3 T 117/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Prokopa a přísedících Mgr. Ing. Petry Nedvědové, Martina Morávka a náhradní přísedící Marie Malé v hlavním líčení konaném dne datum

I. Podle § 206b odst. 3 trestního řádu a § 314r odst. 4 trestního řádu se schvaluje dohoda o vině a trestu sjednaná dne [datum] mezi obžalovaným [celé jméno obžalovaného] (další generálie níže) a státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích JUDr. [jméno] [příjmení], a zároveň se obžalovaný [celé jméno obžalovaného], narozen [datum] v [obec], trv. bytem [adresa obžalovaného], mj. jednatel společnosti [příjmení] 21 [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], <b>uznává vinným, že</b> <b>1) odsouzení [celé jméno obžalovaného], [celé jméno obžalovaného] (jejíchž trestní věc již byla pravomocně skončena) a obžalovaný [celé jméno obžalovaného] (původně jednání vedeno pod bodem I. 12. obžaloby):</b> dne [datum] v době kolem 16.30 hodin [celé jméno obžalovaného] a [celé jméno obžalovaného] ve vzájemné součinnosti poté, kdy na 78. km dálnice ve směru na [obec] v místě zúžení sledovali v protisměrné části dálnice průjezd akcelerujícího vozidla zn. BMW červené barvy, rozhodli se stíhat toto vozidlo, otočili se proto za ním, a při podezření na spáchání přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. nebo 3. zákona č. 361/2000 Sb. (kdy [celé jméno obžalovaného] odhadoval rychlost vozidla cca 170 km/h) v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 130 km/h v průběhu stíhací jízdy nepokusili se jej zaznamenat příslušným zařízením a vozidlo pouze dostihli a zastavili, načež s řidičem tohoto vozidla (zn. BMW X5, [registrační značka]) [celé jméno obžalovaného] jednal [celé jméno obžalovaného], kdy neučinil úkony k projednání uvedeného přestupku, namísto toho [celé jméno obžalovaného] informoval o negativních následcích jeho spáchání, současně však vyjádřil, že může postupovat i mírněji v jeho prospěch, kdy namísto řešení uvedeného přestupku rozhodne příkazem na místě o jiném, podstatně méně závažném, přestupku, s tím, že za takové jednání očekává odměnu, s čímž [celé jméno obžalovaného] souhlasil, načež s [celé jméno obžalovaného] po domluvě odešel za vozidlo zn. BMW X5, kde mu kromě dokladů předal i peněžní hotovost ve výši 10 000 Kč s vědomím, že její přesně neurčenou část si policista ponechá jako odměnu za naznačený postup v jeho prospěch, [celé jméno obžalovaného] si uvedenou hotovost, vědom si uvedeného účelu této platby, převzal, načež ji ve vozidlu předal [celé jméno obžalovaného], který si ji s vědomím, že jde o odměnu od řidiče za postup [celé jméno obžalovaného], uschoval se záměrem z ní následně vyúčtovat uloženou pokutu a zbylou částku mezi oba policisty rozdělit, a [celé jméno obžalovaného] poté vyhotovil příkazový blok na jiné přestupky (§ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. - užití vozidla, které nesplňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem - a § 12 odst. 1 stejného zákona – tedy jízda mimo obec nikoli v pravém jízdním pruhu), s uloženou pokutou ve výši 500 Kč, který následně [celé jméno obžalovaného] podepsal, s vědomím, že peněžní částku ve výši 9 500 Kč nad rámec uložené pokuty si [celé jméno obžalovaného] coby odměnu za jejich postup ponechal, s čímž souhlasil, načež [celé jméno obžalovaného] vyúčtoval částku 500 Kč na uloženou pokutu, tedy částku 9 500 Kč si policisté ponechali, <b>2) [celé jméno obžalovaného] sám (původně vedeno pod bodem II. obžaloby)</b> dne [datum] nejméně v době od 16.28 do 16.40 hodin na dálnici D3 ve směru na [obec] v úseku od 79. do 70. km řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW X5 M, [registrační značka], přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabyly právní moci [datum], odsouzen pro přečin ublížení na zdraví dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku mj. k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 24 měsíců, <b>tedy</b> <b>ad 1)</b> jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytl úplatek a spáchal takový čin vůči úřední osobě, <b>ad 2)</b> mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, <b>tím spáchal</b> <b>ad 1)</b> zločin podplacení dle § 332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, <b>ad 2)</b> přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, <b>a odsuzuje se</b> k úhrnnému trestu podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku, a to peněžitému trestu podle § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku v počtu 185 denních sazeb ve výši 700 Kč (celkem 129 500 Kč). K trestu zákazu činnosti dle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 12 (dvanáct) měsíců.

II. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného], narozen [datum] v [obec], trv. bytem [adresa], manažer ve společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], <b>je vinen, že</b> <b>odsouzení [celé jméno obžalovaného], [celé jméno obžalovaného] (jejíchž trestní věc již byla pravomocně skončena) a obžalovaný [celé jméno obžalovaného] (původně jednání vedeno pod bodem I. 8. obžaloby):</b> dne [datum] v době kolem 13.45 hodin [celé jméno obžalovaného] a [celé jméno obžalovaného] ve vzájemné součinnosti poté, kdy na 73. km dálnice ve směru na [obec] sledovali nebezpečný manévr vozidla zn. VW Transporter šedé barvy, řízeného zjevně rychlostí převyšující v místě nejvyšší povolenou rychlost 130 km/h, kdy v okamžiku předjíždění policejního vozidla náhle prudce zabrzdilo a zařadilo se za jejich vozidlo, rozhodli se vozidlo (zn. VW Transporter [registrační značka]) zastavit, načež s jeho řidičem [celé jméno obžalovaného] jednali [celé jméno obžalovaného] [celé jméno obžalovaného], a když se v průběhu komunikace [celé jméno obžalovaného] doznal k řízení vozidla rychlostí 190 km/h, policisté i přes takto vzniklé podezření ze spáchání přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. zákona č. 361/2000 Sb. neučinili úkony k projednání tohoto přestupku a oznámení příslušnému správnímu orgánu, namísto toho [celé jméno obžalovaného] informovali o negativních následcích jeho spáchání, současně však vyjádřili, že mohou postupovat i mírněji v jeho prospěch, kdy namísto řešení uvedeného přestupku rozhodnou příkazem na místě o jiném, podstatně méně závažném, přestupku, s tím, že za takové jednání očekávají odměnu, s čímž [celé jméno obžalovaného] souhlasil, a [celé jméno obžalovaného] předal peněžní hotovost ve výši 200 EUR s vědomím, že její přesně neurčenou část si policista ponechá jako odměnu za naznačený postup v jeho prospěch, [celé jméno obžalovaného] si uvedenou hotovost převzal, a oba policisté vyjádřili, že v souladu se žádostí [celé jméno obžalovaného] neprovedou úkony k projednání uvedeného přestupku, načež [celé jméno obžalovaného] vyhotovil příkazový blok na jiný přestupek (§ 12 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. - jízda mimo obec nikoli v pravém jízdním pruhu), s uloženou pokutou ve výši 500 Kč, který následně [celé jméno obžalovaného] podepsal s vědomím, že adekvátní peněžní částku ve výši 4 459 Kč nad rámec uložené pokuty si policisté coby odměnu za jejich postup ponechali, s čímž souhlasil, [celé jméno obžalovaného] poté uschoval částku 200 EUR do loketní schránky a s [celé jméno obžalovaného] si smluvil následné vyúčtování částky na uloženou pokutu a rozdělení hotovosti, což následně učinili rovným dílem, tedy jako odměnu za postup vůči řidiči získali každý částku v přepočtu 2 229 Kč, <b>tedy</b> jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytl úplatek a spáchal takový čin vůči úřední osobě, <b>tím spáchal</b> zločin podplacení dle § 332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, <b>a odsuzuje se</b> podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku, § 67 odst. 3 trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku k peněžitému trestu v počtu 183 denních sazeb po 200 Kč, tedy v celkové výši 36 600 Kč (třicet šest tisíc šest set korun českých).

1. Dokazováním v hlavním líčení byl zjištěn skutkový stav tak, jak je popsán ve výrokové části tohoto rozsudku.

2. V hlavním líčení byl vyslechnut obžalovaný [celé jméno obžalovaného]. Ten dobrovolně a bez nátlaku prohlásil, že je vinen jednáním, popsaným v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích sp. zn. KZV [číslo] a souhlasil s popisem skutku a právní kvalifikací, čímž splnil všechny požadavky pro aplikaci § 206c trestního řádu. V souladu s odstavcem 3 a 6 tohoto ustanovení soud za souhlasu státního zástupce prohlášení viny obžalovaného přijal a dále neprováděl v tomto směru dokazování.

