24 C 451/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobcům: a) titul celé jméno žalobce , narozený dne 31. 12. 1952 bytem adresa žalobce a žalobkyně b) Doc. titul celé jméno žalobkyně , CSc., narozená dne 21. 6. 1954 bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 224 429,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 199 367,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 500 Kč od 11. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 161 867,15 Kč od 10. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 25 061,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 10. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení v částce 51 964 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Žalobci se jako vlastníci a pronajímatelé bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] domáhali vůči žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné úhrady za nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 11. 2018 do 31. 7. 2019 v celkové výši 37 500 Kč, které žalovaná co do důvodu a výše uznala dne 8. 8. 2019 a zavázala se je uhradit do 30. 9. 2019. Protože žalovaná částku řádně a včas neuhradila, požadují žalobci po žalované rovněž úhradu smluvní pokuty sjednané v uznání dluhu v celkové výši 21 350 Kč. Žalovaná předmětný byt užívala v uvedeném období na základě smlouvy o nájmu ze dne 31. 10. 2018 uzavřené na dobu určitou od 1. 11. 2018 do 31. 10. 2019. Dne 8. 8. 2019 došlo k ukončení nájemní smlouvy dohodou k témuž dni. Žalovaná však byt řádně nevyklidila, tento naopak poškodila, a proto se vůči žalované domáhali úhrady nákladů v celkové výši 165 579,10 Kč vyklizení, provedení oprav a dalších úkonů, které byli žalobci nuceni provést, aby po žalované uvedli byt do původního stavu. Jistotu zaplacenou žalovanou při uzavření smlouvy o nájmu ve výši 27 000 Kč žalobci započetli na náklady za opravy bytu, zbývající část dluhu žalovaná do současné doby neuhradila ani přes zaslané předžalobní upomínky.

2. Soud vyzval žalobce i žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobci a žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. V dané věci má soud z žalobci předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 31. 10. 2018 ve spojení s přílohami [číslo] až [číslo] této nájemní smlouvy (založeno na čísle listu (dále jen č. l.) [číslo]; dále jen smlouva) za plně prokázané, že žalobci pronajali žalované byt [číslo] na adrese [adresa], na dobu určitou od 1. 11. 2018 do 31. 10. 2019 [ulice] nájemné činilo 13 500 Kč, náklady za plnění spojené s užíváním bytu 2 000 Kč měsíčně, tedy celková platba, kterou se žalovaná zavázala platit žalobcům nejpozději do 10. dne kalendářního měsíce, činila 15 500 Kč. Ve smlouvě se účastníci mimo jiné dále dohodli v článku (dále jen čl.) 4.4. tak, že nájemce složil pronajímatelům jistotu ve výši 27 000 Kč sloužící k úhradě závazků nájemce v souvislosti s nájmem bytu. Podle čl. 5 písm. a) smlouvy byli žalobci jako pronajímatelé oprávněni požadovat od žalované jako nájemci mimo jiné přiměřenou náhradu účelně vynaložených nákladů, pokud se nepostarala o včasné provedení drobných oprav a běžnou údržbu bytu a pokud tak za něj pronajímatel učinil po předchozím upozornění na svůj náklad sám; totéž platí v případě, že pronajímatel odstranil závady a poškození, které způsobil v bytě nebo v domě sám nájemce; podle písm. c) téhož čl. smlouvy byl pronajímatel oprávněn požadovat přístup do bytu za účelem kontroly, zda nájemce užívá byt řádným způsobem a vstupovat do bytu. Podle čl. 5 3. písm. c) až g) smlouvy se žalovaná jako nájemce zavázala