8 C 237/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/1 zastoupený obecným zmocněncem Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o stanovení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou 4 500 Kč měsíčně počínaje od 28. 4. 2023 splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem.

II. Nedoplatek na výživném vzniklý jeho zpětným stanovením v částce 40 950 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v pravidelných splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje od 20. 3. 2024 do 20. 6. 2024 a po 6 000 Kč měsíčně počínaje od 20. 7. 2024 až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 164 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému jako svému otci stanovení povinnosti placení výživného v částce 4 500 Kč měsíčně od 28. 4. 2023 s odůvodněním, že žalovaný je otcem dvou dětí, a to jeho a dále nezletilého , jméno FO, . Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud schválil dohodu rodičů o zvýšení výživného pro jeho nezletilého bratra , jméno FO, od 1. 9. 2022 na částku 3 000 Kč měsíčně. V tomto rozhodnutí soud zohlednil, že jeho otec má ještě jednu vyživovací povinnost, a to právě vůči jeho osobě. Žalobce je sice vyučen strojním mechanikem, avšak není samostatně výdělečně činný, neboť studuje obor mechanik – opravář motorových vozidel. Je totiž , Anonymizováno, a není schopen absolvovat obor s maturitou. Po ukončení oboru strojní mechanik si sám vydělával po dobu jednoho roku a od září 2022 nastoupil na , právnická osoba, akademii v Humpolci na denní studium za účelem zvýšení možnosti uplatnění na trhu práce. Přes týden je ubytovaný v domově mládeže, na víkendy se vrací do bydliště matky. Náklady má zejména za stravu a ubytování, za cestovné, telefon, ošacení, sportovní a kulturní vyžití či holiče. Vzhledem k náročnosti studia pro jeho osobu nemá možnost si přivydělat, na školní praxi vydělal toliko 600 Kč. Žalovaný na jeho výživu přispíval od roku 2010 toliko částkou 1 500 Kč, která ani zdaleka nepokrývala jeho potřeby a náklady na výživu. Nad rámec výživného se na jeho výživě nijak nepodílel, s žalobcem či jeho bratrem nebo matkou se dlouhodobě nestýká, nezajímá se o něj. Komunikace mezi žalobcem a žalovaným není žádná, žalovaný si zablokoval možnost elektronické komunikace s žalobcem. Výživné v částce 1 500 Kč žalovaný přestal hradit poté, co ukončil studijní obor strojní mechanik. Výživného se domáhá od 28. 4. 2023, kde se žalovaný při soudním jednání ohledně výživného na jeho bratra dozvěděl zcela prokazatelně o vyživovací povinnosti vůči žalobci.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že žalobce si vzájemně odporuje. Na jednu stranu uvádí, že není samostatně výdělečně činný, avšak zároveň uvádí, že si rok po ukončení oboru stojí mechanik sám vydělával. Jde o pouhou fikci a nikoli o realitu, že pro žalobce bude snazší vystudovat obor opravář motorových vozidel než střední školu s maturitou. Pokud si žalobce hodlal změnit svoji odbornost, mohl studovat při zaměstnání. Studiem nynějšího oboru nedochází ke zvýšení jeho odbornosti. Tvrdí, že vztah mezi předchozím učebním oborem a současně studovaným učebním oborem není zcela žádný. Jde o studium stejného stupně, a nikoliv o zvyšování kvalifikace, nelze jej považovat za řádnou přípravu na budoucí povolání. Pro žalobce je dost pracovního uplatnění v okolí jeho bydliště a mohl pokračovat ve vzdělávání nástavbovým studiem v oboru strojírenského zaměření. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci skončila nástupem do zaměstnání po ukončení učebního oboru a tuto skutečnost žalobce oznámil žalovanému dne 15. 9. 2021 v SMS zprávě, kdy mu oznámil, že už na něj nemusí platit výživné. Studium dalšího učebního oboru není nezbytné, jde o pouhý rozmar žalobce, neboť práci ve vystudovaném oboru zcela jistě najde. Dále žalovaný doplnil, že žalobce nesprávně uvedl, že studuje studijní obor a že jde o nástavbový obor, ale správně měl uvést, že jde o učební obor. Poukázal dále na rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podle kterého studium dítěte nemá být samoúčelným, nemá se jednat o tzv. prodlužování mládí nebo tzv. studium pro studium. V dané věci jde bez jakýkoliv pochybností o to, že žalobce studuje již druhý učební obor, který na předchozí zcela jednoznačně nenavazuje.

3. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je synem žalovaného, že naposledy došlo k úpravě vyživovací povinnosti mezi účastníky rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým soud schválil dohodu rodičů, podle které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobce částkou 1 500 Kč měsíčně, dále že žalobce je vyučen strojním mechanikem, že sdělil žalovanému dne 15. 9. 2021, že již na něj nemusí platit výživné, jak je též prokázáno kopií SMS zprávy (č. l. 22 spisu) a žalovaný výživné žalobci od té doby neplatí. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobce je od , datum, do současné doby studentem učebního oboru mechanik opravář motorových vozidel na , právnická osoba, akademii v Humpolci (dále jen „ČZA“), jak je též prokázáno zprávou této školy (č. l. 28) a potvrzením o studiu (č. l. 30). Sporné mezi účastníky bylo, zda se tímto studiem žalobce obnovila vyživovací povinnost žalovaného, jak tvrdí žalobce, či nikoliv, jak tvrdí žalovaný, tedy zda je studium žalobce účelnou a řádnou přípravou na výkon jeho budoucího povolání, anebo zda se jedná o studium bez vztahu k předchozímu učebnímu oboru, tedy o samoúčelné prodlužování si mládí žalobce, studiem pro studium, kterému se může žalobce věnovat při svém zaměstnání.

5. Soud se proto v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda došlo k obnovení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci, když žalobce byl po dobu jednoho roku od vyučení schopen sám se živit. Jak již bylo sděleno účastníkům před zahájením jednání, ustálená soudní judikatura vychází z doktríny o tzv. elasticitě vyživovací povinnosti. Ústavní soud ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, k této elasticitě vyživovací povinnosti uvedl, že „podle ní pokud např. po ukončení střední školy a nepřijetí na školu vysokou nastoupí dítě do zaměstnání, a např. po roce pokračuje ve studiu, tak se vyživovací povinnost zásadně obnoví s tím, že za pokračování ve studiu lze považovat také další studium, jehož ukončení umožní absolventu najít si zaměstnání i v jiném oboru (viz Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2005. str. 359).“ Tyto právní názory, jakož i judikatura (obdobně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , Anonymizováno, ) jsou přitom zcela použitelné i za účinnosti o. z. (viz Hrušáková M. a kol.: Občanský zákoník II., Rodinné právo, Komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 1072-1105). Podle této poslední uvedené literatury „relativně zaniká vyživovací povinnost rodičů k dětem např. tehdy, jestliže děti dokončí gymnázium, nejsou přijaty na vysokou školu, nastoupí do zaměstnání a jsou schopny samostatně se živit. Pokud např. po roce, kdy začnou opět řádně studovat, pozbudou současně schopnosti samostatně uspokojovat své potřeby, vyživovací povinnost rodičů se zásadně obnoví.“.

6. Po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je důvodný. V dané věci soud považuje v prvé řadě za vyvrácené tvrzení žalovaného, že současné studium žalobce v učebním oboru mechanik opravář motorových vozidel (dále jen automechanik) nijak nenavazuje na předchozí vystudovaný učební obor a že mezi těmito obory není zcela žádný vztah. Pokud by tomu totiž tak bylo, nemohlo by dojít k uznání zkoušek a předmětů, které žalobce absolvoval již v předchozím učebním oboru. Ze zprávy ČZA výslovně vyplývá, že mu tyto byly uznány, a dokonce, že po přijetí do prvého ročníku dne , datum, mu bylo po vykonání rozdílových zkoušek z odborných předmětů prvého ročníku umožněno ihned postoupit do druhého ročníku (č. l. 28). Žalobce je proto v letošním druhém roce jeho studia na ČZA studentem již třetího závěrečného ročníku uvedeného učebního oboru. Tato skutečnost zjevně prokazuje nejen návaznost obou učebních oborů, ale též, že úmyslem žalobce není co nejdelší studium, neboť jeho povinností jistě nebylo vykonávání rozdílových zkoušek. Pokud by mu šlo jen o prodlužování si mládí či o studium pro studium, tyto zkoušky by nevykonával a nežádal by o okamžitý postup po zahájení studia z prvního do druhého ročníku. Daná věc je přitom výjimečná tím, že žalobce trpí výraznými obtížemi dysortografického charakteru, jakož i specifickými obtížemi dyskalkulačního typu (zpráva školského poradenského zařízení na č. l. 37 - 38 spisu). Žalobce měl možnost po vyučení vyzkoušet si práci ve svém oboru strojního mechanika a z jeho výpovědi (č. l. 58 pv.), ve spojení s uvedenou zprávou školského poradenského zařízení, má soud za prokázané, že nebylo v jeho silách provádět potřebné výpočetní , podezřelý výraz, , a proto pracovní poměr ukončil. Z jeho výpovědi dále plyne, že před zahájením nynějšího studia musel vykonávat práci řidiče, tj. mimo vystudovaný obor, když přes svoji snahu jinou práci nezískal. Výkon této práce u něj vedl ke zhoršení jeho , podezřelý výraz, , Anonymizováno, stavu (dna, cholesterol). K těmto , podezřelý výraz, má žalobce dědičné sklony, což potvrdil i žalovaný, který se potýká s obdobnými , podezřelý výraz, obtížemi.