3. Stejně tak učinil prohlášení viny, ve smyslu § 175a odst. 6 písm. e) trestního řádu a § 206b odst. 4 trestního řádu, obžalovaný [celé jméno obžalovaného]. Prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který byl předmětem sjednané dohody o vině a trestu. Předložená dohoda měla náležitosti předpokládané v § 175a odst. 6 trestního řádu a po splnění procesních, zejm. poučovacích povinností dle § 314q trestního řádu, soud ve smyslu § 314r odst. 4 trestního řádu schválil odsuzujícím rozsudkem dohodu o vině mezi obžalobou a obžalovaným [celé jméno obžalovaného]. Považuje dohodu za správnou a přiměřenou z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem i z hlediska druhu a výše navrženého peněžitého trestu, resp. také trestu zákazu činnosti, jenž koresponduje s faktem, že krom žalovaného zločinu byl tento obžalovaný stíhán též pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

4. Pokud pak jde o obžalovaného [celé jméno obžalovaného], zde bylo, po prohlášení viny, na místě rozhodovat o trestu.

5. Pokud jde o výrok o druhu a výměře trestu, soud bere v úvahu kritéria stanovená § 38 a § 39 trestního zákoníku, tedy jednak povahu a závažnost projednávaného trestného činu a jednak poměry pachatele, tj. zásadu přiměřenosti (proporcionality) trestní sankce v širším slova smyslu, jednak také požadavek tzv. subsidiarity trestní sankce (§ 38 odst. 1, 2 trestního zákoníku). Při stanovení druhu trestu a jeho výměry pak soud přihlédne ve smyslu § 39 odst. 1, 2 trestního zákoníku k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu (jenž jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem). Dále soud přihlédne k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Mimoto soud přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Přihlédne též k jeho postoji k trestnému činu v trestním řízení, zda prohlásil svou vinu nebo označil rozhodné skutečnosti za nesporné. Přihlédne konečně k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Soud mimoto posuzuje existenci polehčujících a přitěžujících okolností, jak je definuje ust. § 41 a § 42 trestního zákoníku.

6. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] prohlásil vinu a splnil tedy jednak jedno ze základních kritérií pro stanovení druhu a výměry trestu podle § 39 odst. 1 trestního zákoníku, současně mu svědčí polehčující okolnost podle § 41 písm. l) a m) trestního zákoníku, tedy doznání a napomáhání při objasnění své trestné činnosti. Svědčí mu rovněž polehčující okolnost v podobě předchozí trestní bezúhonnosti podle § 41 písm. p) trestního zákoníku. Bylo možné a bylo i na místě ukládat obžalovanému samostatný peněžitý trest (§ 67 odst. 1 trestního zákoníku), jenž se - stejně jako u ostatních obžalovaných - nabízí proto, že obžalovaný je vzhledem ke svým výdělkovým možnostem schopen jej bez obtíží uhradit. Jeho výměra, pokud jde o počet denních sazeb, byla stanovena zcela v souladu s návrhem intervenujícího státního zástupce, tedy 183 denních sazeb. Jak již soud uvedl v předchozím rozhodnutí v této věci, akceptoval logiku návrhu obžaloby, že počet sazeb by měl korespondovat se spodní hranicí zákonné trestní sazby podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku. Pro případ, že by obžalovaný trest neuhradil, postihne jej stejný nepodmíněný trest, jaký by mu byl uložen v případě nařízení trestu původně podmíněně odloženého podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku.

7. Pokud však jde o výši denní sazby, jež se odvíjí od majetkových možností obžalovaného [celé jméno obžalovaného], zde soud ukládal trest poněkud mírnější, než navrhováno obžalobou. Na místo 300 pouze 200 Kč. Obžalovaný je ředitelem ve společnosti [právnická osoba], jeho příjem je cca 40 000 Kč měsíčně. Anoncoval, že má dvě děti a nyní je samoživitel, protože manželka přišla v důsledku epidemie koronaviru o práci, čemuž lze uvěřit. Trest, který byl obžalovanému ukládán, koresponduje s konkrétní společenskou škodlivostí trestného činu obžalovaného, který se stal v jistém smyslu obětí nekalého počínání hlavních pachatelů, policistů [jméno] [příjmení] a [celé jméno obžalovaného]. To již ke„ kontrole“ přistupovali s perspektivou vylákání úplatku a obžalovaní jim v jistém smyslu„ naletěli.“ Obžalovaný sám korupční jednání neinicioval, byť jej samozřejmě podle zákona měl odmítnout či alespoň nahlásit. Jednání obžalovaného tedy sice jistě bylo zavrženíhodné, šlo o praktickou podporu korupce jako společensky velmi negativního jevu, který je třeba v zájmu celé společnosti potlačovat. Na druhou je třeba vnímat jeho situaci střízlivě. Navzdory použité trestní sazbě nešlo ještě o zásadně konkrétně společensky nebezpečné jednání. Trest ve výši necelého měsíčního čistého příjmu obžalovaného [celé jméno obžalovaného] lze při zohlednění výše rekapitulovaných polehčujících okolností považovat za ještě přiměřený, a proto byl takto obžalovanému uložen.

8. Obžalovaný se poučuje o tom, že na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za jiný trestný čin než zvlášť závažný zločin, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán, tedy uhrazen (§ 69 odst. 3 trestního zákoníku).