3 T 117/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Prokopa a přísedících Mgr. Ing. Petry Nedvědové, Martina Morávka a náhradní přísedící Marie Malé v hlavním líčení konaném dne datum

I. Podle § 206b odst. 3 trestního řádu a § 314r odst. 4 trestního řádu se schvaluje dohoda o vině a trestu sjednaná dne datum mezi obžalovaným celé jméno obžalovaného (další generálie níže) a státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích JUDr. jméno příjmení, a zároveň se obžalovaný celé jméno obžalovaného, narozen datum v obec, trv. bytem adresa obžalovaného, mj. jednatel společnosti příjmení 21 právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uznává vinným, že 1) odsouzení celé jméno obžalovaného, celé jméno obžalovaného (jejíchž trestní věc již byla pravomocně skončena) a obžalovaný celé jméno obžalovaného (původně jednání vedeno pod bodem I. 12. obžaloby): dne datum v době kolem 16.30 hodin celé jméno obžalovaného a celé jméno obžalovaného ve vzájemné součinnosti poté, kdy na 78. km dálnice ve směru na obec v místě zúžení sledovali v protisměrné části dálnice průjezd akcelerujícího vozidla zn. BMW červené barvy, rozhodli se stíhat toto vozidlo, otočili se proto za ním, a při podezření na spáchání přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. nebo 3. zákona č. 361/2000 Sb. (kdy celé jméno obžalovaného odhadoval rychlost vozidla cca 170 km/h) v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 130 km/h v průběhu stíhací jízdy nepokusili se jej zaznamenat příslušným zařízením a vozidlo pouze dostihli a zastavili, načež s řidičem tohoto vozidla (zn. BMW X5, registrační značka) celé jméno obžalovaného jednal celé jméno obžalovaného, kdy neučinil úkony k projednání uvedeného přestupku, namísto toho celé jméno obžalovaného informoval o negativních následcích jeho spáchání, současně však vyjádřil, že může postupovat i mírněji v jeho prospěch, kdy namísto řešení uvedeného přestupku rozhodne příkazem na místě o jiném, podstatně méně závažném, přestupku, s tím, že za takové jednání očekává odměnu, s čímž celé jméno obžalovaného souhlasil, načež s celé jméno obžalovaného po domluvě odešel za vozidlo zn. BMW X5, kde mu kromě dokladů předal i peněžní hotovost ve výši 10 000 Kč s vědomím, že její přesně neurčenou část si policista ponechá jako odměnu za naznačený postup v jeho prospěch, celé jméno obžalovaného si uvedenou hotovost, vědom si uvedeného účelu této platby, převzal, načež ji ve vozidlu předal celé jméno obžalovaného, který si ji s vědomím, že jde o odměnu od řidiče za postup celé jméno obžalovaného, uschoval se záměrem z ní následně vyúčtovat uloženou pokutu a zbylou částku mezi oba policisty rozdělit, a celé jméno obžalovaného poté vyhotovil příkazový blok na jiné přestupky (§ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. - užití vozidla, které nesplňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem - a § 12 odst. 1 stejného zákona – tedy jízda mimo obec nikoli v pravém jízdním pruhu), s uloženou pokutou ve výši 500 Kč, který následně celé jméno obžalovaného podepsal, s vědomím, že peněžní částku ve výši 9 500 Kč nad rámec uložené pokuty si celé jméno obžalovaného coby odměnu za jejich postup ponechal, s čímž souhlasil, načež celé jméno obžalovaného vyúčtoval částku 500 Kč na uloženou pokutu, tedy částku 9 500 Kč si policisté ponechali, 2) celé jméno obžalovaného sám (původně vedeno pod bodem II. obžaloby) dne datum nejméně v době od 16.28 do 16.40 hodin na dálnici D3 ve směru na obec v úseku od 79. do 70. km řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW X5 M, registrační značka, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, které nabyly právní moci datum, odsouzen pro přečin ublížení na zdraví dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku mj. k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 24 měsíců, tedy ad 1) jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytl úplatek a spáchal takový čin vůči úřední osobě, ad 2) mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, tím spáchal ad 1) zločin podplacení dle § 332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, ad 2) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a odsuzuje se k úhrnnému trestu podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku, a to peněžitému trestu podle § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku v počtu 185 denních sazeb ve výši 700 Kč (celkem 129 500 Kč). K trestu zákazu činnosti dle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 12 (dvanáct) měsíců.

