4 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 810,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 473,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. od 28. 5.2024 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni dalších 27 336,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. za dobu od 28. 5.2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 640 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v daném řízení domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí žalovanou částku 35 810,18 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 11. 2023 distančním způsobem. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč dne 28. 11. 2023 a ve výši 8 500 Kč dne 29. 1. 2024. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný ke dni podání žaloby na dluh již ničeho nezaplatil.

2. O žalobě bylo ponejprv rozhodnuto vydáním elektronického platebního rozkazu Okresním soudem v Táboře dne 3. 12. 2024 pod číslem jednacím EPR , č. účtu, , proti kterému se bránil v zákonné lhůtě žalovaný s odůvodněním, že si u žalobkyně půjčil asi 20 000 Kč, víc jak půlku již splatil, a jelikož se dostal následně do tíživé finanční situace způsobené i zdravotními problémy a následnou ztrátou zaměstnání, nebyl schopen úvěr řádně splácet. Zejména namítal nekorektní jednání a nemravné úroky, rovněž tak, že nebyla řádně prověřena jeho úvěryschopnost splácet úvěr. V důsledku podání odporu proti platebnímu rozkazu došlo dle ustanovení § 174 odst. 2 zákona číslo 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ke zrušení platebního rozkazu v celém rozsahu a soud proto nařídil ústní jednání. V rámci něho prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými stranami sporu, které následně hodnotil podle § 132 o.s.ř. a vyvodil z něj tyto skutkové a poté i právní závěry.

3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 28. 11. 2023 ve spojení se Všeobecnými podmínkami a sazebníkem věřitele má soud prokázáno, že účastníci uzavřeli v uvedený den smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jehož základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, a to až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle článku VI. a článku VII. smlouvy v pravidelných denních splátkách dle článku V. odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 28. 12. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 21. 5. 2025. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému vyplatila na bankovní účet , č. účtu, prostřednictvím převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 28. 11. 2023 částku 8 000 Kč, což však prokázáno nebylo, neboť poskytnutí této částky neprokazují žádné listiny žalobkyní předložené, pokud tato předložila výpis z účtu žalovaného, tak, jak se nachází na čísle listu 14–23 spisu, poskytnutí částky 8 000 Kč z tohoto listinného důkazu nikterak nevyplývá a žalobkyně k poučení soudu o této skutečnosti navrhla učinit dotaz na příslušnou banku, zda byla tato částka na účet žalovaného vyplacena. Sdělením , právnická osoba, má soud prokázáno, že částka 8 000 Kč na účet žalovaného žalobkyní poskytnuta nebyla. Dále žalobkyně tvrdila, že na tentýž účet žalobce vyplatila dne 29. 1. 2024 další část úvěru ve výši 8 500 Kč, tato skutečnost z listinných důkazů předložených žalobkyní opět nevyplývala, a proto soud učinil i ohledně této částky dotaz na příslušnou banku, když sdělením , právnická osoba, . ze dne 6. 6. 2025, má soud prokázáno, že na účet žalovaného byla dne 29. 1. 2024 připsána částka ve výši 8 500 Kč. Obsahem smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru má soud dále prokázáno, že splatnost první denní splátky nastává 30. dnem následujícím po dni, v němž byla vyplacena příslušná výše úvěru, každá denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Dále má soud prokázáno, že roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činí 2 011,65 %, úroková sazba – pevná – denní úrok činí 1,016 %. Datum splatnosti první den splátky je 30. den ode dne poskytnutí úvěru, to je 28. 12. 2023. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, IČO případu , Anonymizováno, ze dne 28. 11. 2023 má soud prokázáno, že žalobkyně si prověřovala úvěruschopnost žalovaného splácet jí poskytnutý úvěr, přičemž vyšla z informací tvrzených žalovaným, že jeho výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 9 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 5 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 68 912 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem tedy činí po odečtení uvedených položek 50 000 Kč. Disponibilní příjem pak částku 39 500 Kč. Posouzení úvěruschopnosti vyhodnotila jako úspěšné a žalovanému tedy úvěr poskytla. Nadto provedla žalobkyně lustraci v databázích vedených společností CNCB, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a VRKI registry), dále lustraci v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalovaný následně správnost svých údajů potvrdil žalobkyni ve smlouvě a poté proběhl podpis smlouvy o úvěru elektronicky prostřednictvím klientského profilu.

