4 C 50/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele A, narozený Datum narození osvojitele A bytem Adresa osvojitele A a osvojence: Jméno osvojence, narozený Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence o osvojení zletilého

I. Jméno osvojence, rozený jméno FO, narozený Datum narození osvojence, bytem Adresa osvojence, syn jméno FO, narozeného datum, a jméno FO, rozené rodné přijmení, narozené datum, je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem Jméno osvojitele A, narozeného Datum narození osvojitele A, bytem Jméno osvojitele B adresa.

II. Osvojitel Jméno osvojitele A, narozený Datum narození osvojitele A, bytem Adresa osvojitele A, syn jméno FO, rozené rodné přijmení, a Jméno osvojitele A, se zapíše v knize narození vedené Městským úřadem v Anonymizováno ve svazku Anonymizováno, ročník Anonymizováno na straně Anonymizováno pod číslem řadovým Anonymizováno, místo otce jméno FO, narozeného datum.

III. Osvojenec bude i nadále užívat příjmení jméno FO.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Osvojitel navrhl osvojení zletilého osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého s odůvodněním, že dne datum uzavřel manželství s paní jméno FO, rozenou Anonymizováno. Ta měla po rozvodu svého prvního manželství v péči osvojovaného. Otcem osvojovaného je jméno FO, narozen datum, bydliště neznámé (dále jen biologický otec).

2. Osvojitel žil s matkou osvojovaného přibližně od 3. roku věku osvojovaného. Mezi osvojovaným a osvojitelem se vytvořil prakticky vztah rodič – dítě. Osvojovaný se s biologickým otcem nestýkal, neboť biologický otec o styk s ním nikdy nestál. Jediným jeho zájmem bylo vždy pouze to, zda je za osvojovaného ještě povinen hradit výživné, které bylo stanoveno v naprosto minimální výši. Za posledních minimálně 50 let mezi osvojovaným a biologickým otcem neproběhlo žádné setkání. Osvojitel se vždy k osvojovanému choval jako k vlastnímu synovi. Osvojitel společně s manželkou brali osvojovaného na dovolené, hradil jeho vzdělání, podporoval ho a je pro syna osvojovaného jediným dědečkem. Rozhodnutím Okresního národního výboru adresa ze dne datum bylo povoleno osvojovanému užívat příjmení jméno FO, místo dosavadního jméno FO.

3. Osvojovaný je ženatý. Manželkou je paní jméno FO, narozená datum, trvale bytem na téže adrese jako osvojovaný. Osvojovaný je otcem syna jméno FO, narozeného datum, trvale bytem adresa.

4. Společným zájmem osvojitele a osvojovaného je využít novou právní úpravu umožňující osvojení zletilého tak, jak to má na mysli ustn. § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a proto osvojitel podal návrh na osvojení zletilého, neboť se jedná o společné přání obou.

5. Osvojitel i osvojovaný jsou přesvědčeni, že jsou splněny podmínky pro osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, jelikož osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a zároveň je osvojovaný dítětem manželky osvojitele, osvojení není v rozporu s odůvodněným zájmem biologického otce, respektive osvojiteli a osvojenému není žádný takový zájem znám, osvojitel je osoba zletilá a svéprávná, osvojení není v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele, jelikož osvojitel žádné děti nemá, mezi osvojitelem a osvojovaným je přiměřený věkový rozdíl, mezi osvojitelem a osvojovaným neexistuje příbuzenský poměr uvedený v § 804 o. z., S osvojením vyslovil souhlas osvojovaný Jméno osvojence, narozený Datum narození osvojence, rovněž jeho manželka jméno FO, narozená datum, souhlas vyslovil dále syn osvojovaného jméno FO, narozen datum, který zároveň doplnil, že si je vědom, že osvojením vzniká právní vztah mezi ním a osvojitelem se všemi právními důsledky. K osvojení není potřeba souhlasu biologického otce, neboť tento nemá o osvojovaného zjevně zájem.

6. Soud vyslechl osvojitele i osvojence při ústním jednání konaném dne datum, přičemž shodnými výpověďmi bylo prokázáno skutkové tvrzení osvojitele uvedené v návrhu na osvojení zletilého. Osvojenec kromě jiného doplnil, že od samého počátku, co si uvědomoval existenci a přítomnost osvojitele, jej považoval vždy za svého otce a ani nevěděl, že tomu tak není. Dozvěděl se to asi ve 4. třídě a nikdy s tím neměl žádný problém. Možná i proto, že svého biologického otce ani nezná a poté, co slyšel od své matky, ani znát nechce. Za otce po celou dobu považuje osvojitele. Rovněž osvojitel je pro jeho syna jediným dědečkem, kterého takto vnímá. Manželka osvojence paní jméno FO uvedla, jako svědek při ústním jednání, že je srozuměna s návrhem na osvojení zletilého a souhlasí s tím, aby se její manžel stal osvojencem osvojitele pana Jméno osvojitele A. Vztahy v rodině fungují normálně jako v jakékoliv jiné rodině, osvojitel je prostě náš děda. Stejným způsobem ho vnímá i syn osvojence a jeho manželky, jiného dědečka ani nemá. I ona si je vědoma toho, že dojde ke změně zápisu v rodném listě jejího manžela, kde místo jeho biologického otce bude uveden právě osvojitel Jméno osvojitele A.

