evidované pracovní době je zohledněna doba čisté jízdy (doba řízení), doba výkonu jiných prací, kterými se podle § 3 písm. a) nařízení vlády č. 589/2006 Sb. rozumí mj. nakládka a vykládka a čekání na ni a jako takové jsou součástí pracovní doby řidiče a také bezpečnostní přestávky. [příjmení] dotace bezpečnostních přestávek evidovaná žalovanou (která je dle citovaného nařízení vlády součástí pracovní doby žalobce a jako taková byla žalobci proplacena) je v souladu s pravidly stanovenými pro realizaci přestávek článkem 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, tedy předpisem přímo závazným i v České republice. Pokud záznamové zařízení tachografu eviduje v odpracovaných dnech mezi jednotlivými pracovními úkony další doby odpočinku (symbol postele) nad rámec časové dotace bezpečnostních přestávek dle citovaného nařízení, nejedná se již o pracovní dobu ve smyslu § 3 písm. a) nařízení vlády č. 589/2006 Sb., ale o dobu odpočinku žalobce, byť je časově situována mezi úkony, které do pracovní doby spadají. Pracovní výkon žalobce v daném dni je vykázán sumou jednotlivých časových úseků doby řízení, doby vykonání jiných prací a dobou bezpečnostních přestávek, jejichž délka je dle citovaného nařízení závislá na době řízení.

14. Oproti výplatním lístkům a jim korespondujícím tvrzením žalobce o obsahu výplatních pásek (z nichž vyplývá, že v průběhu trvání pracovního poměru odpracoval žalobce pro žalovanou celkem 880 hodin) obsahují výpisy z tachografu vozidla vyšší počty žalobcem odpracovaných hodin – žalovaná tvrdí, že tento rozdíl je představován hodnotou 48 hodin, čemuž odpovídá hrubá mzda za práci přesčas ve výši 5 280 Kč, tedy čistá mzda ve výši 3 633 Kč (ve spisu je na č.l. 135 obsažen výpis ze mzdové kalkulačky). Tato částka byla žalobci žalovanou prokazatelně zaplacena v průběhu řízení, konkrétně dne [datum] (viz výpis z účtu žalované na č.l. 260 a v průběhu posledního jednání soudu předložené podklady k výpočtu a realizaci zákonných odvodů z uvedené částky hrubé mzdy). Výpisy z tachografu však ukazují, že žalobce odpracoval pro žalovanou v průběhu pracovního poměru více hodin, než 928 vykázaných dle evidence žalované a žalobci takto proplacených. Rozdílné hodnoty zjistil soud v měsíci červenec 2017, kdy žalovanou došlo k nesprávnému sečtení správně vykázaných hodnot z tachografu vozidla – součet časové dotace takto vykázaných pracovních výkonů nečiní 142 hodin 41 minut, jak uvádí výkaz žalované, ale 151 hodin 28 minut (rozdíl tedy činí 10 hodin) a v měsíci říjen 2017, kdy dne 4. 10. dle výpisu z tachografu žalobce pracoval pouze 8 hodin 16 minut (7 hodin 4 minuty jízdy a 1 hodina 12 minut jiné práce), zatímco žalovaná vykazuje 9 hodin 16 minut, tedy o jednu hodinu více, a dne 9. 10., kdy žalobce dle výpisu z tachografu pracoval 7 hodin 30 minut (6 hodin 8 minut jízdy a 1 hodina 22 minut jiné práce), zatímco evidence žalované tento den mezi odpracovanými vůbec neuvádí. Celkově tak žalovaná po zohlednění příslušné dotace bezpečnostních přestávek v obou uvedených dnech (2x 45 minut) vykazuje v měsíci říjen 2017 oproti výpisům z tachografu o 7 hodin méně, než žalobce v tomto měsíci reálně odpracoval. Rozdíl v hrubé mzdě odpovídající počtu těchto 17 odpracovaných a neproplacených hodin je tak žalovaná povinna žalobci doplatit.

15. Podle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce) přísluší zaměstnanci za vykonanou práci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle § 114 odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci za dobu práce přesčas mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

16. Dlužná hrubá mzda za měsíc červenec 2017 byla stanovena násobením hodinové mzdy žalobce ve výši 79,8 Kč uvedenými 10 navíc odpracovanými hodinami, tzn. částkou 798 Kč. Hodinová mzda byla zjištěna dělením měsíční zaručené mzdy počtem pracovních hodin v červenci 2017 při 8 hodinovém úvazku – 168. Jelikož žalobce v uvedeném měsíci odpracoval celkově 152 hodin, je zjevné, že neproplacené hodiny nebyly hodinami přesčasovými.

