4 C 184/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , IČO IČO žalobkyně bytem i sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 49 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 7. 2025 do zaplacení, a to vše od 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 49 500 Kč za dobu od 27. 11. 2024 do 25. 7. 2025 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 475 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou k procesnímu soudu dne 19. 8. 2025 se žalobkyně domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou jí žalovaný způsobil tím, že jí prodal za 49 960 Kč mince, o nichž tvrdil, že jsou zlaté, což se následně prokázalo jako nepravdivé tvrzení, mince mají hodnotu toliko 460 Kč, a proto ve zbytku vyplacené kupní ceny tuto požaduje po žalovaném vrátit.

2. Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Táboře dne 30. 9. 2025 pod č.j. , spisová značka, se bránil žalovaný včas podaným odporem s odůvodněním, že se ničeho nedopustil a tvrzená škoda vznikla v důsledku profesního pochybení žalobkyně, za které on nenese žádnou odpovědnost.

3. Shodným tvrzením obou účastníků vyplývajícím z jejich účastnické výpovědi ve spojení s výkupními listy číslo , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a s údaji z veřejné části živnostenského rejstříku žalobkyně má soud prokázáno, že mezi účastníky byly uzavřeny dne 18. 11. 2024 dvě ústní kupní smlouvy a stejně tak i dne 19. 11. a 26. 11. 2024, na jejichž základě prodal žalobce žalované, která provozuje obchod se starožitnostmi v Táboře mince, o nichž tvrdil, že jsou zlaté a žalobkyně mu za ně zaplatila v součtu kupní cenu ve výši 49 960 Kč v hotovosti dle navážené gramáže mincí a obvyklé ceny zlata na trhu.

4. Výpovědí žalobkyně jako účastníka řízení ve spojení s řízením vedeném Policií ČR, územním odborem , adresa, , obvodní oddělení , adresa, pod číslem jednacím , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, má soud prokázáno, že žalobkyně krátce po zakoupení mincí od žalovaného zjistila, že vykazují poškození a ztrátu barvy a že se nejedná o mince zlaté. Vše proto nahlásila na policii, která vyslechla žalobkyni, žalovaného, matku žalobkyně, dědečka žalovaného a nechala provést odborné posouzení mincí Puncovním úřadem v Táboře se závěrem, že mince nejsou vyrobeny z ryzího zlata či zlatých slitin a nelze stanovit hmotnost zlata, neboť v kovu, ze kterého jsou mince vyrobeny, se zlato nevyskytuje. Mince jsou vyrobeny ze slitiny mědi a zinku, tedy mosazi. Policie následně oslovila ještě , jméno FO, , bývalého soudního znalce, který znaleckou činnost v oboru ekonomie, numismatika a filatelie, dlouholetého aktivního sběratele a člena , právnická osoba, , pobočka , adresa, , ukončil v roce 2022. Jmenovaný byl policií požádán o stanovisko, zda jsou předmětné mince skutečně tvrzenými mincemi (tedy v jejich názvu) a jaká je hodnota mincí ke dni výkupu vzhledem k tomu, že se jedná o falza. , jméno FO, mince prohlédl, posoudil a učinil závěr, že se jedná o jednu minci pěti rubl 1899 o váze 4,10 g jde o falzum a cena ke dni výkupu 18. 11. 2024 je 80 Kč. Jedenkrát se jedná o minci 10 rubl 1900 o váze 6,22 g rovněž jde o falzum a cena ke stejnému dni je 90 Kč, jedenkrát mince 10 rubl 1900 o váze 6,14 g falzum a cena ke dni výkupu 19. 11. 2024 je 90 Kč, jedenkrát mince 20 lira o váze 3,52 g se jedná ve skutečnosti o 20 frank 1900 o váze 3,25 g falzum a cena ke dni výkupu 26. 11. 2024 je 100 Kč a jedenkrát mince 25 rubl 1896 o váze 16,94 g, falzum předmětné mince a jeho cena ke dni 26. 11. 2024 je 100 Kč. Hodnota všech mincí - falz byla tímto odborným vyjádřením stanovena na celkovou částku 460 Kč.

