24 C 331/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 39 623,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 623,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 097 Kč ve výši 10 % ročně od 10. 2. 2020 do 29. 4. 2020 v částce 857,96 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 34 097 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 32 992 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh žalovaného ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 10. 4. 2019. Žalobkyně dle této smlouvy žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku a sjednaný úrok ve výši 24 876 Kč splácet ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2019 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení zápůjčky. Žalovaný sjednané podmínky smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvních pokut dle článku (dále jen čl.) 6.1. smluvních ujednání v celkové výši 4 800 Kč, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] o délce 15 dnů a smluvní pokuta ve výši 365,84 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, a dále se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] o délce 30 dnů a smluvní pokuta ve výši 594,49 Kč byla tamtéž sjednána za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného se 7. splátkou splatnou dne 17. 11. 2019 o více než 60 dnů došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu 19. 1. 2020. Podle bodu 6.4. smluvních ujednání se ke dni zesplatnění zápůjčky celá dosud nezaplacená jistina zápůjčky a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí zápůjčky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši 27 438 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni v den následující po dni zesplatnění. Žalovaný však uhradil pouze částku 5 000 Kč dne 29. 4. 2020 a dále již ničeho. Žalobkyně proto požadovala zbývající dlužnou novou jistinu 22 438 Kč a dále další smluvní pokutu v částce 6 859,50 Kč, a to dle čl. 6 smluvních ujednání, podle které žalovaný musí zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální dlužné nové jistiny v případě neuhrazení dlužné nové jistiny do 10 dnů ode dne zesplatnění. Součet nové jistiny a dosud uvedených smluvních pokut činí 34 097,50 Kč a žalobkyně v žalobním petitu nárok zaokrouhlila na 34 097 Kč. Dále požadovala vůči žalovanému zaplacení další smluvní pokuty v částce 5 526,56 Kč dle čl. 6 smluvních ujednání, který stanovil další smluvní pokutu, a to ve výši na 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení a žalobkyně tuto vyčíslila za dobu od 21. 1. 2020 do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 31. 8. 2020. Dále požadovala zákonné úroky z prodlení, jak jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí a částku 1 200 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný uvedený dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ponechal rozhodnutí ve věci na zvážení soudu. Před odvolacím soudem uvedl, že smlouvu o zápůjčce uzavíral, protože potřeboval peníze na nákup materiálu.

3. Rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 24 C 331/2020 – 46, soud žalobu žalobkyně zamítl s odůvodněním, že dohodnutá výše úroků 82,92 % ročně je zjevně nemravná. Žalobkyně má proto v souladu s § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 4,58 % ročně, a po přepočtu částek, které žalovaný zaplatil a žalobkyně je započítávala na nemravně vysoké úroky, vyšlo, že dluh již byl zaplacen. Za důvodný proto nebyl shledán ani nárok na smluvní pokutu a úroky z prodlení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl dne 13. dubna 2021 usnesením č. j. 15 Co 33/2021 – 69 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil. Vyšel ze závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 10. 4. 2019 byla uzavřena se žalovaným jako s podnikatelem a pro jeho podnikatelské účely, jak je v ní uvedeno a i žalovaný sám při odvolacím jednání potvrdil, že smlouvu uzavřel v souvislosti se svým podnikáním. Podle zcela aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021, ve věci sp. zn. 23 ICdo 56/2019, výše úroků ve vztazích mezi podnikateli sama o sobě (tj. bez dalších okolností) nepředstavuje naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy. Ani v případě, kdy je podnikatel ve vztahu slabší smluvní stranou, nebude možno považovat samotnou nepřiměřenou výši úroků bez naplnění dalších předpokladů uvedených v § 433 o. z. za rozpornou s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně proto v rámci přípravy jednání již v předvolání žalovaného ze dne 6. 5. 2021 žalovaného výslovně vyzval, aby vzhledem k závaznému právnímu názoru odvolacího soudu doplnit, zda jsou podle jeho tvrzení v dané věci dány předpoklady uvedené v § 433 o. z., které by odůvodňovaly aplikaci § 588 o. z. a pokud ano, aby je konkrétně uvedl a označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně žalovaného poučil o možnosti smírného řešení sporu s žalobkyní, aby nedošlo k zbytečnému navýšení nákladů řízení, pokud takové skutečnosti ani tvrdit nebude. Žalovaný se k výzvě soudu nijak nevyjádřil, a to přes opakované urgence soudu ze dne 17. 5. 2021 a ze dne 2. 6. 2021 Ani k nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, a soud jej proto nemohl poučit dle § 118a o. s. ř., jak měl připraveno, o nutnosti doplnit svá tvrzní a navrhnout k nim důkazy, jinak nebude ve věci úspěšný. Žalovaný tedy žádné skutečnosti odůvodňující použití § 433 o. z. netvrdil a nepředložil ani žádný důkaz. Zástupce žalobkyně při jednání před soudem uvedl, že žalovaný žalobkyni s žádným smírným návrhem nekontaktoval a na svůj dluh od podání žaloby nic nezaplatil.

