24 C 446/2018

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 25 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 25 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucí z částky 25 500 Kč od 22. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Táboře (dále jen„ soud“) dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 25 500 Kč s odůvodněním, že žalobce byl přípisem Městského úřadu Tábor, odboru dopravně-správních agend, informován, o dosažení 12-ti bodů v bodovém hodnocení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu. Proti záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12-ti bodů ve smyslu ustanovení § 123f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., tak i proti všem předcházejícím záznamům bodů v registru řidičů, týkajících se jeho osoby, podal námitky. O námitkách bylo rozhodnuto Městským úřadem v Táboře dne [datum]. K odvolání žalobce pak Krajský úřad Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne [datum] napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Řidičské oprávnění tedy pozbyl žalobce dne [datum]. Od tohoto dne tedy začala běžet uvedená 12-ti měsíční lhůta. Proti shora uvedenému rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, když tento rozsudkem ze dne [datum] napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu Jihočeského kraje k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti Krajského úřadu Jihočeského kraje následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne [datum] žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a tímto dnem opět pokračoval běh již dříve započaté 12-ti měsíční lhůty pozbytí řidičského oprávnění. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobce podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud dne [datum] zamítl. Dnem právní moci rozsudku ze dni [datum] opět dále pokračoval běh 12-ti měsíční lhůty pozbytí řidičského oprávnění. Na základě takto vydaných rozhodnutí 12-ti měsíční lhůta pozbytí řidičského oprávnění u žalobce uplynula ke dni [datum]. Správním orgánem - Městským úřadem Tábor byl však nesprávně do karty řidiče zaznamenán počátek, resp. konec lhůty 12-ti měsíců, když podle jeho názoru měla tato lhůta uplynout až dnem [datum]. Na skutečnost, že 12-ti měsíční lhůta uplynula již ke dni [datum], žalobce správní orgán prostřednictvím svého právního zástupce upozornil přípisem ze dne [datum]. Správní orgán toto akceptoval a provedl opravu výpisu z žalobcovi evidenční karty řidiče dne [datum], o čemž informoval jeho právního zástupce e-mailem ze dne [datum]. Vzhledem k výše uvedenému však žalobce nebyl dne [datum] připuštěn k přezkoušení z odborné způsobilosti ve smyslu ustanovení § 123d odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., resp. ve smyslu zákona č. 247/2000 Sb., neboť evidenční karta obsahovala nesprávný údaj o konci roční lhůty až k [datum] a nikoli k [datum]. Z tohoto důvodu se žalobce mohl účastnit přezkoušení z odborné způsobilosti až po opravě nesprávného záznamu v evidenční kartě, což žalobce učinil v nejbližším možném termínu dne [datum]. V uvedené době, tj. duben 2015 - červen 2015 bydlel žalobce na samotě a každodenní dojíždění do zaměstnání nebylo prostřednictvím veřejné dopravy možné. Řízení motorových vozidel bylo součástí jeho každodenního života. Motorová vozidla potřeboval využívat v práci i mimo ni. Cca dvouměsíční zpoždění při vrácení řidičského oprávnění žalobci způsobilo nemalé komplikace a s ohledem na nemožnost cestování prostřednictvím veřejné dopravy byl nucen využít služeb pana [jméno] [příjmení], který pro žalobce vykonával funkci osobního řidiče, tedy vozil ho všude tam, kam bylo potřeba. Této osobě žalobce za uvedené období cca dvou měsíců v souvislosti s poskytováním služeb osobního řidiče zaplatil částku ve výši 25 500 Kč. V souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tak žalobce dovozuje svůj nárok na náhradu škody ve výši 25 500 Kč, která mu byla v důsledku výše uvedeného nesprávného úředního postupu správního orgánu způsobena. Tento nárok dne [datum] řádně uplatnil u Ministerstva dopravy, kde byla jeho žádost vedena pod zn. [číslo] [spisová značka]. Bohužel do dne podání žaloby nebyl žalobce nijak odškodněn, a proto mu nezbylo, než podat tuto žalobu.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná, která uvedla, že nemohla přiznat žalobci odškodnění, neboť potvrzení řidiče, jež žalobce zaslal žalované společně s žádostí za účelem prokázání oprávněnosti vzneseného nároku, žalovaná nepovažovala za dostatečné doložení skutečností rozhodných pro řádné posouzení nároku žalobce, a tudíž výzvou ze dne 24. 4. 2018 žalobce vyzvala k doplnění skutkových tvrzení a doložení podkladů k prokázání, že požadované náklady na zajištění služeb osobního řidiče byly skutečně uhrazeny, jelikož tvrzení žalobce uvedená v žádosti nebyla žádným způsobem doložena. Na základě výzvy byla žalované ze strany žalobce zaslána dohoda, ze které vyplývá, že řidič měl pro žalobce vykonávat práci osobního řidiče dle jeho potřeby a za uvedenou práci řidiči náležela paušální odměna ve výši 15 000 Kč za měsíc. Uvedená písemnost však dle názoru žalované nebyla dostatečným podkladem pro posouzení oprávněnosti vzneseného nároku na náhradu majetkové škody. Jako podstatnou považovala žalovaná skutečnost, že žalobcem nebyly doloženy jednotlivé cesty, které s řidičem absolvoval, jaké byly účely těchto jednotlivých cest a v neposlední řadě nutná dostupnost do daných míst pouze prostřednictvím osobního automobilu a služeb řidiče a nikoli prostředky veřejné dopravy.

