4 C 35/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení výše nájemného

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že od 3. 2. 2021 je výše nájemného za byt [číslo] o velikosti 2+1 v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] 64,80 Kč za m2 započitatelné podlahové plochy bytu měsíčně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], náklady řízení ve výši 13 500 Kč.

1. Žalobou podanou k procesnímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že výše nájemného žalovaných za užívání bytu [číslo] o velikosti 2+1 v domě [číslo popisné] v [adresa] [anonymizováno] v [obec] (dále jen předmětný byt) činí 64,80 Kč za m2 započitatelné plochy bytu měsíčně, a to od podání žaloby, tj. od [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem a pronajímatelem předmětného bytu, který na základě nájemní smlouvy sjednané dne [datum] užívají žalovaní. Nájemné na předmětný byt bylo sjednáno v souladu s § 2 vyhl. č. 176/1993 Sb. dohodou a následně bylo zvyšováno o koeficient inflace vyjadřující státem určenou míru inflace. Aktuálně činí výše nájemného za předmětný byt 1 901 Kč měsíčně, tj. 24,60 Kč za m2 započitatelné plochy bytu. Jelikož od uzavření nájemní smlouvy došlo k zásadnímu nárůstu obvyklého nájemného, nájemné sjednané se žalovanými je v současné době neadekvátní, navrhl žalobce žalovaným jeho zvýšení na částku 5 119 Kč měsíčně, tj. 64,80 Kč za m2 plochy bytu, s čímž žalovaní nesouhlasí, a proto se určení výše nájemného v souladu s ustn. § 1765 a násl. o. z. z důvodu nastalého hrubého nepoměru, mezi smluvními stranami, domáhá žalobce soudní cestou.

2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí s odůvodněním, že sice obdrželi od žalobce návrh na zvýšení nájemného, ke kterému by se však nemělo přihlížet, jelikož je požadováno navýšení vyšší než o 20 %, což je v rozporu s ustn. § 2249 o. z.. Dále žalovaní namítali, že nájemní smlouva, na jejímž základě užívají žalovaní předmětný byt, obsahuje tzv. inflační doložku, ta představuje dohodu smluvních stran o zvyšování nájemného a není tedy splněna ani další podmínka ustn. § 2249 o. z.. Žalovaní rovněž nesdílí názor žalobce o vzniku hrubého nepoměru mezi právy a povinnostmi smluvních stran, neboť žalobce mohl s navrhováním zvýšení nájemného o zákonnou míru začít již před lety, a pokud tak neučinil, nelze toto přičítat k tíži žalovaným.

3. S ohledem na zcela rozdílná stanoviska sporných stran, prováděl soud dokazování směřující ke zjištění skutkového stavu věci, jeho výsledky pak hodnotil dle § 132 a násl. o. s. ř. a vyvodil z něho tyto skutkové a následně i právní závěry.

4. Existenci nájemního vztahu účastníků má soud prokázánu nájemní smlouvou uzavřenou dne [datum], jímž byl žalovaným pronajat byt [číslo] ve třetím nadzemním podlaží domu [číslo popisné] v ulici [anonymizováno] v [obec], druhé kategorie, který sestával ze dvou pokojů, kuchyně a dalších zařízení a příslušenství. Nájemci měli dále právo užívat i společné prostory a zařízení domu, jakož i používat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno. Nájemní smlouva byla sjednána s účinností od [datum] na dobu neurčitou. Smluvní strany si sjednaly úhradu za pronájem předmětného bytu ve výši 1 483 Kč měsíčně a s cenou služeb tak činila úhrada za pronájem bytu 1 759 Kč měsíčně. V rámci jiných ujednání (odst. IV. smlouvy) si smluvní strany dále sjednaly, že souhlasí s tím, že základní nájemné stanovené v článku III. je v souladu s § 2 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 176/93 Sb. ve znění vyhlášky č. 30/95 Sb. sjednáno dohodou a činí 1 463 Kč. Takto sjednané nájemné se bude od 1. 7. 1997 zvyšovat každoročně o Ki (koeficient inflace) stanovený vyhláškou č. 176/93 Sb. ve znění vyhlášky č. 30/95 Sb., v případě pokud nebude Ki stanoven, o koeficient vyjadřující státem určenou míru inflace a dále o Kr (koeficient rozhodovací) stanovený touž vyhláškou, který dále reguluje vliv inflace na růst nájemného. Základní nájemné se zvyšuje u nájemné za vybavení bytu, které se určuje v souladu již citovanou vyhláškou a zálohy za služby, které jsou stanoveny v souladu s § 11, 13 a 14 citované vyhlášky.

