8 C 183/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Vaňkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 46 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 12. 2023 do 2. 1. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 206 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částky 4 020 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty. Odůvodnila jej tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně s tím, že měl ke každému 22. dni v měsíci splácet úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu a byl opakovaně upomínán. Žalobkyně proto s odkazem na článek VI. smlouvy úvěr zesplatnila. Nyní požaduje úhradu částky 30 000 Kč představující nesplacenou jistinu a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, to vše spolu s úrokem z prodlení. Současně s odkazem na odst. 4.2. písm. c) smlouvy požaduje kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 4 020 Kč.

2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že jejím obsahem je ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěr byl v ní sjednán na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně (40 x 12). Úvěrovaný měl dle uvedené smlouvy splatit každý měsíc k 22. dni úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru může splatit kdykoliv. Roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila dle uvedené smlouvy výši 5 535,52 %. Současně bylo v bodě IV. smlouvy stanoveno pro případ prodlení úvěrovaného povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Elektronický či vlastnoruční podpis žalovaného se na smlouvě nenachází, pod smlouvou je vedle razítka a podpisu žalobkyně jen natištěno jméno a příjmení žalovaného. Z potvrzení o platbě vystavené společností , právnická osoba, . má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru celkem částku 30 000 Kč, a to pod variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídá rodnému číslu žalovaného uvedenému taktéž v záhlaví smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z žalobkyní předložené oboustranné fotografie občanského průkazu má soud za prokázané, že jde o občanský průkaz žalovaného a žalobkyně předložila i fotografii řidičského průkazu žalovaného. Z dopisu nazvaného zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 12. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byla vyzvána žalobkyní v souvislosti se uvedenou smlouvou o spotřebitelském úvěru k zaplacení částky ve výši 84 688 Kč, a to do tří dnů.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 607 připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě zcela zjevný rozpor s dobrými mravy co do výše sjednaných úroků z úvěru. Úroky z úvěru byly totiž sjednány ve výši 40 % p. m., tedy 40 % měsíčně, což představuje roční úrok 480 % (40 x 12). Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. , spisová značka, ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, (v dané věci úroky ve výši 480 % ročně a RPSN 5 535,52 %). Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“6. Jak bylo výše uvedeno, v dané věci byly dle smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednány úroky ve výši 480 % ročně (!) a RPSN 5 518,06 % (!), tedy ve zcela enormní výši. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období února 2023 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila v průměru 9,57 % ročně. Z uvedeného plyne, že ve smlouvě uvedená výše úroků ze spotřebitelského úvěru dosahuje 50ti násobku obvyklé hodnoty. Za rozpornou s dobrými mravy byl přitom NS ČR ve shora citovaném rozhodnutí shledán sjednaný úrok dosahující 4 násobku obvyklé úrokové míry. Je tedy evidentní, že uvedené smluvní ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu právě v dané věci, kdy se k takto extrémnímu úvěrovému zatížení připojují dle smlouvy další sankce spočívající v povinnosti úvěrovaného platit úvěrujícímu účelně vynaložené náklady v souvislosti s případným prodlením, které však ve smlouvě nejsou nijak konkretizovány (což je navíc v rozporu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 3512/11) a dále v povinnost platit smluvní pokutu, které se žalobkyně též domáhá. Jednotlivá ujednání jsou vzájemně provázána, pokud by žalovaný nepřistoupil na všechny tyto podmínky stanovené ve formulářové smlouvě žalobkyní, nemohlo by dojít k uzavření smlouvy a soud proto považuje smlouvu jako celek za zcela zjevně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci a soud se proto dalšími možnými důvody neplatnosti smlouvy (nedostatek podpisu) dále nezabýval, neboť by to bylo vzhledem k již dovozené absolutní neplatnosti smlouvy nadbytečné.

7. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalovanému částku úvěru 30 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 30 000 Kč, která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalovaného začalo plynout v souladu s výzvou žalobkyně ze dne 23. 12. 2023 o zaplacení do tří dnů od data doručení oznámení o zesplatnění úvěru, kterou lze dle faktického obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalovanému. Podle výše citovaného § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 29. 12. 2023, neboť první pracovní den byl až den 27. 12. 2023. Jelikož třetí den po doručení připadl na státní svátek dne 1. 1. 2024, je v souladu s ust. § 607 o. z. posledním dnem včasného zaplacení ve stanovené lhůtě den 2. 1. 2024, který je nejbližším pracovním dnem. Od 3. 1. 2024 byl proto žalovaný v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení tato nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou částku nemravných úroků v kapitalizované výši 12 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 4 020 Kč, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požadovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 2. 1. 2024, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému, a dále pak z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch účastníků řízení byl v dané věci částečný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 46 020 Kč, ale úspěšná byla toliko co do částky 30 000 Kč, což představuje její úspěch ve výši 65 % a úspěch žalovaného ve výši 35 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 30 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 841 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč.; celkové náklady řízení tedy činily 4 019 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 30 %, což činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 1 206 Kč. Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.