4 C 203/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení 55 883,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % p. a. od 21. 12. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 25 932,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 324 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 718,27 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 254,28 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 8 % p. a. z částky 15 612,47 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, ve výši 12,75 % p. a. z částky 15 000 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 19 331,19 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 821,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 445,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 690, 63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 8 % p. a. z částky 7 484,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou k procesnímu soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně jako právní nástupce společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplati jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dvě smlouvy o úvěru, a to dne 20. 10. 2023 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, (dále jen smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 014 Kč, dále s částkou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 600 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 37 184 Kč, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru činí částku 17 184 Kč. Dlužnou částku měl žalovaný splácet ve 14. měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku žalobkyně pouze čtyři splátky v celkové výši 9 380 Kč. Poslední splátka byla ze strany žalovaného zaplacena 19. 1. 2024. Žalobkyně proto tvrdí, že žalovaný jí dluží na jistině úvěru částku 15 612, 47 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 641,81 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 000 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 978,29 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, 2 571,43 Kč. Žalobkyně dále tvrdí, že vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, to jest k 20. 12. 2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 612,47 Kč od 21. 12. 2024 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 %. p. a. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % p. a. s tím, že úrokem z prodlení je úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 15 612,47 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 641,81 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 8 748,71 Kč dále úrok vyčíslený od 21. 12. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 718,27 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 2. 2020 to jest ve výši 1 324,72 Kč, dále úrok z úvěru ve výši 8 % p. a. dlužné jistiny úvěru ve výši 15 612, 47 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 12,75 %. p. a. z částky 16 254,28 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku, kterou mu zaslala žalobkyně po postoupení pohledávky2. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení, která tvoří druhý nárok žalobkyně z titulu Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 21. 6. 2023 ( dále jen smlouva), která byla uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným a na jejímž základě poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč, dále s částkou za poskytnutí úvěru podle této smlouvy představující úplatu ve výši 7 350 Kč, dále náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Žalovaný se v součtu zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 888 Kč, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 12 888 Kč. Částka měla být uhrazena ve 14. měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný na pohledávku žalobkyně zaplatil sedm splátek po 2 000 Kč a jednu splátku po 1 000 Kč, celkem tedy 15 000 Kč. Žádnou další splátku na úhradu dluhu žalovaný již neuhradil. Žalobkyně proto tvrdí, že žalovaný dluží na jistině úvěru částku 7 484,62 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 206,01 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 150 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 890,23 Kč a na úhradě za umožnění splatit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, 1 157,14 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtách sjednaných ve smlouvě, tj. k 21. 8. 2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 7 484,62 Kč od 22. 8. 2024, dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % p. a. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právním předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlením v zákonné výši 12,75 %. p. a., přičemž je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 7 484,62 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 206,01 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit zpátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení, kromě již výše uvedených částek, ještě i dále smluvní pokuty ve výši 6 443,19 Kč, úroku vyčísleného od 22. 8. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 445,33 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 821,91 Kč, dále úroky z úvěru ve výši 8 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 484,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 7 690,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

3. V obou případech byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 k dobrovolnému zaplacení dluhu, žalovaný však na tuto výzvu nikterak nereagoval.