5. Výpisem z [list vlastnictví] pro obec a kat. úz. [obec] má soud prokázáno výlučné vlastnické právo žalobce k předmětnému bytu, který se nachází v bytovém domě [adresa] v [obec].

6. Dopisem žalobce ze dne 23. 9. 2020 adresovaným oběma žalovaným má soud prokázáno, že žalobce navrhl žalovaným zvýšení nájemného za předmětný byt na částku 5 119 Kč měsíčně, tj. 64,80 Kč za m2 započitatelné plochy bytu, a to s účinností od [datum]. V dopise žalobce zdůvodňuje, že od uzavření nájemní smlouvy došlo k zásadnímu nárůstu výše obvyklého nájemného za byty, čímž došlo k podstatné změně okolností, za nichž byla nájemní smlouva sjednána. Práva a povinnosti smluvních stran tak neodpovídají spravedlivému uspořádání. Žalobce dopisem žalované vyzval, aby se nejpozději do 2 měsíců od obdržení tohoto oznámení písemně na přiloženém formuláři vyjádřili, zda s návrhem na zvýšení nájemného souhlasí. Žalobce žalované rovněž poučil o tom, že pokud nesdělí písemně do 2 měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších 3 měsíců, aby výši nájemného určil soud. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky od podání návrhu k soudu. Kopiemi doručenek má soud prokázáno, že žalovaným byl dopis doručen dne 29. 9. 2020.

7. Evidenčním listem pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů na období od 1. 2. 2021 má soud prokázáno, že aktuálně činí výše nájemného na předmětný byt 1 901 Kč měsíčně, 65 Kč měsíčně vybavení bytu, tj. 1 966 Kč měsíčně. Započitatelná plocha bytu činí 79 m2.

8. Listinou nazvanou jako Stanovení srovnatelného nájemného dle metodiky schválené Radou [územní celek] dne [datum], usnesení [číslo] má soud prokázánu výši nájemného u předmětného bytu 5 119 Kč měsíčně.

9. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] zpracovaným [titul] [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí, který byl soudem z důvodu absence doložky znalce o vědomosti následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, proveden pouze jako důkaz listinný, má soud prokázáno, že znalec zejména při zohlednění stáří bytu a lokality, ve které se nachází, při zohlednění jeho vybavení, dále zda se jedná o byt panelový či zděný a při zohlednění způsobu jeho vytápění, za použití informací od několika realitních kanceláří o realizovaných pronájmech, určil obvyklé nájemné obdobných bytů v rozmezí 100 – 130 Kč za m2.

10. Změnou předpisů úhrad platnou od 1. 7. 2018, od 1. 7. 2019 má soud prokázáno, že Rada [územní celek] svým usnesením ze dne [datum] schválila s účinností od 1. 7. 2018 zvýšení nájemného sjednaného dohodou u bytů o míru inflace za rok 2017, vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, tj. o 2,5 % a nájemné tedy od 1. 7. 2018 činilo 1 777 Kč. Dále Rada [územní celek] usnesením ze dne [datum] schválila s účinností od 1. 7. 2019 zvýšení nájemného u bytů sjednaného dohodou, kde nájemné přepočtené na m2 plochy bytu je nižší než 60 Kč (včetně) o míru inflace za rok 2018 vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, tj. o 2,1 % od 1. 7. 2019 na částku 1 901 Kč měsíčně. Od té doby k navýšení nájmu žalobce nepřistoupil. Ostatní žalovanými předložené důkazy a skutková tvrzení, týkající se rozsahu rekonstrukce bytu žalovanými považuje soud v daném řízení za irelevantní, a proto nebyly tyto důkazy soudem nikterak hodnoceny.

