4 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , IČO: IČO advokátky , advokátkou, sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 215 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 500Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % p. a. od 28. 11. 2025 do zaplacení, a to vše ve splátkách po sobě jdoucích ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek počínaje od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11 715 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % p. a. od 28. 11. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí ve výroku uvedenou částku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného plynoucí mu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 30. 10. 2025. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jej spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 440 Kč do 28 dnů od uzavření smlouvy. Žalobkyně částku ve výši 17 000 Kč žalovanému poskytla, v souladu se smlouvou, na bankovní účet žalovaného v den podpisu smlouvy o úvěru, tj. 30. 10. 2025. Žalovaný však na svůj dluh ke dni podání žaloby, jakož i v průběhu soudního řízení, zaplatil toliko 3x 500 Kč, a to dne 4. 12. 2025, 19. 12. 2025, 20. 1. 2026. Dle žalobkyně žalovaný dluží žalobkyni částku, která je předmětem daného řízení, jež se skládá z nároku na vrácení jistiny ve výši 17 000 Kč, zbytku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 940 Kč, nároku na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 28. 11. 2025 do zaplacení. Dále dle žalobkyně jí vznikl nárok v důsledku prodlení žalovaného na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 17 000 Kč od 28. 12. 2025 do 10. 2. 2026 v celkové výši 1 275 Kč. Celkem si tedy nárokuje žalobkyně v daném řízení po žalovaném zaplacení částky 27 215 Kč s příslušenstvím, které je přistavováno zákonným úrokem z prodlení z částky 17 000 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % p. a.

2. O žalobě bylo ponejprv rozhodnuto vydáním elektronického platebního rozkazu Okresním soudem v Táboře dne 16. 2. 2026, proti němuž se v zákonné lhůtě bránil žalovaný odporem s odůvodněním, že zpochybňuje platné uzavření smlouvy, která byla uzavřená prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání a odkázal na přiléhající judikaturu Nejvyššího soudu. Má za to, že s ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze věrohodně dokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu vůbec uzavřel a v jakém textovém znění, tedy, že vyslovil souhlas právě s textem smlouvy. Dále argumentoval, že zaručený elektronický podpis musí splňovat požadavky, že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv změnu dat. Má však za to, že tyto náležitosti nebyly žalobkyní dostatečně prokázány, neboť k elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně nedostatečným způsobem posoudila jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr, a i z tohoto důvodu je smlouva neplatná s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Žalovaný rovněž namítal, že v době uzavření smlouvy se pohybovala obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů na domácnost ve výši 8,23 % p. a., přičemž roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) použitá v daném případě poskytnutého úvěru činí 354 %, což je téměř 42násobek průměrné sazby dle České národní banky. Taková výše úrokové sazby je dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ve zjevném rozporu s dobrými mravy a způsobuje absolutní neplatnost právního úkonu.