pečovat o byt tak, aby nevznikla škoda a udržovat ho svým nákladem v čistém a uživatelném stavu; odstranit závady a poškození, které způsobila v domě; k odpovědnosti za škodu, která byla způsobena v důsledku jednání osob, kterým umožnila přístup do bytu nebo do domu; provádět a hradit drobné opravy v bytě související s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou, a to dle výčtu uvedeného v § 5 a § 6 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů; bezodkladně oznámit pronajímateli potřebu těch oprav, které má provést a uhradit pronajímatel a umožnit jejich provedení s tím, že jinak odpovídá za škodu, která porušením této jeho oznamovací povinnosti vznikla. Podle čl. 6 smlouvy po skončení nájmu je nájemce povinen odevzdat byt pronajímateli ve stavu, v jakém jej nájemce převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel, jedná se především o úklid a vymalování bytu. Podle čl. 6 smlouvy pro případ, kdy ke dni skončení nájmu některým ze způsobů uvedených v odst. 6.1. tohoto článku nájemce byt řádně neopustí, nevyklidí a nepředá všechny přístupové klíče pronajímateli, uděluje tímto nájemce pronajímateli plnou moc k tomu, aby do bytu vstoupil, na náklady nájemce vyklidil nebo nechal vyklidit věci, které patří nájemci nebo osobám žijícím s nájemcem ve společné domácnosti a aby tyto věci uskladnil nebo nechal uskladnit na náklady nájemce. Z dohody o ukončení nájemní smlouvy ze dne 8. 8. 2019 (č. l. 14) má soud za prokázané, že k tomuto dni byl nájem bytu ukončen a že dluh žalované na nájemném činil 37 500 Kč. V uznání dluhu ze dne 8. 8. 2019 (č. l. 13) žalovaná svůj dluh na nájemném co do důvodu i uvedené výše zcela uznala a zavázala se dlužné nájemné uhradit do 30. 9. 2019. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla v uznání dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 50 Kč za každý započatý den, kdy dluh nebyl uhrazen. Z předávacího protokolu ze dne 8. 8. 2019 (č. l. 13 p. v.) ve spojení s fakturou [číslo] ze dne 16. 78. 2019 (č. l. 12) a fotografií (viz č. l. 53, 54, 56 p. v., 57 včetně p. v., 58 p. v., 59 včetně p. v., 61 p. v.) má soud dále za prokázané, že žalovaná byt řádně nevyklidila a že za vyklizení předmětného bytu žalobci vynaložili částku 22 800 Kč. Z téhož předávacího protokolu ze dne 8. 8. 2019 má soud dále za prokázané, že žalovaná předala byt žalobcům poškozený, a to s poškozenými zdmi v celém bytě, byl poškozen zámek dveří, ve dveřích chyběla klika, sklo. Všechny dveře, zárubně a okna měla poničený lak (č. l. 13 p. v.). Tento skutkový stav plyne i z fotografií předložených žalobci (č. l. 53 až 61) a je na nich též patrné poničení parketové podlahy (zejména č. l. 59 nebo č. l. 57). Z cenové nabídky (č. l. 62) ve spojení s objednávkou (č. l. 52) má soud za prokázané, že žalobci bydlící na adrese [adresa žalobce a žalobkyně], si objednali u [právnická osoba] s. r. o., sídlící na téže adrese [adresa žalobce a žalobkyně], práce týkající se předmětného bytu, jak jsou podrobně uvedeny v položkovém rozpočtu. Z faktury č. VF1 [číslo] 2019 (č. l. 15) ve spojení s fakturou č. VF2 [číslo] 2019 (č. l. 16) a z předžalobních výzev (č. l. 18 - 21) má soud za prokázané, že v bytě byly provedeny práce tak, jak je uvedeno v objednávce, za které žalobci zaplatili celkem 169 779,10 Kč. Z předžalobních výzev ze dne 25. 3. 2020 a ze dne 27. 3. 2020 plyne, že žalovaná byla žalobci vyzvána k zaplacení částky dlužného nájemného, smluvní pokuty a nákladů za opravy a úklid v předmětném bytě a dále že žalobci započetli na svoji pohledávku jistotu složenou žalovanou ve výši 27 000 Kč.