5. Usnesením policie ČR Obvodní oddělení , adresa, ze dne 2. 6. 2025, číslo jednací , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, má soud prokázáno, že policie dle ustanovení § 159a odst. 1 tr. ř. odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvod podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl žalovaný dopustit, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Po provedeném dokazování a výslechu již výše uvedených osob policie uzavřela, že , Jméno žalovaného, všech pět mincí zakoupil jako zlaté o ryzosti 900 od internetového prodejce, kterého nebyl schopen doložit, ale následně je i takto nabídl k prodeji v provozovně starožitností , jméno FO, v Táboře. Ve věci tak nelze spatřovat a ani se nepodařilo prokázat skutečnost, že jednal v úmyslu, že uvede kupujícího v omyl, tedy nenavodil takové jednání, kterým by předstíral okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Z výše uvedeného rovněž plyne, že , Jméno žalovaného, nejednal úmyslně, což je podstatou okolnosti po subjektivní stránce k přečinu podvod dle § 209 tr. zákoníku, u kterého je nutné úmyslné zavinění, tedy vyvolání okolností, za kterých vydává v tomto případě mince za zlaté, i když ví, že zlaté nejsou. Však nutné je konstatovat, že , Jméno žalovaného, svým jednáním způsobil škodu, když se obohatil tím, že prodal v provozovně starožitností , jméno FO, mince, za které obdržel finanční hotovost ve výši 49 960 Kč, i když skutečná hodnota mincí je ve skutečnosti 460 Kč. Tento případ spadá do občanskoprávního řízení, u kterého je nutné požadovat náhradu celé škody, případně škodu poníženou o částku hodnoty mincí, pokud si je bude chtít poškozený ponechat.