3. Dne 3. 5. 2019 byla ze strany žalobce doplněna tvrzení, že dne [datum] nebyl připuštěn k přezkoušení z odborné způsobilosti, neboť v tuto dobu měl nesprávný záznam v kartě řidiče o době pozbytí řidičského oprávnění. V projednávaném období, tj. duben 2015 – červen 2015, ve všední dny bydlel z důvodu výkonu práce ve služebním bytě v myslivně Uhlíkov - Záhvozdí, když centrální pracoviště bylo v 16 km vzdálené obci Olšina. Jednalo se o samotu. Náplní jeho práce byla správa většího počtu rekreačních zařízení, zejména v okolí lipenské nádrže, což vyžadovalo každodenní jízdy automobilem, neboť veřejnou dopravou by se výkon práce nedal realizovat. Pozbytí řidičského oprávnění tudíž řešil žalobce prostřednictvím služby pana [příjmení], který pro něho vykonával funkci řidiče. V projednávaném období nečerpal žádné náhradní volno, dovolenou ani indispoziční volno a nebyl v pracovní neschopnosti.

4. Při jednání konaném [datum] strany navrhly přerušení řízení, neboť při jednání dospěly k závěru, že je možné v dané věci uzavřít dohodu. Usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl ze strany zástupce žalobce podán návrh na pokračování v řízení, neboť k dohodě mezi účastníky nedošlo.

5. Dne [datum] byly ze strany žalobce doplněny další rozhodné skutečnosti a to tak, že k nepřipuštění k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel neproběhlo ze strany autoškoly, nýbrž ze strany příslušeného zkušebního komisaře s poukazem na nesprávný záznam v kartě řidiče o době pozbytí řidičského oprávnění. Následně pak žalobce uvedl jízdy, které absolvoval od [datum] do [datum].

6. Dne [datum] bylo soudu doručeno podání žalované, která uvedla, že vznáší námitku promlčení vůči nároku žalobce, neboť tento až ve svém podání ze dne [datum] uvádí, že škoda mu měla vzniknout pochybením zkušebního komisaře, kdy je tvrzeno, že jej nepřipustil k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a tato skutečnost právě vedla ke vzniku tvrzené škody. Toto tvrzení nevychází z původních skutkových tvrzení žalobce, jedná se o zcela jiný odpovědnostní titul, který však nebyl řádně u žalované uplatněn a stejně tak se na něj nevztahuje přetržení promlčecí lhůty podáním žaloby v této věci. Nad rámec výše uvedeného pak žalovaná uvedla, že není zřejmé, proč se žalobce nepokusil o zjednání nápravy dříve než [datum], kdy požádal Městský úřad v Táboře o vrácení řidičského průkazu, k němuž nedoložil potřebné doklady a pouze upozornil na chybný zápis v evidenční kartě řidiče. V řízení tak bylo doposud prakticky prokázáno pouze podání neúplné žádosti o vrácení řidičského průkazu žalobcem až dne [datum]. Pokud žalobce tvrdí, že se dne [datum] dostavil na přezkoušení odborné způsobilosti, musel mít logicky u sebe i výpis z evidenční karty, o kterém tvrdil, že byl podmínkou absolvování předmětného přezkoušení. Lze tedy důvodně předpokládat, že si tento výpis opatřil již s předstihem, tj. přede dnem [datum] O chybném zápisu ve své evidenční kartě se tak mohl dozvědět mnohem dříve a vzniku tvrzené škody předejít. Nehledě na to, že chybný zápis byl proveden již dne [datum], tedy zhruba 7 měsíců před koncem roční lhůty. Jinými slovy, i pokud by byl závěr takový, že žalobce neměl reálnou šanci osvědčení o přezkoušení z odborné způsobilosti získat před uplynutím roční lhůty díky chybnému zápisu v evidenční kartě řidiče, pak přesto mohl tvrzené škodě předejít. Žalobce měl k dispozici všechny podklady, aby se dobral správného data konce roční lhůty. Jak plyne ze spisové dokumentace, tak žalobce dospěl k datu konce lhůty [datum], což uvedl v žádosti o vrácení řidičského průkazu. I z tohoto důvodu se žalovaná domnívá, že ani nelze nárokovat škodu již od [datum], když žádost o vrácení průkazu byla podána až dne [datum], navíc neúplná. Podle obvyklého běhu věcí, pokud by žalobce skutečně měl zájem na vrácení průkazu v co nejbližším možném termínu, začal by si obstarávat potřebné podklady s předstihem, čili zjistil by pochybení Městského úřadu v Táboře včas a celá záležitost navrácení řidičského průkazu mohla být objektivně zcela reálně vyřešena mnohem dříve, než ke vzniku tvrzené škody došlo.

7. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

8. Z uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem má soud za prokázané, že dne [datum] byl uplatněn nárok z důvodu nesprávného úředního postupu, když lhůta 12-ti měsíců pro pozbytí řidičského oprávnění uplynula ke dni [datum], a to přesto, že dle správního orgánu měla uplynout až [datum]. Jelikož evidenční karta obsahovala nesprávný údaj o konci roční lhůty, nebyl žalobce připuštěn k přezkoušení z odborné způsobilosti, když k tomuto se mohl dostavit až následně po opravě nesprávného záznamu v evidenční kartě, což žalobce učinil v nejbližším možném termínu dne [datum]. Z vyrozumění o přijetí žádosti má soud za prokázané, že dne 24. 4. 2018 sdělila žalovaná zástupci žalobce, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní leží v tomto případě zcela na žadateli a je tedy na něm, aby existenci a rozsah tvrzené škody prokázal. Žalovaná dále konstatovala, že jako nezbytný důkazní prostředek považuje smlouvu uzavřenou mezi žadatelem a řidičem, popř. jiný doklad o tom, že jeho služby byly skutečně poskytnuty a náklady na něj vynaložené, uhrazeny. K prokázání četnosti uskutečněných jízd pak může mimo jiné sloužit jízdní deník apod. Žalovaná závěrem vyzvala žalobce k doplnění dokumentů, a to nejpozději do 24. 5. 2018. Z dohody má soud za prokázané, že dne [datum] došlo k uzavření dohody, jíž se pan [jméno] [příjmení] dohodl s žalobcem, že počínaje dnem 28. 4. 2015, bude pro pana žalobce vykonávat práci osobního řidiče dle jeho potřeby. Za uvedenou práci mu přísluší paušální odměna 15 000 Kč za měsíc. Z potvrzení ze dne 1. 5. 2015, 1. 6. 2015 a 18. 6. 2015 má soud za prokázané, že pan [jméno] [příjmení] měl převzít za práci osobního řidiče za období od 28. 4. 2015 do 30. 4. 2015 částku 1 500 Kč. Za období od 1. 5. 2015 do 31. 5. 2015 částku 15 500 Kč a za období od 1. 6. 2015 do 17. 6. 2015 částku 8 500 Kč. Z e-mailového potvrzení má soud za prokázané, že dne 4. 6. 2015 byl zaslán výpis z karty řidiče žalobce, které Město Tábor, odbor dopravně-správních agend, zasílá právnímu zástupci žalobce. Z evidenční karty řidiče ze dne 29. 5. 2015 má soud za prokázané, že počátek blokace řidičského oprávnění připadl na den [datum]. Z vyjádření k žádosti o náhradu škody má soud za prokázané, že dne 2. 1. 2019 žalovaná nepřiznala žalobci náhradu škody, neboť dle názoru žalované žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní, neboť předložená dohoda, ze které vyplývá, že řidič měl pro žadatele vykonávat práci osobního řidiče dle jeho potřeby a za uvedenou práci řidiči náležela paušální odměna ve výši 15 000 Kč za měsíc, není dostatečným podkladem pro posouzení oprávněnosti vzneseného nároku na náhradu majetkové škody. Jako podstatnou považuje žalovaná skutečnost, že žadatelem nebyly doloženy jednotlivé cesty, které s řidičem absolvoval, jaké byly účely těchto jednotlivých cest a v neposlední řadě nutná dostupnost do daných míst pouze prostřednictvím osobního automobilu a služeb řidiče a nikoli prostředky veřejné dopravy. Ze zprávy pana [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [název autoškoly]“ [anonymizována dvě slova], má soud za prokázané, že žalobce žádal o vrácení řidičského oprávnění, bohužel však neúspěšně. V den konaných závěrečných zkoušek neměl potřebné dokumenty s sebou. Tudíž se zkouška nekonala. Z žádosti o výpis z evidenční karty řidiče má soud za prokázané, že žalobce žádal o výpis z evidenční karty řidiče dne [datum], [datum] a [datum]. Ze zprávy Magistrátu hlavního města Prahy má soud za prokázané, že dne [datum] nebylo prováděno přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, ale v tomto termínu bylo registrovaným provozovatelem autoškoly, právnickou osobou [název autoškoly]“ [anonymizována dvě slova], oznámeno zahájení doplňovací výuky a výcviku. K přezkoušení z odborné způsobilosti byl pak žalobce stejnou autoškolou předveden na obecní úřad obce s rozšířenou působností dne [datum]. Přezkoušení z odborné způsobilosti se provádí zkouškou a zkouška se zahajuje testem z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy. Na zkouškovém seznamu výše uvedeného provozovatele autoškoly ze dne [datum] je žalobce evidován pod [číslo] zkušební komisař zahajující zkoušku jméno pana žalobce v seznamu přeškrtl s poznámkou„ zákaz řízení“. Z uvedeného tedy vyplývá, že pan žalobce nebyl připuštěn k provedení přezkoušení z odborné způsobilosti. Ze zprávy [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [země], [anonymizováno], má soud za prokázané, že dne [datum] byla se žalobcem uzavřena nájemní smlouva k bytu 3+1, umístěnému v 2. nadzemním podlaží budovy [adresa] v [anonymizováno] – [anonymizováno]. Tato budova je ve vlastnictví státu a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [země], [anonymizováno], má právo s ní hospodařit. Z dekretu o jmenování do funkce ze dne [datum] má soud za prokázané, že dnem [datum] byl žalobce jmenován jako náměstek ředitele pro IMS. Z dekretu o jmenování do funkce ze dne [datum] má soudu za prokázané, že k [datum] [anonymizováno] [rok] byl žalobce jmenován do funkce vedoucí Správy rekreačního zařízení. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [země], [anonymizováno], divize zemědělské výroby, se sídlem [adresa], uzavřela pracovní smlouvu s žalobcem, a to na pozici technik zemědělství. Z Dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [země], [anonymizována dvě slova] [obec], se sídlem [obec a číslo], uzavřeli dohodu o změně pracovní smlouvy se žalobcem s tím, že pracovní zařazení bylo změněno na specialista památkové péče. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [země], [anonymizováno], ředitelství, se sídlem [obec a číslo], uzavřelo s žalobcem dohodu o změně pracovní smlouvy, a to na pozici specialista památkové péče - energetik. Z jednotlivých popisů pracovní náplně má soud za prokázané, co bylo obsahem jednotlivých funkcí pana žalobce v období od dubna do června roku 2015. Z výpovědi žalobce má soud za prokázané, že tento měl sečteno, že v součtu měl zákaz trvání déle než 1 rok, a proto se přihlásil do autoškoly, kde chtěl vykonat zkoušky pro potřebu vrácení řidičského průkazu. Skrz autoškolu se dostavil na testy, kde mu bylo sděleno, že nemůže být připuštěn k testům, neboť lhůta ještě neuběhla. Proto se obrátil na pana [titul] [příjmení], a ten zjistil, že je chyba v systému. Následně byla chyba odstraněna a žalobce požádal o náhradu za dobu, kdy nemohl řádně řídit, a toto nebylo vyslyšeno, takže byla podána žaloba. Pokud jde o výpis z karty řidiče, pak uvedl, že ke dni [datum] žádal o výpis z této karty z důvodu toho, aby věděl, zda může jít vykonávat zkoušky. K místu ubytování pak uvedl, že na začátku roku 2015 bydlel přímo v Myslivně Uhlíkově, ale pak už se začalo řešit to, že zůstal zaměstnancem pouze centrály v [obec]. Někdy koncem května žalobce předmětný byt opustil a přestěhoval se do Plané nad Lužnicí. Pokud jde o Olšinu, takto je místo, kde využíval kancelář, a zde také pracoval. Jezdil sem, pokud měl nějakou schůzku. V té době jezdili po Újezdě a vyhledávali jednotlivé sakrální stavby, které by zde měly být. Často se však stávalo, že už v místě, kde měla být, už ta sakrální stavba nebyla, neboť např. vojáci do těchto staveb stříleli, takže oni je vyhledávali, zda jsou zde alespoň základy. Dále jezdil na nákupy do Globusu - Hypermarketu v Českém Vrbném. Ke znaleckým posudkům pak uvedl, že znalecké deníky již nemá v držení, neboť tyto v elektronické podobě převzalo ministerstvo spravedlnosti. Samotná Myslivna Uhlíkov je jedna ze dvou existujících budov v bývalé osadě Záhvozdí, je 10 km vzdálená od Horní Plané a 10 km od Volar, a 8 km od vesničky Arnoštov s tím, že do tohoto místa není autobusové spojení. Jediné autobusové spojení je na trase mezi Horní Planou a Volary, kde ovšem jezdí jenom dva autobusy denně, kdy jednou brzo ráno a jeden odpoledne v 17 hod. Ta myslivna je na kraji světa. Pokud jde o roční lhůtu, tak tu mu spočítal pan [titul] [příjmení]. Když přišel na zkoušky do autoškoly, tak odevzdal psychologické vyšetření, zdravotní zprávu a přihlášku ke zkouškám. Ze strany autoškoly pak byl upozorněn na skutečnost, že musí uplynout lhůta 1 roku, aby mohl vykonat zkoušky. K rozporům mezi tvrzenou cestou ve dni [datum] a skutečností, že tento den vykonával zkoušku v Praze, uvedl, že si nedokáže vzpomenout, je možné, že se v datu cesty spletl. Cesta z Uhlíkova do Mníšku pod Brdy ovšem proběhla, kdy to bylo někdy v tomto období, ale přesněji si nepamatuje, kdy to bylo. Pokud jde o cesty i poté, co měl podle jeho vyjádření opustit Myslivnu Uhlíkov, uvádí, že toto si už nepamatuje, na Myslivně Uhlíkov se konaly společenské akce a v té době byl on jediný, kdo věděl, kde co je, kde se co pouští. Je možné, že z tohoto důvodu tam jezdil. Z oznámení o dosažení 12-ti bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského oprávnění v důsledku pozbytí řidičského oprávnění má soud za prokázané, že toto bylo žalobci doručeno dne [datum]. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] má soudu za prokázané, že tento nabyl právní moci dne [datum], a tímto dnem žalobce definitivně pozbyl řidičské oprávnění. Ze správního spisu Městského úřadu Tábor má soud za prokázané, že dne [datum] odeslal zástupce žalobce Městskému úřadu v Táboře žádost o vrácení řidičského oprávnění. V tomto uvedl, že k dnešnímu dni 12-ti měsíční lhůta pozbytí řidičského oprávnění u osoby žalobce již uplynula, a je tedy oprávněn žádat o vrácení řidičského oprávnění, a že není správný záznam, že by tato lhůta měla uplynout až [datum]. Z usnesení Městského úřadu v Táboře ze dne [datum] má soud za prokázané, že Městský úřad Tábor, odbor dopravně-správních agend, přerušil řízení o žádosti vrácení řidičského oprávnění a vyzval žalobce, aby předložil doklad odborné způsobilosti ne starší 30 dnů, posudek o zdravotní způsobilosti vydaný praktickým lékařem a doklad o absolvování dopravně-psychologického vyšetření, a to na dobu 30 dnů od doručení tohoto usnesení. Z detailů zprávy má soud za prokázané, že předmětné usnesení bylo doručeno zástupci žalobce dne [datum]. Součástí odůvodnění předmětného usnesení pak je poznámka správního orgánu, že tento provedl opravu údajů o pozbytí řidičského oprávnění pana žalobce v evidenci centrálního registru řidičů s tím, že lhůta 1 roku od pozbytí řidičského oprávnění uplynula ke dni [datum]. Z rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne [datum] má soud za prokázané, že tímto dnem Městský úřad Tábor, odbor dopravně-správních agend, vrátil řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel skupiny AM, A1/50, B1, B, BE-. V odůvodnění pak je uvedeno, že dne [datum] pan žalobce prokázal, že se úspěšně podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti pro skupiny AM, A1/50, B1, B, BE- motorových vozidel. Na základě předložené žádosti, dokladů o přezkoušení výše uvedených skupin a posudků zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, včetně dopravně-psychologického vyšetření, bylo žalobci řidičské oprávnění provedené skupiny motorových vozidel vráceno. Předmětné rozhodnutí si převzal žalobce dne [datum], kdy zároveň se vzdal práva odvolání do vyhlášeného rozhodnutí.