11. Po skutkové stránce lze tedy shrnout a uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem a pronajímatel předmětného bytu, který užívají žalovaní na základě nájemní smlouvy uzavřené již v roce 1995 na dobu neurčitou. V době uzavření nájemní smlouvy bylo nájemné regulované vyhláškou č. 176/1993 Sb. ve znění vyhlášky č. 30/95 Sb. a tím byl pronajímatel omezen ve sjednání jiné výše nájemného než dovolal tehdy platný právní předpis. Nájemní smlouva obsahuje dohodu o inflační doložce, na jejímž základě se každoročně nájemné zvyšovalo o koeficient inflace dle citované vyhlášky případně o koeficient vyjadřující státem určenou míru inflace. Tato dohoda byla žalobcem využívána a z původního sjednaného nájemného v roce 1995 ve výši 1 483 Kč činí aktuální výše nájemného částku 1 996 Kč měsíčně, v obou uvedených částkách je vždy zahrnuto i nájemné za vybavení bytu. Vzhledem k nastalé změně představující deregulaci nájemného a vzhledem k nárůstu obvyklého nájemného, navrhl žalobce žalovaným zvýšení nájemného na částku 5 119 Kč měsíčně z důvodu změny okolností způsobujících vznik hrubého nepoměru mezi právy a povinnostmi smluvních stran. Jelikož žalovaný se zvýšením nájemného nesouhlasili, obrátil se žalobce na soud se žalobou, jíž by výši nájemného svým rozhodnutím určil.

12. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) ve spojení s ustn. § 3074 odst. 1 o. z., dle kterého se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem.

13. Podle § 2248 o. z., strany si mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného.

14. Podle § 2249 odst. 1 o. z., neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží. Podle odst. 3 téhož ustanovení, souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu.

15. Pojmovým znakem nájemní smlouvy je úplatnost, nájemce platí za užívání bytu nájemné, jehož výše se může měnit i v průběhu nájmu. Zákon ponechává na pronajímateli a nájemci, aby se v nájemní smlouvě dohodli, zda a jak bude upraveno zvyšování nájemného, s jakou frekvencí, zda vůbec bude zvyšováno apod. Takové ujednání musí být učiněno dostatečně určitě. Ujednání účastníků, že nájemné se bude zvyšovat o míru inflace o tzv. inflační doložku, je typickou dohodou o možné změně nájemného jednostranným jednáním pronajímatele s tím, že je na něm, zda této možnosti využije a nájemné v tomto rozsahu zvýší. Podle ustn. § 2249 o. z. se může pronajímatel domáhat zvýšení nájemného soudem, jde však o dispozitivní úpravu, která se použije pouze tehdy, jestliže se strany nedohodly o změnách nájemného jinak. Právo domáhat se zvýšení nájemného tak pronajímateli nenáleží mimo jiné i v případě, kdy si účastníci nájemní smlouvy inflační doložkou sjednali podmínky, za nichž bude výše nájemného za trvání nájemného vztahu měněna. V souladu s ústavním principem autonomie vůle subjektu soukromého práva je třeba vycházet ze zásady pacta sunt servanda, strany by měly uzavřenou dohodu o způsobu zvyšování nájemného respektovat, a to i v případě, kdy se po uzavření smlouvy změnily okolnosti do té míry, že se sjednaný způsob stal pro některou z nich méně výhodný. Respektování uvedených zásad je přitom součástí právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo.