17. Dlužná hrubá mzda za měsíc říjen 2017 byla stanovena násobením hodinové mzdy žalobce ve výši 76,1 Kč uvedenými 7 navíc odpracovanými hodinami, tzn. částkou 533 Kč, po zohlednění 25% příplatku za práci přesčas částkou 667 Kč. Hodinová mzda byla zjištěna dělením měsíční zaručené mzdy počtem pracovních hodin v říjnu 2017 při 8 hodinovém úvazku – 176. Jelikož žalobce měl v uvedeném měsíci odpracovat při 8 hodinovém pracovním úvazku za 9 dní 72 hodin, je zjevné, že neproplacené hodiny byly hodinami přesčasovými. Žalované tedy bylo tímto rozhodnutím uloženo, aby žalobci doplatila mzdu ve výši 1 465 Kč s příslušenstvím, ve zbytku mzdových nároků pak byla žaloba zamítnuta.

18. K nároku žalobce na zaplacení zahraničního stravného bylo po skutkové stránce zjištěno, že účastníci se shodují na výši této cestovní náhrady, na jejíž zaplacení vznikl žalobci za dobu trvání pracovního poměru nárok a není mezi nimi sporu o tom, že se jedná celkem o částku 3 210 EUR. [příjmení] nebylo ani o tom, že na tuto částku již bylo žalobci žalovanou zaplaceno 58,30 EUR a ohledně této částky bylo řízení pravomocně zastaveno. Předmětem řízení tedy zůstalo nadále stravné ve výši 3 151,70 EUR.

19. Tvrzení žalobce, že mimo částky 58,30 EUR mu žalovanou na zahraničním stravném nebylo zaplaceno ničeho, podporuje obsah okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], z něhož vyplývá, že tato skutečnost byla jedním z důvodů skončení pracovního poměru zaměstnancem, dále jeho účastnická výpověď, v níž své tvrzení potvrdil - uvedl, že od zaměstnavatele žalovanou tvrzené zálohy na stravné nikdy žádným způsobem nepřevzal a dále vysvětlil důvody, pro které se zaplacení stravného začal domáhat až po skončení pracovního poměru (zalíbení v práci, šetrné chování v průběhu pracovních cest a obavy z ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele). Současně ze závěrů kontrolního šetření [anonymizována čtyři slova] [územní celek] [anonymizováno] Vysočinu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (které však vychází pouze z obsahu písemných informací a listinných podkladů předložených na výzvu kontrolního orgánu žalovanou) se podává, že zaměstnavatel žalobci po dobu pracovního poměru prokazatelně neposkytoval cestovní náhrady při zahraničních pracovních cestách, a to v celkové výši 87 200 Kč, a že žalobci byla prokazatelně vyplacena pouze částka ve výši 1 480 Kč, která mu byla zaslána na účet dne [datum].

20. Žalovaná však tvrdila, že částku 3 151,70 EUR zaplatila žalobci během trvání pracovního poměru ve výše popsaných šesti postupných platbách, a to dne 12. 2017 částkou 12 200 Kč, a ve dnech [datum] (později žalovanou k dotazu soudu opraveno na [datum]), [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy částkou 15 000 Kč. K tomuto svému tvrzení navrhla žalovaná provedení listinných důkazů, důkazu výpovědí svého jednatele a důkazu svědeckými výpověďmi dalších osob – řidičů a osob provádějících činnost pro žalovanou.

21. Těmito důkazy bylo prokázáno, že žalovaná vždy v rozhodném období každého měsíce trvání pracovního poměru žalobce (tzn. ve dnech realizace tvrzených plateb záloh žalobci či ve dnech bezprostředně předcházejících) disponovala s hotovostními finančními obnosy, které mohly zahrnovat měsíční stravné v částkách náležejících žalobci. Dle vlastní účetní evidence žalované tyto částky také byly účetně využity k tomuto účelu – zaplacení záloh stravného řidičům včetně žalobce. Tato skutečnost vyplývá z interních pokladních dokladů žalované - č. [anonymizováno] za účetní období 5/ 2017 (na stravné dne [datum] zaúčtována částka 59 200 Kč), č. [anonymizováno] za účetní období 6/ 2017 (na stravné dne [datum] zaúčtována částka 62 000 Kč), č. [anonymizováno] za účetní období 7/ 2017 (na stravné dne [datum] zaúčtována částka 52 000 Kč), č. [anonymizováno] za účetní období 8/ 2017 (na stravné dne [datum] zaúčtována částka 52 000 Kč), č. [anonymizováno] za účetní období 9/ 2017 (na stravné dne [datum] zaúčtována částka 52 000 Kč) a č. [anonymizováno] za účetní období 10/ 2017 (na stravné dne [datum] zaúčtována částka 52 000 Kč) ve všech případech obsahujících rozpis výše záloh stravného pro jednotlivé řidiče včetně žalobce, který tak měl v květnu obdržet částku 12 200 Kč a v měsících červen až říjen vždy částku 15 000 Kč, což koresponduje s tvrzeními žalované, která uváděla, že dne [datum] zaplatila žalobci stravné částkou 12 200 Kč, a ve dnech [datum] (později opraveno na [datum]), [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy částkou 15 000 Kč. Z těchto dokladů dále vyplývá, že ve všech uvedených měsících měl žalobce obdržet na stravném nejvyšší částku ze všech řidičů – zálohy, které měly být vyplaceny ostatním řidičům, činily ve všech případech částky 7 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaná dále doložila výpisy ze svého účtu vedeného [právnická osoba], z nichž vyplývají následující hotovostní výběry – dne [datum] částka 150 000 Kč, dne [datum] částka 105 000 Kč, dne [datum] částka 250 000 Kč, dne [datum] částka 350 000 Kč a dne [datum] částka 250 000 Kč – ve všech případech tedy byly výběry realizovány ve dnech výše popsaných účetních operací nebo ve dnech těsně předcházejících, výše částek však přesně neodpovídají výši zaúčtovaného stravného, ve všech případech se jedná o částky vyšší.