II. Obžalovaný celé jméno obžalovaného, narozen datum v obec, trv. bytem adresa, manažer ve společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, je vinen, že odsouzení celé jméno obžalovaného, celé jméno obžalovaného (jejíchž trestní věc již byla pravomocně skončena) a obžalovaný celé jméno obžalovaného (původně jednání vedeno pod bodem I. 8. obžaloby): dne datum v době kolem 13.45 hodin celé jméno obžalovaného a celé jméno obžalovaného ve vzájemné součinnosti poté, kdy na 73. km dálnice ve směru na obec sledovali nebezpečný manévr vozidla zn. VW Transporter šedé barvy, řízeného zjevně rychlostí převyšující v místě nejvyšší povolenou rychlost 130 km/h, kdy v okamžiku předjíždění policejního vozidla náhle prudce zabrzdilo a zařadilo se za jejich vozidlo, rozhodli se vozidlo (zn. VW Transporter registrační značka) zastavit, načež s jeho řidičem celé jméno obžalovaného jednali celé jméno obžalovaného celé jméno obžalovaného, a když se v průběhu komunikace celé jméno obžalovaného doznal k řízení vozidla rychlostí 190 km/h, policisté i přes takto vzniklé podezření ze spáchání přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. zákona č. 361/2000 Sb. neučinili úkony k projednání tohoto přestupku a oznámení příslušnému správnímu orgánu, namísto toho celé jméno obžalovaného informovali o negativních následcích jeho spáchání, současně však vyjádřili, že mohou postupovat i mírněji v jeho prospěch, kdy namísto řešení uvedeného přestupku rozhodnou příkazem na místě o jiném, podstatně méně závažném, přestupku, s tím, že za takové jednání očekávají odměnu, s čímž celé jméno obžalovaného souhlasil, a celé jméno obžalovaného předal peněžní hotovost ve výši 200 EUR s vědomím, že její přesně neurčenou část si policista ponechá jako odměnu za naznačený postup v jeho prospěch, celé jméno obžalovaného si uvedenou hotovost převzal, a oba policisté vyjádřili, že v souladu se žádostí celé jméno obžalovaného neprovedou úkony k projednání uvedeného přestupku, načež celé jméno obžalovaného vyhotovil příkazový blok na jiný přestupek (§ 12 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. - jízda mimo obec nikoli v pravém jízdním pruhu), s uloženou pokutou ve výši 500 Kč, který následně celé jméno obžalovaného podepsal s vědomím, že adekvátní peněžní částku ve výši 4 459 Kč nad rámec uložené pokuty si policisté coby odměnu za jejich postup ponechali, s čímž souhlasil, celé jméno obžalovaného poté uschoval částku 200 EUR do loketní schránky a s celé jméno obžalovaného si smluvil následné vyúčtování částky na uloženou pokutu a rozdělení hotovosti, což následně učinili rovným dílem, tedy jako odměnu za postup vůči řidiči získali každý částku v přepočtu 2 229 Kč, tedy jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytl úplatek a spáchal takový čin vůči úřední osobě, tím spáchal zločin podplacení dle § 332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, a odsuzuje se podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku, § 67 odst. 3 trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku k peněžitému trestu v počtu 183 denních sazeb po 200 Kč, tedy v celkové výši 36 600 Kč (třicet šest tisíc šest set korun českých).

1. Dokazováním v hlavním líčení byl zjištěn skutkový stav tak, jak je popsán ve výrokové části tohoto rozsudku.

2. V hlavním líčení byl vyslechnut obžalovaný celé jméno obžalovaného. Ten dobrovolně a bez nátlaku prohlásil, že je vinen jednáním, popsaným v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích sp. zn. KZV číslo a souhlasil s popisem skutku a právní kvalifikací, čímž splnil všechny požadavky pro aplikaci § 206c trestního řádu. V souladu s odstavcem 3 a 6 tohoto ustanovení soud za souhlasu státního zástupce prohlášení viny obžalovaného přijal a dále neprováděl v tomto směru dokazování.

3. Stejně tak učinil prohlášení viny, ve smyslu § 175a odst. 6 písm. e) trestního řádu a § 206b odst. 4 trestního řádu, obžalovaný celé jméno obžalovaného. Prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který byl předmětem sjednané dohody o vině a trestu. Předložená dohoda měla náležitosti předpokládané v § 175a odst. 6 trestního řádu a po splnění procesních, zejm. poučovacích povinností dle § 314q trestního řádu, soud ve smyslu § 314r odst. 4 trestního řádu schválil odsuzujícím rozsudkem dohodu o vině mezi obžalobou a obžalovaným celé jméno obžalovaného. Považuje dohodu za správnou a přiměřenou z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem i z hlediska druhu a výše navrženého peněžitého trestu, resp. také trestu zákazu činnosti, jenž koresponduje s faktem, že krom žalovaného zločinu byl tento obžalovaný stíhán též pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

