4 C 15/2015

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení hranice mezi pozemky I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že hranice mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, o výměře 85 m2 – orná půda, zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , kat. úz. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj – katastrální pracoviště , adresa, , ve společném jmění žalovaných a pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 622 m2 – zahrada, zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , kat. úz. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj – katastrální pracoviště , adresa, , ve společném jmění žalobců a mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a pozemkem parc. č. , Anonymizováno, o výměře 894 m2 – orná půda, zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , kat. úz. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj – katastrální pracoviště , adresa, , ve společném jmění žalovaných, je stanovena tak, jak je vyznačena červenou, nepřerušovanou čarou v geometrickém plánu pro průběh hranice určené soudem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. geometrického plánu , Anonymizováno, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, se zamítá.II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 260 458 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v Táboře.III. Žalobci jsou povinni nahradit státu – Okresnímu soudu v Táboře, společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 50 544,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se původní žalobou domáhali určení, že jsou výlučnými vlastníky části parc. č. , Anonymizováno, označené na geometrickém nákresu , tituly před jménem, , jméno FO, – , právnická osoba, , adresa, – oranžovou barvou a dřevěné kolny na nářadí a dřevo dosud nezapsané v katastru nemovitostí, která stojí na části uvedeného pozemku.

2. Žalovaní nárok žalobců neuznali a navrhli žalobu jako nedůvodnou zamítnout s odůvodněním, že naopak dřevěná kolna žalobců stojí zčásti na jejich pozemku. parc. č. , Anonymizováno, . Žalobci oproti tomu tvrdili, že žalovaní užívají část jejich pozemku parc. č. , Anonymizováno, v místě, kdy tento sousedí s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, .

3. Mezi účastníky vznikl spor o průběhu hranice mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, (vlastní žalobci) a parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (vlastní žalovaní). Dle geodetického zaměření geodetické kanceláře , tituly před jménem, , jméno FO, stávající oplocení nekopíruje hranice mezi spornými pozemky, ale nalézá se na pozemku žalobců a z toho plyne závěr, že žalovaní užívají část pozemku žalobců, když dřevěná kolna žalobců stojí celou svou plochou na jejich pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Žalovaní však zaměření provedené geodetickou kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, zpochybňovali, namítali, že dřevěná kolna je úmyslně špatně zakreslená vůči stávajícímu oplocení, měření geodeta je viditelně nepřesné. Dále poukázali na to, že dosud není dokončena digitalizace katastrálního území , adresa, , která upřesní rozhraní s katastrálním územím , adresa, . Proto zatím není možné provést měření společné hranice mezi pozemky přesně.

4. Za účelem zaměření hranic mezi spornými pozemky zadal soud vypracování geometrického plánu, když znalci uložil úkol provést zaměření hranic mezi pozemky pare. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a hranic mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, se závěrem o průběhu těchto hranic. Soudem ustanovený znalec , tituly před jménem, , jméno FO, však zadaný úkol nesplnil, když řekl, že prozatím vypracování geometrického plánu není možné, neboť existují pochybnosti o správnosti operátu katastru nemovitostí, a to na společné hranici obou katastrálních území , adresa, . Zpochybnil rovněž správnost a přesnost určení bodů na hranici mezi spornými pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, dle záznamu podrobného měření změn číslo , hodnota, zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, pro vytýčení průběhu hranic. Zejména kód kvality (kk) 8, ve kterém to bylo zpracováno, má nepřesnost až 3 m. Znalec uvedl ještě další okolnosti, které zpochybnily podklady a vstupy, z nichž tedy znalec nemohl vycházet.

5. Žalobci s ohledem na stanovisko znalce reagovali tak, že navrhli změnu žaloby na stanovení hranice pozemku soudem dle ust. § 1028 o. z., když z dosavadního dokazování vyplynulo, že neexistují relevantní důkazy, ze kterých by bylo možné objektivně určit, kdo je vlastníkem sporné části pozemku parc. č. , Anonymizováno, a hranice mezi spornými pozemky je objektivně nezjistitelná.