22. E-mailovou zprávou odeslanou dne [datum] [anonymizováno] [příjmení] byl žalobce vyzván, aby se dostavil k převzetí listin souvisejících s ukončením pracovního poměru a stravného za měsíc říjen.

23. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] k procesu výplaty zahraničního stravného na pracovišti vypověděl, že ve všech případech činí osobně na základě kalkulace [anonymizováno] [příjmení] výběry příslušného obnosu v bance, tento jí následně předá. Výplatu stravného řidičům zajišťuje [anonymizováno] [příjmení]. Její postup není jednateli žalované znám, domnívá, že v některých případech probíhá předání osobně a v některých případech ponecháním peněz na určeném místě. V průběhu pracovního poměru žalobce nezaznamenal žádnou stížnost žalobce na nevyplácení stravného. 24. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (neteř výše uvedeného jednatele žalované, která je zaměstnankyní jiné jeho společnosti, provádí však určité činnosti i pro žalovanou společnost) v rámci svědecké výpovědi uvedla, že řidiči žalované přebírali každý měsíc zálohy na stravné, tento úkon nepodepisovali, celkové vyúčtování se pak provádělo na konci roku. Postup byl takový, že [jméno] [příjmení] vždy vybral peníze z účtu, předal je mzdové účetní [příjmení], ta je pak rozpočítala na jednotlivé řidiče. Ta také dle výpovědi svědkyně vyhotovila účetní doklady popsané v bodě 21. tohoto rozsudku. Takto připravené stravné pak [anonymizováno] [příjmení] vložila do obálek a předala řidičům buď osobně, nebo ponecháním obálky nadepsané jménem řidiče v předmětné buňce. K těmto platbám docházelo vždy kolem výplatního termínu (10. den v měsíci). U všech řidičů bylo při výplatě stravného postupováno stejně. Pokud se jedná konkrétně o žalobce, tomu předala stravné osobně ve dvou případech, na pracovišti v [obec], bez jeho podpisu. K dotazu na důvod duplikování platby stravného v měsíci květen 2017 (tato výpověď svědkyně proběhla před změnou tvrzení žalované, že k druhé platbě došlo až dne [datum]) nedokázala svědkyně odpovědět a uvedla, že jednala zřejmě na základě pokynu. K osobnímu předání stravného v říjnu 2017 vypověděla, že žalobci takto předala částku 12 000 Kč. Při opakovaném výslechu (realizovaném po učinění svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], která své zapojení do placení zahraničního stravného popřela, viz níže) svědkyně [příjmení] svoji výpověď bez bližšího odůvodnění změnila v části, v níž hovořila o podílu [jméno] [příjmení] na realizaci výplaty stravného. Nově uvedla, že jmenovaná se na výplatě stravného vůbec nepodílela.

25. Svědkyně [jméno] [příjmení] (sestra jednatele žalované [jméno] [příjmení], která rovněž není zaměstnancem žalované, nicméně vykonává pro ni činnost účetní) uvedla, že v rozhodném období pro žalovanou zpracovávala pouze podklady pro výplatu mezd, které následně předávala [anonymizováno] [příjmení]. V agendě placení zahraničního stravného nečinila žádné úkony, je jí pouze známo, že stravné bylo řidičům placeno každý měsíc v hotovosti formou záloh a ke konečnému vyúčtování docházelo na konci roku. Svědkyně popřela, že by zpracovala účetní dokumenty tvrzené [anonymizováno] [příjmení] (ve spisu založeny na č.l. 142-147), potvrdila však, že je jí známa praxe ponechávání obálek se zálohami stravného ve stavební buňce. [jméno] se však na ní nepodílela.

