4 C 113/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 69 637 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 163 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % p. a. od 22. 9. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni dalších 20 472 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % p. a. od 22. 9. 2018 do zaplacení, pohledávku ve výši 19 002 Kč, úrok ve výši 95,92 % p. a. z částky 39 734,46 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč, a to vše do 3 dnů právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 50 635 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v této částky ve výši 9 % p. a. od 22. 9. 2018 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 19 002 Kč, úrok ve výši 95,92 % p. a. z částky 39 734,46 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 9. 2018 dosáhne částky 188 870 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž k jeho vyplacení došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,92 % p. a., splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 279 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem dubnem 2018, a to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Zatímco žalobkyně si své povinnosti, vyplývající ze smluvního vztahu, splnila řádně, neboť žalovanému poskytla finanční prostředky představující úvěr dne [datum], žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením čl. 6 smluvních ujednání vzniklo právo na úhradu smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky č. 4 a 5 o délce 30 dnů, přičemž smluvní pokuta ve výši 499 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni zároveň vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, a to dle čl. 6 smlouvy s úhradou splátky číslo 4 a 5 o délce 15 dnů, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tj. v celkové výši 400 Kč. Tato náhrada nákladů je dle smluvních ujednání v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Následně v důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to k datu 20. 9. 2018. Podle bodu 6.4 smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí tzv. nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši 49 237,03 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 9. 2018 do zaplacení. Uvedené částky však žalovaný neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2023.

2. Za účelem zjištění skutkového stavu bylo ve věci nařízeno ústní jednání, k němuž byli účastníci s časovým předstihem řádně a včas předvoláni, dostavila se však toliko právní zástupkyně žalobkyně, žalovaný se na jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, ani nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručeno vhozením do poštovní schránky dne 1. 8. 2023. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru k této smlouvě ze dne [datum], splátkovým kalendářem ke smlouvě, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, včetně dokladu o příjmu žalovaného, společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS bez negativního příznaku, ověřením v registru NRKI, jakož i doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dále kartou klienta, výzvou k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 17. 8. 2018 a ze dne 17. 9. 2018 a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru výše uvedeného čísla. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na jím uvedenou adresu pro doručování. Poté, co byl úvěr žalovaného schválen, byly mu prostředky zaslány na účet uvedený ve smlouvě. Jednalo se o částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet, včetně sjednaného úroku v úrokové sazbě ve výši 151,62 % ročně s tím, že při odstoupení od smlouvy dle bodu 7.1 v části B smlouvy, činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 106,57 Kč a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr (RPSN) byla mezi stranami sjednána ve výši 151,61 %. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 3 279 Kč s tím, že ze smluvních ujednání zároveň vyplývá i celková výše úvěru, kterou má klient zaplatit, a to 157 392 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali jako důsledek vyplývající z prodlení spotřebitele (žalovaného) oprávnění úvěrujícího (žalobkyně) požadovat zaplacení smluvních pokut. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2 smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.5 smluvních ujednání, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Listinou o hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] ve spojení s doklady o příjmech žalovaného je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Z oznámení o schválení úvěru má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne [datum] byla na účet sdělený žalovaným vyplacena částka 40 000 Kč. Kartou klienta má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil pouze tři splátky. O splácení byl žalovaný upomínán, a to upomínkami ze dne 17. 8. 2018 a ze dne 17. 9. 2018. Ve všech těchto upomínkách byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že jde o automatické zesplatnění a dále na povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením nové jistiny. Dne 20. 9. 2018 oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce 65 dnů došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 4. 2023 ve spojení s dokladem o odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustavení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

5. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně se jedná o rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018–93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018-129 nebo ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018-64. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017-36; ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017-50; ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 - 100; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 - 69; ze dne 19. 12. 2019, č. j. 24 C 335/2019 - 67, je žalobkyně upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005).“ Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).

6. Jak již bylo uvedeno výše, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne [datum] byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 151,62 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) za období březen 2018 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,47 % ročně. Dohodnutá výše úroků 151,62 % ročně tedy podstatně převyšuje (téměř 18 x) obvyklou úrokovou míru evidovanou ČNB, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy o ujednání absolutně neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace žalobkyně, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků v důsledku pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přitom nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; přičemž právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně ode dne 22. 9. 2018 do zaplacení požaduje úrok toliko ve výši 95,92 % ročně, neboť soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy smlouvu o úvěru uzavřenou dne [datum], a nikoli nyní žalobou uplatňovaný úrok. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Součástí ujednání o výši úroků z úvěru je dle názoru soudu i ujednání o maximální možné souhrnné výši požadovaných úroků z úvěru, která činí částku 188 870 Kč, tj. s odkazem na výše uvedené soud i toto ujednání považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Pokud jde o smluvní pokuty sjednané smluvními stranami dle odstavců 6.1, 6.2 a 6.5 smlouvy, tyto nejsou samy o sobě v rozporu s dobrými mravy, avšak při zohlednění navyšování dluhu (úročeného 151,62 % ročně) jednorázovými smluvními pokutami ve výši 499 Kč a 200 Kč a 0,1 % denně za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, respektive za prodlení po zesplatnění dluhu, již jsou citelným zásahem do majetkové situace dlužníka. Takto sjednaná výše smluvních pokut jen dále účelně navyšuje již uvedenou nemravnou výši úroků a pouze podtrhuje v celkovém souhrnu zjevnou nevyváženost smlouvy. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), podle nějž je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný takto koncipovanou smlouvu podepsal a s uvedenými ujednáními souhlasil, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.

7. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost nejen, co se týče úrokové sazby, která zcela zjevně vybočuje z přípustných mezí, ale i dalšího sankčního nároku žalobkyně, a konečně i celé uzavřené smlouvy, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, žalovaný na úvěr zaplatil částku 9 837 Kč. Proto byla žalobkyni přiznána dosud neuhrazená část poskytnutého úvěru ve výši 30 163 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, který činil v době počátku prodlení 9 % ročně, což odpovídá výši úroku dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nárokovaných částek byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Ke dni rozhodnutí soudu žalobkyně požadovala na nové jistině a nákladech spojených s prodlením žalovaného celkem částku 69 637 Kč, přiznáno jí však bylo toliko 30 163 Kč, tj. žalobkyně byla úspěšná ze 43 % a z 57 % neúspěšná. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.