4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 2257 odst. 1, 2 o. z. pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání. Nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu. Podle § 2293 odst. 1 o. z. nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel. Podle § 2048 o. z., podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2053 o. z. uznal-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 1970 o. z. dále platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Po přezkoumání a zhodnocení všech předložených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobců je z podstatné části důvodný. Pokud se jedná o dlužné nájemné a poplatky za služby spojené s užíváním bytu, žalovaná v daném případě svůj dluh výslovně dne 8. 8. 2019 písemně uznala, jak co do tohoto uvedeného důvodu, tak i co do žalobci požadované výše a soud má tedy za prokázané, že dluh žalované vůči žalobcům ve výši 37 500 Kč ke dni 8. 8. 2019 trval. Protože žalovaná uvedenou dlužnou částku žalobcům dosud řádně neuhradila, uložil jí soud tuto povinnost v souladu s písemným uznáním dluhu tímto rozsudkem. Důvodným je i nárok žalobců na sjednanou smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení, kterou žalovaná dne 8. 8. 2019 písemně zavázala zaplatit žalobcům v případě, že dluh nezaplatí do 30. 9. 2019. Žalobci správně vypočítali jeho výši od 1. 10. 2019 do 4. 11. 2020 v částce 20 000 Kč, a dále jej požadovali za období od 5. 11. 2020 do 1. 12. 2020. Za toto období činí částku 1 350 Kč (27 dní x 50 Kč = 1 350 Kč), a proto soud žalobcům přiznal na platně sjednané smluvní pokutě částku 21 350 Kč. Zcela důvodnou je žalobci požadovaná částka za vyklizení bytu, neboť ve výše citovaném čl. 6 smlouvy si účastníci výslovně dohodli, že pokud by žalovaná jako nájemce byt po skončení nájmu nevyklidí, může tak učinit na její náklady pronajímatel. V dané věci žalovaná byt po skončení nájmu nevyklidila, vyklizení zajistili a zaplatili pronajímatelé (viz závěry o skutkovém stavu v odst. 3 tohoto rozsudku), a proto soud žalované uložil zaplatit žalobcům další částku 22 800 Kč.

6. Soud dále přezkoumával žalobní návrh žalobců, aby jim žalovaná zaplatila plnou částku, kterou vynaložili na práce provedení [právnická osoba] s. r. o. v bytě žalobců. I zde byl rozhodující obsah smlouvy, kterou účastníci uzavřeli. Podle ní byla žalovaná povinna odstranit závady a poškození, které v bytě způsobila a byla odpovědná i za škodu, která vznikla jednáním jiných osob v pronajatém bytě s tím, že žalobci byli oprávněni odstranit v bytě závady a poškození a požadovat od žalované jako nájemce jejich náhradu. (čl. 5 a 5.3. smlouvy). Žalobci tedy mají podle uzavřené smlouvy nárok toliko na odstranění škody vzniklé v bytě a nikoli za částky, které jako vlastníci musí běžně vynakládat na údržbu bytu nad rámec běžné údržby, kterou se zavázala zajišťovat žalovaná (čl. 5 smlouvy). Běžnou údržbu bytu, ke které by byl povinen nájemce, jistě není výměna jističe. Pokud byl jistič nefunkční, bylo naopak povinností žalobců jako pronajímatelů zajistit na svém náklady jeho funkčnost, když z předložených fotografií i protokolu o předání bytu má soud za prokázané poškození jiných věcí, a nelze si ani dobře představit, jak by žalovaná mohla jistič poškodit tak, aby nefungoval. I sami žalobci si jsou zjevně této skutečnosti vědomi, a proto na výzvu soudu uvedli, že by bylo namístě ponížit vymáhanou částku o cenu opravy jističe ve výši 750 Kč bez DPH. Žalobci toliko z důvodu procesní ekonomiky žalobu v této části nevzali zpět a ponechali rozhodnutí na úvaze soudu, zda tento žalobci vznesený nárok zamítne. I podle názoru soudu není nárok žalobců na zaplacení částky z výše uvedených důvodů oprávněný, a proto jej žalobcům nepřiznal.