16. Nejvyšší soud však již v poměrech právní úpravy zvyšování nájemného za účinnosti obč. zák. také zdůraznil, že i když je třeba dbát na smluvní volnost stran a strany by měly uzavřenou dohodu o způsobu zvyšování nájemného respektovat i v případě, že se po uzavření smlouvy změnily okolnosti do té míry, že se sjednaný způsob stal pro některou z nich méně výhodný, nelze vyloučit, že oproti stavu, z něhož strany vycházely při uzavírání smlouvy, dojde k tak podstatné změně okolností (kterou nemohly strany předpokládat), že jejich důsledkem bude hrubý nepoměr v jejich právech a povinnostech. Clausula rebus sic stantibus je typická především u závazků s opětujícím se plněním a není-li v nich výslovně stanoveno něco jiného, lze mít zásadně za to, že tyto smlouvy jsou mlčky uzavírány s takto ujednanou doložkou. Obecné následky změny okolností, za kterých došlo k uzavření smlouvy, jsou upraveny v ustn. § 1764 až 1766 o. z., která předvídají proměnlivost práv a povinností vyplývající ze závazkových vztahů, a výjimečně proto připouští uplatnění zásady změny poměrů. Stejně jako u jiných závazků, i u dohody pronajímatele s nájemcem, zda a jak bude zvyšováno nájemné platí, že aby se mohla výjimka ze zásady pacta sunt servanda uplatnit, musí být splněno několik podmínek, zejména musí po uzavření dohody a způsobu zvyšování nájemného dojít ke změně okolností, z nichž strany při uzavírání dohody vycházely, kterou strany nemohly rozumně předvídat, ani jí ovlivnit, přičemž musí jít o změnu zcela zásadní mimořádné povahy, která má za následek vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech a mezi změnou poměrů a vznikem zvlášť hrubého nepoměru je příčinná souvislost. S ohledem na zvláštní úpravu určení výše nájemného v ustn. § 2249 o. z. bude na místě obnovit tuto rovnováhu postupem podle této konkrétní speciální úpravy. Pronajímatel, který bude mít za to, že s ohledem na výjimečné okolnosti není na místě respektovat dohodu, jenž uzavřel s nájemcem o zvyšování nájemného, bude postupovat podle § 2249 odst. 1, 3 o. z. a výjimečně, i když si původně ujednali jinak, navrhne nájemci zvýšení nájemného postupem podle § 2249 odst. 1 o. z.. Zašle mu písemný návrh, v němž navrhne nájemci zvýšení nájemného, navržené zvýšení nesmí být vyšší než obvyklé nájemné v daném místě a zároveň nepřesáhne zde stanovený limit, vysvětlí, proč zvýšení nevychází z uzavřené dohody, objasní tedy důvody zvlášť hrubého nepoměru, který v právech a povinnostech stran vznikl. Jestliže nájemce nebude s návrhem souhlasit písemně do 2 měsíců, může se pronajímatel domáhat určení nové výše nájemného v souladu s ustn. § 2249 odst. 3 o. z.. Dojde-li tedy k podstatné změně okolností, s níž nemohly strany při uzavírání dohody o zvyšování nájemného rozumně počítat a tato změna poměrů má za následek, že práva a povinnosti stran nájemní smlouvy již zjevně neodpovídají spravedlivému uspořádání, nemusí pronajímatel vyvolat jednání s nájemcem uzavření nové dohody o zvyšování, ani nemusí právo na obnovení jednání o smlouvě uplatnit ve lhůtě stanovené zákonem, ale může při určení nové výše nájemného postupovat podle § 2249 o. z.. Soud při úvaze, zda je na místě prolomení zásady pacta sunt servanda musí vždy pečlivě zohlednit a zvážit všechny okolnosti jak na straně pronajímatele, tak na straně nájemce a vycházet přitom z konkrétních zjištění.