7. To, že žalobce si v mezidobí od vyučení do nástupu učebního oboru automechanika našel zaměstnání v oboru vyučení a poté zaměstnání řidiče, nemá žádný negativní vliv na možnost obnovení vyživovací povinnosti. Naopak, pokud by žalobce nejednal takto zodpovědně, jen by se například přihlásil na úřad práce a neprojevil by tedy dostatečnou aktivitu při hledání zaměstnání, bylo by namístě v souladu se soudní judikaturou výživné nepřiznat (například rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalobce však v dané věci využil možnost být zaměstnán v oboru, kde byl vyučen, a přestože v této práci nebyl vzhledem ke svým schopnostem (, podezřelý výraz, handicapu) úspěšný, našel si do nástupu na učební obor automechanik jiné další zaměstnání.

8. Z posudku na žáka (č. l. 28) má soud dále za prokázané, že žalobce patří mezi bezproblémové žáky se slušným vystupováním, nemá žádné neomluvené absence a prospěchově jde o průměrného žáka. Z uvedeného plyne opravdová snaha žalobce vyučit se automechanikem, tedy chovat se při studiu řádně, když žalobce je co do prospěchu stále handicapován svým zdravotním stavem. Podle již uváděné zprávy školského poradenského zařízení (č. l. 37) je jeho úroveň intelektuální výkonnosti při spodní hranici dolního průměru. Soud nepovažuje současné studium žalobce za pouhý rozmar, jak uvádí ve svém vyjádření k žalobě žalovaný, neboť v této konkrétní věci schopnosti žalobce dané mu od narození podstatně zhoršují možnost jeho zaměstnání v již vystudovaném učebním oboru. V dané věci je navíc specifické, že studium žalobce již dokončeného učebního oboru bylo plně postiženo důsledky epidemie , podezřelý výraz, Covid-19, když je obecně známou skutečností, že právě v České republice trvala restriktivní opatření nejdéle v rámci Evropy (viz např. www.seznamzprávy.cz „České děti jsou doma nejdéle z celé Evropy.“). Je zcela zřejmé, že pokud byla v rámci preventivních opatření nařízena distanční výuka, která trvala řadu měsíců, nebylo možné dobře získat praktické dovednosti například v oboru svařování, což žalobce diskvalifikuje na trhu práce, jak o tom žalobce věrohodně vypovídá (č. l. 58 pv.). Proto má soud za zcela důvodné, že žalobce studuje denní studium, kde se mu střídá týden studia teorie a týden učební praxe, kde právě může získat praktické dovednosti a vůbec vzhledem k časové dotaci denního studia je toto pro žalobce jistě všestranně přínosnější oproti situaci, kdy by žalobce studoval při zaměstnání, jak navrhoval žalovaný. Vzhledem ke svému , podezřelý výraz, handicapu (, Anonymizováno, ) měl žalobce při distanční výuce zhoršené možnosti oproti ostatním žákům osvojit si potřebné znalosti, neboť s přihlédnutím k jeho uvedeným omezením je může získávat lépe samotnou opravdovou praxí (nikoli distančně elektronicky „na dálku“), která se mu dostává až v nynějším učebním oboru. Ani žalovaný nerozporoval lepší možnost uplatnění žalobce na trhu práce po ukončení tohoto vzdělávání, a tuto skutečnost má soud za prokázanou jak ze zprávy školy (č. l. 28 – „Studium na naší škole mu určitě rozšíří možnosti uplatnění na trhu práce.“), tak z výpovědi žalobce o již přislíbené možnosti práce v oboru automechanik (č. l. 58 pv.). Přestože žalobce v současné době studuje další učební obor, dojde k rozšíření a prohloubení znalostí a dovedností žalobce, a tedy jeho budoucích pracovních možností, které navíc budou odpovídající jeho , podezřelý výraz, a , podezřelý výraz, schopnostem a možnostem.