4. Obsahem smlouvy článek VII. odst. 4, si žalovaný sjednal mimo jiné službu nazvanou (, Anonymizováno, za poplatek ve výši 329,40 Kč, dále službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 330 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 26,81 Kč a to dne 27. 12. 2023, částku 11,63 Kč a dne 26. 1. 24 částku 15,18 Kč. Tvrzením žalobkyně, které nebylo žalovaným rozporováno, má soud prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně využila článku IX. odst. 1 smlouvy a vypověděla žalovanému smlouvu, a to emailem ze dne 27. 5. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru ke dni 28. 5. 2024. Žalobkyně tvrdila, že má ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobci nesplacený dluh v celkové výši 35 810,18 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 16 473,18 Kč, dále z poplatku za vyplacení tranší úvěru 223,75 Kč, smluvní úrok ve výši 18 686,89 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 113,46 Kč a poplatek za službu , Anonymizováno, 312,90 Kč. Žalovaný se rovněž článkem VII. odst. 2 a článkem VI. smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále smluvní úrok ve výši 1 016 % denně z nesplacené části jistiny a dále již zmiňovaný poplatek za , Anonymizováno, a za službu , Anonymizováno, . Žalovaný se následně při ústním jednání soudu vyjádřil k meritu věci tak, že sjednané úroky smlouvou o revolvingovém úvěru odporují dobrým mravům a jsou s nimi v rozporu, neboť smlouva byla uzavřená v neprospěch spotřebitele a s ohledem na příslušenství jistiny je i nevyvážená v neprospěch žalovaného. Zároveň namítal nedostatečné prověření úvěryschopnosti spotřebitele úvěr splatit, neboť by se žalobkyně neměla spokojit pouze s nepodloženým prohlášením spotřebitele a sama by měla aktivně zjišťovat a prověřovat údaje poskytnuté spotřebitelem. Namítal tady absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a to nejen s ohledem na ustavení zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o.z.), ale i v souvislosti se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění. Navrhoval tedy žalobu zamítnout a požadoval přiznání nákladů řízení. Žalovaný také tvrdil, že částky, které mu byly žalobkyní půjčeny, už vrátil a k prokázání tohoto důkazu navrhl učinit dotaz na , právnická osoba, . ve vztahu k jeho účtu číslo , hodnota, , ze kterého by měla vyplývat úhrada částky, která je předmětem daného řízení. Soud pouze konstatuje, že tento důkaz byl soudem obstarán, banka potřebné informace sdělila podáním ze dne 1. 8 2025, avšak zaplacení částek, které jsou předmětem daného řízení, těmito listinami prokázáno nebylo.

5. Po skutkové stránce a lze tedy uzavřít, že provedeným dokazováním má soud prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému toliko částku 8 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného dne 29. 1. 2024. Z této částky byla žalobkyni žalovaným uhrazená ke dni podání žaloby toliko částka 11,63 Kč dne 27. 12. 2023 a částka 15,18 Kč dne 26. 1. 2024.

6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou, jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznali by strana neplatnost v čas. Podle § 2 991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2 293 o.z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 1,016 % denně (tedy 370 % ročně) s uváděnou RPSN úvěru ve výši 2 011,65 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjček) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést například rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“8. V dané věci byla smlouvou o úvěru mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 370 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopad 2023 (uzavření předmětné smlouvy) činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,27 % ročně. Dohodnutá výše úroku tedy sama o sobě převyšuje mnohonásobně tuto obvyklou úrokovou míru. Úrok dohodnutý v poměrech dané smlouvy je nepřiměřeně vysoký, odporující dobrým mravům. Jednotlivá smluvní ujednání přitom nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé je nutno posoudit v souvislosti s ostatními. V dané věci jsou tato ujednání ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Žalovaný se totiž kromě uvedeného úroku, zavázal žalobkyni platit poplatek za vyplacení každé tranše úvěru a poplatek za doplňkové služby , Anonymizováno, , , Anonymizováno, spaní. Pro případ neplnění povinností přistupuje k těmto poplatkům ještě smluvní pokuta v procentuální výši 0,1 % za každý den prodlení a náhrada nákladů za prodlení dlužníka, které spolu s úrokem již pouze podtrhují takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tato musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.

9. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy ujednání o nemravné výši úroků z úvěru jsou základním ujednáním spotřebitelského úvěru, přičemž vedle nemravné výše úroků z úvěru smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu a další poplatky. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla. Ustanovení dané smlouvy zakládají proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

10. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, dle již citovaného § 2991 odst. 1 o.z. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 8 500 Kč a ze žalobních tvrzení plyne, že žalovaný na tuto částku uhradil pouze 26,81 Kč a po té už neuhradil ničeho. Toto tvrzení se nepodařilo zvrátit ani žalovanému důkazem, který k jeho návrhu soud provedl. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno. Proto je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 473,19 Kč (původně částky 8 500 Kč ponížené o žalovaným zaplacenou část ve výši 26,81 Kč) důvodný, stejně jako na úrok z prodlení z této dlužné částky, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení je v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., ve zbytku soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná, z cca 24 %, žalovaný byl úspěšný cca 76 %. Žalovaný má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši cca 50 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady žalovaného jsou představovány náklady, na něž má žalovaný nárok dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, dle § 1 odst. 1, 2 citované vyhlášky, kdy žalovaný učinil ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení úkon představující písemné podání a účast na jednání před soudem. Pro účely hodnoty sporu se použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle advokátního tarifu, přičemž jeden úkon dle výše žalované částky je představován částku 2 540 Kč, žalovaný vykonal 2 výše uvedené úkony a k tomu je navázána paušální náhrada ve smyslu § 2 odst. 2 citované vyhlášky ve výši 100 Kč za každý vykonaný úkon, tj. 200 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalovaného představují 5 280 Kč, z toho přiznaná část v rozsahu 50 % činí částku 2 640 Kč, a právě tuto částku uložil soud neúspěšné žalobkyni žalovanému na nákladech řízení nahradit.