7. Obdobně soud nepřiznal žalobcům položku za zjištění, kde teče voda v koupelně skrz podlahu v částce 1 440 Kč bez DPH (položka D4 objednávky). Z žalobci předložených fotografií koupelny (zejm. č. l. 53 p. v., ale i č. l. 54 p. v.) má soud za prokázané, že žalovaná nijak do podlahy koupelny nezasahovala. Pak tedy ani nemohla způsobit vadu projevující se tak, že v koupelně tekla voda skrz podlahu. V tomto případě by žalovaná odpovídala toliko za škodu, která by vznikla při porušení její oznamovací povinnosti dle čl. 5 písm. g) smlouvy (např. pokud by o vadě věděla a protékající voda by způsobila škodu v bytě pod žalovanou; o tento nárok se však v dané věci nejedná). Žalovaná jako nájemce neměla povinnost zjišťovat, kde protéká v koupelně voda podlahou a tuto vadu odstraňovat, neboť i tato činnost je činností nad rámec běžné údržby bytu. K ní byl a je povinen pronajímatel, tedy žalobci, a to na své náklady (tedy nikoli žalovaná), a proto ani výše uvedenou částku nebylo možné žalobcům vůči žalované přiznat. Stejně tak přesahuje rámec běžné údržby, jak ji stanoví nařízení vlády č. 258/1995, výměna bojleru a tedy i případné začištění díry po bojleru. I zde má soud za to, že jde o povinnost pronajímatele a nikoli nájemce nejen např. vyměnit bojler, ale i začistit případnou díru po bojleru, a proto ani částku na začištění díry po bojleru ve výši 1 120 Kč bez DPH (položka 122 objednávky) soud nepovažuje za důvodně požadovanou po žalované.

8. Žalobci byli též oprávněni dle čl. 5 2. písm. c) smlouvy kontrolovat byt a jeho řádné užívání nájemcem bez toho, že by si účastníci smlouvy dohodli, že by za tuto kontrolu zařízení v bytě měl nájemce pronajímateli cokoli platit. Pokud tedy mezi účastníky nebyl sjednán žádný poplatek za kontrolu bytu a funkčnosti jeho zařízení, a to ať již za trvání nájemní smlouvy či po jejím skončení (což by bylo ostatně i zcela neobvyklé), nevznikl žalobcům jako pronajímatelům nárok cokoli z tohoto titulu žalované účtovat, a proto nelze považovat za důvodnou ani požadovanou částku 250 Kč bez DPH za„ kontrolu všech zařízení, že fungují“ (položka D5 objednávky).

9. Dalším ujednáním účastníků v uzavřené nájemní smlouvě bylo, že žalovaná po skončení nájmu odevzdá byt pronajímateli ve stavu, v jakém jej převzala, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel, kdy se jedná především o úklid a vymalování bytu (čl. 6 smlouvy). Zde si účastníci výslovně sjednali, že je povinností žalobců jako pronajímatelů (a tedy nikoli žalované jako nájemce) byt po skončení nájmu vymalovat a uklidit. Žalobci se k tomuto smluvnímu ujednání vyjádřili na výzvu soudu tak, že na zdech bylo výrazné poškození a tyto„ musely projít renovací a po renovaci bylo zapotřebí vymalovat“ (č. l. 47 p. v.). Žalobci však opomíjí skutečnost, že náklady na renovaci poškozených zdí a stropu byly samostatnými položkami rozpočtu a objednávky (konkrétně [číslo] až [číslo] – viz č. l. 52), kdy bylo účtováno lepidlo s perlinkou v ceně 7 739 Kč bez DPH, štukování v ceně 6 000 Kč bez DPH, oprava stropu a stěn před malbou v ceně 5 160 Kč bez DPH a SDK strop v koupelně v ceně 5 160 Kč bez DPH, tedy práce v celkové ceně 27 713,85 Kč s DPH. Tyto náklady musí nést žalovaná, která poškození způsobila, a to podle čl. 5 3 a 5. 