6. Soud změnu žaloby připustil a pokračoval v dokazování ohledně prokazování posledního pokojného stavu a ve stanovení hranice soudem. Výsledkem dokazování byl geometrický plán zpracovaný soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , kterým byla stanovena hranice mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a dále mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a pozemkem parc. č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , a to podle poslední pokojné držby tak, jak bylo specifikováno již ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu.

7. K odvolání žalovaných byl rozsudek soudu prvého stupně Krajským soudem v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, rozsudkem ze dne , datum, . č. j. , spisová značka, , jako věcně správný potvrzen.

8. K dovolání žalovaných rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, . č. j. , spisová značka, byly rozsudky jak Okresního soudu v Táboře, tak Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedl, že je nutné striktně rozlišovat mezi spory o hranice pozemků, ve kterých objektivně nelze zjistit, kudy hranice vede a spory o průběh mezi účastníky sporné, nicméně objektivně zjistitelné hranice. Odkázal zejména na rozhodnutí ve věci ze dne 30. 10. 2018. sp. zn. 22 Cdo 3162/18, ve kterém Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že podle § 1028 o. z. v zásadě nelze určit hranici v případě, že sousedící pozemky účastníků jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel. V rozsudku ze dne 12. 12. 2023 sp. zn. 22 Cdo 708/2023 Nejvyšší soud vysvětlil, že jestliže účastníci od počátku požadují určení sporné hranice podle vytyčovacího náčrtu a tvrdí, kudy hranice vede, není možno jejich žalobu posoudit podle § 1028 o. z. V dané věci žalobci na počátku řízení jasně v petitu žaloby popsali (a to i s odkazem na geometrický zákres) průběh domnělé hranice mezi pozemky. I po změně žalobního petitu tvrdí, že jsou vlastníky konkrétně označené částky sporného pozemku. V tomto případě však nelze postupovat dle § 1028 o. z. a soud má hranici například znaleckým dokazováním či právním posouzením zjistit; není možné, aby sám hranici určil podle poslední pokojné držby či svého uvážení. Pokud odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, který stanovil hranici postupem dle § 1028 o. z., podle poslední pokojné držby, je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

9. Vzhledem k názoru dovolacího soudu byli žalobci vyzváni nalézacím soudem k zaujetí stanoviska k dalšímu postupu věci, zejména k tomu, zda trvají na žalobě na stanovení hranice mezi spornými pozemky soudem. Žalobci podáním ze dne 13. 6. 2024 sdělili soudu, že i nadále trvají na žalobě na určení hranice mezi spornými pozemky a navrhli, aby soud určil hranici podle poslední pokojné držby žalobců, která již byla v řízení prokázána. Své stanovisko odůvodnili žalobci tím, že dokud byli žalobci subjektivně přesvědčeni o tom, že sporná hranice lze zjistit, žalovali na určení vlastnického práva. Poté, co znalec vyřešil skutkovou (nikoliv právní) otázku se závěrem, že průběh hranice objektivně určit nelze, přistoupili ke změně žaloby přesně tak, jak Nejvyšší soud judikuje ve svých rozhodnutích (22 Cdo 4071/2016, 22 Cdo 4822/2014). Znalecký posudek subjektivní pochybnost o průběhu hranice posunul do roviny objektivní nezjistitelnosti. Ostatně Nejvyšší soud judikoval v rozhodnutí 22 Cdo 3162/2018 odkazem na § 980 odst. 2 o. z., že podle § 1028 o. z. nelze určit hranici v případě, že sousedící pozemky jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel s tím, že zde platí vyvratitelná domněnka, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, pokud ten, kdo toto popírá, neprokáže opak. Žalobci mají za to, že opak byl prokázán právě znaleckým posudkem a jeho závěrem o objektivní nezjistitelnosti hranice a je tedy zjevné, že vytyčovací náčrty, stejně jako všechna předchozí zaměření vycházely z vadných podkladů a jsou tedy vadné. Pokud k tomu dále Nejvyšší soud připomíná, že podle obsahu spisu, konkrétně zprávy Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , ze dne , datum, vyplývá, že v předmětné lokalitě proběhlo ve dnech 26. 11. 2013, 3. 12. 2013, 13. 1. 2014 zjišťování průběhu hranic za účasti žalobců i žalovaných, kteří souhlasili se zjištěním, průběhem a označení hranic terénu, a že lze tedy předpokládat, že hranice mezi pozemky účastníků je objektivně zjistitelná, mají žalobci za to, že právě zmínka o této zprávě Katastrálního úřadu vedla Nejvyšší soud k závěru, že hranici podle § 1028 nelze určit. Tento závěr však zcela zjevně není správný. Žalobci mají za to, že obsahem soudního spisu je právě pouze citovaná zpráva Katastrálního úřadu, nikoliv však zápis z jednání komise a komisí vyhotovený náčrt. Je pravdou, že průběh hranice byl zjišťován v rámci obnovy katastrálního operátu novým mapováním a že s tímto průběhem hranice účastníci souhlasili, jednalo se však o průběh hranice mezi k. ú. , adresa, , tedy hranice mezi pozemky mimo jiné parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , nikoliv mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . S průběhem hranice mezi spornými pozemky ani žalobci, ani žalovaní nikdy nesouhlasili, pokud by tomu tak bylo, zcela jistě by tento soudní spor vůbec neprobíhal.