9. Lze proto shrnout, že podle názoru podepsaného soudu bylo v dané věci prokázáno z výše uvedených důkazů, že současné studium žalobce v učebním oboru automechanik navazuje na jeho předchozí vyučení v oboru strojního mechanika, že se tím rozšiřují jeho znalosti a dovednosti, a tudíž i uplatnění na trhu práce, že žalobce přistupuje ke studiu s dostatečnou pečlivostí, kterou mu umožňují jeho konkrétní vrozené schopnosti, a rozhodně se nejedná o situaci, kdyby si žalobce jen účelově „prodlužoval mládí“ (, Anonymizováno, ). Žalobce naopak ke své životní situaci přistupuje aktivně a zodpovědně, když si v mezidobí před zahájením studia našel práci, a i nynější studium se snažil maximálně zkrátit vykonáním rozdílových zkoušek a žádostí o uznání již dříve absolvovaných předmětů. Denní studium žalobce se jeví jako vhodné nejen vzhledem k jeho , podezřelý výraz, hendikepům, ale též k absolvování podstatné části předchozího studia distančním způsobem z důvodu opatřeních souvisejících s epidemií , podezřelý výraz, Covid-19. Na žalobce je proto třeba hledět jako na osobu, která není schopna se sama živit vzhledem k soustavné přípravě na budoucí povolání denním studiem učebního oboru. Vzhledem k tomuto studiu nemá sám žádný pravidelný měsíční příjem, jeho výživu do současné doby plně zajišťovala jen jeho matka, a soud proto dospívá k závěru, že došlo k obnovení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému.

10. Pokud se týká výtek žalovaného, že jej žalobce nezdraví, tyto žalobce popřel. Naopak uvedl, že je to žalovaný, kdo mu na jeho pozdrav odpovídá napůl úst. Z přílohového spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , který byl proveden jako důkaz (č. l. 57 pv.), má soud za prokázané, že to byl žalovaný, kdo pomíjel své nezletilé syny a dostatečně se jim nevěnoval. Tak to uvedla při jednání dne , datum, jak matka nezletilých, že styk s otcem nebyl v poslední době realizován, a přímo žalovaný uváděl, že syny pomíjel, neboť měl sám svých starostí dost. Měl to být žalovaný jako otec žalobce, kdo měl projevovat o své dítě opravdový zájem, a to zejména v době, kdy byl žalovaný nezletilý, ale samozřejmě i později. Je to prioritně rodič jako dospělý, kdo má budovat vztah se svým dítětem a je nepřípustné, aby rodič přenášel tuto odpovědnost na dítě a činil je odpovědné za to, že se vztah mezi otcem a synem nijak nerozvinul. Žalobce uvedl, že je to smutné, ale vztah s otcem již nemá 10 let (č. l. 58 pv.), tj. od jeho cca 12 let. Pokud se žalovaný nijak o tehdy nezletilého syna v jeho dětství dlouhodobě nezajímal (sám uváděl, že poslední setkání se syny bylo před osmi či devíti lety – č. l. 59), pak je až absurdní požadavek žalovaného, aby se syn zajímal o jeho rodinu, o jeho zájmy, o jeho život, když on, ač dospělý, o své nezletilé dítě takovýto zájem neprojevoval. Proto ani ve skutečnosti, že mezi účastníky není vybudován bližší důvěrný vztah, nespatřuje soud okolnost, pro kterou by žalobci nemělo být výživné přiznáno, když žalobce je postiženým a nikoli viníkem tohoto stavu.