9. Na základě výše uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobci bylo dne [datum] doručeno oznámení o dosažení 12-ti bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského oprávnění v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Dne [datum] pak nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž definitivně pozbyl pan žalobce řidičské oprávnění. Městský úřad v Táboře tak vyznačil počátek 12-ti měsíční lhůty ke dni [datum] a konec na [datum]. Dne 22. 4. 2015 žalobce z evidenční karty řidiče zjistil, že správní orgán stanovil 12-ti měsíční lhůtu od [datum] do [datum]. Dne 29. 4. 2015 se žalobce dostavil před obecní úřad obce s rozšířenou působností k přezkoušení z odborné způsobilosti, a to přesto, že věděl, že v evidenční kartě řidiče je uvedena 12-ti měsíční lhůta až do [datum]. Z tohoto důvodu pak nebyl zkušebním komisařem k tomuto přezkoušení připuštěn. Dne 18. 5. 2015 podal zástupce žalobce u Městského úřadu v Táboře žádost o vrácení řidičského oprávnění spolu s upozorněním na nesprávný zápis v evidenční kartě řidiče. Městský úřad v Táboře vyzval právního zástupce žalobce k doložení listin, které jsou zákonnou přílohou k žádosti o vrácení řidičského oprávnění, a zároveň právnímu zástupci žalobce sdělil, že chybný zápis v evidenční kartě řidiče opravil.

10. Ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OOŠ“), stanoví, že nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

11. Dle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 písm. b) OOŠ platí, že ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Úřadem podle odst. 1 mimo jiné je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti.

12. Úřadem, který v dané věci jedná jménem státu, a u kterého se zároveň uplatňuje nárok na náhradu škody, je tedy s ohledem na výše uvedené [stát. instituce]. Vůči [stát. instituce] pak žalobce uplatnil nárok dne [datum]. V této žádosti pak žalobce uplatňuje škodu v částce 25 500 Kč, která mu byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu, neboť tento vyznačil nesprávně konec lhůty pro uplynutí 12-ti měsíční lhůty pozbytí řidičského oprávnění, a tudíž způsobil cca 2 měsíční zpoždění při vrácení řidičského oprávnění v důsledku nesprávného výkladu běhu lhůty ze strany orgánu a nesprávného vyznačení konce 12-ti měsíční lhůty pozbytí řidičského oprávnění.