10. Žalovaní setrvali na své dosavadní argumentaci a navrhli žalobu na stanovení hranice soudem zamítnout. Poukázali zejména na skutečnost, že zásadním důkazem ve věci je vytýčení hranic mezi pozemky v rámci zeměměřické činnosti ZPMZ , Anonymizováno, provedené , tituly před jménem, , jméno FO, na objednávku žalobkyně , Jméno žalobce B, jako právní předchůdkyně obou žalobců. S tímto vytýčením souhlasili všichni přítomní tehdejší vlastníci dotčených pozemků a nepřítomné , jméno FO, a , jméno FO, byly s výsledkem vytýčení seznámeny a námitky nevyslovily. Do obnovy katastrálního operátu byly podrobné body tohoto měření převzaty. To, že jsou tyto body měřitelné, vyplývá i z vyjádření znalce , tituly před jménem, , jméno FO, na straně 68 znaleckého posudku, kde uvedl, že následující protokoly dokazují velmi dobrou shodu mezi měřením znalce a předchozími výsledky zeměměřické činnosti, kdy maximální rozdíl v poloze je 0,1 m, přičemž povolená základní střední souřadnicová chyba je 0,14 m.

11. K doplněnému dotazu soudu prvního stupně sdělil dne 8. 1. 2025 Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , mimo jiné i to, že obnova katastrálního operátu ukončená vyhlášením platnosti jeho obnovy dne 30. 9. 2011, byla provedena přepracováním podle § 15 zákona č. 344/1992 Sb. převodem katastrální mapy z grafické formy do formy grafického počítačového programu, souřadnice lomových bodů hranic byly převzaty z dosavadní katastrální mapy, k zobrazení hranice mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, byl využit záznam podrobného měření změn číslo , hodnota, , jehož součástí je mimo jiné vytyčovací dokumentace a způsob stabilizace vytýčených bodů. Parc. č. , Anonymizováno, je evidovaná v katastrálním území , adresa, , její severní hranice tvoří společnou katastrální hranici s katastrálním územím , adresa, .