4 smlouvy, jak již bylo výše uváděno. Vynaložení těchto prací však nic nemění na skutečnosti, že dohodnutou povinností žalobců jako pronajímatelů byla povinnost vymalovat byt na své náklady. Náklady na samotné vymalování zdí bytu v částce 13 044 Kč bez DPH a stropu bytu v částce 4 704 Kč DPH jsou samostatnými položkami rozpočtu oddělenými od položek na odstranění vad zdí a stropů (konkrétně [číslo] [číslo] – viz č. l. 52), a tyto by žalobci vynaložili i v případě, že by předtím zdi a strop nemusely být opravovány v důsledku jejich poškození žalovanou za výše uvedenou částku 27 713,85 Kč. V této souvislosti lze ocitovat i odbornou literaturu (viz [příjmení], M. a kol., Občanský zákoník VI., Závazkové právo, 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2014, s. 476), podle které„ zásadně se vychází z toho, že nájemce by měl byt předat ve stavu, v jakém jej převzal, tedy kompletní a čistý. Lze mít za to, že byt by měl být nově vymalován a uklizen, tj. měl by být způsobilý k dalšímu užívání bez větších zásahů pronajímatele. Samozřejmě, že pronajímatel a nájemce se mohou v nájemní smlouvě dohodnout, že byt vymaluje pronajímatel.“ Právě tak tomu bylo v dané věci. Pronajímatel a nájemce se v nájemní smlouvě výslovně dohodli tak, že byt vymaluje pronajímatel, a proto nelze částku, kterou pronajímatel vynaložil právě a jen za výmalbu bytu, důvodně požadovat po žalované. Žalobní návrh tedy není v této části důvodný.

10. V naposledy citovaném ustanovení nájemní smlouvy (čl. 6) se účastníci dohodli i na tom, že je povinností pronajímatele provést úklid bytu. Tímto úklidem je však třeba rozumět obvyklý úklid, který pronajímatel provádí po běžném vyklizení bytu nájemcem, který po sobě též přiměřeně uklidí. V dané věci je zjevné, že pronajímatelé museli vynaložit enormní úsilí na úklid, aby se byt stal opět pronajímatelným, neboť ze strany žalované úklid neproběhl ani v minimálním rozsahu. [příjmení] za finální úklid (položka O3) ve výši 4 850 Kč bez DPH odpovídá nadměrnému nepořádku v bytě zanechanému žalovanou, avšak obdobně jako u výmalby je zřejmé, že povinnost běžného úklidu bytu byla smluvní povinností pronajímatele a nelze proto v plném rozsahu (zahrnujícím tedy i běžný úklid) platební povinnost přenést na žalovanou. Vzhledem k tomu, že by si zjišťování, kolik by stál obvyklý běžný úklid v předmětném bytě (např. ve formě znaleckého posudku), vyžádalo další nepoměrné vysoké náklady a též by se negativně projevilo na délce řízení, přistoupil soud k tomu, že v souladu s § 136 o.s.ř. určil, že tato částka za obvyklý úklid by činila 10 % ceny skutečně vynaložené žalobci za úklid, tj. částku 485 Kč bez DPH.