4. Pokud pak jde o obžalovaného celé jméno obžalovaného, zde bylo, po prohlášení viny, na místě rozhodovat o trestu.

5. Pokud jde o výrok o druhu a výměře trestu, soud bere v úvahu kritéria stanovená § 38 a § 39 trestního zákoníku, tedy jednak povahu a závažnost projednávaného trestného činu a jednak poměry pachatele, tj. zásadu přiměřenosti (proporcionality) trestní sankce v širším slova smyslu, jednak také požadavek tzv. subsidiarity trestní sankce (§ 38 odst. 1, 2 trestního zákoníku). Při stanovení druhu trestu a jeho výměry pak soud přihlédne ve smyslu § 39 odst. 1, 2 trestního zákoníku k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu (jenž jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem). Dále soud přihlédne k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Mimoto soud přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Přihlédne též k jeho postoji k trestnému činu v trestním řízení, zda prohlásil svou vinu nebo označil rozhodné skutečnosti za nesporné. Přihlédne konečně k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Soud mimoto posuzuje existenci polehčujících a přitěžujících okolností, jak je definuje ust. § 41 a § 42 trestního zákoníku.

6. Obžalovaný celé jméno obžalovaného prohlásil vinu a splnil tedy jednak jedno ze základních kritérií pro stanovení druhu a výměry trestu podle § 39 odst. 1 trestního zákoníku, současně mu svědčí polehčující okolnost podle § 41 písm. l) a m) trestního zákoníku, tedy doznání a napomáhání při objasnění své trestné činnosti. Svědčí mu rovněž polehčující okolnost v podobě předchozí trestní bezúhonnosti podle § 41 písm. p) trestního zákoníku. Bylo možné a bylo i na místě ukládat obžalovanému samostatný peněžitý trest (§ 67 odst. 1 trestního zákoníku), jenž se - stejně jako u ostatních obžalovaných - nabízí proto, že obžalovaný je vzhledem ke svým výdělkovým možnostem schopen jej bez obtíží uhradit. Jeho výměra, pokud jde o počet denních sazeb, byla stanovena zcela v souladu s návrhem intervenujícího státního zástupce, tedy 183 denních sazeb. Jak již soud uvedl v předchozím rozhodnutí v této věci, akceptoval logiku návrhu obžaloby, že počet sazeb by měl korespondovat se spodní hranicí zákonné trestní sazby podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku. Pro případ, že by obžalovaný trest neuhradil, postihne jej stejný nepodmíněný trest, jaký by mu byl uložen v případě nařízení trestu původně podmíněně odloženého podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku.

7. Pokud však jde o výši denní sazby, jež se odvíjí od majetkových možností obžalovaného celé jméno obžalovaného, zde soud ukládal trest poněkud mírnější, než navrhováno obžalobou. Na místo 300 pouze 200 Kč. Obžalovaný je ředitelem ve společnosti právnická osoba, jeho příjem je cca 40 000 Kč měsíčně. Anoncoval, že má dvě děti a nyní je samoživitel, protože manželka přišla v důsledku epidemie koronaviru o práci, čemuž lze uvěřit. Trest, který byl obžalovanému ukládán, koresponduje s konkrétní společenskou škodlivostí trestného činu obžalovaného, který se stal v jistém smyslu obětí nekalého počínání hlavních pachatelů, policistů jméno příjmení a celé jméno obžalovaného. To již ke„ kontrole“ přistupovali s perspektivou vylákání úplatku a obžalovaní jim v jistém smyslu„ naletěli.“ Obžalovaný sám korupční jednání neinicioval, byť jej samozřejmě podle zákona měl odmítnout či alespoň nahlásit. Jednání obžalovaného tedy sice jistě bylo zavrženíhodné, šlo o praktickou podporu korupce jako společensky velmi negativního jevu, který je třeba v zájmu celé společnosti potlačovat. Na druhou je třeba vnímat jeho situaci střízlivě. Navzdory použité trestní sazbě nešlo ještě o zásadně konkrétně společensky nebezpečné jednání. Trest ve výši necelého měsíčního čistého příjmu obžalovaného celé jméno obžalovaného lze při zohlednění výše rekapitulovaných polehčujících okolností považovat za ještě přiměřený, a proto byl takto obžalovanému uložen.

8. Obžalovaný se poučuje o tom, že na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za jiný trestný čin než zvlášť závažný zločin, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán, tedy uhrazen (§ 69 odst. 3 trestního zákoníku). Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do osmi dnů od doručení opisu rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Táboře ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Rozsudek může odvoláním napadnout a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se jej přímo dotýká c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody pro nesprávnost výroku o náhradě škody Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může ho napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh, a to ve lhůtě, v níž může podat odvolání obžalovaný. Státní zástupce tak může učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho opatrovník a obhájce. Odvolání musí být ve lhůtě, v níž je lze podat, nebo v další lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně odůvodněno, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda ho podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. Odsuzuje-li soud obžalovaného za zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může poškozený požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 228 odst. 4 tr. řádu). Právo podat odvolání nepřísluší tomu, kdo se ho výslovně vzdal. Odvolání je nutno podat ve t řech vyhotoveních.