26. Výpověďmi dalších řidičů žalované níže uvedených je prokázáno, že těmto řidičům bylo i v rozhodném období trvání pracovního poměru žalobce zaměstnavatelem zahraniční stravné vypláceno řádně. [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] také potvrdili, že částky stravného zaměstnavatel ponechával ve stavební buňce v [obec] označené žalovanou, která je zachycena na fotografiích na č.l. 139 a 140 spisu, ostatně i dle výpovědi žalobce se jedná o buňku používanou řidiči žalované jako zázemí. Všichni řidiči včetně žalobce také uvedli, že pro zaměstnavatele vykonávali obsahem i rozsahem obdobnou práci. Výpovědi řidičů se však zásadně lišily ve způsobu, jakým jim bylo stravné vyplaceno. [jméno] [příjmení] uvedl, že k výplatě stravného docházelo vždy výplatním termínu v obálce, kterou uložila [anonymizováno] [příjmení] do buňky; v této buňce svědek viděl i obálky pro určené žalobce. Podle výpovědi [jméno] [příjmení] docházelo k výplatě stravného vždy kolem 15. dne v měsíce a vyúčtování se provádělo na konci roku. Stravné mu v obálce bylo ukládáno do buňky na stůl nebo předáváno osobně, i tento svědek viděl v buňce obálku určenou pro žalobce. Svědek [jméno] [příjmení] naopak uvedl, že obálky se stravným mu každý měsíc předávala [anonymizováno] [příjmení] osobně, do buňky mu nikdy ukládáno nebylo. Svědek [jméno] [příjmení] dostával vždy peníze pouze v obálce v buňce, po odpracování daného měsíce ve výplatním termínu, [anonymizováno] [příjmení] osobně mu stravné nikdy předáno nebylo. Již od počátku svého pracovního poměru (cca 10 let) každý měsíc podepisuje [anonymizováno] [příjmení] tiskopisy k převzetí těchto peněz, kde je uvedena i konkrétní výše stravného. [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že převzetí stravného zaměstnavateli vždy podepisoval. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uvedli, že stravné se nepodepisovalo během roku, ale až při konečném vyúčtování.

27. Výši stravného, která jim byla vyplácena v rozhodném období, specifikovali řidiči následujícím způsobem – [jméno] [příjmení] kolem 14 000 Kč, [jméno] [příjmení] kolem 15 000 Kč a [jméno] [příjmení] 10 až 20 000 Kč.

28. Všichni řidiči také potvrdili, že interiér buňky je přístupný nejen všem řidičům, ale i dalším osobám. Nikdo z nich nebyl nikdy přítomen převzetí stravného žalobcem v obálce v buňce či osobně od Ing. [příjmení].

29. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] vyplývá, že v době trvání pracovního poměru učinil žalobce na svůj účet jediný hotovostní vklad, a to dne [datum] částkou 10 000 Kč. K majetkovým poměrům žalobce bylo zjištěno jeho účastnickou výpovědí a výpovědí jeho manželky [jméno] [příjmení] a dcery [jméno] [příjmení], že v rozhodné době tyto tři osoby obývaly společnou domácnost v nájemním bytě, měsíční výdaje představovaly platby SIPO sdružující nájemné a další obligatorní platby částkou 7 000 Kč měsíčně, dále zálohy na elektřinu ve výši cca 1 200 Kč a splátky úvěru ve výši cca 6 000 Kč měsíčně, celkem tedy 14 200 Kč. Příjem této domácnosti byl představován mzdou žalobce z pracovního poměru u žalované (viz částky rozvedené shora, kolem 10 000 Kč měsíčně), jeho starobním důchodem ve výši 12 506 Kč a invalidním důchodem manželky žalobce ve výši 5 880 Kč měsíčně, celkem tedy 28 386 Kč. Po pokrytí obligatorních výdajů tedy rodině žalobce zbývala dostatečná částka potřebná na nákup potravin a zajištění základních potřeb.

