4 C 126/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, stanovená naposledy rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve výši 5 300 Kč měsíčně, se počínaje od 1. 9. 2020 zvyšuje na částku 6 300 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen přispívat na výživu žalobce počínaje od 1. 9. 2020 další výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Nedoplatek na výživném vzniklý za dobu od 1. 9. 2020 do 29. 12. 2020 ve výši 4 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 716 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

1. Žalobou doručenou k procesnímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného k jeho osobě s odůvodněním, že je synem žalovaného, se kterým nežije ve společné domácnosti a který se na jeho výživě dosud podílí výživným stanoveným ve výši 5 300 Kč měsíčně. Ačkoli je zletilý, není dosud schopen samostatně se živit, neboť se každodenním studiem připravuje na své budoucí povolání. Od [datum] se stal studentem Vysoké školy technické v [obec] a jeho náklady spojené se studiem a bydlením v blízkosti školy se zvýšily, rovněž tak náklady na dopravu a na ostatní režii. Vyživovací povinnost požadoval zvýšit od 1. září 2020 na částku 8 300 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že jeho majetkové, výdělkové a sociální poměry mu neumožňují jakékoliv zvýšení výživného.

3. S ohledem na rozdílná stanoviska obou stran sporu prováděl soud dokazování, jehož výsledky následně hodnotil podle § 132 a násl. o. s. ř. a vyvodil z nich tyto skutkové a posléze i právní závěry.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] má soud prokázáno, že rodiče tehdy nezletilého [jméno] a jeho nezletilé sestry [jméno] uzavřeli v rámci odvolacího řízení dohodu, v jejímž rámci se žalovaný zavázal přispívat na výživu [jméno], počínaje od 1. 2. 2019 částku 5 300 Kč a od stejného data na výživu nezletilé [jméno] částku 3 700 Kč měsíčně. V době posledního rozhodování soudu, tedy v roce 2019, byl [žalobce] studentem 3. ročníku Technického lycea v [obec], zájmově se věnoval florbalu (roční poplatek vycházel tehdy na 1 700 Kč, sportovní výstroj pak do 3 000 Kč). Již tehdy mu bylo diagnostikováno onemocnění – diabetes 1. stupně, nezletilý užíval léky, které nebyly plně hrazeny ze zdravotního pojištění, a kromě toho byl nucen opakovaně realizovat cesty na specializované pracoviště do [obec]. Matka byla rozvedená, společně s dětmi obývala byt, který má ve vlastnictví. Náklady na jeho užívání činily 3 200 Kč měsíčně. Kromě uvedeného majetku vlastnila matka rovněž garáž v [obec]. Byla zaměstnána, žádné dávky státní sociální podpory nepobírala. Otec rovněž obýval byt, který měl ve svém vlastnictví, náklady na bydlení činily tehdy 4 500 Kč měsíčně. Byl vlastníkem chaty a garáže. Otec byl zaměstnán, přičemž pracovní smlouva byla uzavírána vždy po roce a dokonce každého kalendářního roku navazovala pak dočasná evidence u pracovního úřadu v zimních měsících. V květnu 2018 utrpěl otec pracovní úraz, celý měsíc marodil a byla mu vyplacena nemocenská a dále pak pojistka 10 000 Kč. S dětmi se nestýká proto, že matka nezletilým kontakt zakazuje. Matka tehdy dosahovala čistého měsíčního příjmu v zaměstnání 19 639 Kč, otec za stejné období částku 17 766,50 Kč. V rámci odvolacího řízení bylo doplněno dokazování o výši příjmů otce, který za měsíce září a říjen 2018 činil v průměru 19 624 Kč. Otec zároveň doložil, že od [datum] je zaměstnán v Rakousku u [právnická osoba] [anonymizováno] s čistým příjmem 1 319,69 Eur, což je 28 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně.

5. V současné době je žalobce studentem 1. ročníku Vysoké školy technické v [obec], což nebylo mezi účastníky sporné. Žalobce tvrdil, avšak nikterak nedoložil, že má na základě ústní smlouvy pronajat byt společně se svým kamarádem ve výši 5 000 Kč měsíčně, přičemž tuto částku platí každý z nich. Pokud by uzavřel písemnou nájemní smlouvu s veškerými důsledky, tak by se částka za nájem neúměrně navýšila, což si nemůže dovolit. Žalobce nedoložil žádným dokladem způsob placení nájemného, tvrdil, že jej platí v hotovosti z peněz, které mu dává jeho matka. Z důvodu současné covidové situace jezdí do Budějovic asi 2x týdně z důvodu různých seminárních prací, které zpracovává i s ostatními spolužáky. Někdy jezdí MHD, někdy autem. Náklady na cestu MHD jsou velmi nízké, asi 70 Kč cesta tam a zpět. Pokud jede automobilem, je to dražší, ale zase je tam časová úspora. Oproti minulému rozhodování došlo u něho ještě k navýšení potřeb z důvodu pořízení senzoru na měření glykemie, což činí asi 800 Kč měsíčně. Ostatní poplatky spojené s potravinovými doplňky, se sportovní činností a se sportovním vybavením, zůstávají neměnné oproti minulému rozhodování. Při nástupu na vysokou školu si pořizoval skripta a učebnice za částku 4 800 Kč, dále si platil studentskou kartu ISIC ve výši 1 500 Kč na rok. V létě chodí na brigády. Kromě diabetu má ještě další onemocnění, a to štítnou žlázu, s čímž má rovněž spojená určitá omezení a určité výdaje. Ačkoli bydlení na studentské koleji je výhodnější než privátní bydlení, na toto bydlení nezískal nárok z důvodu blízkosti bydliště. Nájem bytu však zvolil proto, že jako diabetik potřebuje určitý klid a určitou pohodu a zázemí, aby mohl lépe zvládnout své onemocnění, což mu dojíždění úplně neumožňuje, neboť i víckrát v týdnu měl mít vyučování až do 21 hod. Jakmile skončí distanční výuka, lze předpokládat, že takovýto režim bude nastolen.