13. Podle § 13 odst. 1 a 2 OOŠ, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 32 odst. 1 OOŠ, se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

15. Podle § 35 odst. 1 OOŠ, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Žalovaná ve svém podání ze dne 5. 3. 2021 vznesla námitku promlčení, neboť žalobce zcela nově zmiňuje pochybění zkušebního komisaře, kdy tvrdí, že jej nepřipustil k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, a tato skutečnost právě vedla ke vzniku tvrzené škody. Toto tvrzení nevychází z původních skutkových tvrzení žalobce, jedná se zcela o jiný odpovědnostní titul, který však nebyl řádně u žalované uplatněn, a stejně tak se na něj nevztahuje přetržení promlčení lhůty podáním žaloby v této věci.

17. Soud se tak nejprve zabýval touto námitkou promlčení. Zástupce žalobce v rámci uplatnění svého nároku uvedl, že žalobce nebyl dne [datum] připuštěn k přezkoušení z odborné způsobilosti ve smyslu ustanovení § 123d odst. 3 zákona č. 361/2020 Sb., resp. ve smyslu zákona č. 247/2000 Sb., neboť evidenční karta obsahovala nesprávný údaj o konci roční lhůty až k [datum] a nikoli k [datum]. Z tohoto důvodu se nemohl žalobce účastnit přezkoušení z odborné způsobilosti k danému dni a mohl se takto účastnit až po opravě nesprávného záznamu v evidenční kartě, což učinil v nejbližším možném termínu dne [datum]. Zástupce žalobce pak v podání ze dne 22. 2. 2021 uvedl, že k nepřipuštění k přezkoušení nedošlo ze strany autoškoly, ale příslušného zkušebního komisaře s poukazem na nesprávný záznam v kartě řidiče a doby pozbytí řidičského oprávnění. Soud uzavírá, že dle jeho názoru žalobce od prvopočátku váže svůj nárok na náhradu škody na nesprávný úřední postup, jímž mělo být nesprávné vyznačení lhůty 12-ti měsíců pozbytí řidičského oprávnění, což vedlo k nepřipuštění k přezkoušení z odborné způsobilosti a tím k prodlení s vrácením řidičského oprávnění žalobci. Právní zástupce žalobce v žádném podání nespojuje vznik škody se samotným nepřipuštěním, nýbrž vždy s důvodem, proč nebyl připuštěn. Soud tak uzavírá, že možný nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup není promlčen.

18. Dle zákona o odpovědnosti státu odpovídá stát zásadně za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Společně s ním pak odpovídají i územní samosprávné celky, tedy obce a kraje, za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci své samostatné působnosti. Stát je však samozřejmě odpovědný i za škodu, která vznikne v důsledku činnosti územních samosprávných celků konané v působnosti přenesené na ně státem. Odpovědnost státu nebo samosprávného celku za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci odpovídá ústavně zaručenému právu uvedenému v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kde je konkrétně uvedeno, že„ každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem“. Odpovědnost státu nebo územního samosprávného celku za škodu je odpovědností zásadně objektivní, které se není možné zprostit. Jedná se tedy o odpovědnost bez ohledu na zavinění povinného subjektu. Jsou-li tak splněny podmínky pro určení odpovědnosti státu nebo územního samosprávného celku za škodu, nezkoumá se dále jejich zavinění, které je pro posouzení nároku oprávněné osoby na náhradu škody zcela bez významu. Důsledkem odpovědnosti státu a územního samosprávného celku za škodu je pak povinnost uhradit poškozeným osobám vzniklou majetkovou nebo nemajetkovou újmu. Důležité je také upozornit na skutečnost, že s ohledem na subsidiární použití obecného předpisu soukromého práva, a to zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), není vyloučeno stanovení spoluzavinění poškozeného. Spoluzavinění se může vztahovat především k jednání, jímž si poškozený sám přivodil zvýšení rozsahu újmy, nebo přispěl ke vzniku samotné škodné události. Subjekt posuzující nárok poškozeného je tak vždy povinen zkoumat, zda a případně v jakém rozsahu se poškozený sám svým jednáním na vzniku škody podílel a zda postupoval v rámci obecné prevenční povinnosti tak, aby škodě předešel, tedy aby škoda vůbec nevznikla. K tomu by mohlo dojít zejména kumulací příčin vedoucích ke vzniku škody, k jejímuž vzniku přispělo, jak nesprávné rozhodnutí nebo úřední postup orgánu veřejné moci, tak i jednání samotného poškozeného, případně jeho nekonání.

19. Z provedeného dokazování (usnesení ze dne [datum], rozhodnutí ze dne [datum]) a samotné obrany žalované, je jednoznačně prokázané, že Městský úřad v Táboře zapsal do karty řidiče nesprávný údaj o době trvání lhůty 12-ti měsíců pozbytí řidičského oprávnění. Je tedy prokázáno, že došlo k nesprávnému postupu ze strany Městského úřadu v Táboře.

20. Soud tak zkoumal, zda u žalobce z důvodu tohoto nesprávného úředního postupu došlo ke škodě a zda tato škoda je v příčinné souvislosti s tímto nesprávným postupem.

