24 C 275/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem kpt. jméno číslo, PSČ obec o zaplacení 57 125 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 57 125 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že pro žalovaného prováděla službu spočívající ve finančním poradenství. Za poskytnutí těchto služeb byla mezi účastníky sjednána odměna ve výši 67 125 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou číslo ze dne 17. 9. 2019. Žalovaný ze svého dluhu uhradil pouze částku 10 000 Kč, na předžalobní výzvu nereagoval.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že vůči žalobkyni žádný dluh ani smlouvu nemá.

3. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se žádný z účastníků bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 390a odst. 1, 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IS) není-li dále stanoveno jinak, musí být návrh podle § 390 odst. 1 sepsán a za dlužníka podán a) advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem, nebo b) akreditovanou osobou; akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle tohoto zákona; osoba podle písmen a) a b), která je dlužníkem zmocněna, jen aby sepsala a v jeho zastoupení podala návrh podle § 390 odst. 1, není zástupcem dlužníka v insolvenčním řízení. Při sepisu návrhu podle § 390 odst. 1 dlužníka během porady poučí o jeho povinnostech v insolvenčním řízení. Osobě podle odstavce 1 písm. b) odměna ani jiné plnění za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390 odst. 1 nebo poskytnutí jiné služby poskytované v oblasti oddlužení nebo v souvislosti s oddlužením nenáleží.

5. V dané věci žalobkyně jako důkaz předložila toliko fakturu číslo ze dne 17. 9. 2019, předžalobní výzvu a doklady o odeslání těchto listin. Faktura i výzva jsou jednostranně žalobkyní vytvořenými listinami, které proto samy o sobě neprokazují uzavření smluvního vztahu mezi účastníky řízení a ani existenci dluhu. Podpis žalovaného se na žádné z listin nenachází. Vzhledem k tomu, že žalovaný právě uzavření smlouvy a i existenci dluhu vůči žalobkyni popírá, vyzval soud žalobkyni již před jednáním, aby vzhledem k těmto skutečnostem doplnila žalobní tvrzení ohledně nároku na úhradu odměny a aby v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. navrhla důkazy, které jej prokazují. Žalobkyně na výzvu nijak nereagovala, soud její vyjádření urgoval, žalobkyně přesto žádné tvrzení nedoplnila a nenavrhla ani provádění žádného dalšího důkazu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se bez omluvy k jednání nedostavila, připravila se tak o vyslechnutí poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je třeba označit důkaz k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy mezi účastníky a o existenci dluhu, což žalovaný popírá, neboť z výše uvedených důvodů žalobkyní předložené listiny tato její tvrzení neprokazují, a že pokud tak neučiní, neunese důkazní břemeno svého tvrzení a ve sporu proto nebude úspěšná (viz. příjmení, příjmení a kol., Občanský soudní řád I, II, Komentář, 1. vydání, obec, C. H. Beck, 2009, str. 831 – 832; taktéž praktický komentář v ASPI k § 118a –„ nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007)“. Z hlediska skutkového stavu soud po provedení všech důkazů založených ve spise nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy mezi účastníky tohoto řízení a ani o existenci dluhu žalovaného. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno svého tvrzení, a proto soud její žalobu zamítl včetně úroků z prodlení z důvodu akcesority příslušenství.

6. Nad rámec uvedeného odůvodnění je třeba též uvést, že z výše uvedené faktury plyne, že předmětem činnosti žalobkyně pro žalovaného měla být služba v oblasti oddlužení žalovaného dle insolvenčního zákona, jak to vyplývá z jednotlivých žalobkyní popsaných činností (např. prostudování kompletního spisu v konkurzu, prostudování a seznámení se s obsahem veřejného spisu, vyčíslení a zjištění dluhu, hledání řešení, administrace – rešerše atd.). Žalobkyně není žádným ze subjektů uvedených v § 390a odst. 1 písm. a) IZ, a i kdyby byla akreditovanou osobou, platí dle citovaného § 390a odst. 4 IZ, že jí odměna ani jiné plnění za poskytnutí jiné služby poskytované v oblasti oddlužení nebo v souvislosti s oddlužením nenáleží. Nárok uplatněný žalobkyní v tomto řízení je tak v rozporu se zákonem a ani proto nemůže být úspěšná. Pro úplnost lze dodat, že poskytování služeb v oblasti oddlužení dle insolvenčního zákona za úplatu nad zákonem stanovené limity i po novele IS zákonem č. 64/2017 Sb. (účinný od 1. 7. 2017) je předmětem veřejně dostupné (https://a2larm.cz číslo) odborné (JUDr. jméno příjmení, soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích) kritiky, která se týká právě i žalobkyně.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal plně úspěšnému žalovanému. Ty v dané věci představují paušální náhradu za podaný odpor, tedy za písemné podání ve věci samé, a to ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.