8 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci osvojitelky: Jméno osvojitelky A , narozená dne Datum narození osvojitelky A bytem Adresa osvojitelky A a osvojence: Jméno osvojence , narozený dne Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence za účasti manžela osvojitelky: Jméno osvojitelky B , narozený dne Datum narození osvojitelky B bytem Adresa osvojitelky B o osvojení zletilého I. , Jméno osvojence, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození osvojence, , bytem , Adresa osvojitelky B, , syn , jméno FO, , narozeného dne , datum, , a , jméno FO, , nyní , Jméno osvojitelky B, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození osvojitelky B, , je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození osvojitelky A, , bytem , adresa, .

II. Osvojitelka , Jméno osvojitelky A, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození osvojitelky A, , bytem , Adresa osvojitelky B, , dcera , jméno FO, a , jméno FO, , rozené , rodné přijmení, , se zapíše v knize narození vedené , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , ve svazku , Anonymizováno, , ročník , Anonymizováno, , strana , Anonymizováno, , poř. č. , hodnota, , místo rodiče dítěte , jméno FO, , narozeného dne , datum, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Osvojitelka navrhla osvojení zletilého osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého, s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela manželství s panem , Jméno osvojitelky B, (dříve , jméno FO, – matka osvojovaného – před změnou , podezřelý výraz, ). , jméno FO, měla v péči osvojovaného na základě rozsudku Okresního soudu v Táboře zde dne 20. 12. 1990. Navrhovatelka žila s otcem (před změnou , podezřelý výraz, s matkou) osvojovaného ve společné domácnosti asi 30 let. Mezi účastníky se tak vytvořil vztah rodič-dítě. Biologický otec osvojence , jméno FO, se s osvojencem nestýkal, neboť o styk se synem nestál, výživné hradil nepravidelně, za posledních 31 let mezi osvojencem a biologickým otcem neproběhlo žádné setkání. Osvojitelka se o osvojence starala, vychovávala jej, chovala se k němu vždy jako k vlastnímu synovi. Osvojovaný vyjádřil přání, aby byl osvojen navrhovatelkou, ta mu tímto ráda vyšla vstříc, neboť se jedná i o její přání.

2. Osvojenec se k návrhu osvojitelky připojil, když současně s podáním návrhu písemně uvedl, že je jeho přáním, aby se stal osvojencem navrhovatelky se všemi právními důsledky.

3. Soud má v dané věci za prokázané z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 12 1990, č. j. Nc 301/90-10, že osvojenec byl svěřen do péče své matky , jméno FO, , když zaniklo její družské soužití s otcem osvojence , jméno FO, . Z výslechu účastníků, jakož i z dalších provedených listinných důkazů (rodné listy osvojitelky, osvojence, oddací list osvojitelky) má soud za prokázané, že u matky osvojence došlo ke změně , podezřelý výraz, a dne , datum, již jako pan , Jméno osvojitelky B, uzavřel manželství s osvojitelkou. Osvojitelka si tedy hodlá osvojit dítě svého manžela. Osvojitelka o osvojence pečovala v době jeho nezletilosti jako o vlastní dítě a vytvořil se mezi nimi vztah, jaký má matka ke svému dítěti a dítě ke své matce, který přetrvává do současné doby. Mezi ní a osvojencem jsou stále harmonické vztahy, pravidelně se navštěvují. S biologickým otcem se osvojenec nestýkal a nestýká, za posledních více než 30 let mezi nimi nedošlo k žádnému setkání, účastníci ani neví, kde bydlí, nemají na něho žádný kontakt. Biologický otec neprochází evidencí obyvatel České republiky, a jeho pobyt se soudu nepodařilo zjistit, i když se pečlivě snažil ve spolupráci s orgány veřejné moci Slovenské republiky (Velvyslanectví Slovenské republiky v Praze, Ministerstva vnitra Slovenské republiky – Okresního ředitelství policejního sboru v Nitře, , právnická osoba, v Nitře, Ministerstva vnitra Slovenské republiky – odboru osobních evidencí a registrů) opakovanými dotazy zjistit, kde se biologický otec osvojence zdržuje. Soud tedy nezjistil žádnou skutečnost, pro kterou by bylo osvojení osvojence v rozporu s jeho odůvodněnými zájmy. Osvojitelka a osvojenec shodně uvedli, že mají mezi sebou vztah identický s rodinným vztahem, mají se rádi, již nyní se navzájem vnímají jako matka a syn, a tyto skutečnosti potvrdil i manžel osvojitelky, který je rodičem osvojovaného.

4. Podle § 847 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený , rodné přijmení, osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 818 odst. 1 písm. c) o. z. souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba, pokud rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti. Podle § 448 odst. 1, 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.”), účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu. Podle § 450 z. ř. s. soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence. Podle § 437 odst. 1 písm. b) z. ř. s. soud v řízení ve věcech osvojení vyslechne alespoň jednou rodiče osvojence, a to i pokud nejsou účastníky. To neplatí, pokud rodič se zdržuje na neznámém místě, a toto místo se nepodařilo soudu ani při vynaložení potřebné pečlivosti v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit.

5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že návrh osvojitelky je důvodný. V dané věci bylo plně prokázáno, že byly splněny podmínky pro osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, když na straně osvojitelky byly splněny hned dva zákonné předpoklady, a to že osvojitelka pečovala o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a dále osvojitelka tímto osvojuje dítě svého manžela. Jak již bylo výše uvedeno, soud nezjistil žádnou skutečnost, pro kterou by bylo osvojení osvojence v rozporu s odůvodněnými zájmy jeho biologických rodičů, naopak jeho biologická matka (manžel osvojitelky) osvojení podporuje. Též osvojenec chce, aby jeho vztah s navrhovatelkou byl i právně uznán za vztah syna a matky, tak jak jej vnímají. Biologický otec osvojovaného se zdržuje na neznámém místě, a proto nemohl být proveden jeho výslech, jak předpokládají pro tento případ výše citovaná zákonná ustanovení. Osvojení je plně namístě, neboť je jím právně zcela přiléhavě vystižen vztah mezi osvojitelkou a osvojencem, který je fakticky plně obdobný mateřskému (synovskému) vztahu. Osvojení v dané věci je tedy právním odrazem dlouhodobých reálně existujících vztahů mezi účastníky řízení, které mají charakter rodinných vztahů. V řízení nebyla zjištěna žádná okolnost, která by osvojení bránila, ale naopak byly zjištěny stabilní velmi pozitivní vztahy mezi osvojitelkou a osvojencem, které jsou zcela rovnocenné rodinným poutům. Manžel osvojitelky, který je současně rodičem osvojovaného, a tedy dalším účastníkem řízení, s osvojením výslovně souhlasil. Po zvážení všech rozhodných skutečností považuje soud vyhovění návrhu za odpovídající cílům právní úpravy obsažené v o. z., a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť účastníci se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdali.