4 C 157/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 744 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 750 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 345,56 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 750 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 659 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 087,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 307,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 508,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,7 % ročně z částky 7 258,08 Kč, Anonymizováno, od 28. 9. 2023 do zaplacení,a dále aby byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 335 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 923,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 939,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 653,59 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,84 % ročně z částky 4 653,59 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 11 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 5 611 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 548 Kč v 52 týdenních splátkách po 398 Kč s poslední splátkou splatnou dne , datum, . Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 7 651 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč v 52 týdenních splátkách po 532 Kč s poslední splátkou splatnou dne 28. 8. 2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí celkem 17 744 Kč a byla postoupena na žalobkyni, která následně žalované zaslala také předžalobní výzvu.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně byl obsažen již v podaném návrhu, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.

3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 11 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných týdenních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 5 611 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 88 % ročně při trvání smlouvy 52 týdnů), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 548 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 9 250 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalované, žalovaná dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 11 409 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 7 258,08 Kč a z dlužného poplatku ve výši 4 150,92 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 18,7 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 7 651 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 88 % ročně při trvání smlouvy 52 týdnů), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 21 290 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalované, žalovaná dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 6 335 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 4 653,59 Kč a z dlužného poplatku ve výši 1 681,41 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 18,84 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností ke dni , datum, pohledávky za žalovanou na žalobkyni, když tato skutečnost jí byla oznámena dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 28. 3. 2024.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Soud se nejprve zabýval platností daných smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit ani namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložených smluv o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 88 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022-69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“6. Jak již bylo výše uvedeno, smlouvou o úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 88 % ročně, který byl pro dobu trvání smlouvy vyčíslen pevnou částkou ve výši 5 611 Kč respektive 7 651 Kč. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období leden 2021 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 7,83 % ročně a pro období srpen 2020 8,12 % ročně, tedy tato sama o sobě dosahuje více než desetinásobku obvyklé hodnoty. Vedle toho byla žalovaná povinna dle smlouvy č. , číslo, uhradit také odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 548 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 9 659 Kč, které měla žalovaná zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy 192,55 %. Dle smlouvy č. , číslo, měla žalovaná povinnost uhradit odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 474 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 12 625 Kč, které měla žalovaná zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle této smlouvy 177,39 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěných formulářů smluv zakotvil poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 23 % z výše jistiny, přičemž administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Ve smlouvě zakotvené další poplatky ve výši 4 048 Kč v případě první smlouvy a ve výši 4 974 Kč v případě druhé smlouvy, tj. 37 % respektive 33 % výše jistiny, neodpovídá ekonomické realitě, když jak mzdy, tak příjmy z podnikání jsou vypláceny na účty, prakticky každý ekonomicky činný člověk má nějaký účet, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsané poplatky za komfortní a flexibilní splácení (v hotovosti), když existuje běžný způsob bezhotovostního plnění, soud považuje za poplatky, které ve skutečnosti mají vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Po tomto posouzení tedy hodnota úroků z obou úvěrů dosahuje více než 110 % ročně, přičemž přímo ve smlouvách samotných právní předchůdce žalobkyně uvádí RPSN ve výši 192,55 % respektive 177,39 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. K těmto poplatkům pak v případě neplnění povinností přistupuje ve všech smlouvách smluvní pokuta v procentuální výši za každý den prodlení, která sama o sobě opět není v nepřiměřené výši a náhrada účelně vynaložených nákladů za prodlení dlužníka, které již pouze podtrhují již takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tato musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ustanovení § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání daných smluv o úvěru poskytnutého podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a poplatků (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku), by právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčil, tedy neplatné jsou celé smlouvy o úvěru. Jejich ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smluv.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy č. , číslo, částku 15 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 21 290 Kč, tedy zcela uhradila jistinu a žaloba byla proto v této části zamítnuta. Na základě smlouvy č. , číslo, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 11 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 9 250 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 1 750 Kč (11 000 – 9 250). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaná musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, jsou tyto v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 31. 1. 2022 do 27. 9. 2023 a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 1 750 Kč za toto období ve výši 345,56 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části jistiny, tedy co do částky 5 508,08 Kč (7 258,08 – 1 750), byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 7 258,08 Kč, a to ve výši 1 087,66 Kč (1 433,22 – 345,56) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 5 508,08 Kč (7 258,08 – 1 750), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na žalobkyní požadovaný smluvní úrok, který žalobkyně částečně kapitalizovala, a na dlužné úhrady za služby v celkové výši 4 150,92 Kč, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti celé smlouvy. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému, kterému vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady řízení nevznikly.