4. Ve věci bylo na den 21. 11. 2025 nařízeno ústní jednání, na které se však žalovaný nedostavil, z jednání se neomluvil ani nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení, ačkoliv soud měl prokázáno doručení, předvolání na jednání desátým dnem od vhození, předvolání do poštovní schránky žalovaného v místě jeho bydliště. Soud měl tedy splněny podmínky pro to, aby jednal bez jeho osobní účasti ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. V dané věci má soud ze žalobkyní předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 20. 10. 2023, Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 21. 6. 2023 za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a žalovaný uzavřeli tyto dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti jednak částku 20 000 Kč a jednak částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit a zaplatit veškeré poplatky tak, jak jsou již specifikovány shora. Žalovaný však od uzavření smlouvy o úvěru uhradil pouze několik splátek, na úvěr sjednaný pod číslem , hodnota, ze dne 20. 10. 2023 zaplatil v hotovosti 9 380 Kč, na úvěr dle smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 21. 6. 2023 zaplatil v hotovosti 15 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupil obě své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení zbývající části dluhu předžalobní upomínkou, v obou případech datovanou dne 17. 7. 2025, která byla žalobkyní předložena, včetně dokladu o odeslání.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 88 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. , spisová značka, ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 2077–2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne 12. 4. 2022) za to, že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“8. Jak již bylo výše uvedeno Smlouvou o úvěru číslo , hodnota, ze dne 20. 10. 2023 byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán úrok z úvěru ve výši 8 % p. a. vše při splatnosti úvěru 14 měsíců, což činí RPSN 272,44 %. Úrok byl propočítán po dobu trvání smlouvy a vyčíslen pevnou částkou 1 014 Kč. Obvyklá výše úroku dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněný Českou národní bankou pro období říjen 2023 činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,37 %, tedy sjednaná výše sama o sobě nepřesahuje míru obvyklé hodnoty. Vedle tohoto však byl žalovaný povinen uhradit další poplatky tak, jak jsou specifikovány již v odůvodnění tohoto rozsudku shora s tím, že v součtu roční procentní sazba nákladů (RPSN) tak činila dle uzavřené smlouvy o úvěru s ohledem na velmi krátkou zápůjční lhůtu 272,44 %. Stejně tak lze nahlížet i na Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ze dne 21. 6. 2023, která byla uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným při sjednání úroku z úvěru ve výši 8 %, p. a. vše při splatnosti úvěru 14 měsíců, což činí RPSN 272,44 %. Úrok byl propočítán po dobu trvání smlouvy a vyčíslen pevnou částkou 761 Kč. Obvyklá výše úroku dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněný Českou národní bankou pro období červen 2023 činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,46 %, tedy sjednaná výše úroků sama o sobě nepřesahuje míru obvyklé hodnoty. Vedle toho však byl žalovaný povinen uhradit další poplatky tak, jak jsou i specifikovány shora v odůvodnění tohoto rozsudku s tím, že v součtu roční procentní sazba nákladů (RPSN) tak činila dle uzavřené smlouvy o úvěru s ohledem na velmi krátkou zápůjční lhůtu 272,44 %. Přitom jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celých smluv, ale naopak, na každé je třeba pohlížet v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená.

9. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvil poplatky za zpracování úvěru a péči o zákazníka, jak již bylo uvedeno shora, přičemž administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, tudíž nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Ve smlouvě zakotvené poplatky tak v celkové výši neodpovídají ekonomické realitě, když jak mzdy, tak příjmy z podnikání jsou vypláceny na účty prakticky každý ekonomicky činný člověk má nějaký účet, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsané poplatky soud považuje za poplatky, které ve skutečnosti mají vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, jde tedy o skryté úroky z úvěru. V součtu, pak veškeré nároky uplatněné žalobkyní značí zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků a důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tato musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

10. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání dané smlouvy o úvěru poskytnutého podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a poplatků (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku), by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčil, tedy neplatná je celá smlouva o úvěru. Její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

11. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému v jednom případě částku 15 000 Kč, kterou však již žalovaný v jednotlivých splátkách zcela zaplatil, a proto je na místě přiznat žalobkyni toliko zákonný úrok z prodlení tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Ve zbylé části tohoto nároku byla žaloba zamítnuta. Pokud právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč na její úhradu zaplatil žalovaný dílčími splátkami celkem 9 380 Kč a zbývá tedy zaplatit 10 620 Kč. Proto soud tuto částku k zaplacení uložil žalovanému, včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak je specifikováno ve výrokové části tohoto rozsudku, ve zbytku nároku plynoucího z druhé úvěrové smlouvy soud jako nedůvodný zamítl. Lhůta pro plnění ve výroku I, III byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějším účastníkem v řízení byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.