3. Žalovaný jako účastník řízení při ústním jednání procesního soudu dne 21. 4. 2026 vypověděl, že je stále svobodný, bezdětný, nemá žádnou vyživovací povinnost, svou bytovou potřebu uspokojuje v nemovitosti svých rodičů, kdy přispívá na chod domácnosti částkou 3 000 Kč měsíčně a na bydlení 2 000 Kč měsíčně. Aktuálně pobírá příjem ze zaměstnání, které se od doby uzavření smluvního vztahu se žalobkyní rovněž nezměnilo, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, na dobu neurčitou s fixním platem 32 000 Kč plus přivýdělky, takže řádově dosahuje čistého měsíčního příjmu asi 40 000 Kč. Aktuálně splácí tři úvěry, které zatím vyřešil prostřednictvím finančního arbitra, a to částkou po 500 korunách na každý z nich. Zbývá mu z jedné půjčky zaplatit 16 000 Kč, z druhé půjčky 6000 Kč, z třetí půjčky 8000 Kč a dále je aktivních dalších šest finančních produktů, které opět řeší za pomoci finančního arbitra, kde má zaplatit ještě 7 500 Kč. Pak ještě má další úvěry a celkem se řádově jedná o dluhy ve výši 300 000 Kč s tím, že jejich výši rovněž sporuje, a to v podstatě stejnou argumentací, která je používána i v tomto soudním sporu a předpokládá, že část těchto závazků ještě následně splatí a potom, už bude s konečnou platností vyřešena ta částka, kterou má reálně vrátit. Je zdráv, v předchozím období, ve kterém mu právě vznikly dluhy, byl závislý na hracích automatech a gamblerství a podstoupil ambulantní léčbu, která již byla ukončena. Stalo se tak asi před dvěma lety a od té doby už prostředky na hraní nepoužíval a neutrácel, a pokud si vytvářel nové dluhy, bylo to z toho důvodu, že potřeboval zaplatit to, co mu vzniklo v předchozí době a aby mohl vrátit peníze rodině, která ho v té době podržela. K tomu použil zapůjčené prostředky ještě navíc na běžnou spotřebu a na chod domácnosti. Nic z toho už nepoužil na úhradu her jako v minulosti. Stále setrvává na argumentaci, že by byl schopen splácet pouze 500 Kč měsíčně, tak, jak navrhuje ve svém odporu.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřenou mezi účastníky dne 30. 10. 2025 elektronickými prostředky, distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobce má soud prokázáno, že žalovaný k jejímu obsahu připojil tzv. prostý elektronický podpis a pokud žalovaný zpochybňuje uzavření smlouvy z důvodu uvedených výše, tíží ho s ohledem na právní domněnku stanovenou v § 562 odst. 2 o. z., důkazní břemeno, neboť má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici, nebo proti tomu, kdo nabyl jmění či při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Samotné uzavření smlouvy připojením elektronického podpisu je upraveno rovněž nařízením Evropského parlamentu a Rady (EÚ) číslo 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a navazující na zákon č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce. Podle čl. 25 odst. 1 Nařízení platí, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Z uvedené argumentace a aplikační praxe tedy vyplývá, že k platnosti, uzavření smlouvy elektronickými prostředky, respektive k autentizaci jednající osoby, lze použít i tzv. prostý elektronický podpis, který není příslušnými právními předpisy nijak upraven, a proto lze dovodit, že se jedná o jakýkoliv soubor elektronických nástrojů, které dostatečně osvědčí, že elektronický podpis k dokumentu připojila právě jednající osoba. V daném případě proběhla identifikace žalovaného jako jednající osoby, a to předložením kopie občanského průkazu současně s fotografií, uvedením mobilního telefonního čísla za účelem následné komunikace ze strany žalobkyně, zejména zasláním kódu k podpisu smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že námitka žalovaného, že smlouva o úvěru, pokud byla uzavřena elektronickým způsobem, distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobce je z tohoto důvodu neplatná, není důvodná. Navíc i pokud by byla argumentace žalovaného správná, tedy, že smlouva je z výše uvedených důvodů neplatná, lze platnost takové smlouvy dovodit i z ustanovení § 2395 a násl zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o. z.), dle kterého se jedná o reálný kontrakt a tedy, pokud žalovaný nezpochybňuje, že mu byly žalobkyní zapůjčeny finanční prostředky způsobem bezhotovostní platby na jeho bankovní účet, došlo k uzavření smlouvy o úvěru minimálně v ústní formě, a to poskytnutím finančních prostředků do dispozice žalovaného. I z tohoto důvodu tedy soud nepovažuje námitku žalovaného na neplatnost smlouvy o úvěru za důvodnou. Navíc žalovaný nepředložil žádné důkazy, které by jeho argumentaci o neplatnosti úvěrové smlouvy, jakkoliv podpořily a platné uzavření smlouvy zpochybnily.