6. Žalobce bydlí ve společné domácnosti se svou matkou paní [jméno] [příjmení], která vlastní byt, avšak pouze o velikosti 1 + 1 a je tedy velmi obtížné v takovémto malém prostoru zajistit soukromí a klid pro studium žalobce. Z toho důvodu také souhlasila matka žalobce s jeho bydlením v [obec]. Matka žalobce je zaměstnána v Jednotě obchodním družstvu [obec] a její průměrný čistý měsíční výdělek za období od února 2020 do července 2020 činil částku 22 000 Kč. Výdaje za byt činí 3 700 Kč měsíčně. Matka žalobce má vyživovací povinnost stejně jako při posledním rozhodování ke dvěma dosud nezaopatřeným dětem. Otec je rozvedený, ve svém bytě bydlí sám, stále je zaměstnán v Rakousku u [právnická osoba], kam každý den dojíždí ze [obec] automobilem, který mu půjčil jeho bratr. Jedná se o 16 let starou Fabii. Náklady na benzín a na různé opravy v souvislosti s již starým automobilem činí částku asi 9 000 Kč měsíčně. Z toho asi 5 000 Kč měsíčně palivo a další náklady jsou např. 2x výměna gum, výměny tlumičů předních, zadních, rozvody motoru atd. Náklady na bydlení včetně energií činí 5 500 Kč měsíčně. V Rakousku si platí ještě obědy, což je 200 Eur měsíčně a s ohledem na to, že pracuje fyzicky, tak si kupuje různé doplňky stravy, zhruba 1 500 Kč měsíčně a platí si úrazové a životní pojištění 1 200 Kč měsíčně. Další náklady jsou za telefon 900 Kč měsíčně a k tomu plní vyživovací povinnost na obě děti ve výši 9 000 Kč měsíčně.

7. Žalobce je vlastníkem automobilu tov. značky Škoda Fabia 1,2, [registrační značka], který za částku 209 999 Kč koupil dne [datum], a to na základě smlouvy o budoucí smlouvě uzavřené se [právnická osoba] s.r.o. [obec a číslo]. Vlastnictví k předmětnému automobilu dokládá i pojistná smlouva – sdružené pojištění vozidla uzavřené mezi žalobcem a společností G Česká pojišťovna v souvislosti se zakoupením automobilu a rovněž tak z malého technického průkazu – osvědčení o registraci vozidla, ze kterého vyplývá vlastnictví k vozidlu od [datum].

8. Výplatními páskami od zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizováno] za období od května do srpna 2020 má soud prokázán průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného ve výši 1 281 Eur, což činí při aktuálním kurzu 26,25 Kč za 1 Euro částku 33 626 Kč. Nutno však vzít v úvahu, že v měsíci květnu 2020 nemohl pracovat žalovaný po dobu celého měsíce z důvodu covidové situace, což řádně doložil a byl proto v květnu 2020 zaměstnán až od 14. 5. 2020. Žalovaný rovněž jako účastník řízení vypověděl, že i jeho další příjmy v měsíci září a říjen byly totožné jako v uplynulých měsících, tj. kolem 1 500 Eur měsíčně. Z uvedeného lze tedy učinit závěr, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného činí za rozhodné období částku cca 1 500 Eur měsíčně, což činí při aktuálním kurzu 26,25 Kč částku kolem 39 000 Kč měsíčně. U žalovaného tedy došlo ke zvýšení příjmu od posledního rozhodování cca o 9 000 Kč měsíčně.

9. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustn. § 163 o. s. ř., dle kterého rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

10. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen o. z.), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle § 913 odst. 1 o. z., k určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle 3 let zpět od tohoto dne.