6. Jelikož policie provedla podrobné výslechy zúčastněných osob v rámci svého šetření, vyšel soud jednak z obsahu těchto výpovědí, které pak následně doplnil o účastnické výpovědi účastníků řízení v dané věci. Za podstatnou považuje soud výpověď žalovaného, který u policie uvedl, že numismatikou se nezabývá, zabývá se pouze nákupem a následným prodejem šperků. V minulosti zakoupil medaili napůl s dědou prostřednictvím internetového bazaru, kdy následně s dědou navštívil puncovní úřad, kde bylo zjištěno, že se nejedná o zlato. Celou věc v minulosti oznámil na policii a řešilo se to i soudně. Odsouzený dostal podmínku. Podvod s medailí se stal v roce 2021. Pokud jde o historické mince, tak ví, že tyto se nesmějí poškodit, nesmí se škrábat, jinak ztratí svoji hodnotu, jak by se ověřilo, že jsou ze zlata, mu není známo. Mince, které byly předmětem šetření, zakoupil asi před pěti lety přes internetový bazar, doklad o nákupu mincí nemá, ale zakoupil je od jednoho pána z Prahy. Jméno, ani další data k pánovi si nepamatuje. Nejprve od tohoto pána nakoupil čtyři mince a poté zbytek. Celkově nakoupil sedm mincí ve třech nákupech od stejného člověka. Komunikace probíhala přes email, ale komunikaci, již rovněž nemá. Mince mu přišly poštou a on si je vyzvedl na poště a zaplatil dobírku. Předem neplatil, nic. Zaplatil za tyto mince celkem asi 20 000 Kč. Mince byly inzerovány zvlášť, a to každá s popisem váhy, rozměru a ryzosti 900. Mince mu přišly domů, kdy nejprve mu přišly ruble a po jejich hmatu společně s dědou , právnická osoba, usoudil, že jsou zlaté. Pak objednal zbytek. Mince měl u dědy, pak se rozhodl, že je prodá a děda s tímto souhlasil. Že mince nejsou ze zlata, si neověřil, neboť si společně s dědou byl jistý, že jsou ze zlata a jsou pravé. Mince chtěl prodat z důvodu výdělku, proto je nabídl paní , jméno FO, jako zlaté s ryzostí 900/1000. Tuto ryzost věděl, neboť podobnou minci měl v prstenu, který již nemá a věděl, že mince mají tu ryzost. Nabídl k prodeji dva ruble, a to 5ti a 10ti rubl, po nějaké době šel s těmi ostatními mincemi, kde mu opět výkupní cena vyhovovala a prodal je. Všechny mince deklaroval jako zlato s ryzostí 900/1000 celkově za výkup dostal asi 49 300 Kč. Peníze použil pro svoji potřebu za výlety, gastronomické zážitky. U paní , jméno FO, si zakoupil i řetízek ze zlata a tento si zakoupil při výkupu mincí protihodnotou a jednalo se o řetízek ze zlata za částku 28 000 Kč, řetízek za nějakou dobu prodal v Praze v zastavárně. Doklad o prodeji má doma a prodal řetízek za částku 29 500 Kč a peníze opět utratil za zážitky. , adresa, mu paní , jméno FO, poslala email, ve kterém bylo uvedeno, že se jedná z jeho strany o omyl. Na něj reagoval tak, že přijde osobně a osobně zašel do prodejny paní , jméno FO, a zde mu bylo sděleno, že se nejedná o pravé mince. Po tomto sdělení byl zděšen a s paní , jméno FO, se dohodl na tom, že přijde za týden a domluví se. Následně se poradil se svým známým zlatníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dozvěděl se, že on je zcela v právu v tom, že prodával jako laik zlaté mince a dané zastavárně mu je profesionálové ověřili s tím, že jsou pravé. Byl si stoprocentně jistý, že jsou mince zlaté, a když mu paní , jméno FO, řekla, že zlaté jsou a nabídla mu výkupní cenu, se kterou byl spokojen, tak mince prodal. Po týdnu za paní , jméno FO, přišel a ta mu nabídla splátkový kalendář nebo aby dal do zástavy zlatý prsten, který již nemá, ale v tu dobu ho měl. Na splátkový kalendář přistoupil, ale se zástavou prstenu nesouhlasil, prsten také prodal společně s řetízkem v jiném zlatnictví za částku 77 000 Kč a peníze utratil za zábavu. S paní , jméno FO, uzavřel ústní dohodu, že bude měsíčně splácet, ale do dnešního dne nic neuhradil a nic nesplatil z důvodu nezaměstnanosti. , jméno FO, řekl, že ji bude splácet z brigádnických prací. Ty ještě nezačaly. Mince prodal po kusech v rozmezí od 18. 11. 2024 do 26. 11. 2024 a ne v jeden den najednou z důvodu prvotního zjištění výkupní ceny a možného výdělku. Byl informován ze strany paní , jméno FO, , že došlo k omylu, že mince nejsou zlaté a byl s ní proto domluven na uhrazení první splátky po jeho výplatě, ke které však ke dni výslechu u policie ještě nedošlo. Řekl, že je schopen do 15. května 2025 uhradit první splátku ve výši 2 000 Kč. Celá záležitost ho velmi mrzí. Následně poslal paní , jméno FO, SMS zprávu, že ruší domluvu na splátkách a že podá trestní oznámení pro křivé obvinění. Tuto SMS poslal v rozhořčení nad celou situací a dnes toto považuje za svůj exces. Policii následně , Jméno žalovaného, předložil jím vypracovanou dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady, kterou sestavil a tuto následně předal do zastavárny. Nebyla podepsána.