5. Co do skutkového stavu k žádné změně oproti předchozímu rozhodování nedošlo, neboť, jak již bylo uvedeno, žádný další důkaz předložen nebyl. Soud tak může toliko zopakovat, že v dané věcí má za prokázané z provedeních listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne 10. 4. 2019, dále jen smlouva, (založena na čísle listu (dále jen č. l.) [číslo]), ve spojení s oznámením věřitele o schválení zápůjčky (č. l. 18), splátkovým kalendářem (č. l. 18 p. v.) a kartou klienta (č. l. 5), že mezi účastníky byla dne 10. 4. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně úroku stanoveného pevnou částkou ve výši 24 876 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč splatných počínaje od května 2019 vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Ve smlouvě byly sjednány výše uvedené smluvní pokuty v článku v čl. 6 nazvaném Sankce (č. l. 12). Podle čl. 6 (a) smlouvy činila smluvní pokuta při prodlení žalovaného 15 dnů 8 % z dlužné splátky, což odpovídá částce 365,84 Kč a žalobkyně jí uplatnila za prodlení se splátkami 2, 3, 6, 7, 8, čemuž odpovídá částka 1 829,20 Kč. Podle čl. 6 (b) smlouvy činila smluvní pokuta při prodlení žalovaného 30 dnů 13 % z dlužné splátky, což odpovídá částce 594,49 Kč a žalobkyně jí uplatnila za prodlení s totožnými splátkami 2, 3, 6, 7, 8, čemuž odpovídá částka 2 972,45 Kč. Součtem těchto smluvních pokut vychází částka 4 801,65 Kč, kterou však žalobkyně uplatnila žalobou v zaokrouhlené výši 4 800 Kč. Z dokladu o vyplacení zápůjčky (č. l. 8) má soud za prokázané, že dne 12. 4. 2019 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 30 000 Kč. Z karty klienta (č. l. 5) má soud dále za prokázané, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil celkem částku 32 438 Kč. Z tohoto důkazu též plyne, kdy a v jakých částkách žalovaný dluh splácel a že žalobkyně jeho platby započítávala vždy na úhradu jistiny a úroku ze zápůjčky. Žalovaný byl o splácení upomínán, jak plyne z upomínky ze dne 18. 7. 2019 (č. l. 9). Žalobkyně dopisem ze dne 19. 1. 2020 oznámila žalovanému, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce delší než 60 dnů, došlo uvedeným dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru (č. l. 17). Z karty klienta má soud dále za prokázané, že žalovaný poté zaplatil dne 29. 4. 2020 další částku 5 000 Kč a tuto platbu žalovaného žalobkyně započetla též na úhradu jistiny a úroků ze zápůjčky.