30. K předchozím pracovních poměrů žalobce bylo zjištěno ze sdělení [právnická osoba] (pracovní poměr trval od [datum], datum jeho ukončení je uvedeno v nesrozumitelném tvaru) a [právnická osoba] (pracovní poměr trval od [datum] do [datum]), že tito zaměstnavatelé hodnotí jejich průběh a především ukončení okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobce negativně, včetně následných požadavků žalobce na doplacení mzdových nároků, které byly dle názoru těchto zaměstnavatelů požadovány neoprávněně. Z důvodu zabránění uplatnění nároku žalobcem soudní cestou došlo v obou případech k mimosoudnímu vyrovnání. Dohoda o narovnání uzavřená žalobcem se druhým z uvedených zaměstnavatelů byla soudu předložena v kompletním znění a bylo z ní zjištěno, že žalobce požadoval po zaměstnavateli proplacení přesčasové práce a práce uskutečněné v noci a ve svátek částkou 118 723 Kč, naopak zaměstnavatel uplatňoval vůči žalobci nárok na náhradu škody. Strany se dohodly, že sporné nároky budou vyrovnány zaplacením částky 75 000 Kč zaměstnavatelem žalobci. Pravomocným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o povinnosti dalšího zaměstnavatele žalobce [právnická osoba] (pracovní poměr trval od [datum] do [datum]) zaplatit žalobci částku 51 112,70 Kč s příslušenstvím, co do částky 3 813,80 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. [příjmení] nárok spočíval v nedoplatku mzdy, příplatku za práci ve státní svátek a v noci, nedoplatku stravného a zaplacení odstupného při okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance. V řízení vedeném žalobcem [název soudu] o zaplacení částky 122 986 Kč proti dalšímu zaměstnavateli žalobce [jméno] [příjmení] (pracovní poměry trvaly v obdobích od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]) ve věci uplatněných dlužných mzdových nároků za práci přesčas, nároku na zaplacení doplatku zahraničního stravného a zaplacení náhrady mzdy při okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnancem byla pravomocným částečným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] žaloba zamítnuta co do částky 50 286 Kč s příslušenstvím a co do částek 3 055 Kč s příslušenstvím, 813,09 Kč, 405,48 Kč a 405,45 Kč bylo řízení zastaveno. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o zbývající části uplatněného nároku – žaloba byla co do částky 67 356 Kč s příslušenstvím zamítnuta a co co částky 611 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno. Toto rozhodnutí je dosud nepravomocné. Ze zprávy posledního zaměstnavatele žalobce [právnická osoba] (pracovní poměr trval od [datum] do [datum], skončení odchodem žalobce do starobního důchodu) vyplývá, že žalobce byl hodnocen jako svědomitý řidič, který svoji práci vykonával bez sebemenších problémů. Celkově je působení žalobce hodnoceno tímto zaměstnavatelem velmi kladně.

31. Shora popsanými důkazy byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu, další důkazní návrhy stran tedy byly zamítnuty jako nadbytečné (prohlášení žalobce o majetkových poměrech, výslech statutárních orgánů předchozích zaměstnavatelů žalobce), důkazní návrhy informacemi o výši nájemného a záloh na služby a energie hrazených žalobcem, dotazy na finanční společnosti k existenci, druhu a obsahu závazkových vztahů se žalobcem a e-mailem manželky žalobce žalované ze dne [datum] byly žalovanou navrženy po koncentraci řízení, byly tedy zamítnuty pro opožděnost.

32. Podle § 166 ve spojení s § 170 odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že v průběhu pracovního poměru realizoval žalobce zahraniční pracovní cesty a jak je shora rozvedeno, nebylo mezi nimi sporu ani o výši stravného, které mu z tohoto titulu náleželo. Spornou otázkou bylo, zda žalobci stravné v této výši již bylo žalovanou zaplaceno během trvání pracovního poměru. V tomto typu sporu je žalovaná jako zaměstnavatel povinna prokázat, že žalobci stravné zaplatila. Je tedy v zájmu zaměstnavatele, aby při vyplácení stravného postupoval transparentním a prokazatelným způsobem. Zaplacením se přitom rozumí přesun příslušného finančního obnosu do majetkové sféry žalobce, tzn. odeslání peněz na bankovní účet žalobce či jejich předání žalobci sjednaným či oběma stranami akceptovaným způsobem.

