24 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , obec , ulice a číslo , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 104 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 104 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 29 159 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 20. 5. 2020 smlouva o dílo. Podle ní měla žalovaná dílo započít dne 18. 5. 2020 a dílo dokončit dne 17. 7. 2020. Za nedodržení termínu předání díla byla ve smlouvě o dílo sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení. Žalovaná žalobkyni nepředala dokončené dílo dne 17. 7. 2020, ani dne 31. 7. 2020, když bude vzato v úvahu předání staveniště žalované dne 1. 6. 2020. Předmětná částka představuje smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla v době od 1. 8. 2020 do 21. 9. 2020, to je po dobu 52 dnů, ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení, což představuje částku 104 000 Kč. Dne 29. 10. 2020 doručila žalobkyně žalované výzvu k zaplacení smluvní pokuty, a proto požaduje úroky z prodlení od 30. 10. 2020.

2. Žalovaná namítla, že ujednání o smluvní pokutě je nejasné a neurčité, a tedy neplatné. Smluvní pokuta byla sjednána za nedodržení termínu předání, avšak termín předání nebyl smlouvou ujednán. Smlouva obsahuje pouze údaje o předpokládaném ukončení. Ujednání o smluvní pokutě musí být zcela jasné a určité, aby bylo zřejmé, jaké porušení povinnosti má za příčinu vznik nároku na smluvní pokutu, což v dané věci nebylo. Dále žalovaná uvedla, že k dokončení díla dne 21. 9. 2020 došlo z důvodu na straně žalobkyně, neboť tato předala staveniště až dne 1. 6. 2020, nikoli dne 18. 5. 2020, žalobkyně neměla stavebně připravené prostory, do kterých měla žalovaná instalovat výměníkovou stanici, došlo ke zjištění rozporu skutečného stavu vedení potrubí s předpokládaným stavem dle projektové dokumentace a žalobkyně požadovala ještě další práce nad rozsah sjednaných smlouvou. Po ukončení díla žalovanou muselo být ještě zařízení dodané žalovanou dopojeno na zdroje elektrické energie. Tento výkon však dle smlouvy žalovaná nezajišťovala, ale měla jej zajistit dle samostatné smlouvy s žalobkyní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Po dokončení svých prací tedy žalovaná čekala na informaci o dokončení připojovacích prací, které zajišťovala žalobkyně sama jiným smluvním vztahem mimo smlouvu s žalovanou.

3. Podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle § 554 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.

4. V dané věci plyne z obsahu podání účastníků, že mezi nimi je nesporné, že uzavřeli dne 20. 5. 2020 písemnou smlouvu o dílo (dále jen SOD), kterou předložila žalobkyně a která je založena na č. l. 5 – 7 spisu. Vzhledem k tomu, že předmětem nároku uplatněného žalobkyní je pouze a toliko zaplacení smluvní pokuty podle této písemné smlouvy o dílo, zabýval se soud v prvé řadě námitkou žalované, že smluvní pokuta byla sjednána nejasně a neurčitě, tedy zkoumal, zda byla smluvní pokuta v této písemné smlouvě o dílo sjednána platně či nikoli. V dané věci byla povinnost zaplatit smluvní pokutu mezi účastníky sjednána za nedodržení termínu předání díla, a to konkrétně v článku IX. SOD tak, že„ Za nedodržení termínu předání díla zaplatí zhotovitel objednateli smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení“. Jedinými časovými termíny uvedenými v SOD jsou termíny uvedené v článku III., a to konkrétně:„ Zahájení plnění: 18. 5. 2020“„ Předpokládané ukončení 17. 7. 2020“ Žádný jiný datum (kromě datumů u podpisů) ve smlouvě uveden není.

5. Účastníci si tedy v písemné smlouvě o dílo výslovně dohodli, že termín ukončení díla je„ předpokládaný“. Zdejší soud se již ve věci vedené pod sp. zn. 24 C 153/2012 zabýval výkladem tohoto pojmu, tedy když si strany ujednají určitou skutečnost smlouvy jako„ předpokládanou“. V uvedené věci se jednalo o předpokládanou cenu díla v zakázkovém listě. Soud I. stupně tehdy dospěl k závěru, že byla-li v zakázkovém listě uvedená předpokládaná cena díla 12 000 Kč, dohodli se účastníci ohledně ceny díla. Toto rozhodnutí bylo napadeno žalobkyní odvoláním, které bylo odůvodněno tak, že je-li sjednána předpokládaná cena, nejde o určitou cenu díla. S tímto právním hodnocením se ztotožnil odvolací Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, který v rozhodnutí č. j. 15 Co 378/2013 - 152 uvedl, že pokud je v zakázkovém listě výslovně cena uvedena jako„ předpokládaná“, pak žádná ze stran nevyloučila, že se částka může změnit, aniž by se současně změnil rozsah objednané opravy a nelze souhlasit s názorem soudu I. stupně, že došlo k dohodě o ceně. Naopak je třeba dát za pravdu žalobkyni, že nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na definitivní částce. Věc byla soudu I. stupně vrácena s tím, že jeho hodnocení spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Vzhledem k těmto právním závěrům a s přihlédnutím k výše citovanému § 13 o. z., lze v této věci shodně uvést, že byla-li mezi účastníky dohoda o„ předpokládaném“ ukončení ke dni 17. 7. 2020, tak žádná ze stran nevyloučila, že se doba ukončení může změnit, aniž by se současně změnil rozsah díla. K dohodě o konkrétním datu ukončení díla tedy nedošlo, z uzavřené smlouvy o dílo neplyne pevný termín ukončení díla, který by byl nejvýše přípustný, maximální a nepřekročitelný, ale jde jen o předpokládané ukončení, které se změnit může.