13. V daném případě bylo prokázáno, že došlo ke změně poměrů jak na straně žalobce, tak na straně žalovaného. Pokud jde o žalobce, změnu poměrů lze shledávat v jeho nástupu na vysokou školu a s tím spojených výdajů představující náklady na pořízení učebnic, nutnost dojíždění do školy s tím, že soud nezohlednil výdaje žalobce na cestu automobilem, neboť spojení meziměstskou hromadnou dopravou je dostačující a cenově výrazně výhodnější. Žalobce je sice vlastníkem automobilu, kterým cesty do školy absolvuje, nelze však předpokládat, že by si jej zakoupil za své prostředky, neboť dosud nebyl výdělečně činný a že z nich také platí režii automobilu. Žalobce také nikterak neprokázal výdaje za nájem bytu, v němž by měl v [obec] bydlet, a jelikož žalovaný tomuto výdaji neuvěřil, má soud za to, že žalobce tento výdaj neprokázal, a proto k němu nebylo při rozhodování přihlíženo. Dalším žalobcem uváděné výdaje – sportovní aktivity, sportovní vybavení, léky, zůstávají beze změny oproti poslednímu rozhodování vyjma senzoru na měření glykémie v částce 800 Kč měsíčně, která byla soudem při rozhodování zohledněna. Žalobcem tvrzenou změnu poměrů tedy shledává soud pouze v těch položkách, které žalobce prokázal či nebyly mezi účastníky sporné. Jde tedy o výdaje v souvislosti s nástupem žalobce na vysokou školu, s pořízením učebnic, s občasným dojížděním do školy meziměstskou hromadnou dopravou a v souvislosti s výdajem na senzor na měření glykémie. Ostatní výdaje žalobce ničím nedoložil, a tedy neprokázal.

14. Změnu poměrů shledává soud i na straně žalovaného, zejména pokud jde o jeho průměrný čistý měsíční výdělek. Již při posledním rozhodování soudu, pracoval žalovaný v Rakousku, kam denně dojížděl a jeho příjem tehdy činil cca 28 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně. Nyní je jeho průměrný čistý měsíční příjem cca 39 000 Kč. Změnu ve výdajích oproti poslednímu rozhodování žalovaný nikterak nedoložil, a tedy neprokázal (např. o 1 000 Kč vyšší výdaje na bydlení, náklady na opravy automobilu, výdaje na dojíždění automobilem atp.). Změnu poměrů u žalovaného tedy shledává soud pouze ve zvýšení jeho příjmů ze zaměstnání. Tomuto zvýšení odpovídá zvýšení vyživovací povinnosti k žalobci o 1 000 Kč s ohledem na žalobcem prokázané zvýšení výdajů, a proto bylo žalobě co do této částky vyhověno a ve zbytku, tj. ve výši 2 000 Kč, byla žaloba zamítnuta. Počátek změny poměrů spatřuje soud od nástupu žalobce na vysokou školu, tj. od 1. 9. 2020.

15. Zpětným zvýšením výživného vznikl na výživném nedoplatek, a to za dobu od 1. 9. 2020 ke dni rozhodování 29. 12. 2020 ve výši 4 000 Kč (tj. 4 x 1 000 Kč), který umožnil soud žalovanému zaplatit žalobci do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

16. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný toliko v rozsahu 33,3 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 66,7 %. Odečtením obou úspěchů byl pak žalovaný úspěšný v rozsahu cca 33 %, a byly mu proto přiznány náklady řízení pouze v tomto rozsahu. Při rozhodování o nákladech řízení v daném typu sporu, vyšel soud z ustálené judikatury Ústavního soudu, jež zastává stanovisko, že účelnými náklady jsou jen ty, které účastník musel nezbytně vynaložit na uplatnění či bránění svého práva a které jsou adekvátní konkrétním okolnostem věci; v případě nákladů právního zastoupení to platí, nejen pokud jde o účelnost jednotlivých úkonů právní služby, ale i pokud jde o výši odměny. Pokud by soud vycházel při stanovení výše odměny za 1 úkon právní služby z ust. § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), podle kterého je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než 5 let nebo na dobu neurčitou, stanoví se pětinásobkem hodnoty ročního plnění, byla by tarifní hodnota velmi vysoká a odměna advokáta za 1 úkon právní služby nepřiměřeně vysoká vzhledem k náročnosti úkonů, které zástupce v řízení učinil. Jestliže ve věcech péče o nezletilé se podle § 9 odst. 2 AT považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč, jíž odpovídá odměna za 1 úkon ve výši 1 000 Kč, je evidentní, že mezi takto stanovenou odměnou a odměnou v částkách shora uvedených je propastní rozdíl, který nelze rozumně odůvodnit. Proto vyšel soud z úvahy, že daný spor nebyl složitější než spor o výživné pro nezletilé dítě a že tedy přiměřenou odměnou za 1 úkon právní služby je částka 1 000 Kč. Za řízení před soudem I. stupně tak jde o náklady právního zastoupení žalovaného za 4 úkony právní služby (tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, a 2x účast u ústního jednání před soudem) po 1 000 Kč, dle § 11 odst. 1 písm. a), g) AT, 4 paušální částky výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 AT. V součtu tedy náklady řízení ve výši 5 200 Kč 33 % z této částky tedy představuje 1 716 Kč a právě tuto částku uložil soud méně úspěšnému žalobci úspěšnějšímu žalovanému na nákladech řízení k rukám jeho právního zástupce nahradit.