33. Důkazy předložené žalovanou – listinné důkazy (výpisy z účtu žalované, interní účetní dokumenty, fotografie buňky), výslech jednatele žalované, jejích řidičů a svědkyň [příjmení] [příjmení] a [příjmení] však neprokázaly, že žalovaná žalobci jí tvrzeným způsobem jednotlivé částky stravného předala. Těmito důkazy bylo prokázáno, že zaměstnavatel v rozhodných období jednotlivých měsíců disponoval s finančními prostředky potřebnými k zaplacení stravného řidičům, připravoval je k předání a konkrétními způsoby je řidičům (mimo žalobce) předával. Těmito důkazy však byla současně vyvrácena následující tvrzení žalované. Zaprvé tvrzení, že stravné bylo řidičů vypláceno formou záloh ještě před odpracováním konkrétního měsíce. Tuto praxi popřeli slyšení řidiči, kteří se shodli na tom, že k výplatě stravného docházelo vždy až po odpracování daného měsíce, v řádném výplatním termínu (někteří z těchto řidičů pravidelně podepisovali příslušné dokumenty, v nichž byly převzaté peníze specifikovány, tito řidiči si tedy museli být vědomi, co přebírají). Z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že„ zálohovost“ výplaty stravného na pracovišti nespočívala v jeho výplatě předem, ale ve skutečnosti, že ke konečnému vyúčtování docházelo pouze 1x ročně, tuto praxi ostatně potvrdili i slyšení řidiči. Obsah účetních dokumentů předložených žalovanou sice nasvědčuje uvedenému tvrzení žalované, neboť jimi mělo dojít k zaúčtování stravného, na které měl řidičům vzniknout nárok až v průběhu daného měsíce (tzn. např. účetní doklad z [datum] zaúčtovává dle záznamu na zadní straně tohoto dokumentu stravné na měsíc květen 2017), nicméně věrohodnost těchto dokumentů (dokladů o účetních operacích vztahujícím se ke dnům 10. 5., 10. 6., 10. 7., 10. 8., 8. 9. a [datum]) oslabuje oproti svědeckým výpovědím uvedených řidičů skutečnost, že všechny byly pořízeny až po skončení pracovního poměru žalobce, a to ve stejný den – [datum], dále skutečnost, že všichni řidiči uvedli jinou výši stravného, která jim byla zaměstnavatelem v rozhodném období vyplácena, než uvádí text na zadních stranách těchto dokumentů (ve všech případech měla být řidičům placena mnohem vyšší částka, než je uvedena) a konečně skutečnost, že bez jakéhokoliv rozumného důvodu (když všichni řidiči vypověděli, že pro zaměstnavatele vykonávali obdobnou práci) účetní doklady ve všech měsících uvádějí stravné žalobce v mnohem vyšší částce než u ostatních řidičů (15 000 Kč x 10 000 Kč či dokonce 7 000 Kč u řidiče [anonymizováno] – tzn. rozdíly ve výši 1/3 měsíční výše stravného). Tyto rozpory odůvodňují pochybnost o pravdivosti obsahu těchto dokladů.

34. Zadruhé bylo shora uvedenými důkazy vyvráceno tvrzení žalované, že žalobci bylo stravné v jednotlivých měsících placeno způsobem zavedeným na pracovišti, stejným u všech řidičů - vložením do obálky a ponecháním v buňce, výjimečně osobním předáním [anonymizováno] [příjmení]. Řidiči však popsali rozdílné způsoby výplaty stravného, někteří skutečně přebírali stravné formou obálek i osobní formou, někteří však pouze formou obálek a někteří pouze formou osobní. Někteří převzetí stravného podepisovali, někteří ne. Takto popsané způsoby placení však nelze považovat za ustálený způsob výplaty stravného zaměstnavatelem, je naopak zjevné, že proces placení stravného žalovanou probíhal u jednotlivých řidičů individuálním způsobem přizpůsobeným vždy jeho konkrétní situaci. Nelze tak dovodit, jak tvrdí žalovaná, že pokud při placení stravného postupovala stejně ustáleným způsobem vůči ostatním řidičům, že tak s nejvyšší pravděpodobností postupovala i vůči žalobci.

35. Pokud se jedná o platby, které dle tvrzení žalované byly realizovány vložením peněz do obálky a jejím ponecháním v buňce, nedisponuje žalovaná žádným přímým důkazem, který by prokazoval převzetí takto umístěných obálek žalobcem. Všechny výše uvedené důkazy jsou důkazy nepřímými, což samo o sobě neznamená, že jimi nelze tvrzenou skutečnost prokázat. Skutečnosti zjištěné z těchto důkazů však na sebe logicky nenavazují a jak bylo výše rozvedeno, v mnoha ohledech si dokonce vzájemně odporují. Žádný z řidičů nebyl přítomen převzetí byť některé z obálek žalobcem v situaci, kdy současně bylo prokázáno, že vnitřní prostory buňky byly přístupné většímu počtu osob, nelze uzavřít, že právě žalobce musel být osobou, která obálky z buňky odnesla a že se tudíž příslušné platby zahraničního stravného dostaly do jeho dispozice. Touto skutečností si dle názoru soudu nemůže být jista ani sama žalovaná, v důsledku jejíž neopatrnosti při nakládání s finančními prostředky určenými k uspokojení nároků zaměstnanců ke vzniku celé situace došlo.