11. Pokud jde o výši výživného, soud vyšel z majetkových poměrů žalovaného, které byly zjištěny za dobu, odkdy žalobce požaduje výživné. Žalovaný v tomto období pracoval u dvou zaměstnavatelů, a to u společnosti , právnická osoba, ., a to do , datum, , a návazně na to od , datum, ve společnosti , právnická osoba, . U prvního z uvedených zaměstnavatelů činil jeho průměrný čistý měsíční příjem za předmětné období, tedy od dubna 2023, kdy mu byla vyplacena výplata za měsíc březen 2023, do září 2023, kdy mu byla vyplacen výplata za srpen 2023, částku 27 669 Kč (č. l. 26 spisu). Od navazujícího zaměstnavatele , právnická osoba, . do dne rozhodnutí soudu činí průměrný čistý měsíční příjem žalovaného částku 25 915,76 Kč, tj. téměř 26 000 Kč. Žalovaný uvedl, že tento příjem je ovlivněn tím, že mu byl dvakrát vyplacen náborový příspěvek, který činil 5 000 Kč. I kdyby soud vyšel z tohoto tvrzení žalovaného, tedy že jeho budoucí příjmy budou sníženy o tyto mimořádné příspěvky, které činí v čistém příjmu cca 4 000 Kč x 2, tedy dohromady 8 000 Kč, pak i po odečtu této částky od jeho celkových příjmu od současného zaměstnavatele vychází očekávaný průměrný čistý měsíční příjem žalovaného na částku 23 915 Kč, tedy cca 24 000 Kč měsíčně čistého. Žalovaný žije ve společné domácnosti s manželkou a jejími dvěma dětmi, na které jeho manželka pobírá výživné od jejich otce v částce celkem 5 000 Kč měsíčně (č. l. 101 p. v. přílohového spisu). Z oznámení o podpoře v nezaměstnanosti vyplývá, že manželka žalovaného ve svém posledním zaměstnání dosahovala čistého příjmu 23 269 Kč měsíčně (č. l. 44), tedy zhruba v období, než žalovaný nastoupil k novému zaměstnavateli, činil průměrný příjem rodiny (žalovaný se dovolává právě celkových nákladů na domácnost), cca 56 000 Kč měsíčně čistého (27 669 + 23 269 + 5 000 Kč). Manželka žalovaného pobírá v současné době příjem 15 125 Kč měsíčně, od příštího měsíce to bude 11 635 Kč měsíčně, jak vyplývá z výše uvedeného oznámení o podpoře. Podle názoru soudu se nejedná o tak nízké částky, aby manželka žalovaného nebyla schopna si z nich zajistit vlastní obživu, podílet se i na nákladech spojených s bydlením, které uvedla (č. l. 52), když na výživě jejích dětí se podílí placením výživného jejich otec. Měl by to být tedy on, kdo se bude v případě dočasného snížení jejích příjmů podílet zvýšenou mírou na výživě svých dětí a toto dočasné snížení příjmů manželky žalovaného nelze klást k tíži žalobce. Výživné je přednostní pohledávkou a není možné odůvodňovat nemožnost placení výživného tím, že si rodič například platí životní pojištění či splácí půjčky, neboť by bylo absurdní, že by dítě nemělo nárok na výživné jen kvůli tomu, že si rodič sjedná celou řadu pojištění a nabere řadu půjček. Soud se současně ztotožňuje s argumentem uplatněným zástupcem žalobce, že pokud v současném zaměstnání žalovaný dosahuje menšího příjmu než v předchozím zaměstnání (cca o 3 500 Kč měsíčně čistého), nemůže to být taktéž na úkor žalobce, když se žalovaný dobrovolně vzdal vyššího příjmu, který dosahoval u předchozího zaměstnavatele (záznam na č. l. 39). Majetkové poměry žalovaného tedy umožňují platit žalovanému výživné, které žalobce požaduje, a soud mu proto tuto povinnost uložil v souladu s návrhem žalobce ode dne 28. 4. 2023, kdy byl žalovaný při jednání u zdejšího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, obeznámen se studiem žalobce a kdy mu i z tohoto důvodu byla stanovena vyživovací povinnost k mladšímu synovi , jméno FO, právě ve výši 3 000 Kč, neboť soud výslovně vycházel z toho, že žalovaný má ještě vyživovací povinnost vůči žalobci (č. l. 106 přílohového spisu).