7. Policie provedla rovněž výslech paní , jméno FO, – matky žalobkyně, která je zaměstnána v zastavárně a starožitností u žalobkyně, k celé události vypověděla, že dne 18. 11. 2024 přišel do starožitnictví žalovaný s tím, že chce prodat zlatou minci 10ti rubl, kterou má ze sbírky po svém strýci. Minci jí ukázal a ona se rozhodla jej od něj vykoupit. Její dcera, která byla v té době také v provozovně s tímto mužem sepsala výkupní list na částku 8 500 Kč. Muž se prokázal svým občanským průkazem na jméno , Jméno žalovaného, a uvedl ještě i další bližší identifikační údaje, poté mu dcera předala hotovost a on odešel. Ještě ten den se vrátil, ona již v té době nebyla v práci, proto s ním řešila záležitost dcera a nabídl jí k výkupu ještě další zlatou minci pěti rubl, opět tvrdil, že ta mince je zlatá. Dcera poté od něj tuto minci vykoupila za 5 300 Kč. Do provozovny se následně vrátil tento muž ještě dvakrát a dcera vykoupila ještě další tři mince, o kterých tvrdil, že jsou zlaté. I tvrdil, že se jedná o zlaté mince po strýcovi. Dále slyšená uvedla, že oborem se zabývá asi 30 let, přesto tomu muži nalétla. Po nějakém čase s dcerou zjistily, že jsou falešné, poznalo se to po škrábnutí, kdy je jasně vidět v místě škrábnutí šedý kov a mince jsou tedy bez hodnoty. Proto žalovaného kontaktovala na jím sdělené telefonní číslo. On se přiznal, že jim prodal mince bez hodnoty, snažili se proto dohodnout. Nejdříve řekl, že jim to bude splácet, poté však nic nesplácel a nezačal, a tak se věc rozhodla oznámit.

8. Policie vyslechla rovněž žalobkyni , Jméno žalobkyně, s tím, že v oboru starožitnosti podniká asi 20 let, 18. 11. 2024 přišel do jejího obchodu muž, který se prokázal občanským průkazem a jedná se o žalovaného. Tento ji nabídl k prodeji zlatou minci po svém strýci. Minci ukázal jí i její matce a rozhodla se tuto minci od něj vykoupit za částku 8 500 Kč a sepsala s ním výkupní list. Po výkupu se muž ještě chvíli pohyboval po jejím obchodu, po chvilce přišel opět za ní s tím, že chce prodat ještě jednu minci a vše proběhlo za stejných okolností, tentokrát minci vykoupila tentýž den za částku 5 300 Kč. Muž poté odešel. Druhý den, tedy 19. 11. 2024, se situace zase opakovala, nabízel jí zlatou minci po strýci, vykoupila ji za částku 8 350 Kč a naposledy přišel ještě dne 26. 11. 2024 za stejných okolností a vykoupila od něj mince dvě, a to za částky 23 030 Kč a 4 780 Kč. Vždy z jeho strany byla stejná argumentace. Vždy při předávání každé mince tvrdil, že jsou zlaté a mají ryzost 900/1000 a tvrdil, že jsou po jeho strýci. Výkupní cenu stanovovala podle váhy mince a té ryzosti. V půlce měsíce prosince 2024 její matka přišla na skutečnost, že všechny ty mince jsou falešné, tedy bez hodnoty a nejsou zlaté. Poznalo se to v místě škrábnutí, kde se objevil šedý kov. Mince se takto běžně netestují škrábnutím, jsou vzácné a mohlo by dojít k jejich poničení, protože to následně snižuje jejich hodnotu. Matka se snažila toto vyřešit nejprve dohodou. Žalovaný se ke všemu přiznal a měl vůli částku splácet. To se však nestalo, a tak věc oznámily. Poškozenou je ona sama, neboť výkupní listy jsou na její osobu a za její peníze, podnikající pod IČO, mince jsou jejím majetkem.