36. Pokud se jedná o platby, které dle tvrzení žalované byly žalobci osobně předány [anonymizováno] [příjmení] (dne [datum] částka 12 200 Kč a dne [datum] částka 15 000 Kč), zde žalovaná navrhla přímý důkaz, který by měl dle jejího názoru tvrzenou skutečnost prokazovat – svědeckou výpověď [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Výpověď této svědkyně je však v rozporu nejen s ostatními provedenými důkazy a s tvrzeními žalované, ale obsahuje i vnitřní rozpory. Ty spočívají především ve změně výpovědi v části, kdy svědkyně vypovídala o průběhu přípravy finančních prostředků pro výplatu stravného řidičům, kdy původně uvedla, že rozdělení peněz a přípravu účetních podkladů pro výplatu stravného zajišťovala účetní [příjmení], a poté, co tato jakýkoliv svůj podíl na výplatě stravného popřela, opravila svoji výpověď v tomto smyslu i svědkyně [příjmení]. V této části byla její výpověď i v rozporu s výpovědí jednatele žalované [jméno] [příjmení], který soudu ve shodě se svědkyní [příjmení] sdělil, že finanční prostředky určené k placení stravného předával po výběru z účtu přímo [anonymizováno] [příjmení], zatímco ta vypověděla, že jednatel tyto peníze předával mzdové účetní [příjmení]. Výpověď [anonymizováno] [příjmení] je v rozporu i s výpověďmi ostatních řidičů žalované, když uvedla, že u všech řidičů žalované bylo při výplatě stravného postupováno stejně. Z výpovědí řidičů naopak vyplynulo, že při výplatě stravného bylo u jednotlivých řidičů postupováno individuálním způsobem (byť s určitými shodnými rysy). Výpověď [anonymizováno] [příjmení] je v rozporu i s tvrzeními žalované – svědkyně potvrdila v rámci své výpovědi, že žalobci bylo v měsíci květen 2017 stravné předáno dvakrát (za důvod tohoto postupu uvedla zřejmě pokyn zaměstnavatele), když následně sama žalovaná upravila skutková tvrzení tak, že v uvedeném měsíci bylo žalobci stravné vyplaceno pouze jedenkrát, a to dne 12. 5. s tím, že druhá platba byla realizována až v následujícím měsíci. Dále svědkyně uvedla, že v průběhu druhého osobního předání stravného v říjnu 2017 předala žalobci částku 12 000 Kč (dle tvrzení žalované se mělo jednat o částku 15 000 Kč). Ohledně platby v květnu 2017 navíc soud odkazuje na výše popsané zjištění ohledně zálohového placení stravného na pracovišti, když řidiči vypověděli, že k vyplácení stravného docházelo zpětně formou záloh zúčtovatelných ke konci roku. V tomto případě je skutečně nelogický postup, na který poukazuje žalobce, při kterém právě jemu by bylo s vyplácením záloh započato předem, pouze několik dnů po zahájení výkonu práce pro žalovanou. Závěru soudu o tom, že řidičům bylo stravné vypláceno až po odpracování daného měsíce, nasvědčuje i obsah e-mailu zaslaného žalobci [příjmení] [příjmení] dne [datum] (tedy v den výplatního termínu za měsíc říjen 2017), kterým byl žalobce vyzván, aby se dostavil k převzetí stravného za měsíc říjen. Ještě závažnější pochybnosti vzbuzují dokazováním zjištěné skutečnosti o osobním předání stravného žalobci [příjmení] [příjmení] dne [datum]. Kromě toho, že jmenovaná soudu sdělila, že žalobci předala stravné v jiné výši, zde přistupuje skutečnost, že částka 15 000 Kč měla být žalobci předána v den, kdy se na pracoviště dostavil okamžitě ukončit pracovní poměr. Tato skutečnost vyplývá ze záznamu žalobce na listině okamžitého zrušení pracovního poměru a rovněž svědkyně [příjmení] soudu potvrdila, že v ten den„ tam měl žalobce nějaké papíry, vyběhl za panem [příjmení], pak někam telefonoval a odjel“. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalované o tom, že zálohy na stravné byly řidičům placeny předem, nelze logickým způsobem vysvětlit důvod vyplacení zálohy na měsíc dopředu (tedy zde na říjen 2017) v případě, kdy zaměstnanec končí pracovní poměr jeho okamžitým zrušením. Ostatně k převzetí stravného za měsíc říjen byl žalobce vyzván až následně v řádném výplatním termínu dne [datum]. Vysvětlení žalované, že se mělo jednat pouze o doplatek stravného za měsíc říjen, neobstojí, jelikož dle uvedeného tvrzení měla být žalobci [příjmení] [příjmení] předána osobně částka 15 000 Kč jako stravné za měsíc říjen. Jelikož pracovní poměr žalobce skončil [datum], pokryla by tato částka jistě plně nárok žalobce na stravné vzniklý v tomto měsíci (když v předchozích žalobcem plně odpracovaných měsících měla být žalobci dle žalované vyplácena na stravném rovněž částka 15 000 Kč). O jakémkoliv nedoplatku tedy nelze hovořit.