12. Výše žalobcem požadovaného výživného je v úrovni obvyklého výživného vzhledem k příjmům žalovaného dle nezávazné doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti, která má za účel sjednocovat soudní judikaturu a naplňovat požadavek obecné předvídatelnosti soudního rozhodnutí (§ 13 o. z.). Je zřejmé, že žalobce má výdaje spojené se studiem učebního oboru, zejména za cestovné, stravné a ubytování, a tyto byly prokázány i listinnými důkazy, které žalobce předložil (č. l. 35 – 36); tyto jsou ve zcela obvyklé výši. Z výpovědi žalobce je dále zřejmé, že nežije rozmařilým způsobem života (např. koncert jedenkrát za období prázdnin, holič jedenkrát za tři měsíce, tj. čtyřikrát do roka). Vzhledem ke zpětnému ustanovení výživného činí dluh žalovaného na výživném za duben 2023, tj. od 28. 4. 2023 do 30. 4. 2023, tedy za 3 dny, částku 450 Kč (4 500 : 30 x 3) a za další měsíce až do dne vyhlášení rozhodnutí, tj. od května 2023 do ledna 2024, tedy za 9 měsíců, částku 40 500 Kč (4 500 x 9), neboť splatnost výživného za leden již nastala. Celkový dluh na výživném proto činí 40 950 Kč (450 + 40 500). Splatnost dlužného výživného stanovil soud od březnové splátky výživného vzhledem k tomu, že právě v březnu žalovaný již zcela doplatí zbývající částku dlužného výživného pro nezletilého , jméno FO, a v únoru přichází v případě právní moci tohoto rozsudku povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení, jak bude níže odůvodněno. Žalobce při soudním jednání výslovně uvedl, že ve studiu dále pokračovat nehodlá, tedy vyživovací povinnost žalovaného zanikne v červnu 2024 ukončením nynějšího studia žalobce, a proto od července stanovil soud splátky výživného tak, aby byl dluh co nejdříve uhrazen, a tedy stanovil splátky v celkové výši dosavadního běžného výživného a splátky dluhu (4 500 + 1 500).

13. Soud neprovedl důkaz detailními lékařskými zprávami ohledně , podezřelý výraz, stavu syna manželky žalovaného, neboť žalovaný vůči němu nemá vyživovací povinnost a jinými důkazy (výpovědí žalovaného a přílohovým spisem) má soud za prokázané, že trpí autismem a přes den se nachází v denním stacionáři Klíček. I tyto skutečnosti soud zahrnul do úvahy o přiměřenosti žalobcem požadovaného výživného.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada vynaložených nákladů řízení. Při jejím stanovení vycházel soud z ustálené judikatury odvolacího soudu (např. ve věci sp. zn. , spisová značka, ), která vychází z judikatury ústavního soudu, jež zastává stanovisko, že účelné náklady jsou ty, které účastník musel nezbytně vynaložit, pokud jde o výši odměny. Podepsaný soud se ztotožňuje se závěrem, že jestliže ve věci péče o nezletilé (včetně řízení o výživném pro nezletilé dítě) se podle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč, jíž odpovídá odměna za 1 úkon ve výši 1 000 Kč, byla by odměna podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu ve spojení s § 7 odst. 6 advokátního tarifu nepřiměřeně vysoká, a proto je namístě úvaha, že spor o výživné zletilého není složitější než spory uvedené v § 9 odst. 3 advokátního tarifu a tedy při stanovení přiměřené odměny za 1 úkon právní služby je třeba vycházet z tarifní hodnoty dle uvedeného ustanovení, tj. z částky 35 000 Kč, čemuž odpovídá částka odměny 2 500 Kč za 1 úkon právní služby. V dané věci zástupce žalobce vynaložil 3 účelné úkony právní služby, což znamená odměnu 7 500 Kč (příprava a převzetí věci, podání žaloby a účast při jednání dne 25. 1. 2024). S připočtením 3 paušálních částek náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč za 1 úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, činí celková částka nákladů advokáta dle advokátního tarifu částku 8 400 Kč (7 500 + 900). Advokát je plátcem DPH, a proto je v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. třeba připočíst DPH ve výši 21 %, tj. částku 1 764 Kč. Celkové náklady řízení žalobce proto činí částku 10 164 Kč (8 400 + 1 764). Soud nepřiznal žalobci odměnu a paušální náhradu výdajů za jeho vyjádření ze dne 23. 1. 2024, neboť skutečnosti, které v něm uváděl, mohly být již součástí obsahu žaloby, a také zaslané listinné důkazy mohly (a měly) být předloženy již s žalobou. Soud žalobce ani nevyzýval k replice na vyjádření žalovaného a toto připojil k předvolání žalobce na vědomí. Platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.