9. Policie vyslechla rovněž dědečka žalovaného pana , právnická osoba, , narozeného , datum, s tím, že žalovaný je jeho vnuk, mají spolu normální vztah, v minulosti se svojí manželkou svému vnukovi spořili finance, a když mu bylo 18 let, tak mu vyplatili okolo 55–60 000 Kč neví, jak s nimi naložil. On sám se sběratelstvím mincí a numismatikou obecně nezabývá, dá se říci, že jeho znalosti nejsou žádné, on sám mince nesbírá a ani jako koníčka žádné sběratelství nemá. Sám má pouze jednu minci, a to po svém otci, kterou má doma. Ani žádné obchody se zlatem jako nákup a následný prodej, případné investice nedělá. , jméno FO, má u nich doma trezůrek a v tomto má své věci, co má v trezůrku, neví. Ví, že nějaké mince měl asi tři nebo čtyři, kdy tyto měl asi před třemi roky a viděl je u něho. Jak je pořídil, to také neví. Možná přes internet, ale asi je koupil z peněz, co dostal od něho a manželky. O mincích se s , jméno FO, nikdy nebavil a ani mu je neukazoval a nikdy, co si pamatuje, tak mu žádné mince neukazoval, aby mu řekl, zda jsou zlaté nebo ne. , adresa, přinesl k nim do domácnosti 3 nebo 4 mince a tyto pouze viděl jednou, a to asi před 3-4 roky a poté již ne. , jméno FO, se ho nikdy neptal na to, zda jsou zlaté a nikdy mu je nepředkládal k nahlédnutí, následně řekl, že jde na policii, že prodal mince ke zlatníkovi, ten zjistil, že mince nejsou ze zlata a on má tak problém. Jak s obdrženou finanční hotovostí za prodej mincí vnuk naložil, mu není známo.

10. Návrhem o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady zpracovaného žalovaným má soud prokázáno, že žalovaný připravil listinu s uvedeným názvem, kterou žalovaný jako dlužník mimo jiné uznal, co do důvodu a výše svůj celkový dluh vůči věřiteli , jméno FO, (matka žalobkyně) v celkové výši 49 960 Kč s odkazem na prodej zlatých mincí ve dnech 18. 11, 19. 11. a 26. 11. 2024. Dlužnou částku se zavázal zaplatit nejpozději do 1. 11. 2027 od podpisu dohody (v textu uvedeno 5. 5. 2025) dle splátkového kalendáře, který byl součástí návrhu dohody. Dohoda není nikým podepsána, ani datována. Žalobkyně vysvětlila, že v dohodě je uvedena nikoliv ona, ale její matka, která se žalovaným celou záležitost řešila, a proto jí takto žalovaný do dohody uvedl.

11. Detailním výpisem údajů z veřejné části živnostenského rejstříku má soud prokázáno, že žalobkyně od roku 2006 provozuje maloobchod s použitým zbožím na adrese , adresa, .

12. Výzvou k zaplacení náhrady škody – předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2025 má soud prokázáno, že žalobkyně žalovaného upozorňovala, že jí vznikla škoda, tím, že od něho koupila mince v domnění, že jsou zlaté, ačkoliv se jednalo o falzum a jejich skutečná hodnota činila toliko 460 Kč oproti zaplacené kupní ceně 49 960 Kč a vyzvala jej k dobrovolnému vrácení části kupní ceny ve výši 49 500 Kč nejpozději do 25. 7. 2025, jinak bude podána žaloba k soudu.

13. Žalobkyně jako účastník řízení vypověděla, že se oboru starožitnosti věnuje od roku 2006. Při výkupu zlata si jeho pravost ověřuje pomocí kámene a kyseliny, kdy se zlato musí naškrábat a polít kyselinou a podle chemické reakce lze učinit závěr o pravosti a existenci zlata. To však v daném případě možné nebylo, neboť by se poškrábáním poškodila hodnota historických mincí. Žalovaný se dostavil k ní do obchodu, chtěl koupit nějaký dárek pro svého dědečka, měl představu o prstenu, ale nebyla vhodná velikost, tak se mu líbil silnější řetízek, který si zarezervoval. Vrátil se do obchodu a prodal první minci a pak přišel ještě opakovaně a postupně prodal i ty mince další. Nabídnutou minci vždy zvážila a vyplatila za ní cenu odpovídající obvyklé ceně zlata na trhu. Z vyplacených peněz pak žalovaný zakoupil pro dědečka řetízek v ceně 28 000 Kč.

14. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že se o numizmatiku nezabývá, asi ve třech případech koupil a následně prodal nějaké zboží – medaili za cca 40 000 Kč, která však nebyla pravá a věc se řešila i soudní cestou. Ve věci je laik, měl za to, že mince jsou zlaté, a tak je jako zlaté prodal žalobkyni. Ta je profesionálka a měla ona rozpoznat, že mince nejsou ze zlata. Věc ho mrzí, pokud vypracoval dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady žalobkyni, bylo to proto, že v té době nevěděl, že se v podstatě ničeho nedopustil, byl rozrušený, a proto měl zájem celou záležitost takto vyřešit. Následně si však získal potřebné informace a po dohodě s rodinou je názoru odlišného, který uvedl na svoji obranu.

15. Po skutkové stránce lze tedy uzavřít, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky byly postupně uzavřeny čtyři ústní kupní smlouvy, kdy prodávající – , Jméno žalovaného, prodal kupující – , jméno FO, , co by fyzické osobě podnikající, několik kusů historických mincí, o kterých jí tvrdil, že jsou zlaté. Kupující nemohla provést jindy běžnou zkoušku ryzosti kovu tím, že by část mince naškrábala, použila speciální kámen a kyselinu a dle chemické reakce si ověřila, zda jsou mince opravdu zlaté, neboť se jednalo o mince historické, které by se tím poškodily. Mince tedy zvážila a dle gramáže vyplatila prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Následně však zjistila, že mince zlaté nejsou, společně se svou matkou paní , jméno FO, , která se rovněž některé z koupí účastnila, zjistily, že mince jsou poškrábané, ztrácí barvu a šednou. Oslovily proto žalovaného, dle shodných výpovědí žalobkyně i její matky se žalovaný přiznal, že jim prodal mince bez hodnoty. Vypracoval proto dohodu o uznání dluhu a způsob jeho úhrady, kterou se hodlal zavázat splatit částku, jenž mu za prodej vyplatila kupující. Dohoda zní na jméno matky žalobkyně , jméno FO, , která v počátcích věc se žalovaným řešila, a proto do dohody uvedl jí, ačkoliv je u žalobkyně toliko zaměstnána. Dohoda není podepsána, v textu je uvedeno, že je uzavírána 5. 5. 2025. Tvrzení o tom, že věděl, že mince nejsou zlaté, však žalovaný následně popřel. Obě ženy proto podaly trestní oznámení pro podvod. V době, kdy věc začala řešit policie, žalovaný tvrdil, že nevěděl, že mince nejsou zlaté, že je kupoval přes internetový bazar, byly mu doručeny před několika lety na dobírku. Jméno prodávajícího, ani žádný doklad o tvrzeném však neměl. Nejenom toto tvrzení žalovaného je však v rozporu se shodnými výpověďmi žalobkyně a její matky, které při výslechu u policie nezávisle uvedly, že žalovaný tvrdil, že mince má po svém strýci. Věrohodnost žalovaného nepodpořil ani jeho dědeček , právnická osoba, , který při výslechu u policie uvedl, že se o mincích s vnukem nikdy nebavil a ani mu je neukazoval a ani mu nikdy neřekl, že jsou zlaté. O tom, že mince vnuk asi před 3–4 lety přinesl věděl, ale nikdy mu je nepředkládal k nahlédnutí. Žalovaný však jako účastník řízení i při výslechu na policii tvrdil, že se s dědou o mincích radil, po hmatu se oba shodli, že jsou zlaté a byli si tedy oba s dědou jistí, že jsou ze zlata. O věrohodnosti osoby žalovaného nevypovídá ani způsob, jakým mince žalobkyni prodával. Ze shodných výpovědí žalobkyně i její matky před policií vyplývá, že žalovaný v obchodě se starožitnostmi, které provozuje žalobkyně nejprve nabídl k prodeji jednu zlatou minci, a když se prodej zdárně zrealizoval, ještě tentýž den nabídl k prodeji druhou zlatou minci. Následný den se vše opakovalo a pak ještě za pár dní znovu. Z uvedeného jednání lze mít za to, že žalovaný si byl vědom, že mince nejsou zlaté, nabídl proto pouze jednu minci a když vše dopadlo k jeho spokojenosti, nabídl mince další, neboť si ověřil, že žalobkyně je ochotná jej od něho koupit. O tom, že žalovaný věděl, že mince nejsou zlaté, svědčí i další okolnost, a to je jím sepsaná dohoda o uznání dluhu, která se následně nerealizovala, neboť v době, kdy věc již řešila policie, si byl žalovaný vědom svého protiprávního jednání a chtěl to takto odčinit. Jeho následnému tvrzení o momentálním rozrušení, ve kterém dohodu o uznání dluhu sepsal, soud neuvěřil. Při porovnání věrohodnosti osoby žalobkyně, jejíž výpověď se v podstatných bodech shoduje s výpovědí její matky , jméno FO, , v porovnání s věrohodností osoby žalovaného, který není ve svých tvrzeních konstantní a odvolává se na psychické rozrušení a kdy jeho podstatná tvrzení nebyla podpořena ani výpovědí jeho dědečka pana , právnická osoba, , soud tvrzení žalovaného o tom, že nevěděl, že prodává mince, které nejsou zlaté, neuvěřil. Soud není vázán závěrem policie, která konstatovala, že nebyl prokázán úmysl žalovaného o prodeji mincí, o kterých nevěděl, že nejsou zlaté.

16. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ust. § 2079, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z), dle kterého kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklosti něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Na základě výše popsaného skutkového zjištění bylo tedy prokázáno uzavření čtyř ústních kupních smluv mezi účastníky řízení.

17. Poté, co žalobkyně zjistila, že mince, o nichž jí žalovaný tvrdil, že jsou zlaté, zlaté nejsou, učinila vůči žalovanému několik úkonů, kterými dala jednoznačně najevo, že byla uvedena v omyl, nepřeje si být dále vázána uzavřenou kupní smlouvou a požadovala vrácení kupní ceny, kterou vyplatila za předmět koupě. Tento projev žalobkyně představuje námitku relativní neplatnosti právního úkonu, ačkoliv tak nebyla žalobkyní výslovně označena. Tato námitka plyne jednak z předžalobní výzvy adresované žalovanému, jednak z trestního řízení zahájeno na základě trestního oznámení o podvodném jednání žalovaného, ale i z obsahu žaloby, když ze všech těchto podání a konání žalobkyně plyne, že kupní smlouvu uzavřela v omylu spočívajícím v tvrzení žalovaného o tom, že jí prodává zlaté mince, které však zlaté nebyly. To, že omyl o předmětu koupě nebyl žalobkyní zjištěn v okamžiku, kdy mince vykupovala, ačkoliv se jedná o profesionála v oboru, nelze klást k tíži žalobkyně, neboť v případě historických mincích se o pravosti tvrzení žalovaného, že jsou zlaté, nemohla běžnou zkouškou ryzosti, z důvodu uvedených již výše, přesvědčit.