7. Rodným listem vydaným Městským národním výborem v Anonymizováno má soud prokázáno, že v knize narození – v rodné matrice Městského národního výboru v Anonymizováno je ve svazku Anonymizováno, ročník Anonymizováno na straně Anonymizováno, pod číslem řadovým Anonymizováno, uvedeno narození Jméno osvojence dne Datum narození osvojence, narozen datum, jako matka jméno FO, rozená rodné přijmení, narozená datum. Křestním a rodným listem římskokatolického farního úřadu v adresa z datum má soud prokázáno narození osvojitele dne Datum narození osvojitele A, matka jméno FO, rozená rodné přijmení. Úmrtím listem vydaným Městským úřadem adresa má soud prokázáno, že dne datum zemřela jméno FO, rozená rodné přijmení, ke dni úmrtí vdaná za Jméno osvojitele A, narozeného Datum narození osvojitele A.

8. Soud má v dané věci provedeným dokazováním za prokázané, že osvojenec žil od svého raného dětství v rodině, která byla tvořena jeho matkou paní jméno FO, rozenou Anonymizováno a panem Jméno osvojitele A, kterého považoval za svého otce. Nebylo tomu jinak i v době, kdy se dozvěděl, že jeho biologickým otcem není, svého biologického otce nezná, nestýká se s ním. Již v roce 1975 bylo povoleno osvojovanému užívat příjmení jméno FO, místo dosavadního jméno FO. Z výslechu účastníků řízení, manželky osvojovaného a z vyjádření syna osvojovaného má soud za prokázané, že souhlasí s tím, aby osvojitel osvojil osvojence, jsou srozuměni s tím, že dojde ke změně zápisu v rodném listě osvojovaného se všemi právními důsledky. Všichni dále shodně vypověděli a v prohlášení uvedli, že vztahy mezi nimi jsou stejné jako v jiné běžné rodině, osvojenec osvojitele považuje za svého otce, syn osvojence považuje osvojitele za svého dědu a rodina funguje takto již po mnoho let. Jelikož osvojitel je vdovec, nebylo potřeba souhlasu jeho manželky s osvojením zletilého. Osvojitel i osvojený shodně uvedli, že mají mezi sebou vztah identický s rodinným vztahem, mají se rádi, a na základě tohoto řízení by rádi uvedli faktický stav do souladu se stavem právním.

9. Podle § 847 odst. 1, 2 o. z., lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený rodné přijmení osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 818 odst. 1 písm. c) o. z. souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba, pokud rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti. Podle § 448 odst. 1, 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.”), účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu. Podle § 450 z. ř. s. soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence. Podle § 437 odst. 1 písm. b) z. ř. s. soud v řízení ve věcech osvojení vyslechne alespoň jednou rodiče osvojence, a to i pokud nejsou účastníky. To neplatí, pokud rodič se zdržuje na neznámém místě, a toto místo se nepodařilo soudu ani při vynaložení potřebné pečlivosti v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit.

10. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že návrh osvojitele je důvodný. V dané věci bylo zcela prokázáno, že byly splněny podmínky pro osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, když na straně osvojitele byly splněny hned dva zákonné předpoklady, a to, že osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a dále osvojitel tímto osvojuje dítě své manželky. Jak již bylo výše uvedeno, soud nezjistil žádnou skutečnost, která by bránila osvojení osvojence a byla by v rozporu s odůvodněnými zájmy jeho biologických rodičů, matka osvojence již zemřela a biologického otce osvojenec nezná. Rovněž osvojenec má zájem, aby jeho vztah s osvojitelem byl i právně uznán za vztah syna a otce, jak jej oba vnímají. Bydliště biologického otce osvojovaného není účastníkům známo, a proto nemohl být kontaktován za účelem výslechu, případně vyjádření se k osvojení. Osvojení je plně na místě, neboť je jím právně zcela přiléhavě vystižen vztah mezi osvojitelem a osvojencem, který je fakticky plně obdobný otcovskému (synovskému) vztahu. Osvojení v dané věci je tedy právním odrazem dlouhodobých reálně existujících vztahů mezi účastníky řízení, které mají charakter rodinných vztahů. V řízení nebyla zjištěna žádná okolnost, která by osvojení bránila, ale naopak byly zjištěny stabilní, velmi pozitivní vztahy mezi osvojitelem a osvojencem, které jsou zcela rovnocenné rodinným poutům. Manželka osvojitele (matka osvojence), již zemřela, s osvojením vyslovila souhlas manželka osvojovaného a syn osvojovaného. Po zvážení všech rozhodných skutečností považuje soud vyhovění návrhu za odpovídající cílům právní úpravy obsažené v o. z., a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to v souladu s ustn. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť účastníci se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.