21. Soud poučil zástupce žalobce dne [datum] a [datum], že jím navržené důkazy a tvrzení jsou nedostatečné, a tudíž pokud nebudou řádně doplněny, bude žaloba zamítnuta.

22. Právní zástupce žalobce doplnil, že Městský úřad v Táboře požádal o vrácení řidičského oprávnění až poté, co dne [datum] vykonal přezkoušení z odborné způsobilosti.

23. Žalobce tvrdil a prokazoval svou výpovědí, dohodou a potvrzeními o výplatě odměny z dohody, že za období od 28. 4. 2015 do 17. 6. 2015 vyplatil částku 25 500 Kč panu [jméno] [příjmení]. Tato osoba nebyla navržena jako svědek, neboť zemřela. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že vyjma pana [příjmení] ho vozilo v období od dubna 2015 do poloviny června 2015 vícero lidí. Jízdu vozidlem potřeboval denně, neboť bydlel v jedné ze dvou existujících budov v bývalé osadě Záhvozdí, ale pracoval v 16 km vzdálené obci [část obce], kde měl kancelář. Taktéž musel jezdit do [obec], kde má byt, který musel rekonstruovat, neboť se dohodl na ukončení nájmu v bytě v Záhvozdí.

24. Jelikož pan [příjmení] zemřel, musel soud u výše škody akceptovat důkaz dohodou a písemnými potvrzeními, které žalobce předložil, a žalovaná nikterak nerozporovala. Soud ovšem k této dohodě a potvrzením výhrady má. Tyto byly s největší pravděpodobností vytvořeny až z důvodu požadavku žalované k uplatněnému nároku žalobce u žalované, což je především patrno z dohody a potvrzení ze dne [datum], neboť tyto vycházejí z tvrzení žalobce, že dne [datum] došlo k nepřipuštění žalobce k přezkoumání odborné způsobilosti. Dokazováním však bylo jednoznačně prokázáno, že k tomuto došlo až dne [datum]. Pokud by byly sepsány v době odmítnutí, k takové chybě by jistě nedošlo. S odstupem času si však žalobce termín odmítnutí již nepamatoval, což tvrzením o odmítnutí ze dne [datum] jak v žádosti o náhradu škody tak v samotné žalobě pouze potvrzuje. Soud však z tohoto důvodu nemohl žalobu zamítnout, neboť svědek [příjmení] zemřel dne [datum], žalovaná soukromou listinu nikterak neznevěrohodnila, pouze uvedla, že k přiznání náhrady škody tyto listiny jsou nedostatečné a sám soud neprovedl žádný důkaz, který by potvrzoval domněnku soudu.

25. K samotné škodě proto soud uvádí, že dohoda mezi žalobcem a panem [příjmení] stanovila odměnu pro pana [příjmení] v částce 15 000 Kč za měsíc vykonávané práce. Tato dohoda nehovoří o odměně 500 Kč za den, tak jak ji vyplácel žalobce. Proto soud nemůže považovat za škodu částku 500 Kč, která byla vyplacena za období od 1. 5. 2015 do 31. 5. 2015, neboť pan [příjmení] na ní neměl nárok a dále soud nemůže za škodu považovat částku 1 000 Kč za období od 28. 4. 2015 do 29. 4. 2015, neboť k odmítnutí došlo až [datum]. Soud tak má za prokázané, že žalobce vynaložil za období od 30. 4. 2015 od 17. 6. 2015 částku 24 000 Kč.

26. Soud dále zkoumal, zda mezi nesprávným úředním postupem a škodou vzniklou panu žalobci existuje vztah příčinné souvislosti.

27. Z výpovědi žalobce má soud za prokázané, že již přede dnem [datum] byla zástupcem žalobce spočítána lhůta 12-ti měsíců, neboť žalobce uvedl, že lhůtu 1 roku, kdy nesmí řídit, spočítal právní zástupce žalobce. Proto se ke dni [datum] dostavil ke správnímu orgánu, aby si zajistil výpis z evidenční karty řidiče pro zjištění, že může vykonat zkoušku z přezkumu odborné způsobilosti. Toto tvrzení podporuje i vyjádření právního zástupce žalobce k důkazu výpisu z evidenční karty řidiče, když uvedl, že je jednoznačné, že dne [datum] pan žalobce požádal o výpis z karty řidiče, neboť k tomuto dni mělo dojít ke konci blokace a na základě této skutečnosti již požádal o vykonání zkoušky. Je tak prokázáno, že i přesto, že žalobce věděl, že v evidenční kartě řidiče je uvedena chybná lhůta pro blokaci řidičského oprávnění, se pokusil vykonat zkoušku z odborné způsobilosti. Je taktéž prokázané, že přesto, že byl žalobce dne [datum] odmítnut z tohoto důvodu z vykonání zkoušky z odborné způsobilosti, nepožádal o opravu této chyby v evidenční kartě řidiče, nýbrž požádal o vrácení řidičského oprávnění, a to až dne [datum], jak vyplývá z elektronické dodejky. Na základě této žádosti správní orgán obratem chybu opravil a vyzval žalobce k předložení povinných dokladů, na základě kterých může být žádosti vyhověno. Žalobce tytu výzvu splnil dne [datum] a okamžitě tímto dnem žalobci bylo správním orgánem rozhodnuto o vrácení řidičského oprávnění.