6. Vzhledem k uvedenému je proto zcela přiléhavá judikatura předložená žalovanou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, dále jen NS ČR, ve věci sp. zn. 32 Odo 1172/2003) podle které je-li povinnost zaplatit smluvní pokutu vázána na prodlení dlužníka (zhotovitele) v plnění termínu předání díla, přičemž ve smlouvě povinnost předat dílo do určitého termínu není sjednána, není dohodnut počátek prodlení rozhodný pro výpočet smluvní pokuty určitě a takto sjednána smluvní pokuta je neplatná. Právě tak tomu bylo v dané věci, neboť účastníci si nesjednali pevný a nejvýše přípustný termín ukončení díla (např. cena za dílo byla sjednána pevná a nejvýše přípustná - viz čl. IV. SOD), ten byl sjednán jen jako termín předpokládaný, a protože nebyl dohodnut počátek prodlení rozhodný pro výpočet smluvní pokuty určitě, je sjednaná smluvní pokuta právě pro neurčitost počátku prodlení zdánlivou, ke které se nepřihlíží dle citovaného § 554 o. z., neboť žádným výkladem nelze odstranit neurčitost sjednaného předpokládaného ukončení.

7. Dále je třeba uvést, že článek III. SOD nestanoví předpokládaný termín předání díla, ale předpokládaný termín jeho ukončení. Ujednání o předání a převzetí díla účastníci smlouvy nepojali jako součást III. odstavce nazvaného„ Sjednaná doba pro provedení díla“ tak, aby mohlo být bez jakýchkoliv pochyb dovozeno, že stanovený termín ukončení díla se vztahuje i na termín předání díla, jak nyní tvrdí žalobkyně. Předání a převzetí díla bylo naopak upraveno v samostatném článku VIII., který stojí ve struktuře SOD svým nadpisem a číslováním vedle článků III. a IX., tedy není možné jej subsumovat pod jiné ustanovení SOD. Nelze se proto ztotožnit s výkladem žalobkyně, že předání díla upravuje článek III., když smluvní strany si právě o předání díla sjednaly jiný článek, a to článek VIII., který stojí vedle článku III. vzhledem k členění smlouvy o dílo a grafickému zvýraznění jednotlivých oddílů smlouvy. Z obsahu článku VIII. je přitom zjevné, že dílo musí být nejprve ukončeno a teprve, když zhotovitel prohlásí dílo za ukončené, lze na jeho výzvu zahájit před přejímací řízení. O těchto před přejímacích řízeních měl být dle písemné smlouvy proveden zápis, jehož obsahem by byl soupis případných vad a nedodělků včetně dohody o opatřeních a lhůtách k jejich odstranění a dále soupis požadovaných prací a způsob jejich provedení. Článek VIII. tak tedy zcela zjevně odlišil předání a převzetí díla od jeho ukončení uvedeného v článku III., neboť se v něm předpokládalo, že budou stanovené ještě další lhůty pro odstranění případných vad a nedodělků a tedy strany uzavírající smlouvu o dílo zcela zjevně počítaly s tím, že lhůta ukončení díla nebude totožná s lhůtou předání díla. O tom svědčí též to, že při před přejímacích řízení mohl být proveden i soupis dodatečně požadovaných prací a způsob jejich provedení, když samozřejmě i jejich provádění by logicky opět posunulo termín předání již ukončeného díla. Vzhledem ke smluvně stanovenému postupu dílčích před přejímacích řízení, muselo po těchto před přejímacích řízení ještě dojít k samostatnému přejímacímu řízení, při kterém se objednatel zavázal převzít dílo, avšak jen v případě, že má pouze ojedinělé drobné vady a nedostatky, které samy o sobě ani ve spojení nebrání uvedení díla do bezpečného provozu (viz odst.