5. Obsahem smlouvy o úvěru má soud, dále prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 17 000 Kč, při trvání úvěru 28 dnů, při výši poplatku za poskytnutí úvěru po uplatnění 80 % slevy ve výši 2 088 Kč, při roční procentní sazbě nákladů na úvěr (RPSN) 354 % s tím, že žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 19 088 Kč ve stanovené lhůtě žalobkyni vrátit. Smluvní strany si dále obsahem smlouvy o úvěru sjednaly sankce při prodlení spotřebitele, a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky ohledně níž je ú)věrovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlením v zákonem stanovené výši, paušální poplatky na úhradu nákladů, a to 86 Kč za každý e-mail odeslaný na e-mail úvěrovaného, ve výši 47 Kč za každý pokus o uskutečnění telefonního hovoru na telefon úvěrovaného nebo telefonní číslo, které společnost získá z vyhledávací činnosti, ve výši 33 Kč za každou zaslanou SMS zprávu na telefon úvěrovaného, ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou na adresu, kterou úvěrovaný uvedl jako korespondenční, ve výši 135 Kč za vyhledávací činnost úvěrujícího, a to vždy za každý uplynulý týden, po který byl úvěrovaný v prodlení, počínaje druhým týdnem prodlení a konče čtvrtým týdnem v prodlení. V případě prodlení úvěrovaného se splacením jakékoliv částky splatné dle smlouvy přesahující 30 dnů, je úvěrující oprávněn pověřit vymáháním splatné částky jakoukoliv třetí osobu. Úvěrovaný se zavazuje zaplatit úvěrujícímu částku ve výši 1 350 Kč, kterou třetí osoby účtují za postup vymáhání dlužné splatné částky vůči úvěrovanému. Obsahem smlouvy má soud rovněž prokázáno, že žalovaný k ní připojil podpis, elektronický kód zaslaný pomocí SMS v podobě , Jméno žalovaného, /, Anonymizováno, . Tentýž kód vyplývá rovněž z dokumentu mezi účastníky uzavřeného nazvaného Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Shodným tvrzením účastníků řízení, jakož i výpisem z účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . číslo účtu , č. účtu, ze dne 21. 1. 2026 má soud prokázáno poskytnutí částky 17 000 Kč žalobkyní na účet žalovaného, tak, jak byl sjednán ve smlouvě o poskytnutí úvěru. Skenem občanského průkazu má soud prokázáno, že žalovaný se žalobkyni prokázal platným občanským průkazem číslo , hodnota, , ze kterého vyplývají identifikační údaje žalovaného, včetně jeho rodného čísla, data narození a aktuálního bydliště.

7. Obsahem žádosti o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti má soud prokázáno, že žalovaný oslovil žalobkyni za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru, uvedl veškeré identifikační údaje, které umožňují spolehlivou identifikaci jeho osoby, dále žalobkyně provedla lustraci na exekuce, insolvenční rejstřík a databázi odcizených a neplatných dokladů k osobě žalovaného, vždy bez jakéhokoliv záznamu. Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr informace o rodinném stavu, počtu vyživovacích povinností, měsíčních výdajích, nákladů na bydlení, výši měsíčního příjmu zaměstnavatele, rozsah závazků, přičemž žalovaný původně požadoval v žádosti úvěr ve výši 20 000 Kč na 28 dnů, poté, co žalobkyně provedla patřičné šetření o jeho finanční situaci, rozhodla se, zapůjčit mu toliko částku 17 000 Kč. Veškeré požadované informace sloužící žalobkyni k řádnému posouzení úvěruschopnosti pak vyplývají z profilu klienta, který si žalobkyně rovněž obstarala a zpracovala, včetně údajů o předchozích úvěrech a způsobu jejich splácení, přičemž výsledkem bylo to, že ke dni žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru již měl 15 ukončených spotřebitelských úvěrů, aktuálně zůstávalo neukončených tři kontrakty, a to jeden spotřebitelský úvěr a dva úvěry revolvingové. Žalobkyně pak doložila veškerými listinami provedenými v průběhu řízení jako listinný důkaz, že se dostatečně pečlivě zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného, a to i s ohledem na plnění předchozích závazků nejenom vůči žalobkyni, ale i jiným nebankovním institucím. Žalobkyně si rovněž prověřila skutečnost, že žalovaný je stále zaměstnán u jednoho zaměstnavatele s pravidelným příjmem cca 40 000 Kč měsíčně, a to tím, že žalovaný jí poskytl přehled výpisů ze svého bankovního účtu za období 12 předchozích měsíců. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že žalobkyně si dostatečně pečlivým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného, čímž splnila povinnost plynoucí jí ze zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Obsahem smlouvy o úvěru má soud v neposlední řadě rovněž prokázáno, že roční úroková sazba byla smluvena jako 0 %, nicméně součet všech sankcí plynoucí žalovanému při prodlení je vzhledem k ostatním částem smlouvy o úvěru zjevně nevyvážený. Po právní stránce vycházel soud z ustanovení § 2395 o. z., dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustavení § 751, odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ustavení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jak jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, toliko částečně. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit do 28 dnů od uzavření smlouvy o úvěru spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak svůj závazek vrátit vyčerpaný úvěr spolu s poplatkem v souladu s uzavřenou smlouvou řádně nesplnil. Nestalo se tak ani ke dni podání žaloby a ani v průběhu soudního řízení. Pokud žalovaný namítal neplatnost úvěrové smlouvy, neboť byla uzavřena elektronickými prostředky distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobce, k podané námitce se již vyjádřil soud v odůvodnění shora, přičemž uzavírá, že ji nepovažuje za správnou a má za to, že smlouva byla uzavřena platně, a to jak s ohledem na podmínky stanovené pro elektronické transakce a i s ohledem na možnost uzavření smlouvy o úvěru toliko v ústní formě, kdy se jedná o reálný kontrakt a pokud žalovaný obdržel finanční prostředky na svůj bankovní účet, došlo tím k uzavření smlouvy bez dalšího. Nedůvodnou považuje procesní soud rovněž námitku žalovaného týkající se nedostatečného prověřování žalobkyně o jeho schopnosti úvěr splácet, neboť provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně se před poskytnutím úvěru žalovanému jeho majetkovou situací dostatečně zabývala, hodnotila jí, prověřovala i v různých databázích, učinila si potřebný scoring a vyhodnotila, že zapůjčení částky 17 000 Kč (byť žalovaný požadoval částku 20 000 Kč) je ve schopnostech a silách žalovaného dle smluvených podmínek smlouvy splácet.

