4 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 77 437 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 437 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 77 437 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 505,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu postižního práva proti žalovanému, neboť žalovaný jako řidič osobního vozidla způsobil silniční dopravní nehodu tak, že nacouval do vozidla poškozeného. Žalovaný z místa dopravní nehody ujel, přičemž nebyl držitelem řidičského oprávnění. Ke škodícímu vozidlu nebylo sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a žalobkyni tak vznikla povinnost poskytnout poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla. Protože však žalobkyně za žalovaného plnila to, co měl plnit sám, vznikl jí nárok na regresní náhradu ve výši 77 437 Kč. Dne 8. 12. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na kterou však nereagoval. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Platební rozkaz byl proto zrušen. Podle § 115 a není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl námitek, žalobkyně souhlas vyjádřila již v podaném návrhu. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, především ze záznamu [stát. instituce] o dopravní nehodě ze dne 2. 5. 2019, fotodokumentace a zápisu o poškození motorového vozidla ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný dne 2. 5. 2019 způsobil vozidlem, jehož vlastníkem byla [jméno] [příjmení], dopravní nehodu, při níž nacouval do vozidla poškozeného, kterému tím způsobil škodu. Z místa nehody ujel. Následně bylo zjištěno, že žalovaný v době nehody nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění a škodící vozidlo nemělo sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z faktury [číslo] ze dne [datum], likvidační zprávy žalobkyně č. [anonymizováno] [rok] [číslo], výpočtu plnění, informace o výplatě pojistného plnění ze dne [datum], uplatnění práva na regresní náhradu škody ze dne [datum] a detailu transakce má soud dále za prokázané, že šetřením pojistné události byla pověřena [právnická osoba], která pojišťovně poškozeného vyplatila pojistné plnění ve výši 80 437 Kč, přičemž skutečná škoda na vozidle činila 77 437 Kč. Pověřená pojišťovna tedy dopisem ze dne 13. 12. 2019 uplatnila právo na regresní náhradu škody a žalobkyně jí tuto částku dne 3. 1. 2020 vyplatila. Následně byl žalovaný dopisem ze dne 3. 2. 2020 vyzván k náhradě plnění nejpozději do 4. 3. 2020. Ne výzvu však nereagoval a dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 8. 12. 2021. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje soud za prokázané, že žalovaným byla dne 2. 5. 2019 způsobena škoda na vozidle poškozeného. Tuto škodu vzhledem k absenci smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, s odkazem na ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, uhradila za žalovaného poškozenému žalobkyně. Podle ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. vzniká České kanceláři pojistitelů výplatou plnění z garančního fondu nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odst. 2 písm. b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému, nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Za podmínek podle ust. § 10 téhož zákona má však žalobkyně nárok na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů na pověřenou osobu, bez omezení. Protože se podařilo prokázat, že žalovaný řídil škodící vozidlo a zároveň nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, vznikl žalobkyni dle ust. § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. nárok na náhradu plnění v plné výši. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku má věřitel právo na úroky z prodlení v případě prodlení dlužníka ve výši stanovené vládním nařízením. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno shora a přiznal žalobkyni částku ve výši 77 437 Kč. Současně přiznal žalobkyni právo na uhrazení úroků z prodlení ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 505,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 098 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 4 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 13 560 Kč částkou 2 847,60 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.