2. čl. VIII. SOD). Oproti před přejímacím řízením se tedy účastníci dohodli pro přejímací řízení na tomto jiném okruhu rozhodných vad a nedostatků, než jaký byl uveden v čl. VIII. odst. 1 SOD pro před přejímací řízení. Současně se dohodli, že v případě, že vady budou bránit bezpečnému provozu, objednatel dílo nepřevezme. Z uvedeného zcela jasně vyplývá vůle účastníků při uzavírání smlouvy o dílo, že bude jiný termín ukončení díla a jiný termín předání díla, a to po ukončení před přejímacích řízení ukončeného díla a po ukončení přejímacího řízení dle článku VIII. SOD. Tím má soud za vyvrácené tvrzení žalobkyně, že ukončení díla dle článku III. mělo být totožné s termínem pro předání díla, neboť z písemné smlouvy účastníků vyplývala celá řada úkonů, které bylo nutné po ukončení díla provést (výzva objednatele zhotoviteli, dílčí před přejímací řízení, soupisy vad a nedodělků, soupis dodatečně požadovaných prací, přejímacích řízení, přezkoumání, zda dílo obsahuje vady a nedostatky, ale nebrání bezpečnému provozu, předání díla, převzetí díla) a je tak zcela evidentně vyjádřená vůle účastníků smlouvy o dílo, že ukončení díla a jeho předání nemusí být ve stejném termínu. Naopak z dohodnuté procedury předání a převzetí díla je zřejmá vůle účastníků, že se tak stane později po ukončení díla poté, co proběhne výzva zhotovitele objednateli a po ukončení před přejímacích řízení a přijímacího řízení. Žádný časový limit, do kdy po ukončení díla žalovanou musí být přejímací řízení ukončeno, však smlouva nestanovila. Protože písemně sjednaná smluvní pokuta dle článku IX. byla účastníky stanovena za nedodržení termínu předání díla, avšak žádný konkrétní termín předání díla po ukončení díla a provedení všech před přejímacích řízení a přijímacího řízení (a případně po provedení dodatečně požadovaných prací dle článku VIII.) smlouva nestanovila, zakládá tato skutečnost další důvod neurčitosti sjednané smluvní pokuty, a i z tohoto důvodu je třeba na sjednanou smluvní pokutu pohlížet jako na zdánlivou bez jakýchkoli právních účinků (§ 554 o. z.) Tyto závěry jsou přitom v souladu s ustálenou soudní judikaturou, např. rozsudek NS ČR ve věci sp. zn. 29 Odo 555/2003, nebo sp. zn. 33 Cdo 69/2013, anebo sp. zn. 33 Cdo 99/2020. Z posledně uvedeného nejnovějšího rozhodnutí ze dne 23. 6. 2020 lze ocitovat, že„ smluvní pokuta byla sjednána neurčitě, jestliže její zaplacení strany vázaly na prodlení zhotovitele se splněním povinnosti do určité doby předat dílo, ačkoli ve smlouvě – na rozdíl od dokončení – nesjednaly povinnost předání díla v určitém termínu.“ 8. Lze proto shrnout, že smluvní pokuta sjednaná účastníky v článku IX. písemné smlouvy o dílo byla neurčitá, tedy zdánlivá, z tohoto důvodu se k ní nepřihlíží, a proto nárok žalobkyně není dán a žaloba musela být zamítnuta. Vzhledem k uvedenému právnímu závěru soud další dokazování neprováděl.

9. Zcela nad rámec odůvodnění lze uvést, že soud by další dokazování neprováděl ani tehdy, pokud by dospěl k závěru o platnosti ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta je založena na objektivní odpovědnosti bez možnosti liberace, což znamená, že při porušení povinnosti je dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit bez ohledu na své zavinění. Podle odborné literatury ([příjmení], M. a kol., Občanský zákoník V., Závazkové právo, Obecná část, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. [číslo]) podmínky, za kterých dlužník porušil svou smluvní povinnost, nejsou z hlediska vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty právně relevantní. Jak však již bylo podrobně výše zdůvodněno, v dané věci nebyla sjednána smluvní pokuta určitě, a proto není nárok žalobkyně důvodný.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada vynaložených nákladů řízení. Ta v dané věci představuje odměnu advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí věci, odpor, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 23. 9. 2021), kdy výše odměny činí v souladu s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen,,a. t.“), částku 5 260 Kč za jeden úkon, tj. celkem 21 040 Kč. Současně náleží advokátu paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 300 Kč za každý ze 4 uvedených úkonů právní služby, tj. celkem 1 200 Kč. Dále advokátu náleží náhrada jízdného, a to za cestu z místa sídla advokáta v [obec] do místa procesního soudu a zpět, což činí za jednu jízdu tam a zpět 200 km, kterou zástupce žalované vykonal vozidlem s průměrnou spotřebou benzínu 6,8 l na 100 km dle technického průkazu (metodika [příjmení] 2016) v ceně dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,80 Kč za jeden litr a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 4,40 Kč za 1 km při cestě k jednání dne 23. 9. 2021, tj. jízdné ve výši 1 258 Kč (2 x 6,8 x 27,8 + 200 x 4,4). Zástupci žalované náleží též náhrada za ztrátu času ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu podle § 14 odst. 3 a. t. Jedna cesta z [obec] do [obec] trvá jeden a půl hodiny, tj. 3 půlhodiny, tedy při cestě tam a zpět se jedná o celkem 6 půlhodin po 100 Kč, což představuje částku 600 Kč. Zástupce žalované je plátcem DPH, a proto mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada za DPH ve výše 21 % ze shora uvedených částek, tj. z celkové částky 24 098 Kč (21 040 + 1 200 + 1 258 + 600), což činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 5 060 Kč. Celkové náklady řízení žalované proto činí celkem 29 159 Kč (24 098 + 5 060). Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.