12. Záznamem podrobného měření změn ( ZPMZ) číslo , hodnota, , jehož součástí je i protokol o vytýčení hranice mezi pozemky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , st , Anonymizováno, (JIST), , Anonymizováno, (JIST), , Anonymizováno, (JIST) poskytnutých soudu katastrálním úřadem v , Anonymizováno, má soud prokázáno, že dne , datum, byl na žádost paní , Jméno žalobce B, vytýčen bod č. , hodnota, na vlastnické hranici mezi pozemky číslo , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ; bod č. , hodnota, na vlastnické hranici mezi pozemky číslo , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , st , Anonymizováno, (JIST), , Anonymizováno, (JIST); bod číslo , hodnota, na vlastnické hranici mezi pozemky číslo , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (JIST), , Anonymizováno, (JIST); bod číslo , hodnota, na vlastnické hranici mezi pozemky číslo , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Obsahem protokolu má soud dále prokázáno, že paní , Jméno žalobce B, jako vlastník pozemku , Anonymizováno, se vytýčení osobně účastnila a souhlasila s tím, že vytýčené lomové body leží na hranici jejího pozemku. Stejně tak s vytýčením lomových bodů souhlasili i ostatní tehdejší vlastníci , jméno, a , jméno FO, , , jméno, a , Jméno žalované B, , , jméno FO, , , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, se vytýčení neúčastnily, byť byly pozvány a byly proto následně písemně informovány o obsahu vytýčení, k čemuž neměly žádných námitek ani připomínek.

13. Žaloba na stanovení hranice soudem není důvodná.

14. Podle § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li je zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.

15. Dle výše popsaného skutkového stavu věci lze shrnout a uzavřít, že žalobci na počátku řízení jasně v petitu žaloby popsali (a to i s odkazem na geometrický nákres) průběh domnělé hranice mezi pozemky. I po změně žalobního petitu tvrdí, že jsou vlastníky konkrétně označené části sporného pozemku. V tom případě nelze postupovat podle § 1028 o. z. a soud má hranici například znaleckým dokazováním či právním posouzením zjistit; není možné, aby sám hranici určil podle poslední pokojné držby či podle svého uvážení. Jestliže žalobci od počátku řízení s odkazem na geometrické nákresy tvrdí, že jsou vlastníky v žalobě označených pozemků, je zřejmé, že jsou přesvědčeni o konkrétním průběhu vlastnické hranice. Stejně tak, byť odlišně od žalobců, definují vlastnickou hranici žalovaní. Od počátku jde mezi účastníky o spor, zda dřevěná kolna vystavěná právním předchůdcem žalobců, je celá umístěna na pozemku žalobců nebo svou částí zasahuje na pozemek žalovaných. Žalobci přitom netvrdí, a to ani po změně žalobního návrhu, že netuší, kudy vede hranice jejich pozemků – tedy nemají hranici za objektivně nezjistitelnou. Konkrétně žalobci v návrhu na změnu žalobního návrhu výslovně uvedli, že z dosavadního průběhu řízení jednoznačně vyplynulo, že neexistují důkazy, ze kterých by bylo možné objektivně určit, kdo je vlastníkem sporné části pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Je tedy zřejmé, že žalobci nadále označují konkrétní plochu zemského povrchu, tedy část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ke které uplatňují své vlastnické právo. Otázku existence důkazů o vlastnictví takto konkrétně vymezené části pozemku nelze zaměňovat s otázkou objektivní nezjistitelnosti hranice mezi pozemky. Pokud tedy žalobci zřetelně spatřují hranici mezi pozemky vedenou tak, aby plocha jejich pozemků plně obsáhla stavbu kolny, na druhé straně žalovaní, ji přesvědčeni definují tak, že kolna zasahuje na jejich pozemky, jde jednoznačně a jasně o vymezený subjektivní spor mezi vlastníky sousedních pozemků. Potom ale ani technické potíže, tedy nedostatek vytyčovacích bodů v terénu při zjišťování hranice pozemků, nemohou změnit subjektivitu sporu o vedení hranice mezi sousedními pozemky. Ohledně dané problematiky lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018, v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že podle § 1028 o. z. zásadně nelze určit hranici v případě, že sousedící pozemky účastníků jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel, když sporné sousedící pozemky účastníků takto v katastru nemovitostí evidovány jsou. Pokud žalobci správně argumentují, že vytýčení hranic pozemků z roku 2013 a 2014, na něž Nejvyšší soud ve svém odůvodnění odkazuje, už nemá s danou věcí nic společného, nemění to ničeho na podstatě věci a na základním právním názoru Nejvyššího soudu, jakož i na ostatních jeho závěrech v dané věci vyjádřený a který je pro nalézací soud právně závazný. Platný katastrální operát, který naposledy vznikl vyhlášením platnosti obnovy v září 2011, vychází z podrobného měření změn č. , hodnota, , se kterým tehdejší vlastník paní , Jméno žalobce B, (právní předchůdce současných vlastníků) souhlasila. Toto vytýčení hranice je provedeno jak v mapové části, tak i konkrétně v terénu, kde příslušným vytýčením je plot a hřeby v terénu, a proto nelze hovořit o tom, že by hranice byla, jakkoliv nezjistitelná. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu zamítl, když neshledal žádné skutkové ani právní okolnosti, které by měly být vyřešeny určením hranic mezi spornými pozemky, rozhodnutím soudu.