18. Dle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovená na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. V daném případě má tedy soud za to, že za použití výkladových pravidel dle § 555 a § 556 o.z., žalobkyně projevila vůli nebýt kupní smlouvu vázána pro omyl o předmětu koupě. Danou problematikou se v minulosti zabýval Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 15. 7. 1999, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém přijal závěr, že projev vůle, kterým se účastník dovolává relativní neplatnosti, musí vyjadřovat jak skutečnost, že jde o uplatnění relativní neplatnosti, tak i vadu právního úkonu, která v dané věci jeho relativní neplatnost, způsobila. Jestliže skutečnost, že účastník uplatňuje relativní neplatnost, vyplývá již z toho, že z jeho žalobního tvrzení se podává, že pro vadu právního úkonu, která má podle zákona za následek relativní neplatnost, nechce být účinky tohoto úkonu vázán, nelze než potvrdit správnost skutkového závěru odvolacího soudu, že obsahem žaloby ze dne 22. 7. 2002 je i hmotněprávní úkon dovolání se relativní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 3. 5. 2000. Dle výkladu k ustanovení § 586 o. z. (Občanský zákoník, 2. vydání , právnická osoba, . Beck 2024), k uplatnění námitky relativní neplatnosti postačí, je-li zřejmé, že pro vadu právního jednání, která má za následek relativní neplatnost, nechce být jednající, který námitku uplatňuje, vázán. Případná kvalifikace neplatnosti jednajícím, který námitku uplatňuje jako absolutní, namísto relativní, není podstatná. Je-li zřejmé, že je uplatňována námitka relativní neplatnosti, nemusí tato právní kvalifikaci obsahovat vůbec. Námitku lze uplatnit jak mimosoudně přímo vůči adresátovi námitky, tak žalobou podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému nároku v řízení před soudem. Forma námitky není předepsána, lze ji uplatnit jakoukoliv formou. Námitka neplatnosti se stane účinnou okamžikem, kdy dojde do dispoziční sféry posledního z těch, vůči nimž musí být učiněna. Je-li námitka neplatnosti uplatněna v soudním řízení, je účinná vůči účastníkům od doby, kdy se o ní v řízení dozví. Účinným uplatněním námitky neplatnosti se právní jednání ve vztahu, k němuž byla vznesena, stává neplatným, a to od počátku. V tomto lze odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, . Právní následky spojené s relativně neplatným právním jednáním jsou vznesením námitky neplatnosti s účinky ex tunc odklizeny, tj. je třeba na ně hledět, jako by vůbec nevznikly. Plnění poskytnuté na základě relativně neplatného právního jednání představuje po účinném vznesení námitky neplatnosti bezdůvodné obohacení, jako plnění z právního důvodu, který odpadl, k jehož vzniku dochází okamžikem účinného vznesení námitky neplatnosti.

19. Pokud se tedy žalobkyně dovolala námitky relativní neplatnosti, plnění, které poskytla žalovanému na základě kupní smlouvy se stalo bezdůvodným obohacením, které je na místě, aby bylo žalovaným žalobkyni vydáno, a to v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o. z., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V daném případě bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že na straně žalovaného došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení tím, že bylo plněno z právního důvodu, který následně odpadl, neboť žalobkyně uplatnila námitku relativní neplatnosti s účinky ex tunc a na kupní smlouvy je třeba hledět, jako by vůbec nevznikly. Soud proto rozhodnutím tak, jak je uvedeno ve výrokové části, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni žalovanou částku, která je ponížena o skutečnou hodnotu mincí, které byly předmětem koupě, neboť se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil a pouze tuto částku požadovala žalobkyně žalobou k zaplacení. Nutno ještě zdůvodnit, že soud není nikterak vázán právní kvalifikací nároku, který je žalobou uplatňován, a z tohoto důvodu je pro rozhodnutí o něm irelevantní, že žalobkyně kvalifikovala nárok jako škodu, která jí jednáním žalovaného vznikla. Nárok považuje soud, z důvodů uvedených již výše, za nárok z titulu bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat.

20. Žalobkyni nebyla přiznána část nároku spočívajícího v zákonném úroku z prodlení z částky 49 500 Kč za dobu od 27. 11. 2024 do 25. 7. 2025, když žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou – předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2025, kterou si žalovaný nevyzvedl v úložní době u doručovací pošty, k dobrovolnému zaplacení ve lhůtě do 25. 7. 2025. Až následující den se tedy dostal žalovaný do prodlení s úhradou žalované částky.

21. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) dle kterého zcela úspěšným účastníkem řízení byla žalobkyně a ta má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 475 Kč, a právě tuto částku uložil soud žalovanému, žalobkyni na nákladech řízení nahradit.