17. S ohledem na výše uvedené lze v dané věci vyjít z toho, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu v době, kdy ujednání o výši nájemného bylo regulováno vyhl. č. 176/93 Sb. ve znění vyhlášky č. 30/95 Sb. o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, konkrétně § 2 odst. 2 písm. b) citované vyhlášky. Inflační doložku účastníky smluvního vztahu sjednanou v nájemní smlouvě považuje soud v souladu s názorem prezentovaným Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1670/2018 ze dne 22. 5. 2019 za dohodu o zvyšování nájemného. Za této situace by tak žalobce nesplnil podmínky pro aplikaci ustn. § 2249 o. z., neboť pronajímatel se může domáhat zvýšení nájemného soudem jen tehdy, jestliže se strany nedohodly o změnách nájemného jinak, tj. mimo jiné i na inflační doložce. To však v daném případě splněno není, neboť strany se o zvyšování nájemného dohodly. Nejvyšší soud však připustil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4600/2016), že i když je třeba dbát na smluvní volnost stran a strany by měly uzavřenou dohodu o způsobu zvyšování nájemného respektovat i v případě, že se po uzavření smlouvy změnily okolnosti do té míry, že se sjednaný způsob stal pro některou z nich méně výhodný, nelze vyloučit, že oproti stavu, z něhož strany vycházely při uzavírání smlouvy, dojde k tak podstatně změně okolností, kterou nemohly strany předpokládat, že jejím důsledkem bude hrubý nepoměr v jejich právech a povinnostech. Taktomu bylo dle názoru soudu i v daném případě, neboť v době uzavření nájemní smlouvy byla výše sjednaného nájemného regulována výše citovanou vyhláškou, k jejímuž zrušení došlo až Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 3/2000 a na ně navazující cenové předpisy (č. 1/2002 a č. 6/2002), které regulovaly výši nájemného, byly zrušeny Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 8/02 ze dne 20. 11. 2002 k 18. 12. 2002. Po období, kdy neexistoval předpis pro stanovení výše nájemného, vyšel zákon o jednostranném zvyšování nájemného, kdy v průběhu let 2007 až 2010 došlo v [obec] k nárůstu regulovaného nájemného o cca 200 %, když takto sjednané nájemné lze dále bez omezení zvýšit, pokud se tak od účinnosti nového o. z. dosud nestalo. S nárůstem regulovaného nájemného vzrostlo logicky i nájemné obvyklé, které se v [obec] pohybuje u předmětného bytu v rozmezí 100 – 130 Kč za m2. Tento nárůst však pronajímatel v době uzavření nájemní smlouvy nemohl předpokládat a sjednaná inflační doložka tak nemůže pokrýt strmý růst nájemného. V tom spatřuje soud změnu okolností platných v době uzavření nájemní smlouvy, kterou pronajímatel nemohl předpokládat, jakož nemohl předpokládat ani zrušení regulace nájemného, k němuž došlo až několik let po uzavření nájemní smlouvy a sjednání výše nájemného. Nastalou změnou okolností došlo k hrubému nepoměru mezi právy a povinnostmi smluvních stran a je na místě přistoupit k úpravě nájemného a tím obnovit rovnováhu smluvních stran. Žalobce však při nové úpravě nájemného, tak jak ji navrhl žalovaným v dopise ze dne 23. 9. 2020, nerespektoval ustn. § 2249 odst. 1 o. z., když sice navrhl zvýšení nájemného nedosahující ani výše obvyklého nájemného na předmětný byt, avšak překračující v posledních 3 letech více jak 20 % nájemného, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Pokud jde o právní hodnocení návrhu žalobce na zvýšení nájemného ze dne 23. 9. 2020, soud se neztotožňuje s argumentací žalovaných, že k němu, s ohledem na jeho obsah nemělo být vůbec přihlíženo. Žalovaní mají za to, že pokud písemnost žádala vyšší navýšení nájemného, než jaké povoluje zákon, dle kterého navýšení nebude vyšší než 20 % a pokud také neodůvodňovala navýšení provedením rekonstrukcí v domě či hrubý nepoměr vzájemných práv a povinností účastníků smlouvy, nemělo k ní být vůbec přihlíženo s ohledem na požadavky ustn. § 2249 o. z., a žalobce tak není oprávněn žalobu podat, a není proto v daném sporu aktivně legitimován.

19. Dle názoru soudu v citovaném ustanovení není vyjádřena zdánlivost takového návrhu. Důvodová zpráva zdůrazňuje na jednu stranu donucující charakter náležitostí návrhu, na druhou stranu připouští, aby se strany dohodly i bez jakékoliv předchozí úpravy zvyšování. Tato omezení mají pouze motivační význam – mají motivovat nájemce k dohodě, když soud podobnými omezeními není vázán. V kontextu daného ustanovení proto podle názoru soudu zákonodárce vyjádřil pouze relevanci takového návrhu pro splnění podmínek ve vztahu k žalobě na určení nájemného soudem. Tyto podmínky žalobce v zásadě dodržel, vyjma té, že navrhované zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních 3 letech, není vyšší než 20 %. Žalobce v pozici pronajímatele zaslal žalovaným v písemné formě návrh na zvýšení nájemného, které s ohledem na provedené dokazování nedosahuje ani srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, návrh podal ve lhůtě po uplynutí 12 měsíců, v nichž bylo nájemné naposledy zvýšeno, návrh obsahuje výši nájemného a uvádí rovněž důvod, který vede pronajímatele ke zvýšení nájemného pro nastalý hrubý nepoměr práv a povinností účastníků smluvního vztahu. Soud má proto za to, že bylo na místě žalobu projednat a o nároku věcně rozhodnout.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají z odměny právního zástupce žalovaných za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem dne [datum], vyjádření ze dne [datum], další porada s klientem dne [datum], účast na jednání dne [datum]) v částce 1 500 Kč za jeden úkon právní služby dle ust. §6, § 7, §9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že se jedná o společné úkony při zastupování dvou osob, náleží právnímu zástupci mimosmluvní odměna za každou takto zastupovanou osobu snížená o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem ve výši 12 000 Kč (2x7 500 – 20%). Dále pak paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1 500 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). V součtu tedy náklady řízení ve výši 13 500 Kč a právě tuto částku uložil soud žalobci žalovaným na nákladech řízení nahradit. Platební místo bylo určeno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.