10. Soud však považuje za důvodnou námitku žalovaného spočívající v argumentaci, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, i když nikoliv z důvodu tvrzeného žalovaným, že když dle měnové a finanční statistiky vedené Českou národní bankou (dále jen ČNB) byla v době uzavření smlouvy obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů na domácnost ve výši 8,23 %. p. a., přičemž RPSN uzavřené v uzavřené smlouvě byla ve výši 345 % ročně, což je téměř 42násobek průměrné sazby dle České národní banky, je taková výše úrokové sazby dle judikatury Nejvyššího soudu ČR považována již za nemravnou, a tedy ve zjevném rozporu s dobrými mravy a smlouvu o úvěru z tohoto důvodu činí absolutně neplatnou. Zde je na místě poukázat na to, že žalovaný nesprávně zaměňuje obvyklou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů na domácnost s RPSN, přičemž se jedná o odlišné údaje vztahující se k jiným základům, podle níž jsou posuzovány. Navíc, v daném případě podle obsahu smlouvy je prokázáno, že roční úroková sazba byla mezi účastníky sjednána jako 0 % tedy nelze v tomto směru s argumentací žalovaného souhlasit. Nicméně i přesto považuje procesní soud smlouvu o úvěru za neplatnou, a to z důvodu její nevyváženosti s ohledem na výši poskytnutého úvěru, dobu jeho vrácení (krátkodobý úvěr) a s ohledem na řetězící se sankce zatěžující žalovaného v případě prodlení tak, jak byly soudem vyjmenovány již shora (smluvní pokuta, úrok z prodlení, paušální poplatky na úhradu nákladů, náklady na vyhledávající činnost věřitele a podobně). Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 580, odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příště dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou, jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991, odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, která navazuje i na judikaturu Ústavního soudu, je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkající se poskytnutí peněžních prostředků, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci nikoliv izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Jde například o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 833/2008, dále 21 Cdo 1484/2004, 20 Cdo 474/2006, 32 Cdo 2773/2009, 32 Cdo 3516/2009 dále nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III ÚS 4084/12, II ÚS 3194/18 a mnohá další. Ve výši uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. Nejvyšší soud ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou. Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání v dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázána, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných nároků by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá spotřebitelská smlouva o úvěru. Její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ustavení § 118 a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník této souvislosti doplnil líčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně poskytla žalovanému částku úvěru 17 000 Kč, žalovaný dosud ke dni rozhodování na tento úvěr zaplatil žalobkyni 1 500 Kč, ve zbytku částky tedy 15 500 Kč je tedy stále jeho závazek vůči žalobkyni neuhrazen. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.) a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 15 500 Kč, která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalované začalo plynout v souladu s výzvou žalobkyně k zaplacení, kterou lze dle jejího obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Zároveň soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 11 715 Kč s příslušenstvím, a to s ohledem na argumentaci, která je obsahem odůvodnění rozhodnutí procesního soudu.

11. Pokud jde o způsob úhrady dlužné částky, soud ji povolil splácet žalovanému ve splátkách po sobě jdoucích ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, neboť po provedeném dokazování má soud za to, že majetkové a rodinné poměry žalovanému splátku v této výši umožňují.

12. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně byl toliko v nepatrné části.