11. Ohledně částky zaplacené [právnická osoba] s. r. o. na práce v bytě žalobců lze proto shrnout, že vzhledem k výše uvedenému posouzení nelze považovat za důvodnou částku 21 793 Kč bez DPH (750 Kč bez DPH + 1 440 Kč bez DPH + 1 120 Kč bez DPH + 250 Kč bez DPH + 13 044 Kč bez DPH + 4 704 Kč DPH + 485 Kč bez DPH), tj. s DPH ve výši 15 % částku 25 061,95 Kč. Ve zbývající části, tj. co do částky 117 717,15 Kč s DPH (tj. 142 779,10 Kč – 25 061,95 Kč), lze považovat práce dle položkového rozpočtu a objednávky za důvodně vynaložené na opravy poškození a vad způsobené žalovanou v bytě žalobců, resp. v souvislosti se zanedbáním běžné údržby v bytě. To, že účastníci si ve smlouvě dohodli, že výčet těchto drobných oprav se bude řídit v okamžiku uzavření nájemní smlouvy zrušeným nařízením vlády č. 258/1995 Sb. přitom není na závadu. Podle výkladového stanovisko Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti k § 2257 odst. 2 o. z.„ budou-li i nadále po 1. lednu 2014 strany odkazovat ve smlouvě o nájmu bytu na § 5 a 6 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí OZ, je nutné obsah zrušeného nařízení vlády vykládat jako součást smluvních ujednání“. Pro úplnost lze ještě dodat k nejvyšší položce, a to [číslo] – parkety, za kterou žalobci vynaložili částku 34 000 Kč bez DPH, že při poškození i jen části parketové podlahy (jejíž existenci za doby trvání nájmu má soud za prokázanou z předložených fotografií) je třeba považovat za důvodnou celkovou opravu takového podlahy. Je totiž vyloučeno provedení opravy (přebroušením a olejováním) jen v poškozené části podlahy, aniž by současně nedošlo k narušení vzhledu celkové plochy podlahy. Jinak řečeno, oprava podlahy ubroušením toliko poškozené části podlahy neuvede podlahu do původního stavu, neboť v tomto případě by byla zcela zjevná místa, kde došlo k ubroušení části parket a jejich novému napuštění olejem, a proto v případě i jen částečného poškození parketové podlahy nelze pro obnovení původního vzhledu podlahy než přebrousit a nově olejem napustit celou podlahu. Z téhož důvodu soud považuje za důvodnou výměnu všech podlahových lišt.

12. Celkově byli žalobci úspěšní co do částky 199 367,15 Kč (37 500 + 21 350 + 22 800 + 117 717,15), a proto bylo v této části žalobě vyhověno výrokem I., a to včetně úroků z prodlení, které požadují řádně dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Jejich neúspěch činil z výše podrobně uvedených důvodů částku 25 061,95 Kč, a proto byla v této části výrokem II. žaloba zamítnuta, a to včetně úroků z prodlení vzhledem k jejich akcesoritě.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle úspěchu účastníků ve věci podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Ten činil na straně žalobců 88,83 % z požadovaného plnění, úspěch žalované tak činil 11,17 %, tedy čistý úspěch žalobců (po odečtení jejich neúspěchu od jejich úspěchu) činil 78,9 % Náklady žalobců představují zaplacený soudní poplatek ve výši 11 222 Kč a náklady zastoupení advokátem. Odměna advokáta z tarifní hodnoty 224 429,10 Kč stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), činí 9 220 Kč za jeden úkon. V dané věci advokát zastupoval 2 osoby, a proto mu náleží odměna za společné úkony za každou zastupovanou osobu snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 AT. Advokát účelně učinil tři společné úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a návrh ve věci samé (oprava žalobního petitu a doplnění žalobních tvrzení nelze považovat za účelné úkony právní služby, neboť žaloba měla být podána bez těchto vad; stejně tak nelze uměle navyšovat počet úkonů právní služby tak, že advokát předžalobní výzvu rozdělí na výzev několik, i když mohlo jít o výzvu jedinou), tedy za zastoupení žalobce náleží advokátu odměna ve výši 22 128 Kč (9 220 – 20 % = 7 373; [číslo] x 3 = 22 128). Totožná odměna ve výše 22 128 Kč náleží advokátu i za zastoupení žalobkyně a dále advokátu náleží paušální náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 AT po 300 Kč za každý z uvedených 3 společných úkonů právní služby, tj. 900 Kč, a též daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky celkové částky odměny a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 45 156 Kč (44 256 + 900) v částce 9 482,76 Kč Celkem tedy činily náklady řízení částku 65 860,76 Kč (11 222 + 45 156 + 9 482,76). 78,9 % z uvedené částky činí po zaokrouhlení 51 964 Kč, která byla žalobcům přiznána též společně a nerozdílně. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.