37. Výše popsanými důkazy tedy žalovaná pro jejich vzájemnou rozpornost a rozpornost s tvrzeními žalované zaplacení stravného v tvrzené výši žalobci neprokázala. Z tohoto důvodu o tom byla soudem poučena podle § 118 odst. 3 o.s.ř. a vyzvána k navržení dalších důkazů k prokázání tvrzené skutečnosti – zaplacení zahraničního stravného žalobci výše uvedeným postupem. Po tomto poučení žalovaná navrhla důkazy směřující k prokázání skutečnosti, že žalobce disponoval s finančními prostředky, které mohly pocházet právě z peněz získaných od žalované výplatou stravného (zpráva banky však tuto domněnku žalované nepotvrdila, když z ní vyplývá, že na účet, který společně v rozhodném období užíval žalobce a jeho manželka byla vložena v době trvání pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou pouze částka 10 000 Kč, a to v době před první platbou tvrzenou žalovanou), dále směřující k majetkovým poměrům žalobce a k prokázání existence jeho sporů s předchozími zaměstnavateli, vůči nimž neoprávněně uplatňoval obdobné mzdové nároky jako vůči žalované. Z výše popsaných a soudem provedených důkazů však nevyšlo najevo, že majetkové poměry žalobce v rozhodném období byly natolik nepříznivé, že by odůvodňovaly jeho potřebu obohatit se na úkor žalované opětovným vymáháním již zaplacených nároků ani nebylo prokázáno, že by jeho nároky vznesené vůči předchozím zaměstnavatelům bylo možno označit jako neoprávněné. Byť závěr o jejich oprávněnosti nelze automaticky činit ze zjištění, že byla uzavřena dohoda o narovnání a jiné dohody žalobce se zaměstnavateli, z citovaného pravomocného rozhodnuté [název soudu] jednoznačně vyplývá, že tento konkrétní nárok, o němž již bylo soudem rozhodnuto, byl z převažující části oprávněný. Jelikož žalovaná tedy neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že žalobci jím požadovanou částku 3 171,50 EUR již zaplatila, je zaplatit ji žalobci na základě tohoto rozhodnutí soudu včetně příslušenství – žalobcem požadovaného úroku z prodlení.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. (u nároku na zaplacení částky 58,30 EUR s příslušenstvím, ohledně něhož bylo řízení zastaveno na základě zpětvzetí žalobce, avšak v situaci, kdy žalovaná platbu realizovanou před zahájením řízení řádně neoznačila tak, aby ji žalobce mohl identifikovat) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšnějším účastníkem, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 111 672,45 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79 % - žalobce byl úspěšný co do částek 26 800 Kč, 1 465 Kč, 1 480 Kč a 81 980 Kč - úspěchu žalované v rozsahu 21 % - 30 539 Kč). Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 12 769 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), a to s ohledem na obsah spisu za každý z následujících účelných úkonů právní služby. Nejprve z tarifní hodnoty ve výši 142 264 Kč sestávající z částky 6 820 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t., tj. za převzetí a přípravu, předžalobní výzvu, podání žaloby, vyjádření žalobce k odporu žalované, účast na jednání dne [datum] (2 úkony, jednání trvalo od 12:30 do 14:47 hod.), doplnění tvrzení a důkazů z [datum], soudní jednání [datum] (2 úkony, jednání trvalo od 7:52 do 11:02 hod.), soudní jednání [datum] (jednání trvalo od 8:02 do 10:00 hod.), účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], včetně 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. Po právní moci rozsudku ze dne 10. 6. 2019, č. j. 24 C 185/2018-170 z tarifní hodnoty 115 464 Kč sestávající z částky 5 740 Kč za účast na soudním jednání dne [datum] (2 úkony, jednání trvalo do 8:08 do 10:31 hod., závěrečné vyjádření žalobce ze dne [datum], soudní jednání [datum], odvolání žalobce z [datum], včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. Dále s přihlédnutím k pravomocnému zastavení řízení o zaplacení 58,30 EUR s přísl. k [datum] z tarifní hodnoty 113 984 Kč sestávající z částky 5 660 Kč za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] (½ úkonu dle § 11 odst. 2 f) a.t.), účast na soudním jednání dne [datum] a dne [datum], závěrečný návrh žalobce, účast na soudním jednání dne [datum], včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného je plátcem DPH, součástí náhrady nákladů je i částka představující DPH 21% z částky 148 570 Kč ve výši 31 199,70 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.