8 C 118/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 630,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 107,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 522,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 971,11 Kč od 16. 12. 2022 do 31. 10. 2023 a s úrokem z prodlení ve výší 15 % ročně z částky 1 864 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 1 208 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v předmětu tohoto řízení, neboť mezi právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o nákupním účtu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně uhradil za žalovaným částku 19 328,65 Kč za odebrané zboží prostřednictvím e-shopu a žalovaný se zavázal v případě, že si zboží po čtrnáctidenní denní lhůtě ponechá, na základě vyúčtování uhradit danou částku včetně příslušného poplatku žalobkyni. Žalovaný si zboží ponechal, na dlužnou částku a poplatky s ní spojené uhradil toliko 2 221,54 Kč, přičemž zbytek dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný prostřednictvím e-shopu uzavřel kupní smlouvy za zboží v celkové částce 19 328,65 Kč a zároveň uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o předfinancování nákupu zboží, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Na základě této smlouvy ze dne , datum, byl žalovanému zřízen nákupní účet, jehož limit činil 20 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím Twisto karty. Právní předchůdce žalobkyně se dále touto smlouvou zavázal uhradit příslušnému e-shopu kupní cenu za žalovaným a žalovaný se zavázal, že v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá, zaplatí žalobkyni uhrazenou kupní cenu. Uvedenou službu poskytuje právní předchůdce žalobkyně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s vybranými e-shopy, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nakoupil zboží v ceně 19 328,65 Kč, od kupních smluv neodstoupil, a v rozporu se smlouvou o nákupním účtu právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil kupní cenu objednaného zboží, kterou právní předchůdce žalobkyně za žalovaného uhradil, ocitl se v prodlení s úhradou vyúčtované kupní ceny. Ze strany právního předchůdce žalobkyně mu byly proto účtovány poplatky v celkové výši 7 116,24 Kč tvořené poplatkem za prodlení v celkové výši 3 658,94 Kč sestávající z poplatků účtovaných v závislosti na délce prodlení po splatnosti vyúčtování, poplatkem za službu odložení splatnosti ve výši 1 063 Kč, poplatkem za prodloužení splatnosti ve výši 605 Kč a poplatkem za službu ve výši 196 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dále žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 1 593,30 Kč. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 2 221,54 Kč. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na společnost , právnická osoba, . má soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 24. 10. 2023, žalovaný však žalobkyni dosud neuhradil ničeho.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že inominátní smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je podle svého obsahu smlouvu o spotřebitelském úvěru. Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , bylo (i s odkazem na konkrétní odbornou literaturu) Nejvyšším soudem dovozeno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva uzavřená mezi účastníky je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 odst. 1 o. z. absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru při jejím uzavření řádně nezkoumal schopnost žalovaného daný úvěr splatit, když v průběhu registračního procesu, tj. procesu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, se spokojila s údaji poskytnutými spotřebitelem. Jak plyne z předložených listin a je soudu známo i z obdobných předcházejících sporů, kdy jako žalobkyně vystupovala přímo společnost , právnická osoba, . (např. ve věci zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ) při tzv. „procesu registrace“ není ve formulářích právního předchůdce žalobkyně vůbec dána možnost, aby spotřebitel osvědčil jím uváděné údaje o svých příjmech minimálním standardem pro ověření úvěruschopnosti dle výše uvedené judikatury, tj. potvrzením zaměstnavatele (či jiného subjektu) o svém příjmu. Tento nedostatek ve zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemůže zhojit ani případná lustrace žalobkyně v databázi dlužníků. Skutečnost, že poskytovatel úvěru musí řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr opět potvrdil např. Finanční arbitr v rozhodnutí o námitkách ze dne , datum, Č. j. , Anonymizováno, , a to mimo jiné s odkazem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , , právnická osoba, . proti , právnická osoba, . Z uvedeného závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ.

6. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 19 328,65 Kč. Z žalobních tvrzení i předložených listin plyne, že žalovaný zaplatil toliko částku 2 221,54 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 17 107,11 Kč (19 328,65 – 2 221,54), která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalovaného začalo plynout dne 1. 11. 2023 v souladu s výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 24. 10. 2023, aby žalovaný dluh zaplatil nejpozději do 31. 10. 2023, kterou lze dle faktického obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. Ode dne následujícího po uplynutí právním předchůdcem žalobkyně stanoveného data plnění v jeho výzvě k plnění byl a je žalovaný v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, tato nepřekračuje výši dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku, a to právě vzhledem k výše zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru a tedy i ujednání o poplatcích za správu a poplatcích z prodlení, na které si proto žalobkyně nemohla platně započítat plnění poskytovaná žalovanou. Stejně tak byla žaloba zamítnuta co do úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná a dále pak co do úroků z prodlení z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 208 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka ve výši 17 107,11 Kč spolu s příslušenstvím, což představuje 75,6 % žalované částky, ve zbývající části úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalobkyně, tj. po odečtení jejího neúspěchu od úspěchu, činí 51,2 % (75,6 % - 24,4 %) a v tomto poměru jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 906 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč, tj. v celkové částce 2 358 Kč, z které 51,2 % činí právě 1 208 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.