28. Podle ustanovení § 123d odst. 1 a 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen„ SP“), je řidič, který podle § 123c odst. 3 pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle § 123c odst.

3. Žádost o vrácení řidičského oprávnění podává žadatel písemně u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Podmínkou vrácení řidičského oprávnění je prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu4) a dále prokázání zdravotní a psychické způsobilosti. Pro vrácení řidičského oprávnění platí přiměřeně § 101.

29. Ze zákona tak vyplývají tři podmínky pro vrácení řidičského oprávnění. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Těmito podmínkami jsou, uplynutí 12-ti měsíční lhůty od pozbytí řidičského oprávnění, podání žádosti ke správnímu orgánu a předložení listin nutných k vyhovění žádosti. Řidičské oprávnění se tak nevrací automaticky ke dni uplynutí 12-ti měsíční lhůty, nýbrž až po podání žádosti a předložením požadovaných dokumentů. Ke dni [datum] uplynula žalobci lhůta 12-ti měsíců od pozbytí řidičského oprávnění. Přesto, že žalobce věděl, že v evidenční kartě řidiče je uvedena správním orgánem nesprávná lhůta, nepožádal správní orgán o opravu nebo o vrácení řidičského oprávnění, nýbrž se pokusil získat potřebné dokumenty, a to přesto, že ve své výpovědi sám uváděl, že měl informace, že vykonat zkoušku lze až po uplynutí 12-ti měsíční lhůty. Samotná žádost o vrácení řidičského oprávnění byla právním zástupcem žalobce podána ke správnímu orgánu až dne [datum]. Na základě rozhodnutí správního orgánu bylo řízení přerušeno a žalobce byl vyzván k předložení dokladu o odborné způsobilosti, ne starší 30 dnů, posudku o zdravotní způsobilosti a dokladu o absolvování dopravně psychologického vyšetření. Tyto dokumenty žalobce předložil správnímu orgánu dne [datum], a správní orgán týž den rozhodl o vrácení řidičského oprávnění.

30. Je tak jednoznačné, že škoda za období od 30. 4. do 20. 5. 2015 není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, neboť správní orgán nemůže být odpovědný za prodlení žadatele s podáním žádosti o vrácení řidičského oprávnění. Samotný žalobce pak nikterak netvrdil a neprokazoval, že by již ke dni [datum] měl v držení potvrzení o zdravotní a psychické způsobilosti. Tyto listiny pak nepředložil ani správnímu orgánu při podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění.

31. Podle ustanovení § 71 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Z usnesení o přerušení řízení o vrácení řidičského oprávnění má soud za prokázané, že správní orgán nemohl rozhodnout bezodkladně, neboť neměl ze strany žalobce předloženy doklady potřebné k rozhodnutí, a to ani ty, u kterých jejich získání nebránila překážka nesprávně vyznačené lhůty. Správní orgán tímto dnem opravil nesprávný záznam v evidenční kartě řidiče a umožnil tak žadateli splnit všechny podmínky pro vyhovění žádosti. Důležitý fakt pro neexistenci příčinné souvislosti je pak i skutečnost, že i kdyby žalobce předložil všechny podklady k rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění spolu se žádostí, správní orgán rozhodl v zákonné 30 denní lhůtě od podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění. Soud tak uzavírá, že nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou, která vznikla žalobci v období od 21. 5. 2015 do 17. 6. 2015.

32. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. Ostatní důkazy ve věci provedené a v rozsudku neuvedené neměly na rozhodnutí soudu zásadní význam.

34. Pouze závěrem soud uzavírá, že postup zkušebního komisaře, který odmítl připustit žalobce k přezkoušení z odborné způsobilosti, nebyl v souladu s právem, neboť zákon umožňuje při podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění (po uplynutí 12-ti měsíční lhůty), přiložit potvrzení o přezkoušení z odborné způsobilosti, které ke dni podání žádosti nesmí být starší než 30 dní. Je tedy jednoznačné, že veřejné právo umožňuje vykonat tuto zkoušku minimálně 30 dní před uplynutím lhůty 12-ti měsíců. Taktéž poznámka o naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí se v daném případě dle názoru soudu nenaplní, neboť 12-ti měsíční lhůta u žalobce uplynula a i samotný zákon č. 361/2000 Sb., ve svém § 3 odst. 3 písm. c) uvádí, že se přestupku nemůže dopustit ten, kdo se pod dohledem učitele autoškoly připravuje k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel nebo skládá zkoušku v rámci tohoto přezkoušení.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání odporu ze dne 8. 2. 2019, vyjádření k žalobě ze dne 26. 2. 2019, příprava na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], příprava na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření k doplnění tvrzení a důkazů žalobcem ze dne 5. 3. 2021, příprava na jednání [datum], účast na jednání dne [datum] a sepis závěrečného návrhu).