16. O nákladech řízení bylo rozhodováno za situace, kdy zcela úspěšným účastníkem řízení jsou žalovaní, kteří také mají právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta byla soudem přiznána jednak podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky 177/1996 Sb. v platné znění – advokátní tarif, současně jako společné úkony při zastupování dvou osob podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 4 980 Kč za 1 úkon právní služby, dále pak od 1. 1. 2025 podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu – rovněž jako společné úkony při zastupování 2 osob podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu výši 10 116 Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal úspěšným žalovaným 32 úkonů, po 4 980 Kč, celkem 159 360 Kč, 1 úkon po 10 116 Kč, 3 poloviční úkony dle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 po 2 490 Kč, tj. celkem 7 470 Kč a 1 poloviční úkon dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 ve výši 5 058 Kč. Celkem tedy na odměně advokáta v součtu se jedná o částku 182 004 Kč, dále 35 režijních paušálů po 300 Kč, to je 10 500 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, tj. 900 Kč, celkem tedy na režijních paušálech částka 11 400 Kč, k tomu 21 % DPH ve výši 40 614 Kč, dále 5 000 Kč soudní poplatek z odvolání, 14 000 Kč soudní poplatek z dovolání, 5 000 Kč jako záloha na znalečné a 2 440 Kč za poplatky vynaložené žalovanými na doklady a podklady poskytnuté od Katastrálního úřadu, celkem tedy v součtu ještě za další takto uvedené výdaje 26 440 Kč. V součtu se tedy jedná o náklady řízení ve výši 260 458 Kč, které uložil soud žalobcům jako náhradu nákladů úspěšným žalovaným. Úspěšným žalovaným nebyla přiznána náhrada nákladů za úkon učiněný dne 12. 11. 2018 v podobě doplňujícího vyjádření účtovaný ve výši 4 980 Kč, rovněž tak za úkon ve stejné výši, za vyjádření k návrhu na určení hranice soudem ze dne 17. 12. 2018, neboť k těmto úkonům nebyli žalovaní nikterak soudem vyzváni. Dále soud ponížil žalovanými účtovaný úkon v plné výši 4 980 Kč za zastoupení při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne , datum, a tento přiznal pouze v poloviční výši, tj. 2 490 Kč.

17. Výrok III. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě zaplatili žalobci na zálohách na znalecké dokazování celkem částku 10 000 Kč, žalovaní 5 000 Kč. Tyto zálohy byly použity na vyplacení znalečného znalci , tituly před jménem, , jméno FO, za oba znalecké posudky a za vyhotovení geometrického plánu, jakož i za jeho osobní účast při jednání. Po odečtení záloh zaplacených účastníky bylo ze státních prostředků na tyto vyúčtované služby znalce vyplaceno 50 544,81 Kč, a právě tuto částku uložil soud neúspěšným žalobcům státu – Okresnímu soudu v Táboře, ve stanovené lhůtě nahradit.