24 C 51/2021
č. j. 24 C 51/2021-51
V PLATNOSTICitované zákony (1)
Rubrum
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 893 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 893 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 893 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 893 Kč s příslušenstvím představující náklady vzniklé v souvislosti s úhradou nákladů na odběr a vyšetření biologického materiálu a zjištění přítomnosti návykových látek v organismu žalovaného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle obsahu spisu. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud v dané věci k následujícím skutkovým závěrům. Dne 9. 10. 2019 žalovaný řídil osobní vozidlo zn. Peugeot 306, [registrační značka], ačkoliv v době jízdy byl pod vlivem návykové látky. Z odebraného biologického materiálu bylo laboratorním vyšetřením krve zjištěno, že v organismu žalovaného byla zjištěna přítomnost kanabinoidů, v krevním séru byla stanovena koncentrace THC 4,7 ng/ml. Žalovaný byl uznán pravomocným rozhodnutím Městského úřadu Tábor č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vinným z přestupku, kterého se dopustil tím, že v době řízení motorového vozidla byl pod vlivem návykové látky v nadlimitním množství. Za laboratorní vyšetření krve žalovaného žalobkyně uhradila zdravotnickému zařízení ([nemocnice], a.s.) částku 893 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 2. 9. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení shora uvedené částky a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Na základě shora uvedených závěrů o skutkovém stavu soud věc posoudil po právní stránce podle § 20 a násl. zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a podle § 24 odst. 2 cit. zák., kdy prokáže-li se přítomnost návykových látek, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření, náklady, které mu odborným lékařským vyšetřením vznikly. Vzhledem k tomu, že se předloženými listinnými důkazy žalobkyni podařilo prokázat veškerá tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě vyhověl jak co do jistiny, tak i co do úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a ve výši dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle obsahu spisu částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky (sepis výzvy a žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Vzhledem k zákonnému osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je k úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona povinen žalovaný.
Odůvodnění
rozsudku bylo v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. vyhotoveno ve zkrácené formě.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.