8 C 194/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Vaňkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 149 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 982 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 7. 2023 do 19. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 982 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 5 167 Kč s úrokem ve výši 39 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2023 do 4. 9. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2023 do 15. 7. 2023, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 018 Kč od 16. 7. 2023 zaplacení a nákladů upomínání ve výši 3 030 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 9. 2023 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 149 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 5 048 Kč a s úroky z prodlení dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . Podle ní poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný se jako dlužník podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 479 Kč. Dluh žalovaného byl splatný původně dne 31. 5. 2023, dlužník využil svého práva prodloužit splatnost v souladu s článkem 5.3 smlouvy, v důsledku čehož splatnost úvěru nastala dne 30. 6. 2023. Žalobkyně dále uvedla, že dlužníkovi naúčtovali smluvní pokutu z prodlení v částce 670 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, aby bylo vyhověno dikci § 122 odst. 3 ZoSÚ. Výpočet je založen na době od 1. 7. 2023 do dne podání návrhu. Dlužníkovi byla dne 1. 8. 2023 odeslána doporučenou poštou upomínka a předžalobní výzva k zaplacení.

2. Dne 20. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 018 Kč, neboť žalovaný jí tuto částku uhradil a nově požadovala vůči žalovanému zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky snížených o uvedenou částku, tj. ve výši 3 030 Kč. Řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastaveno usnesením č. j. EPR , č. účtu, -6 ze dne 21. 9. 2023 a téhož dne byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný včas podal odůvodněný odpor. V něm uvedl, že žalobkyně po něm požadovala mnohem větší částku, než byla následně předložena jako pohledávka k soudu. Žalovaný dále sdělil, že se měl s žalobkyní dohodnou na splátkovém kalendáři, přičemž mu ale v rozporu s jejich dohodou nezaslala písemné podklady. Žalobkyně reagovala na odpor žalovaného návrhem na přerušení řízení za účelem uzavření mimosmluvní dohody. Tomuto návrhu soud usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 8 C 194/2023-44 vyhověl. V řízení bylo tedy přerušeno až do dne 19. 9. 2024, kdy soudu došlo podání žalobkyně, kterým navrhla pokračování v řízení, neboť žalovaný ničeho neuhradil.

3. Na výzvu soudu žalovaný sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dále uvedl, že s ním jménem žalobkyně jednala společnost , právnická osoba, , aniž by mu ale bylo předloženo pověření od žalobkyně. Ta jen pokračovala ve vymáhání. Žalobkyně bez jakéhokoli vysvětlení požadovanou částku navyšovala a snižovala. V jeho komunikaci přímo s žalobkyní bylo dohodnuto, že mu žalobkyně předloží podklady a bude jednáno o možné úhradě dluhu, avšak žalobkyně s ním dál nekomunikovala. Žalobkyní požadovaný úrok ve výši 39 % měsíčně je v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatný.

4. Z nařízeného jednání se žalovaný omluvil, souhlasil s projednáním sporu v jeho nepřítomnosti, a zaslal soudu potvrzení o úhradách částek žalobkyni, a to dne 19. 9. 2023 ve výši 2 018 Kč a dále dne 11. 1. 2023 ve výši 6 400 Kč. Žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Z předložených důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále jen „smlouva“), ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného, výpisu z účtu ověřovací platby (detail pohybu), kdy žalovaný zaslal na účet žalobkyně 1 Kč, dále a výplatních lístků žalovaného za období od ledna 2023 do dubna 2023, má soud za prokázané, mezi účastníky vznikla smlouva prostřednictvím webového portálu, konkrétně webové stránky úvěrující žalobkyně umístěné na internetové adrese http://www.simplepujcka.cz (viz čl. 1.3 smlouvy), podle které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji s úrokem ve výši 39 % ročně (čl. 4.1), jakož i uhradit ostatní finanční závazky (čl.2.2), a to konkrétně jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 479 Kč splatný společně s jistinou úvěru a úrokem z úvěru (čl. 4.4). Podle přílohy smlouvy č. , hodnota, činila kapitalizovaná výše úroku z úvěru částku 321 Kč, a tedy s přičtením poplatku za sjednání úvěru, když splatnost úvěru byla dohodnuta do 30 dnů (čl. 5.1), činila roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) 1 916 %. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že úvěrovaný může využít možnosti prodloužení splatnosti úvěru o 15 dní, s čímž se pojí poplatek za prodloužení ve výši 20 % jistiny (čl. 5.3), tj. v částce 2 000 Kč (příloha č. , hodnota, ). Jak plyne z podané žaloby, žalovaný tuto možnost využil, a proto v dané věci činila RPSN 8 348 % (příloha č. , hodnota, ). Dále byly v příloze smlouvy č. , hodnota, stanoveny ještě další poplatky, a to za upomínky, konkrétně za 1. upomínku 450 Kč, za 2. upomínku 650 Kč, za 3. upomínku (prostřednictvím kanceláře) 1 500 Kč, za sestavení splátkového kalendáře 1 500 Kč, za odeslání elektronické upomínky emailem 31 Kč, za odeslání SMS s upomínkou 33 Kč, za telefonní hovor, a to i nespojený 40 Kč. V příloze smlouvy č. , hodnota, . byla dále stanovena smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Z potvrzení o platbě má soud za prokázané, že žalobkyně dne 28. 3. 2023 poukázala na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalobkyně dále předložila 1. upomínku ze dne 10. 7. 2023, 2. ze dne 21. 7. 2023 a 3. ze dne 1. 8. 2023; 3. upomínku doložila i spolu s dokladem o odeslání a tato upomínka byla zároveň upomínkou předžalobní. Podle tabulky výpočtu účelně vynaložených nákladů žalobkyně žalovanému zaslala nejen uvedené upomínky, ale poslal mu i 37 upomínacích SMS po 33 Kč, dále též 37 upomínacích emailů po 31 Kč a dále žalobkyně účtovala 2 upomínací telefonáty za 80 Kč (2x40). Dle předloženého rozpisu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky činí např. náklady na nájem u 1. upomínky 29,76 Kč, u 2. upomínky 44,64 Kč a u 3. upomínky 178,57 Kč, náklady na elektřinu u 1. upomínky 3,97 Kč, u 2. upomínky 5,95 Kč a u 3. upomínky 23,81 Kč, náklady na pracovníka u 1. upomínky za 40 minut práce 323,81 Kč, u 2. upomínky na pracovníka za 60 minut práce 485,71 Kč a u třetí upomínky na pracovníka 2,5 hodiny práce 1 214,29 Kč, nebo dále účtované náklady na energie u 1. upomínky 9,92 Kč, u 2. upomínky 14,88 Kč a u 3. upomínky 59,52 Kč atd.

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

7. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru sice formálně sjednán úrok z úvěru výši 39 % ročně, přesto však podle téže smlouvy činí roční procentní sazba nákladů činila 1 916 %. Žalovaný byl totiž v dané věci dle žaloby vycházející z připojené smlouvy o spotřebitelském úvěru současně povinen zaplatit žalobkyni v další částku 2 479 Kč formálně označenou jako „poplatek za poskytnutí úvěru“. Tento poplatek spolu s jistinou 10 000 Kč a úroky měl žalovaný splatit do 30 dnů; právě proto roční procentní sazba nákladů činila dle uzavřené smlouvy 1 916 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními. Z předložené smlouvy je zcela zjevné, že jde o elektronicky vyhotovenou smlouvu formulářového typu, kdy se ve smlouvě mění jen několik základních údajů. Administrativa tohoto typu elektronických formulářových smluv je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Již ze samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru se podává, že se uzavírá prostřednictvím „webového portálu“, kdy „Úvěrovaný jako žadatel o spotřebitelský úvěr žádá o spotřebitelský úvěr vyplněním žádosti na Webovém portálu“ (čl. 12.1), tedy sám spotřebitel na internetových stránkách žalobkyně zadává a vyplňuje své osobní údaje, čímž sám vytváří tzv. „Klientskou sekci“ (čl. 1.4), v níž si může sám dle smlouvy o spotřebitelkám úvěru „své spotřebitelské úvěry spravovat“, sám si vybírá výši požadovaného úvěru, tedy je to spotřebitel, kdo vyplňuje údaje do informačního systému žalobkyně a podle spotřebitelem zadaných údajů se sestaví smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě zakotvený poplatek výši 2 479 Kč, tedy téměř čtvrtina jistiny, když se jedná o elektronicky sjednanou smlouvu, jejíchž údaje zadává do systému sám spotřebitel, neodpovídá ekonomické realitě, a proto soud považuje takto nepřiměřeně vysoký poplatek za poskytnutí úvěru za poplatek, který má ve skutečnosti vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Stejně tak další poplatek, který byl ve smlouvě uveden ve výše dalších 2 000 Kč za prodloužení lhůty splatnosti úvěru o 15 dnů, je zcela nepřiměřený, neboť prodloužení doby splatnosti o 15 dnů, které si úvěrovaný v klientské zóně sám nastaví, nemůže s sebou nést takto nepřiměřené náklady, kvůli kterým vychází v případě žalovaného RPSN ve výši 8 348 %. Také poplatky za upomínky měly žalobkyni zjevně sloužit k dalšímu navýšení zisku ze spotřebitelského úvěru. Je zcela neúčelné upomínat dlužníka kromě písemných upomínek ještě dalšími 37 SMS zprávami a navíc dalšími 37 emaily; pokud dlužník nereaguje ani na 3. upomínku, je každá další zjevně nadbytečná. Navíc ani z předložených písemných upomínek neplyne, že by na jednu z nich mělo být potřeba 40 minut, nebo dokonce 1 hodina. V písemných upomínkách jsou uvedeny jen identifikační údaje dlužníka a výše dluhu, a uvedení těchto údajů, kterými disponuje žalobkyně v elektronické podobě ještě před vyhotovením upomínky, nemůže logicky vyžadovat takový čas. Tuto nepřiměřenost podtrhuje uvedení, že 3. upomínka trvá pracovníkovi 2,5 hodiny, přestože se na této upomínce jedná o prakticky totožné údaje jako na předchozích dvou. Stejně tak je nelogické, že náklady na nájem, elektřinu či energie jsou dle žalobkyně jiné u každé z upomínek, když každá z těchto upomínek obsahuje v podstatě stejné údaje (o dlužníkovi a výši dluhu). Zcela nepřiměřená výše částek za upomínky a jejich neustálé navyšování s každou další obsahově obdobnou upomínku tak má ve skutečnosti funkci dalších rostoucích kapitalizovaných úroků z úvěrové částky. Není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. cenou peněz), představuje obcházení zákona, což má za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Při výše uvedeném posouzení poplatků stanovených žalobkyní ve smlouvě, a to jako kapitalizovaného úroku, plyne, že úvěrové zatížení žalovaného odpovídá prakticky shora uvedené RPSN, jinak řečeno, dosahovalo řádově tisíců procent. V kontrastu s tím obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období dubna 2023 přitom činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,43 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. , spisová značka, ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 % (v dané věci RPSN 1 916 % resp. 8 348 %.), kde splacení bylo zajištěno smluvními pokutami a vysokými poplatky za upomínky. Tak je tomu i v nyní projednávané věci, kde bylo předmětnou smlouvou účastníky sjednáno, že v případě neplnění povinností žalovaného uhradí žalovaný i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a dále smlouva stanovila nepřiměřeně vysoké náklady za upomínky, jak bylo výše podrobně rozvedeno. Ani tyto uvedené náklady zjevně neodpovídají skutečným nákladům, neboť z předložené upomínky jsou zcela triviální, mají navíc charakter strojového tištění (viz dolní část upomínek s kódy), a tedy i tyto „poplatky“ mají ve skutečnosti vést k dalšímu zvyšování příjmů žalobkyně z poskytnutých úvěrových prostředků. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“8. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání dané smlouvy o úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez shora uvedených poplatků, tj. skrytých kapitalizovaných úroků, by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá smlouva o spotřebitelském úvěru. Nad to právní předchůdce žalobkyně stanovil ve smlouvě další sankce vůči spotřebiteli, a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a další poplatky z upomínky v nevídané výši, které tedy mají ve skutečnosti zvyšovat příjmy žalobkyně. Z uvedeného ujednání plyne též nevyvážený vztah mezi účastníky smlouvy, neboť ve prospěch spotřebitele ve smlouvě o spotřebitelském úvěru žádná smluvní pokuta sjednána nebyla. Její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy. Pro úplnost lze dodat, že neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

9. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Toto jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný ji následně uhradit částku ve výši 2 018 Kč, a to po podání žaloby dne 19. 9. 2023 (č. l. 35). Žalovaný předložil ještě druhý dokladu o zaplacení částky 6 400 Kč (č. l. 36), z datumu této platby však vyplývá, že jí nemohlo být plněno na jeho závazek, který byl předmětem žaloby, neboť předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 28. 4. 2023, také částku 10 000 Kč žalobkyně zaslala na účet žalovaného téhož dne 28. 4. 2024, zatímco z dokladu o zaplacení částky 6 400 Kč plyne, že žalovaný uvedenou částku žalobkyni zaplatil dne 11. 1. 2023, tedy před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Z toto lze dovodit, že žalovaný měl vůči žalobkyni ještě jiný závazek vznikly před předmětnou smlouvou o spotřebitelském úvěru, na kterou bylo touto platbou plněno, což je v souladu s tím, že ověřovací platbu Vašeho účtu ve výši 1 Kč provedl již dne 28. 6. 2022. Soud proto rozhodl výrokem I. o povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni částku 7 982 Kč (10 000 – 2 018), neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni vydat, když ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je neplatnost všech jejích ujednání, tj. včetně ujednání o splatnosti, a proto je 1. upomínku žalobkyně ze dne 10. 7. 2023 možné dle faktického obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. Žalobkyně v ní uvedla, že dlužná částka má být zaplacena do 15. 7. 2023, tedy pokud by žalovaný uvedeného dne splatil celý svůj dluh spočívající v částce 10 000 Kč bezdůvodného obohacení, vrátil byl jej včas. Avšak protože svůj dluh nezaplatil, je důvodný nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny počínaje od 16. 7. 2023, do dne, kdy žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 018 Kč, a poté na úroky z prodlení ze zbývající částky 7 982 Kč do zaplacení. Výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny, úroků a sjednaných poplatků za upomínky (náklady upomínání), a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požadovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 15. 7. 2023, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému, a dále pak z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 146 odst. 2, věta druhá, o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch obou účastníků byl obdobný.