8 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci osvojitelky: Jméno osvojitelky A, narozená dne Datum narození osvojitelky A bytem Adresa osvojitelky A a osvojence: Jméno osvojence, narozený dne Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence za účasti manžela osvojitelky: Jméno osvojitelky B, narozený dne Datum narození osvojitelky B bytem Adresa osvojitelky B o osvojení zletilého

I. Jméno osvojence, narozený rodné přijmení Datum narození osvojence, bytem Adresa osvojitelky B, syn jméno FO, narozeného dne datum, a jméno FO, nyní Jméno osvojitelky B, narozené rodné přijmení Datum narození osvojitelky B, je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem jméno FO, narozené rodné přijmení Datum narození osvojitelky A, bytem adresa.

II. Osvojitelka Jméno osvojitelky A, narozená rodné přijmení Datum narození osvojitelky A, bytem Adresa osvojitelky B, dcera jméno FO a jméno FO, rozené rodné přijmení, se zapíše v knize narození vedené Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno, ve svazku Anonymizováno, ročník Anonymizováno, strana Anonymizováno, poř. č. hodnota, místo rodiče dítěte jméno FO, narozeného dne datum.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Osvojitelka navrhla osvojení zletilého osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého, s odůvodněním, že dne datum uzavřela manželství s panem Jméno osvojitelky B (dříve jméno FO – matka osvojovaného – před změnou podezřelý výraz). jméno FO měla v péči osvojovaného na základě rozsudku Okresního soudu v Táboře zde dne 20. 12. 1990. Navrhovatelka žila s otcem (před změnou podezřelý výraz s matkou) osvojovaného ve společné domácnosti asi 30 let. Mezi účastníky se tak vytvořil vztah rodič-dítě. Biologický otec osvojence jméno FO se s osvojencem nestýkal, neboť o styk se synem nestál, výživné hradil nepravidelně, za posledních 31 let mezi osvojencem a biologickým otcem neproběhlo žádné setkání. Osvojitelka se o osvojence starala, vychovávala jej, chovala se k němu vždy jako k vlastnímu synovi. Osvojovaný vyjádřil přání, aby byl osvojen navrhovatelkou, ta mu tímto ráda vyšla vstříc, neboť se jedná i o její přání.

2. Osvojenec se k návrhu osvojitelky připojil, když současně s podáním návrhu písemně uvedl, že je jeho přáním, aby se stal osvojencem navrhovatelky se všemi právními důsledky.

3. Soud má v dané věci za prokázané z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 12 1990, č. j. Nc 301/90-10, že osvojenec byl svěřen do péče své matky jméno FO, když zaniklo její družské soužití s otcem osvojence jméno FO. Z výslechu účastníků, jakož i z dalších provedených listinných důkazů (rodné listy osvojitelky, osvojence, oddací list osvojitelky) má soud za prokázané, že u matky osvojence došlo ke změně podezřelý výraz a dne datum již jako pan Jméno osvojitelky B uzavřel manželství s osvojitelkou. Osvojitelka si tedy hodlá osvojit dítě svého manžela. Osvojitelka o osvojence pečovala v době jeho nezletilosti jako o vlastní dítě a vytvořil se mezi nimi vztah, jaký má matka ke svému dítěti a dítě ke své matce, který přetrvává do současné doby. Mezi ní a osvojencem jsou stále harmonické vztahy, pravidelně se navštěvují. S biologickým otcem se osvojenec nestýkal a nestýká, za posledních více než 30 let mezi nimi nedošlo k žádnému setkání, účastníci ani neví, kde bydlí, nemají na něho žádný kontakt. Biologický otec neprochází evidencí obyvatel České republiky, a jeho pobyt se soudu nepodařilo zjistit, i když se pečlivě snažil ve spolupráci s orgány veřejné moci Slovenské republiky (Velvyslanectví Slovenské republiky v Praze, Ministerstva vnitra Slovenské republiky – Okresního ředitelství policejního sboru v Nitře, právnická osoba v Nitře, Ministerstva vnitra Slovenské republiky – odboru osobních evidencí a registrů) opakovanými dotazy zjistit, kde se biologický otec osvojence zdržuje. Soud tedy nezjistil žádnou skutečnost, pro kterou by bylo osvojení osvojence v rozporu s jeho odůvodněnými zájmy. Osvojitelka a osvojenec shodně uvedli, že mají mezi sebou vztah identický s rodinným vztahem, mají se rádi, již nyní se navzájem vnímají jako matka a syn, a tyto skutečnosti potvrdil i manžel osvojitelky, který je rodičem osvojovaného.

4. Podle § 847 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený rodné přijmení osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 818 odst. 1 písm. c) o. z. souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba, pokud rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti. Podle § 448 odst. 1, 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.”), účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu. Podle § 450 z. ř. s. soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence. Podle § 437 odst. 1 písm. b) z. ř. s. soud v řízení ve věcech osvojení vyslechne alespoň jednou rodiče osvojence, a to i pokud nejsou účastníky. To neplatí, pokud rodič se zdržuje na neznámém místě, a toto místo se nepodařilo soudu ani při vynaložení potřebné pečlivosti v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit.

5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že návrh osvojitelky je důvodný. V dané věci bylo plně prokázáno, že byly splněny podmínky pro osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, když na straně osvojitelky byly splněny hned dva zákonné předpoklady, a to že osvojitelka pečovala o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a dále osvojitelka tímto osvojuje dítě svého manžela. Jak již bylo výše uvedeno, soud nezjistil žádnou skutečnost, pro kterou by bylo osvojení osvojence v rozporu s odůvodněnými zájmy jeho biologických rodičů, naopak jeho biologická matka (manžel osvojitelky) osvojení podporuje. Též osvojenec chce, aby jeho vztah s navrhovatelkou byl i právně uznán za vztah syna a matky, tak jak jej vnímají. Biologický otec osvojovaného se zdržuje na neznámém místě, a proto nemohl být proveden jeho výslech, jak předpokládají pro tento případ výše citovaná zákonná ustanovení. Osvojení je plně namístě, neboť je jím právně zcela přiléhavě vystižen vztah mezi osvojitelkou a osvojencem, který je fakticky plně obdobný mateřskému (synovskému) vztahu. Osvojení v dané věci je tedy právním odrazem dlouhodobých reálně existujících vztahů mezi účastníky řízení, které mají charakter rodinných vztahů. V řízení nebyla zjištěna žádná okolnost, která by osvojení bránila, ale naopak byly zjištěny stabilní velmi pozitivní vztahy mezi osvojitelkou a osvojencem, které jsou zcela rovnocenné rodinným poutům. Manžel osvojitelky, který je současně rodičem osvojovaného, a tedy dalším účastníkem řízení, s osvojením výslovně souhlasil. Po zvážení všech rozhodných skutečností považuje soud vyhovění návrhu za odpovídající cílům právní úpravy obsažené v o. z., a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť účastníci se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.