6. Soud při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy vycházel z ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 433 odst. 1, 2 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Po opětovném přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, jak jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, a to ve světle rozhodnutí odvolacího soudu a zejména aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021 ve věci sp. zn. 23 ICdo 56/2019, dospěl soud prvého stupně k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou platně sjednána smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši nevrátil. Taktéž v předchozím rozhodnutí soud shledal smlouvu o zapůjčce platnou, jako neplatné posoudil toliko ujednání o úrocích z úvěru vzhledem k jejich výši. Tento právní názor však po výše uvedených rozhodnutích nadřízených soudů neobstojí, neboť pro závěr o neplatnosti smluvního ujednání mezi účastníky, kteří vystupovali ve smluvním vztahu jako podnikatelé, by musely přistoupit a být prokázány další skutkové okolnosti, aby byla naplněna podstata výše citovaného § 433 o. z. Žalovaný žádné další takové okolnosti ani netvrdil a ani neprokázal, a proto nezbylo než uzavřít, že v řízení nebylo prokázáno, že by smluvní ujednání účastníků o výši úroků z prodlení bylo v rozporu s dobrými mravy. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnutou zápůjčku a zaplatit dohodnutý úrok ze zápůjčky žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, a proto mu tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem. Důvodným je též nárok žalobkyně na smluvní pokutu, který žalobkyně vypočetla správně v souladu s uzavřenou smlouvou, neboť žalovaný porušil svoji smluvní povinnost splácet dluh žalobkyni v termínu stanovených splátek a svůj dluh v rozporu se smlouvou nesplnil dni po zesplatnění zápůjčky. Smluvní pokuta přitom byla sjednána zcela určitě a srozumitelně přímo ve smlouvě o zápůjčce, ujednání nebylo nijak skryté, ale je obsaženo pod tučným nadpisem Sankce (článek 6 smlouvy) a je stejným písmem jako zbytek smlouvy. Současně soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) tak, že zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada vynaložených nákladů řízení. Ta v dané věci představuje hotové výdaje žalobce za soudní poplatky v celkové výši 3 964 Kč a dále odměnu advokáta podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměně advokátu a náhradách advokátů za poskytování advokátních služeb (dále jen a. t.) v částce 2 700 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, účast při jednání den 10. 12. 2020, odvolání, účast při jednání dne 13. 4. 2021 a dne 10. 6. 2021), tj. v částce 18 900 Kč. Podle § 14b odst. 5 a. t. byla zároveň zástupci žalobce přiznána paušální náhrada hotových výdajů advokáta za výše uvedených 7 úkonů právní služby po 300 Kč za 1 úkon, tj. 2 100 Kč. Dále zástupce žalobkyně požadoval polovinu nákladů za účast u jednání dne 10. 12. 2020, které představovala náhrada za ztrátu času na cestě [obec] – [obec] a zpět, tj. 4 x půlhodiny po 100 Kč za jednu půlhodinu, tj. 400 Kč, z čehož činí účtovaná jedna polovina částku 200 Kč, neboť tento nárok advokáta vyplývá z § 14 odst. 3 a. t. a dále má advokát nárok na náhradu jízdného z místa sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět, tj. za cestu v délce celkem 94 km vykonanou osobním automobilem s průměrnou spotřebou benzínu 5 litru na 100 km (Nařízení EU [číslo]) dle velkého technického průkazu, když cena benzínu činí 32 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. a při výši základní náhrady ve výši 4,20 Kč za 1 km dle § 1 téže vyhlášky vychází jízdné ve výši 545,20 Kč (0,94 x 5 x 32 + 94 x 4,2), z něhož činí jeho účtovaná jedna polovina po zaokrouhlení na celé koruny částku 273 Kč. Dále zástupce žalobkyně požadoval náklady za účast u jednání dne 13. 4. 2021 a 10. 6. 2021, na které se dostavil vždy z [obec], což představuje vzdálenost za jednu cestu tam a zpět celkem 121 km, tedy za dvě cesty 242 km, přičemž obě tyto cesty uskutečnil osobním automobilem s průměrnou spotřebou benzínu 9,7 litru na 100 km (Nařízení EU [číslo]) dle velkého technického průkazu. Cena benzínu činila 27,80 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a při výši základní náhrady ve výši 4,40 Kč za 1 km dle § 1 téže vyhlášky vychází jízdné za obě cesty ve výši 1 717 Kč po zaokrouhlení na celé koruny (2,42 x 9,7 x 27,80 + 242 x 4,4). Současně požádal o náhradu za ztrátu času na výše uvedených dvou cestách, tj. 4 x půlhodiny po 100 Kč za jednu půlhodinu, tj. 400 Kč za jednu cestu, tedy 800 Kč za dvě cesty, jak tento nárok advokáta vyplývá z § 14 odst. 3 a. t. Advokátu náleží též DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, které činí z částky 23 990 (18 900 + 2 100 + 200 + 273 + 1 717 + 800) částku 5 037,90 Kč, tj. po zaokrouhlení 5 038 Kč. Celkové náklady s přičtením výše uvedeného soudního poplatku proto činí celkem 32 992 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.